Ruth Hrušková: Kde zůstala sláva mocných?
Český Krumlov okouzluje podnes svojí krásou a impozantností tisíce návštěvníků, kteří ročně zavítají do míst, kde nostalgická reminiscence dýchá vůní předešlých časů. Ať se to někomu líbí nebo ne, jsme s naší minulostí i budoucností spojeni pojítkem v prostoru i čase. Dějiny nám zanechaly díla hmatatelná – zámky, kláštery, zdobené freskami, obrazy, gobelíny, ručně vyrobeným a zlatem zdobeným nábytkem, knihovnami…
Ondřej Suchý: Nejsmutnější zpověď Nataši Gollové
„V krutém osamocení odešla z tohoto světa jak Adina Mandlová, tak i Ljuba Hermanová, podobně jako Hana Vítová, Věra Ferbasová či Nataša Gollová. Zvláštní, jak se konce kdysi zářivých hvězd filmového plátna podobají jeden druhému…“ Těmito slovy jsem v únoru 2000 končil na stránkách Xantypy vzpomínání na Adinu Mandlovou. Vracím se k nim nyní, kdy chci vzpomínat na další předválečnou filmovou hvězdu z hvězd nejzářivějších – na Natašu Gollovou.
Josef Krám: Hrdinové, na které se nezapomíná
Jaroslav Šustr doprovázel naše paradezantní skupiny (vlevo jedna z nich) nad protektorát devětkrát (píše se v americkém článku), i skupinu ANTHROPOID. Ta byla vysazena spolu se SILVER A a SILVER B z letounu Halifax Mk. II L9613/NF-V, patřícímu 138. peruti pro speciální úkoly. Stroj odstartoval 27. 12. 1941 ve 22:00 a přistál v 8:19 na své základně Tangmere. Před seskokem podali členové Antropoidu Jaroslavu Šustrovi ruku a řekli, že brzy o nich uslyší; my víme, že se tato skupina nesmazatelně zapsala do událostí kolem atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Zbyněk Slavětínský: Maruška
Auto sjelo na štěrk krajnice a tiše zastavilo u laťkového plotu. Na udusané hlíně a kočičích hlavách dláždění dvorku si hrálo pár polonahých romských dětí. Dveře patrového domu byly doširoka otevřené, na schodech před nimi seděl stařec, s cigaretou ubalenou z novinového papíru. Plnovous až na prsa, nažloutlý kolem úst, se mu třásl. Pohleděl na mě lesklýma očima.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (16) Velké příběhy pro malé národy
Chceme-li se nyní zamyslet nad zvláštní povahou izraelské pospolitosti, budeme si muset připomenout jednu epizodu ze života krále Davida. Jak čteme v Písmu, ponoukal prý kdysi Satan toho znamenitého vladaře, aby si spočetl izraelský lid. Davidův synovec, vojevůdce Joáb, před tímto krokem varoval a říkal, že Bůh, ať je v zemi lidí kdovíkolik, přidá ze své vůle stokrát víc...
Ivo Fencl: (Ne)ztracena v Německu
Vysoké škole, na které jsem byla zaměstnána, ubývaly finance. Na katedře chemie vládl ostrý konkurenční boj. V některých případech nekráčelo jen o posty, ale o setrvání na fakultě. Důsledkem války se stala rivalita mezi profesory. Jsem žena a nevím, nakolik jsem se v jejich očích vymykala šedému průměru, nicméně jsem se stala objektem závisti, mimo jiné asi pro svobodomyslnost a zřetelnou inteligenci.
Pavla a Jana Kriglovy: Týden v Tatrách
Jednou v únoru vtrhla do našeho pokoje babička, tajemně za sebou zamkla dveře a křikla:,,Děvčata, v červnu se mnou jedete na Slovensko. Bez debat! Jedná se o poznávací zájezd do Tater s názvem Hory a termály pro všechny věkové kategorie.“ Předem jsme vytušily, že se zájezdu zúčastní zástupci jen jedné z nich.
Egon Wiener: Co všechno uvidíte z okna vlaku jedoucího z Liberce do Žitavy
Starýmu Reichlovi shořelo všechno. Ruda mi přeříkával, co všechno si včerejší požár Schwabovy textilky v Machníně - Hamrštejnu vzal. „No a co mu zbylo?“, chtěl jsem Rudu zastavit. „Holinky, fakt jenom holinky,“ chrlil ze sebe Ruda. A pak jsme se smáli a smáli, jako dva blázni. Bylo nám pět a vůbec nám nedošlo, jaká významná továrna právě vzala za své. Byli jsme zvyklí na to, že kolem nás stále někde hořelo, umírali lidé, stále nás někdo před něčím varoval. Marně. Válka skončila před pár lety a všude číhalo na zvědavé kluky nebezpečí.
Pavel Pávek: Křížovou cestou na Maria Rast
V roce 1844 na úpatí kopce pověsil dnes neznámý úředník se svým dvanáctiletým chlapcem obraz Panny Marie Sněžné jako výraz díků za uzdravení. O čtyřicet let později postavilo sedm pasáčků nad kamenem provizorní kapličku, kterou vyzdobili svatými obrázky. Zpráva o ní se rychle šířila, a tak se zde brzy objevil dřevěný kříž a nový obraz.
Josef Fousek: Koště I. / Koště II.
Státní návladní Tlusťoch žmoulal doutník a smutně mumlal: „Místo potírání zločinu v Čechách potírám francovkou modřiny.“ „Přepadli vás?“ zeptala se redaktorka Fikrlová. Detektiv zakroutil hlavou: „Uklouzl jsem na neposypaném chodníku, když jsem chtěl sundat botičku na bicyklu u Valdštejnského paláce!“ Jediný, kdo vytrval v boji proti zločinu, byl komisař Rex.
Vladimír Kulíček: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!
K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o několika dílech. V moci laika formou anketní odpovědi je možno pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zůstaňme tedy u toho. Tisku se odedávna říkalo sedmá velmoc. Dnes toto označení platí pro média jako celek. Úloha médií je těžkým břemenem s velkou odpovědností a dopadem v celé veřejnosti.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (22)
Nikdy jsem se nenaučil jezdit bez sedla, ale jinak jsem se učil dobře a rychle. Všakjsem denně strávil v sedle osm hodin a někdy, když jsme mustrovali (sháněli dobytek), i více. Měl jsem svých šest koní, kteří byli strategicky rozmístěni v různých ohradách po celé farmě, a při mustrování jsem je uhnal všechny.
Antonín Mareš: Nahlédnutí do odkazu Rudolfa Steinera
Dílko začíná vedle úvodu poukazem na jedno s prvních základních děl R. Steinera – Filozofie svobody. Bez znalosti tohoto díla není možné porozumět současné době v jejím duchovně duševním základu. Dále v tomto dílku se setkáváme s tím, jak byl R. Steiner ovlivněn a především inspirován dílem J.W. Goetha, jak se postavil ke svodům světa (dvoje zlo) a následně je zde definován jeho odkaz ve smyslu antroposofie.
Baťůžek II.
Začal nový školní rok a mezi domovy a školami putují spousty baťůžků, nových i loňských a doprovází „ty druhé“ tam a zpátky. Že nemusí být baťůžek vždycky jen obyčejným pomocníkem, o tom je tento minipříběh ...