Adam Lorenc – Ivo Fencl: Volný styl na horském kole podle Adama Lorence

Adam Lorenc se narodil 4. března 1989 v Klatovech, kde taky žije. Vystudoval tu i střední zemědělskou a potravinářskou školu a pracuje jako doručovatel balíků pro stejnou poštu, kam jsem kdysi balíky vozil (už zrušenou) vlakovou poštou z Plzně. Adam Lorenc se aktivně věnuje volnému stylu na horském kole (Freestyle MTB). Adame, napadlo tě někdy zkusit podobné kousky, jako provádíš na kole, třeba na motocyklu? Určitě mě to napadlo. A co si o podobných kaskadérech myslíš? Musím říct, že mi to přijde jako až moc velký hazard s životem.

Petra Nachtmanová: Mařenka a pošťák

Ťuk, ťuk, ťuk! Klepe si o schody dolů dřevěnou holí a přesouvá pevné kroky do přízemí. Ona ta hůl jí stále slouží jen na okrasu. Stejné frajerské gesto jako ta každodenní domluva chladným stěnám. Jak by mohla nevystrčit nos na vzduch? Nevidět rozkvétat pampelišky, nepřivonět k lípě v parku, nesáhnout si na březové listy či jen tak pozorovat modrou oblohu nad sebou a přát lidem dobré ráno.

Bajka o jedné myši

Jednoho dne koukal Myšák skrz puklinu ve zdi farmy a uviděl farmářovu ženu, jak otvírá nějaký balíček. „Co to asi je?“ zajímalo Myšáka. Žena balíček otevřela - uvnitř byla pastička.... Myšák běžel přes dvůr farmy a upozorňoval všechny: „V domě je pastička, v domě je pastička!“ Slepice, která si na dvorku spokojeně hrabala a zobala zrní, řekla: „Pane Myšáku, to je vážný problém pro vás, ale ne pro mne. Já nikomu neškodím. Jsem dokonce užitečná, protože snáším vajíčka. Pastička na myši se mne opravdu, ale opravdu netýká.“

Dobromila Lebrová: Karel Baxa - První primátor velké Prahy

Letošního roku bylo už jedno výročí tohoto českého politika - 5. ledna 70. výročí úmrtí, ale snad s výjimkou některých zájmových organizací a chorvatských občanů si na něj už nikdo nevzpomíná. Jeho život je obrazem i odrazem všech událostí, směrů a vlivů, kterými náš národ od konce století devatenáctého do současnosti prošel.

František Mendlík: Ale, to jsou k nám hosti

Náčelník železniční stanice Zadov Jindřich Budín neměl nikdy daleko k silným slovům. Jednou byl předvolán na ředitelství. „Soudruhu náčelníku, je tady na vás stížnost, že jste sprostý při jednání se stranami!“ „Já sprostý na strany, to je nesmysl. A která svině si na mne stěžovala?“ Jinak to byl zlatý člověk. Vizáží silně připomínal slezského barda Petra Bezruče ve zralém věku. Nakrátko ostříhán, opatřen šedivým ježkem, postavou plnoštíhlou, připomínal ouřadu z dob mocnářství. Jakmile se výpravčí Lojzík Bernát jako čerstvý absolvent přihlásil o práci, tu Budín zavolal někam do hloubi drážního bytu: „Andělko, dostaneme novýho kluka!"

Ondřej Suchý: A večer bude biograf (16)

Knížka, která se vám pokusila sdělit něco o filmech charakteristických pro nejznámější filmové žánry, se přiblížila k závěru. Jestliže mají odborníci kritéria na určování a členění filmových žánrů různá, mnohdy velmi odlišná, myslím, že to lze pokládat za nejjasnější důkaz toho, že film vzdor svému věku — jednomu století — je uměním stále v „pohybu“. Dnes už je jisté, že v době příchodu televize byly otazníky nad budoucností filmu zbytečné. Biograf je zkrátka biograf a filmové plátno má jiné výhody než televizní obrazovka.

Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (6) Každodenní život na palubě

Posledním členem posádky, o kterém dosud nebyla řeč, je radista. Vlastně byl, protože v dnešní době už tato profese téměř zanikla. V názvosloví oné doby byl nazýván radiodůstojníkem, ale v běžné mluvě námořníků to byl prostě „radiák“. Ze všech profesí na palubách námořních lodí to byl právě on, kdo byl odjakživa v mých představách obestřen tím fantazii jitřícím, tajemným závojem romantiky, uchovaným z dětství. Nevím, kdo přesně to způsobil.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (20)

♦ Hodný člověk je v situaci Ježíše Krista. Když jede na bicyklu, musí dávat pozor na hřebíky. ♦ Nepoznal jsem nudu! Umím pracovat, i když nečinně ležím. ♦ Na ulici upadl malý asi devítiletý chlapec. Zvedl jsem jej. „Pane,“ nastavil ruku, „dostanu dvacet korun!“ „Za co?“ ptal jsem se udiveně. „Za to, že jsem vám dal příležitost udělat dobrý skutek.“ ♦ Nejlepší budoucnost má duše z kola. Ta má v nebi příbuzné.

Josef Krám: Jiří Kaloč nejen v zrcadlení

V prosinci loňského roku byla v divadelním klubu Kolowrat Praha uvedena v život 71stránková kniha dvojjediného názvu – Zrcadlení (s podtitulem Nástin monografie Jiřího Kaloče) a Dopisy (význačných osobností, přátel a kolegů), kterou připravilo sdružení BJORK s vročením 2011. Stalo se tak po představení Shakespearova Richarda III. v Tylově divadle, když jejími křtiteli (nechť je tu užito toto slovo z úcty k Jiřímu Kaločovi) byli Ladislav Mrkvička, Jiří Štěpnička a Richard Krajčo.To za účasti generálního ředitele Matrixu Libora Buriana s chotí a dalších představitelů této firmy.

Antonín Hančl: Exkurze do historie kouzelnictví

Milí čtenáři, jistě jste se někdy obdivovali elegantnímu a efektnímu umění kouzelníků — manipulátorů. I když víte, že je to všechno jen dílem nesmírně obratných a vycvičených rukou, dokonalého postřehu a precizní souhry všech pohybů a úkonů, nemůžete odolat a propadáte v kouzlení. Být kouzelníkem je povolání stejně krásné jako obtížné a náročné, což potvrdí jistě každý artista tohoto lákavého oboru.

PhDr. Ladislav Langr - Zdeněk Pošíval: Co je pozitivní skepse

Byly doby, kdy jsem velmi úzce spolupracoval s divadelním ochotnickým hnutím; nejenom jako najímaný režisér, ale i jako lektor, člen výběrových komisí pro festivaly, odborný porotce a dokonce i jako recenzent festivalového Zápisníku na Jiráskově Hronově. A tam se v redakci jednou stalo, že mě k smrti vylekal nečekaný hlas neviditelného reportéra: cosi namlouval pro televizní komentář. Když jsem se vzpamatoval, začal jsem ho hledat.

Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (2)

Byl máj, lásky čas. V parcích vibrovaly lavičky a Mánička se třásla vzteky. Rozrazila dveře, aktovkou mrštila do kouta, sebou na gauč a kvílela: „Mám kouli!“ „Proč?“ chytla se za srdce bábinka a klesla vedle ní. „Protože jsem nebyla schopna koncentrace, když ke mně Hurvínek vysílal své signály,“ zapýřila se dívenka. „Jenže s účou není možný konsensus. Vytáhla mě k tabuli, a i když jsem artikulovala docela dobře, dala mi sardel!

Ivo Fencl: Poeova pražská výstava

V roce 2009 uplynulo sto šedesát let od smrti a dvě stě let od narození vynálezce detektivky a básníka Edgara Allana Poea. Toto výročí až do 13. června 2010 připomíná výstava v pražské Galerii Novoměstské radnice a spatříte zde knihy, a to mistrně umělecky zpracované, ale základem expozice se staly spíše originály knižních ilustrací a různé samostatné výtvarné práce inspirované dílem nešťastného, avšak bezpochyby geniálního tvůrce.

Radka Jurkovičová: Doteky

Mám ráda stromy. Mají své výrazy, své tváře. Některé jsou vážné, jiné smutné, nebo lhostejné. Občas potkám i veselý strom. Ale nejvzácnější jsou pro mě setkání se stromy, které mě dokážou rozesmát. Už z dálky se pitvoří a čekají, jestli si toho všimnu! ,,Ty jsi krásný “ řeknu mu a smějeme se spolu. A na rozloučenou ho pohladím. Jdu dál a usmívám se.