Abhisar Laža: Člověk míru Sri Chinmoy zemřel
New York, 12. října 2007 * Mezinárodně uznávaný filozof míru a duchovní osobnost Sri Chinmoy zemřel ve čtvrtek 11. října 2007 ráno ve věku 76 let neočekávaně na zástavu srdce v svém domě v Queens v New Yorku. Sri Chinmoy se po čtyři desetiletí nezištně věnoval rozsáhlé humanitní a společenské práci ve prospěch svých spoluobčanů v mnoha zemích světa.
František Mendlík: Poslušně hlásím – nehoda!
Silvestr 1982. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník je ve funkci sotva druhý měsíc. Je spokojen. Sám doopravdy neví, proč byl vyzvednut do tak odpovědné funkce a proč se stal přímým nadřízeným výpravčích na celé trati. Vynikal spíše neskutečnou výdrží při častých pitkách, nežli brilantní znalostí dopravních předpisů. Kdoví kterému panovníkovi se tento Bušek z Velhartic vetřel do přízně. Čo bolo, bolo. Terazky je tým dopravným kontrolórom! Faktem zůstává, že Zdenál ale nikdy nikomu neublížil.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (18) Barbara Polomská
Věřte–nevěřte, ale s populární polskou herečkou Barbarou Polomskou si dopisuji od svých jedenácti let! Adresu jsem na ní vyloudil na karlovarském filmovém festivalu v roce 1956 a v roce 1965 jsem za ní přijel do Lodže jako novopečený novinář, abych s ní napsal první interview. V roce 1992 už jsem pak mohl paní Barbaru pozvat do svého televizního pořadu Kavárnička dříve narozených a přichystat jí tam překvapení – setkání s hercem, se kterým hrála hlavní roli v česko–polské veselohře Co řekne žena. Tím hercem byl Josef Bek, který od první chvíle paní Barbaru-Bášenku rozesmával svými vzpomínkami na natáčení.
Honza Beneš - Zdeněk Pošíval: Strůjce diskotéky v českém údolíčku
Když se na mne počátkem sedmdesátých let všechno normalizačně valilo a hrnulo a já ztrácel naději, že mi režim dovolí vrátit se k režijní práci, objevila se zčistajasna nabídka z jedné agentury. Její dramaturg se mě zeptal, zdali bych si troufl na vytvoření divadelní inscenace s tématem předmanželské výchovy. Nejprve jsem to považoval za blábol, prostě nesmysl, aby činohra poklesla do nějaké osvěty, na druhé straně to znamenalo šanci.
Ljuba Skořepová – Renata Šindelářová: Život je rébus
Miluji příběhy o “věcech mezi nebem a zemí”. A tak když se mi naskytla příležitost udělat pro Pozitivní noviny rozhovor s herečkou Ljubou Skořepovou, s nadšením jsem souhlasila. Ljuba Skořepová je totiž přesně ten typ člověka, který probouzí mou chuť pátrat, objevovat a zároveň i obdivovat. Vždyť sama herečka o sobě tvrdí, že má zvláštní schopnosti, jakýsi osobní magnetismus, jenž si spojuje se svou intuicí, ale také svýma hypnoticky světlýma očima, které jsou prý k tomu účelu vhodnější než oči tmavé.
Sloupky Jiřího Menzela (6)
Nemohu si pomoci, jsem dost starý na to abych mohl pozorovat, jak se šíří bezohlednost, zatím co ostrůvky slušnosti mezi námi jsou čím dál tím menší. Lhostejnost, neschopnost citu je nakažlivá. Je jí kolem nás plno a zvykáme si na ní. Je nebezpečí, že se tou lhostejností všichni nakazíme dřív, než si nákazy stačíme všimnout.
Jitka Dolejšová: Vernisáž výstavy Aleny Čiperové
Nestává se příliš často, aby svá výtvarná díla vystavoval absolvent ČVUT, který se netají tím, že se narodil roku 1936. Paní Ing. Alena Čiperová taková je. Tato dáma v nejlepších letech (jak víme, ženy jsou poté, co zdárně překonají pubertu, už pořád v nejlepších letech), členka Sdružení výtvarníků ČR, ráda kreslila již na střední škole.
Egon Wiener: Profese budoucnosti – číšník
Ještě než začneme, řekněme si to otevřeně: je to úžasná profese. Jestli se každý druhý kluk touží stát popelářem, pak každý třetí touží být číšníkem. Kdeže zůstal horník, automechanik a fotbalista! Povolání číšníka je více než potápěč, golfista či kriminalista. Pohybuje se v nóbl podniku, chodí ve fraku, flirtuje s děvčaty, zná se s politiky, podnikateli, bankéři a filmaři. Jednou jsme s tátou čekali v hotelu Zlatý lev a kolem nás prošel číšník. Paty, špičky, kolena, nažehlené puky, černé lakýrky, fráček, vzadu dvě křídla, bílá, černá, stříbrný řetízek od hodinek. Hladce oholen hovořil švédsky, polsky, rusky, a taky říkal: „Ruky bozkávam, milostpaní....“.
Ženská nedá pokoj, dokud neví, že neví, co chce!
Říká se, že když si ženská umane, tak nedá pokoj, dokud to nedostane. Podotýkám, že když ví, co opravdu chce, tak to taky dostane, i kdyby měl čert jezdit na koze. Eliška se po celý dosavadní život vyhýbala obletovaným mužským, takovým těm šarmem nabitým krasavcům. Vycházela z čistě časově úsporného hlediska a měla za to, že je lepší, aby partner hlídal raději ji, než-li aby ona musela odhánět dotěrné samičky zblblé feromony jejich dočasných idolů, a za další, dělalo jí dobře, že nemusela zakoušet tolik potupnou žárlivost, která se jí jeví jako nesmyslná přítěž.
Miloslav Vlk - Petr Pučelík: Být štastný neznamená dělat si, co chci
Od loňska je důchodcem, nebo chcete-li emeritním biskupem. Nebydlí již na arcibiskupství, ale v jednom z těch kanovnických domů za ním, ve kterém se nyní snaží vměstnat svou velkou knihovnu do menší. Devětasedmdesátiletý kardinál Miloslav Vlk působil v letech 1991 až 2010 jako 35. arcibiskup pražský a primas český. Volného času neměl nikdy nazbyt a nemá ho ani dnes, ale cítí se šťastným.
Jarmila Moosová: Stěhujete se?
Už samotný fakt, že jste se rozhodli stěhovat, přináší nejednu bezesnou noc. Kam s tím letitým harampádím a co vůbec s sebou vzít či nevzít do další etapy svého života. Zvláště pak, když vašemu rozhodnutí nepředchází získání nemovitosti dědictvím či sňatkem a vy nemáte jinou možnost než začít znovu v novém prostředí, s omezenými prostředky v kapse a vidinou lukrativního zaměstnání v nedohlednu.
Jana Stuchlíková: Nenahraditelný
Jsem neviditelný, osvěžující, všudypřítomný. Bezstarostně se vznáším a pode mnou se prostírá zaoblený horizont modré planety. Pluji si lehounce jako peříčko, míjím nadýchaná oblaka a jak pomalu klesám, moje okolí neznatelně, ale přece jen houstne. Už jsem hodně nízko nad zemí a najednou se dostávám do víru. Cosi způsobuje, že letím rychleji a rychleji a kolem mne je náhle teplo a tma.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (57)
Kdekdo tvrdí, že počasí je pěkný prevít, neboť nám dělá naschvály a jen málokdy nám kápne do noty a je takové, jaké potřebujeme. A naopak – jen málokdo si možná všiml, že počasí je fenomén, který doslova nezná hranic! Všichni nositelé počasí, tedy všechny ty tlakové výše, tlakové níže, studené a teplé fronty se zcela bezostyšně prohánějí nejen nad mezinárodními vodami oceánů, ale i nad všemi světadíly a tedy i nad Evropou, jako by už dávno byla sjednocená a na její vlajce bylo doslova přehvězdičkováno. Počasí je prostě suverénní fenomén, aniž to musí nějak zdůrazňovat a zviditelňovat!
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (3/3)
Chtělo by to někde zastavit a najíst se. Je tu klid a doprovod si s hledáním místa nedělá starosti. Zastaví na kraji pole a rozdělá vařič. Zatím co se dělá jídlo, krátce si na karimatce schrupnu. Ta půlhodinka spánku bude dobrá. Vzbudili mě až v jedenáct a jídlo mám již studené. To je mi celkem jedno, ale podivuji se, proč mě nikdo nevzbudil.