Egon Wiener: Vzkaz Ypsilonce | Schody | Hlemýždí bohatství
Nedávno jsem vzpomenul, žel, asi jako jediný, nedožitého jubilea jednoho z nedoceněných libereckých občanů – středoškolského profesora Václava Bahníka, překladatele, latináře a víc než učitele italštiny - nezapomenutelného pedagoga. Jednoho z těch, který napomohl na svět inscenaci „Michelangelo Buonarroti“ rovněž jubilujícího studia, slavné liberecké Ypsilonky, v jejímž čele stál i tehdy Jan Schmid, režisér představení o významném renesančním umělci a vynálezci.
Denisa Marková - Renata Šindelářová: Není to s námi lidmi ještě tak špatný
Když se Denisa Marková rozhodla poprvé odhalit posluchačům své zlato v hrdle, bylo jí teprve patnáct let. Uspěla tehdy na soutěži Mladá píseň Jihlava a nastartovala tím svou pěveckou kariéru. Nejprve zpívala jejímu srdci tolik blízké country.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Petr Chelčický - Duch proti moci
Počátkem 15.století, jak víme, vzplanuly po Čechách boje o Husův duchovní odkaz. Jedna křižácká výprava za druhou stíhala odbojnou zemi, ale mnohonásobná přesila cizáků byla pokaždé na válečném poli rozdrcena. Totální porážky nakonec donutily církev, všemocnou organizaci doby, k jednání s kacíři. Nejmocnější bašta středověké Evropy, která doposud vystačila jen s hranicemi, popravčím mečem s klatbou, byla nucena přijmout dialog.
Pavel Landa: K neznámému účelu
Na jednom z právnických blogů onehdy kdosi prohlásil, že duševní vlastnictví je nesmysl. Dotyčný patrně vůbec nikdy žádný takový nehmotný statek nevlastnil, dokonce zřejmě ani není naděje, že by vlastnil někdy v budoucnu. Přestože, jak vidno, existují takovéto kuriózní názory, se duševnímu vlastnictví v poklidu chvilku věnujme, tentokrát v podobě práva k vynálezům.
Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (8)
Pokračujeme silničkou, rovnou a přímou – jako když střelí. Nebo jak nalajnovanou podle pravítka. Provoz na stupni nula. Jenom my. Malebné domky s rozkvetlými zahrádkami. Domky červené, ale i bílé, žluté, světlounce modré, zelené. V Andenes si prohlížíme pěkný 48 m vysoký maják z roku 1895, a po kamenitém 2,5 km dlouhém molu jdeme vstříc rozlehlému moři.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (8)
Ani jsem netušil, že mám tak dobrodružnou povahu a opravdu nevím, kde se ve mně vzala ta drzost, že jsem se „odvážně“ pustil do těchto zoologických příběhů a občas i komentářů. Vím, že zkušenosti jsou nepřenosné a že kdekdo mi může kdeco v těchto mých plkáních vytknout. Ale takový jsem už já - matinko – jak říkávala Mamzel Nitouche.
Miroslav Sígl: Hravá česká abeceda
Buďme báječní, benevolentní, bystří, bojovní, bohatýrští! Běda bezmocným, biflujícím, beznadějným, bezostyšným, bezpáteřným, bezradným, beztaktním, bezcharakterním, bojácným! Budeš babičkou... Bůhví? Bůhsuď! Bláhovec. Blábolil blamáž. Blázen. Blekotal bludy, bájil báchorky. Bigotní babral. Brepta brečel. Boží bojovník. Bodrý boháč bankrotoval. Bařtipán. Belzebub. Bakšiš - bankovky, bídák! Báječná baletka. Bestseller. Bravo! Baf! Bác! Bimbam...
Milena Horáčková: Čarodějné kouzlení - Chudobka / Sedmikráska obecná
Moje láska - sedmikráska / od jara až do zámrazu / všechno přečká bez úrazu / na rozličných místech roste / klidně o pomoc ji proste / každý koho zmohl kašel / u chudobky pomoc našel / v sirupu anebo v čaji / její síly spočívají / a dokonce bez dřiny / zlikviduje modřiny / vředy vyrážky i zánět - / arniku nemusíš shánět…
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (15)
Člověk si ledacos myslí o národech, a nejsou to vždycky věci, které by si ten národ mohl dát za rámeček; to už je takový zvyk, že člověk jaksi ztotožňuje zemi a národ s jeho politikou, režimem, vládou, veřejným míněním nebo jak se tomu říká. Ale něco jiného je si ten národ nějak názorně představit; to si nemůžete nikterak vymyslet nebo umínit; sama od sebe se nám vynoří vzpomínka na něco, co jste viděli, na něco docela nahodilého a všedního.
Jana Stuchlíková: Můj příběh
Vdala jsem se před 25 lety za toho, bez koho jsem si svůj tehdejší život dokázala těžko představit. Narodily se nám dvě krásné děti a život plynul celkem pohodově. A pomalu, pěkně plíživě, se u nás objevil pan Alkohol. Všimněte si, jak říkám „u nás“, protože problém mého muže jsem docela dlouho považovala i za svůj problém.
Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí!
Nejprve jednu zcela soukromou: Kolik máte manželek, dětí a jiných zvířat? / Takže pro vaši orientaci v mé rodině: mám už 51 roků jednu manželku, s ní dvě děti. Martin je bankovní technik, Alena prodavačka. Máme dvě vnučky, jednoho vnuka, pravnoučata Lukáše a Dominiku. Protože všichni bydlí nedaleko, pravidelně nás o víkendu navštěvují.
Miloslav Sígl: Vzpomínky a poznámky k počátkům Syndikátu novinářů České republiky
"To už začínala generální stávka. Vyhověli nám, ale napřed si to přečetli. Cestou přes Staroměstské náměstí (zrovna zpívala Marta Kubišová naši státní hymnu u Husova pomníku), kde jsem stanuli, splynuli se stávkujícími, abychom se hned na to rozeběhli do redakcí. Zašel jsem do Lidové demokracie na Karlák ...
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (11)
Padlo tu jméno režiséra Karla Mareše. Bylo by křivdou, kdybych tady nenapsal, že tento muž znamenal v určité etapě naší práce pro Semafor mnoho. Byl vlastně hudebním skladatelem, který se vrhl na režii a obojí zvládal velmi profesionálně. Jemu vděčíme za to, že Semafor se zvolna dostával z amatérských začátků a jemu taky vděčíme za určité množství hezkých děvčat, která přiváděl k nám do souboru - i na to měl talent.
Michal Dlouhý: Skoro Mikulášská
Když jednou po službě vrchní strážmistr Valoušek spolu s četníkem na zkoušku Janem Fučíkem navštívili hostinec žida Herszkovicze, aby zjistili místní poměry, zaslechli z vedlejší místnosti usedavý nářek ženy. Na dotaz co se stalo zjistili, že zítřejšího dne se bude vdávat dcera hostinského a dle starého židovského rituálu jí stříhají vlasy a protože až do smrti bude nosit na hlavě paruku.