Emília Molčániová: Protekcia | Koža | Kibic
Až donedávna som bola tým najspokojnejším človekom pod slnkom. Každé popoludnie som naklusala do svojho zamestnania, aby som vyčistila, vydezinfikovala a upratala priestory lekárskej fakulty od zbytkov nečistôt po mokasínach a lakovkách profesorov, lodičkách sekretárok i docentiek a tenisiek študujúcej mládeže. Áno, dobre hádate, som upratovačkou v jednej z najprestížnejších vysokých škôl. Až donedávna mi srdce podskakovalo radosťou, keď som brala do ruky kýbeľ s handrou, či prachovkou a likvidovala jedného bacila za druhým. Z práce som odchádzala s pocitom dobre vykonanej práce. Až raz…
Olga Janíčková: Věšák
I stalo se po letech, že jistá paní, přišedší do země moravské, do města Zlína, zařizovala si na svazích, obrácených k jihu, svůj byteček. V tom stadiu, kdy věci ještě nenašly své místo a leckde zely prázdné kouty, navštívil tu paní onen Antonín, estét rodem. Vida neútulnost ještě syrových zdí, zatoužil uplatnit své vlohy.
Ivan Rössler: Pocta Markovi Ebenovi
Přiznám se, že mám Marka rád. Nejen jako brilantního, vtipného a pohotového moderátora, ale i jako čestného člověka. Občas se potkáváme, někdy nahodile i na ulici a vždycky prohodíme pár slov. Jsem rád, že Marek jako jeden z prvních přivítal zrod Novy, ve které jsem pár let pracoval. I jeho gratulace v Národním muzeu, odkud jsme vysílali historicky první show, byla vtipná.
Ivan Kolařík: Babičino z mrtvých vstání
Babička žila v nuzných prostorách jedné místnůstky za rohem od nuselských schodů. Jen tak tak že se v tom jejím pokojíčku, který si oblíbila houba a plíseň, obrátila. Kromě postele s velikánskou duchnou byl kamrlík ještě opatřen skříní, sporákem na uhlí, umývadlem a prostým dřevěným stolem. Koupelna neexistovala.
Karel Kopec: Novoroční úvaha 2010 aneb Co všechno se vlastně přeje do nového roku?
Co všechno se vlastně přeje do nového roku? Letos jsem se obrátil o radu ke své novoroční korespondenci mnoha uplynulých let. Zvídavost mi nedala, a tak jsem zpracoval dostatečně velký statistický soubor všech došlých přání. Z analýzy mi vyšlo několik zajímavých údajů. Na vlastním příkladu mohu doložit, zda a jak se ta přání plní.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (1)
Děj se co děj, nikdy v budoucnosti nezažiji tak krásné dobrodružství, jaké se mi tu nabízí. Kdybych si podrobil Everest nebo doletěl na Měsíc, nezískal bych nic a byl bych nespokojen, poněvadž ani na vrcholku Himálají, ani na povrchu jiné planety, bych nikdy neunikl nelítostným výčitkám, že jsem neproplaval Panamským průplavem.
Pavel Landa: Podnikání s podívanou
Show business, jak sám ten pojem říká, je podnikání s podívanou. Přičemž k podívané patří nejen extravagantní kostýmy, nevídané šminky, světelné efekty a hudba, ale také, možná především – pohyb. Na naší domácí scéně je tady nutno vyzdvihnout zejména Franka Towena (vlastním jménem František Novotný, 1912–1991), báječného tanečníka, choreografa a tanečního pedagoga, který rozpohyboval nejednu z našich hvězd šoubyznysu. Místo obrázků tentokrát alespoň připomeňme milou knihu Evženie Tomkové-Towenové a Olgy Struskové: Frank Towen – život s tancem. Nakladatelství Tina, Vimperk 1995. V knize je mnoho obrazových dokumentů.
Ladislav Gerendáš: Silvestr
Bylo však v mém životě i několik Silvestrů nezapomenutelných. Dokonce tak, že se mi toho dne znovu vynořují, ačkoliv je čas pomalu nakopává až někam do hájů zelených. Zvláště jeden z nich, ten tedy byl… Stalo se to…dávno, dávno již tomu. Letos na Silvestra - 34 let. Tenkrát jsem se po několika muzikantských Silvestrech už zase těšil na poklidnou privátní oslavu.
Josef Fousek: Chvála lenošení / Pryč od lidí / Okřídlený kůň
Bez okolků se vám přiznám, že jsem pracovitý, ale lenošení miluji nejvíce. Zatímco lidé šlapou za ranního rozbřesku do práce, převaluji se na postýlce, ruku si podkládám pod hlavu, takzvaně se uvelebuji. Každý pohyb na lůžku musí být pomalý, aby se duše cítila slastně unavena. Umím odpočívat, řekl bych, profesionálně, téměř umělecky.
Pavel Pávek: Podivný svátek se blíží...
Kuchtík, v podstatě individualista, není přítelem bujarého veselí, které má vypuknout na dané znamení. Mohutným oslavám posledního dne v roce se snaží co nevíce vyhýbat, neb je pamětliv slov dávného kamaráda, který prohlašuje, že na Silvestra pijí pouze amatéři a pořádný člověk si nechá v záloze zbývajících tři sta šedesát čtyři dní.
Miroslav Sígl - Karel Helmich: Jedno péefko
Čím dál více poznávám, že nejedl jen vtipnou kaši, že se vyzná v právnických kličkách nejen jako JUDr., ale taky člověk, že v sobě skrýval navíc ještě duši poetickou, o čemž jsem neměl tušení. Ale umím si to představit, že když se vznášel tak často v těch oblacích nad naší matičkou Zemí, že se dokázal odpoutat od všeho pozemského a začal si pro sebe básnit a zpívat ve verších - byť volných - a že mu to nyní ve stáří tak trochu chybí.
Marta Urbanová: Malta
Řekne-li někdo Malta, vybaví se vám maltézští rytíři. Na pohlednicích možno shlédnout většinou hlavní město Vallettu, pevnost St. Elmo nebo nové hotely na plážích Golden Bay či Paradise Bay. Mne ale Malta překvapila svou vyprahlostí, hojností kaktusů a úsporou zeleně. Výhodou ostrova je, že jej můžete procestovat křížem krážem místní dopravou, na kole nebo pěšky, neboť rozloha ostrova je pouze 316 km². Žije zde zhruba 400 000 lidí.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (5)
Kteroukoli chodbičku tatínek vybral pro další postup, vždycky se ukázala po pár zákrutech slepá. S lákavými bočními tunýlky to vycházelo zrovna tak. Jako by náhle všechny stezky ústily jen do propastné nicoty starého zákona a ani bílí "strážníci" jim neporadili. Mlčeli. Usmívali se. Čekali. A paúsměvy těch bílých paňáců z ledu a bez srdcí byly na každé další křižovatce. Úplně stejné. Desítky a možná stovky Lorenců se na maminku s tatínkem usmívaly strnule trčícími uhlíky koksu a stěny bludiště zářily do tmy hlaďounkým ledem. Jako skluzavky kluzké klouzačky pod botami zlolajně podkluzovaly a rychle, ba ďábelsky rychle přituhovalo.
Václav R. Židek: Vzácná to žena
Charita se stává v čase předvánočním v posledních letech v Česku samozřejmostí, což je dobře. Ale bylo by ještě lépe, kdyby se tak dělo po celý rok a lidé přestali hledat za podobnou činností něco špatného. Za ta léta - od dob „Sametové revoluce“ - jsme se totiž naučili jakoukoliv dobročinnost podezírat z nekalých úmyslů. Na tom však nese velkou vinu celá naše společnost, protože ne všechno se rozvíjí tak, jak by se správně rozvíjet mělo.