Gaudentius Venaticus: Koberec
Přiblížily se synovcovy čtvrté narozeniny a mně v mé strýcovské roli nezbylo, nežli se poohlédnout po nějakém vhodném daru, který by hochovi vhodně kápl noty. Času nebylo nazbyt, výročí se valem blížilo. Z kanceláře jsem se vracíval často až v noci, a když mně zbyl volný večer, musel jsem obyčejně shánět ještě nějaké to nářadí, obklady anebo jiný kus stavebního materiálu pro dům. A tak mi přišlo celkem vhod, když jsem v oddělení koberců jedné z obřích prodejen pro kutily náhodou objevil běhoun, jehož vzorek tvořily jízdní dráhy, silnice a dálnice a který mohl posloužit jako vítaná hrací plocha pro synovcova autíčka.
Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako
Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (3) Josef Náhlovský
Když jsem si do Šemanovic u Kokořína pozval k natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy komika Josefa Aloise Náhlovského, přivezl mi jako dárek svůj KRUŠNOHORSKÝ KALENDÁŘ pro rok 1999, ve kterém nebylo pouze zábavné čtení „z historie klanu Krušnohorců“, ale navíc tucet jeho originálních receptů na skvělá jídla. Pochopil jsem ihned, že když se pan Josef setká s Petrem Novotným, mají si ti dva věru o čem povídat. Na jídlo jsme pak narazili i přímo v průběhu natáčení a já zde rád stvrzuji, že můj host odpovídal publiku s mimořádnou ochotou a zaujetím na cokoliv, co se jeho kulinářského umění týkalo a na co byl tázán.
KURVÍTKO
Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.
Iveta Kollertová: Moment rozpadu
Snažila jsem se všechny obtěžovat co nejméně, vlastně jsem se jen dívala na televizi a sem tam mne Jarda vyvezl na vypůjčeném vozíku ven na dvorek. To byly ty chvilky jediného štěstí. Ráda vzpomínám na náš „výlet“, kdy běžel po silnici a mně vlály vlasy kolem tváří. Stromy nás míjely a sklenice studeného piva před hospodou byla odměnou.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (5)
Highway 101 je lemovaná městy s nádhernými jmény. San Mateo, Redwood City, Palo Alto, Santa Clara, San Jose, San Juan Bautista, King City, San Ardo. V Pismo Beach se silnice přimyká k Pacifiku... Santa Maria, Gaviota a pak Santa Barbara, posléze Santa Monica. Místa bohatých a věhlasných. Před námi ujíždí modrý Hugův pontiac, horký vzduch se tetelí nad kapotou automobilu.
Pavel Pávek: Darek Vostřel si v Kutné Hoře nezahrál
Ředitel divadla Rokoko v Praze, herec Darek Vostřel, pocházel z Vysočiny, a tak ho pochopitelně přitahovaly Železné hory nedaleko Kutné Hory. Nejezdil do hor ale jen "pátrat po lanýžích". Lákalo ho středověké město. Měl jeden velký sen. Zahrát si v kutnohorském divadle s celým souborem Filozofskou historii, která byla kdysi v Rokoku legendou.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (4)
Ráno před 7. hodinou obsazují vojenské okupační jednotky budovu Svazu českých novinářů v Pařížské ulici, a také redakci týdeníku Reportér. Část redakce našla dočasný úkryt v budově Záchytné protialkoholní stanice v Apolinářské ulici.● Spojovací náčelník plk. Šebor vydal příkaz k zastavení rušení pořadů Svobodné Evropy s tím, aby vysílačů mohlo být použito pro Čs. rozhlas a k rušení stanice Vltava, vzápětí náměstek ministra vnitra J. Šalgovič žádá, aby plk. Šebor zvážil tento svůj rozkaz.
Eduard Světlík: Umění číst / Výslech
Nemám na mysli ono umění, které z šestiletého analfabeta dělá gramotného školáka. Jde mi o to, že i gramotný člověk v dospělém věku se musí občas potýkat s požadavkem kdy, kde a co číst, aby z toho měl potěšení i užitek, že to není věc tak docela samozřejmá, ale též umění jistého druhu.
Lída Jelínková - Václav R. Židek: Vylez na první kámen, na kerej uvidíš!
O Lídě Jelínkové se dnes ví málo a nezapsala se tak do podvědomí lidí jako první naši plavci na kanálu La Manche, František Venclovský a Jan Novák. Příčinou toho možná bylo, že nebyla už první ale třetí, komu se to od nás podařilo. Přesně před 20 lety plavala z Anglie do Francie v čase 10 hodin, 28 minut a tímto krásným časem utvořila na této trati neoficiální československý rekord.
Miroslav Horníček: Jak se zachovati, vnikne-li do obřadní síně šakal
Podivná příhoda se stala v alpské vesničce neveliké velikostí, leč významné svým významem. V neděli 26. května 1881 vnikl při sňatku zdejších snoubenců z příčin dosud nezjištěných do místního kostelíčka šakal.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (6) Den pátý
Ten krásný alberque v Arre jsme opustili, jak se pomalu stalo naším zvykem, brzy ráno těsně po rozednění. Byla středa, jedenáctého dubna, můj pátý den na cestě ze Saint Jean Pied de Port. Všichni tři jsme se shodli na tom, že nám starším jde v první polovině dne všechno lépe a s menší dávkou námahy, a proto je třeba toho času co nejhospodárněji využít. A tak jsme lehce a v pohodě došli do Pamplony. Prohlédli jsme si v tom velkém městě spoustu pamětihodností mohutným opevněním počínaje a tamější katedrálou konče. Tu však jenom zvenčí, jinak pro nás nebyla přístupná.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (2)
Bateau mouche má ve slovníku hned několik významů - může to být špión, vyzvědač, ale v kontextu mého vyprávění jde spíše o osobní motorovou loď, která brázdí s turisty hladinu Seiny. Těch plavidel je na řece požehnaně - ale v listopadu je flotila již odstavená, turisté se do Francie nevydávají. Jen nejhonosnější lodi svého druhu, sklo vůkol i sklo nad hlavou, uvnitř luxusní kuchyně a náladová hudba, se plaví řekou v každý čas.
Jitka Dolejšová: Sluníčkový lampion
Šla jsem pomalu naší ulicí, usmívala se na svět, nakukovala do výloh – a vtom jsem ho uviděla. Ve výloze malého krámku visel lampion. Vypadal jako sluníčko, co se chechtá od ucha k uchu. Ale co mě zaujalo – to lampionové slunce mělo na očích nakreslené tmavé sluneční brýle. Vlastně se tak chránilo samo před sebou.