Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (30) Ruda Sieger
Sám aktivní sportovec-cyklista napsal na 500 sportovních reportáží; vystupoval jako konferenciér i kabaretiér, otextoval téměř 200 písniček, z nichž některé vyšly i na gramofonových deskách. Jeho vzpomínky vycházely začátkem osmdesátých let ve Svobodném Slově. O kom je řeč? O estrádním umělci RUDOVÍ SIEGEROVI (1905-198..), člověku, který uměl rozdávat úsměvy a radost i v době, kdy už byl na zasloužilém odpočinku.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb Od embrya po sklerózu (66)
K těm radostnějším a snad i smysluplnějším životním vzpomínkám určitě patří ty z různých cest a dovolených. Nemohu si zde odpustit to moderní slovo smysluplný, které jak se zdá, bohužel už v současné dnešní realitě pouze šustí papírem a skutek utek‘! Když člověka na stará kolena napadne, že by mohl něco vydolovat ze zapadlých koutů své paměti, je to vždy na pováženou.
Antonín Suk: Přesná malorážka
„Táto, vstávej! Co to tam je?“ Nemilosrdně burcuje maminka. Je desátého ledna, půl sedmé ráno. Den se rodí velmi pomalu. Vše je zastřeno šerem. Skrz okno pokojíku, které tvoří nevýslovně ostrou hranici mezi pohodou vytopené světnice a slotou venku, je vidět vzadu u Prosovic lesíka míhání neurčitých, šedých stínů.
Vladimír Just: Grantová patálie aneb Jak opít radního rohlíkem (VŠECHNO JE JINAK!)
Zdánlivě má celá grantová „kauza“ racionální jádro: nerovné podmínky soutěže, zvýhodnění konkurence. Odtud i žaloba u Evropského soudu. Argumentace zní: jsou-li v jednom městě dva pekaři a nabízejí rohlíky, nelze jednoho zvýhodnit dotacemi a druhému nedat nic. Tato fascinace rohlíkem učarovala Petru Kratochvílovi: ten má zajisté právo zásobovat média nesmysly, zvláště, když si to zaplatí inzerátem.
Ruth Hrušková: Pohádka, nepohádka
„Jé, to jsou k nám hosti“ s úsměvem přivítala malou návštěvnici, „tys ale povyrostla, samá ruka, samá noha, to musíme napravit, než zase pojedeš domů.“ Pod paží si přidržovala jednou rukou dřevěný škopek s čerstvě nadojeným ještě teplým mlékem a druhou brala z kredence půllitrový hrnek. „Sedni vedle Kristly“, řekla nesmlouvavě a nalévala husté kravské mléko. Sáře se udělalo lehce nevolno.
Josef Hlinomaz - Václav Židek: Bít či nebít
Ve škole se tresty prováděly veřejně před třídou. Starý učitel, jinak ohromný dobrák, vykonával trest s naprostým klidem, oznámiv předem, oč jde. Za mírnější trest byla považována rána ukazovátkem do nastavené dlaně, ačkoliv taková rána je bolestivější než rána tímtéž ukazovátkem přes zadek. Tlučení přes zadní část bylo obřadem.
Miroslav Sígl: Karel Bureš v týmu s Jaroslavem Foglarem
Bylo jen otázkou času, kdy vyjde kniha autentického vyprávění o fenoménu časopisu pro mládež, jakým byl Mladý hlasatel a jím vyvolané v život kluby Rychlých šípů po celé naší zemi. Zasvěcená, pravdivá, nezastírající, že v padesátých letech budoucí spisovatel Ivan Klíma svým článkem Chata děsu v Mladé frontě ze 7. srpna 1952 poslal nejoblíbenějšího autora literatury pro děti a mládež Jaroslava Foglara (1907-1999) a s ním i jeho knihy na index Libri prohibiti.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (7) Lubomír Kostelka
Když k nám tuhle vstoupil v Šemanovicích do domečku kokořínský starosta Vladimír Šesták, bacila ho do nosu krutě silná vůně cibule. Pozvedl udiveně obočí a protože toho nikdy moc nenamluví, pochopil jsem, že se mě takto ptá, co že se to u nás doma zrovna odehrává. Povídám: „Vařím, podle receptu pana Lubina Kostelky, abych mohl čtenáře ‚Jídelníčku klaunů a komiků‘ informovat o dalším jídle, které jsem sám na sobě vyzkoušel.“
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (2)
Ráno v šest nás šokem probouzí manželův budík. Kdo ho tak nastavil? Hrr na něj, zbijte ho! Všichni se tváří nevinně. Tož vstávat, uvařit čaj, rozloučit se s chrousty a zvědavými vránami ťapkajícími kolem stanu, a „do sedel“. Čeká nás další kus cesty. Dálnice nám nabízí pohledy na další elektrárny cvičící spartakiádu, občas na nás jukne kousek moře.
Blanka Hrdinová: Moudrost z chrámu sv.Pavla
Kráčej v poklidu středem hluku a spěchu. Pamatuj na to, jaký klid může být v tichu. | Pokud možno bez vzdávání buď zadobře se všemi lidmi. Mluv pravdu klidně, pozvolna a zřetelně, poslouchej ostatní, dokonce i tupce a ignoranty, i ti mají svůj příběh. | Vyhýbej se hlučným a agresivním osobám, jsou utrpením ducha.
Josef Krám: Vrbice, vzorná vesnička se 130 obyvateli
Samostatnou kapitolkou je Vrbická lesní studánka, v roce 1998 rekonstruovaná (prvním rokem ji Vrbičtí brigádnicky - jak jinak - vyhloubili a vyčistili, v roce dalším obezdili a v třetím nad ní postavili altánek; jeho model jsme mohli vidět i na oné výstavce, dělal ho 84letý truhlář Jaroslav Hudousek). Každoroční otvírání studánky 8. května je obecní společenskou událostí nejen pro místní lidi, ale i pro příchozí; je to neuvěřitelné, ale občerstvení je tam v ten den zdarma a příspěvek se vhazuje do ptačí (!) budky.
Josef Krám: Marka za tři kačky
Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.
Sloupky Jiřího Menzela (20)
Nevěděl jsem, že budu mít tolik známých a přátel, kteří mají dost prostředků i snobských tužeb, a kteří by si podobný přepych - mít vlastního komorníka, sluhu, majordoma, či jak by ho pojmenovali - rádi dovolili. Telefonovali mi kamarádi, kteří to vzali jako recesi, ale taky mi volali a vyhledali mne lidé, do kterých bych to nikdy neřekl, ale kteří opravdu projevili vážný zájem mít někoho takového, kdo by jim podával poštu, ošetřoval šatstvo, uváděl hosty, naléval drinky a já nevím co všechno musí takový správný komorník dělat.
Proč jsme založili Mezinárodní společnost potomků Přemyslovců
16.srpna 2006 byl v Pozitivních novinách otištěn článek, informující o založení Mezinárodní společnosti potomků Přemyslovců. Nezasvěcený pozorovatel by z něho mohl snadno nabýt dojmu, že vzniklo cosi obřího, velevýznamného, co dlouho připravovala celá řada odborníků a za čím stojí velká organizace nadnárodního charakteru.