Michal Dlouhý: Škodní událost
Po absolvování redresurního kursu se Altova výkonnost ještě zvýšila. Počátkem května 1935 v případě krádeže 14 slepic z kurníku v obci Zběhy v obvodu četnické stanice Šarlužky-Kajsa vypracoval Alto zhruba 500 kroků dlouhou stopu. Ta vedla přes pole a zahrady až k domku dosud netrestané dělnice Pavly Gregušové, kde v komoře vyštěkal v sudě ukryté dvě z odcizených slepic, byly živé. Při dalším šetření bylo četníky zjištěno, že Gregušová ostatní odcizené slepice již prodala na trhu v Nitře. Pro uvedenou krádež byla oznámena a nadále byla vedena zlodějka drůbeže, což o ní doposud místnímu četnictvu nebylo známo.
Václav Židek - Blanka Kubešová: Kolja... to neznáte mého psa! (4)
„A můžu se tě ještě na něco zeptat? To byl ten pes Miloše Kopeckýho tak hloupej?“ „To rozhodně nebyl! Historkou, na kterou narážíš, se chtělo dát najevo, jak pan Kopecký své psy miloval! Měl je rád tak, že by snad bez nich ani nemoh žít.“ Kolja si pravděpodobně vzpomněl na jednu příhodu, která se mezi herci dávala k lepšímu. To jednou přišel Miloš Kopecký do divadla velmi rozčílený. Ostatní herci raději ani nedutali. Až jeden z kolegů sebral odvahu a zeptal se, co se tak strašného stalo.
Eva Vlachová: Prosím neštěkat
Dobrá nálada mi přetrvala do chvíle, než jsem udělala zásadní chybu. Ne, že bych měla jít nakoupit jinam. Obchod, který každý všední den ráno navštěvuji, abych si pořídila denní příjem kalorií, je úpravný, čistý a prostorný. Ale – šla jsem zaplatit k pokladně, ve které slečna, které toto povídání připisuji, právě seděla.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)
Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (20)
Abych stále neunavoval školou, v těchto střípcích přeruším vzpomínky na své učitele a profesory, „zařadím zpátečku“ a zařadím něco „z jiného soudku“. Sportu musím zcela jistě věnovat několik kapitolek těchto střípků. Jsem skálopevně přesvědčen, že právě díky opravdu velmi všestrannému sportování jsem prolétl celou pubertou bez ztráty kytičky. Tedy bez nikotinu, alkoholu, jakýchkoliv generačních rebelií a dokonce i bez větších zranění.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Slavomír Ravik vzpomíná na naivní malování Josefa Hlinomaze
Mistr Hlinomaz byl svým způsobem mistrem nad mistry. Kdybychom ho zařadili mezi vyložené naivisty, nejspíše by se urazil. Vždyť absolvoval dva roky Uměleckoprůmyslové školy. Rozešel se ovšem se školou i pány profesory pro totální neshody - a k těm docházelo prakticky vždycky, když narazil na nedostatek smyslu pro humor.
Jitka Dolejšová: Trafika
Rozespalé ráno se probudilo došediva. Auto vyplivne svázané barevné balíky a chodník se prohne tíhou. Spoutaná písmena se bázlivě krčí, retušované fotky spoře oděných modelek se zimomřivě choulí do sebe. Černobílí politikové vypadají mírumilovně a filmové hvězdy obyčejně lidsky. Veselé obrázkové postavičky zvědavě vykukují zpod snímků nablýskaných závodních aut.
Pavel Veselý: Zprávy pro vás
I názvem filmu by se dalo shrnout to, čím se zabývá občanské sdružení Píšťalka. Na rozdíl od filmu, ale každé zapískání na píšťalku, která byla součástí charitativní sbírky, bylo zároveň pomocí dětem a mladým lidem po úrazech.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (6)
Nedávno vzbudil Lupino v noci mou ženu a položil před ni – oškubaného ptáčka! Peří bylo rozházené kolem Lupinova útočiště, kutloušku, kam si odnáší různé naše předměty denní potřeby a uléhá tam, když se na něj zlobíme. Žena byla nálezem otřesena a když navíc druhý den ráno uviděla na zahradě, jak si náš psík hraje s dalším mrtvým ptáčkem, dostal Lupino tak vynadáno, že by od něj druhý pes kůrku nevzal!
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (12)
V den Milanova a Jardova odjezdu jsme se všichni sešli v přístavu, protože naši přátelé se rozhodli plout, místo letět. Lodí to vzalo šest týdnů, čímž chtěli docílit, že přijdou doma o celou jednu zimu a připlují do Evropy až v pozdním jaru. Druhou výhodou bylo, že uvidí kousek světa, protože loď plula okolo celé Afriky a všude na dva dny zastavovala.
Ondřej Suchý: Veselý skřítek Robert Vano
Jeho rodiče pocházeli z Maďarska, on se narodil v Nových Zámcích na Slovensku, v devatenácti odešel do Ameriky, kde prožil dlouhá léta svého života a když se vrátil, zůstal už nadobro v Čechách. Před časem mu zavolala jedna redaktorka ze Slovenska a povídá: „Já bych s vámi ráda udělala rozhovor, ale vím, že se necítíte být Slovák.“
Antonín Siuda: Je to obrovský zázrak / Můj přítel brávník
Před několika dny se vylíhly mladé a přišlo na řadu krmení. Sameček, který dosud skromně zazpíval nad hnízdem a podal samičce na vejcích nějakou tu housenku nebo brouka, nastoupil teď se svou družkou do plné práce. Pokoušel jsem se počítat a došel v této první fázi krmení na zhruba sto příletů za hodinu každého z obou ptáčků.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (44) Jiří Burian (Saze)
Jirka Burian byl můj dobrý kamarád, recesista, se kterým jsem napsal pár písniček. Jedna z nich – Dopis z Piešťan – vyšla svého času na desce: Moje milá Marie / tak ti píšu perličku / z nemocného zdravý je / odhodil jsem berličku. / Symbolicky přes koleno venku jsem ji zlomil / na důkaz jak skvělé máme zdravotníky-lékaře / avšak smůla, o berličku nohu jsem si zchromil / takže domů, je mi líto, přijedu až na jaře…
Libuše Čiháková: Copak ty dva nedokážeš ohlídat? / Jak jsem si vylepšila prospěch
Mne v páté třídě také zasáhla pětka z písemné práce z češtiny jako blesk. Pomyšlení jak bych tím rodiče ranila způsobilo, že se mi guma ocitla v ruce a díra v žákovské knížce dřív, než nastoupil rozum. „Jedničkářka a podvodnice!“, zpanikařila jsem a rozběhla se za tatínkem. Ten se na mne jen dlouze podíval, povzdychl a pod tu pohromu napsal: „Omlouvám se za gumování, ukáplo mi pero...“