Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (20) W.C.Fields
DODNES VYCHÁZEJÍ v Americe knížky, podepsané jeho jménem. Jsou to knížky o něm i knížky obsahující jeho výstupy, úvahy a jiné literární práce. WILLIAM CLAUDE FIELDS (1879—1946) byl kabaretní hvězdou již na počátku 20. století. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1915. Podobně jako u nás Vlastovi Burianovi, i W. C. Fieldsovi přinesl největší popularitu až zvukový film.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (8) Claude Monet
Francouzský malíř, zakládajícím členem impresionistů, ale ve stylu i tematice si zachoval individuální postoj. Monet usiluje podat zrakový dojem, jakým působí výsek krajiny v určité situaci, dané roční i denní dobou, to se snaží vyjádřit světlými barevnými tóny, nanášenými ve větších či menších skvrnách ve shodě s tvary věcí. Ve svých raných letech maloval zásadně v plenéru – začal i dokončil obraz venku před objektem. Často s tím bývaly veliké potíže – když bylo venku vlhko a větrno, musel stojan zatížit většími kameny a míchat barvy pod pláštěm.
Libuše Čiháková: Myší problémy
Moje kamarádka Dana se snad nebojí ničeho. Od jara do podzimu žije na samotě u lesa úplně sama, a klidně, třeba o půlnoci, jde ven se psem. Všichni se jí obdivujeme. „Moc mě nechvalte,“ říká. „Kdybyste věděli, co se mnou dokáže udělat sebemenší myška! Jenže není divu. Kvůli ní jsem se předčasně narodila, vdala a málem rozvedla."
Bohumír Herout: Slaměný vdovec aneb „Pracovní výkaz“
V pátek v poledne jsem vyprovodil svoji ženu na autobus. Jak jsem tam tak stál a dával pozor, jestli ještě náhodou nevystoupí, sledoval jsem tabuli s různými strašně důležitými informacemi, třeba jak se jmenuje ta skupina, co dělala randál minulou sobotu v noci a nebo kdo přijede produkovat další hluk příští týden.
Ivan Kolařík: Další štace po světě - Jak přežil jsem přistání
První pocit strachu na mě přišel, když jsem místo uhlazeného, elegantního pilota s prošedivělými skráněmi a v parádní uniformě, spatřil upoceného tlusťocha v ušmudlané košili a džínsách. Ten se ztěží narval do pilotního sedadla, zatímco podobně vyhlížející letuška roznášela teplou vodu. Na to konto jsem došel k závěru, že tento let nemůže dopadnout dobře.
Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Prameny snů Evy Emingerové
Eva Emingerová se v jazzu a swingu pohybuje přes dvě desítky let, působila se Steamboat Stompers, Originálním pražským synkopickým orchestrem a dalšími skupinami. Zpívala v celé Evropě, v Mexiku, Kanadě, Spojených státech. Pátá sólová deska Prameny snů je jejím prvním skladatelským počinem a vznikla ve spolupráci se švédským hudebním producentem Andersem Johanssonem a textařem Dušanem Prokopem, za výrazné podpory jejího švédského manažera Tomáše Danka.
Josef Čermák: Proč památník obětem komunizmu?
Gorbačov, který v určitém smyslu hrál možná rozhodnou roli v rozpadu sovětského impéria, začátkem června podpořil dvě myšlenky, které dovršují jeho předešlé dílo: odstranění Leninova těla z mauzolea a pohřbení v zemi, jak si jeho rodina přála; vybudování muzea obětem komunizmu v Moskvě.
Václav Čapek: Slovník jazyka našeho (M-Ž)
MANŽELSTVÍ - spojení domácího života s noční službou. MELOMAN - člověk, který když slyší v koupelně zpívat hezkou dívku, přikládá ke klíčové dírce ucho. MOL - perverzní stvoření, které tráví léto v kožichu a zimu v plavkách. MOZEK - ústrojí, díky kterému si myslíme, že myslíme. MUŽ - inteligentní domácí stvoření, které ví, co chce žena povědět, ještě dříve, než to řekne po třetí.
PhDr. Ladislav Langr - Zdeněk Pošíval: Co je pozitivní skepse
Byly doby, kdy jsem velmi úzce spolupracoval s divadelním ochotnickým hnutím; nejenom jako najímaný režisér, ale i jako lektor, člen výběrových komisí pro festivaly, odborný porotce a dokonce i jako recenzent festivalového Zápisníku na Jiráskově Hronově. A tam se v redakci jednou stalo, že mě k smrti vylekal nečekaný hlas neviditelného reportéra: cosi namlouval pro televizní komentář. Když jsem se vzpamatoval, začal jsem ho hledat.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (2)
Byl máj, lásky čas. V parcích vibrovaly lavičky a Mánička se třásla vzteky. Rozrazila dveře, aktovkou mrštila do kouta, sebou na gauč a kvílela: „Mám kouli!“ „Proč?“ chytla se za srdce bábinka a klesla vedle ní. „Protože jsem nebyla schopna koncentrace, když ke mně Hurvínek vysílal své signály,“ zapýřila se dívenka. „Jenže s účou není možný konsensus. Vytáhla mě k tabuli, a i když jsem artikulovala docela dobře, dala mi sardel!
Ondřej Suchý: Jak mi pan Branald diktoval
Byl jsem tenkrát redaktorem Sedmičky, časopisu pro mládež (tehdy to stále ještě nebyla Sedmička pionýrů – psal se rok 1969), a tak jsem chtěl pana Branalda požádat o rozhovor. Ochotný Frank hned, že jdeme k Branaldům a dohodneme se s panem Branaldem, kdy by si pro mě mohl udělat čas. U Branaldů jsem se představil a hned také poprosil, jestli si mohu pana spisovatele vyfotografovat s jeho synem Ríšou, když budeme spolu „dělat“ ten rozhovor pro Sedmičku.
Barbara Semenov: Křídla koní Ivy Marešové
Půvabnou mladou zpěvačku jsem poznala před pěti lety, když nahradila v pražském divadle TaFantastika nejlepší soudobý popový hlas v Čechách, Lucii Bílou, v hlavní roli muzikálu „Excalibur“. Původní alternaci a posléze náhradu skvělé Bílé lze snadno zdůvodnit srovnatelným pěveckým uměním stále nepříliš mediálně známé Ivy Marešové.
Miroslav Sígl: Památník Bedřicha Smetany na Lamberku v novém
Areál usedlosti na Lamberku v Obříství na Mělnicku, spojovaný od šedesátých let předminulého století se jménem Bedřicha Smetany, prožije ve čtvrtek dopoledne 28. června 2007 slavnostní den. Po kruté povodni v srpnu 2002 byl natolik postižen, že muselo uběhnout téměř 60 dalších měsíců, aby v něm mohla být znovu otevřena pamětní síň našeho národního hudebního génia, připomínající jeho návštěvy a pobyty:
Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (1)
Kdyby se jen každý desátý člověk zadíval denně na oblohu hodinku hleděl do vesmíru na hvězdy na Mléčnou dráhu kdyby se pokusil představit si světelný rok a zemi vnímal jako kouli zavěšenou v prostoru v útrobách žhavou jako pec martinská kdyby se skutečně zamyslel nad životem a smrtí a hledal neúnavně proto k tisícerým proč a na pomoc si přibral vědy exaktní medicinu i metafyziku kdyby se každý desátý člověk jen chvíli každý den zamyslel nad tím proč jsme tady a proč den má dvacetčtyři hodiny a kde se v koni bere tolik síly jen z ovsa a sena kdyby se skutečně zamyslel nad mnoha samozřejmostmi života pak nejpotřebnější z budov musely by být blázince...