Kamila Urbanová: Kocour mého dědečka
Děda poslechl babičku, strčil kocoura do kabele, nasedl na kolo a jel do lesa, vzdáleného asi deset kilometrů. Když se blížil k lesu, cestou z kopce najel na kámen a spadl z kola. Strašně se polekal, po těle měl z toho pádu spoustu odřenin a ještě ke všemu si rozrhnul kalhoty. Jeho prohnuté kolo nebylo schopno další jízdy. Děda nakouknul do kabele na kocoura. Kocour se nehýbal.
Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)
Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.
Stanislav Rudolf: A to si říkám vlastenec...!
Miluji naši zem. Miluji Českou republiku. Její přítomnost i minulost. Její jazyk. Obdivuji se českým hlavám. Nejvíc velikánům typicky českým, jako byli třeba Jára da Cimmermann, Josef Švejk nebo Ferda Mravenec se svým tiskovým mluvčím Broukem Pytlíkem. Zběsile fandím našim hokejistům, či fotbalistům… Prostě jsem stoprocentní vlastenec!
Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!
Srdce je tíha. Rozum jen váha… Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský. Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.
Ondřej Suchý: S Bohušem Záhorským neradno dělat interview
Vzpomínáte si ještě na ten televizní seriál pro zahrádkáře, který se začal objevovat na obrazovkách někdy začátkem sedmdesátých let a v němž v roli zkušeného zahradníka poučoval a radil populární herec Bohuš Záhorský, jak a co dělat se svojí zahrádkou v různých ročních obdobích? Byl to pořad veleúspěšný a pan Záhorský si jím velmi brzy vysloužil pověst na slovo vzatého odborníka.
Thajsko nejsou jen masáže
Sympatický blonďatý mladík s dlouhými vlasy, se kterým jsem se poznala na společně navštěvovaném kurzu angličtiny. Když během konverzace pronesl, že I was with my wife Zdeňka at Thailand, we were there one month (byl jsem se svou ženou Zdeňkou v Thajsku, byli jsme tam jeden měsíc), zbystřila jsem.
Miroslav Sígl: Se slávou stavěli, v tichosti bourali…
Pozoruhodný osud má zejména kamenná socha TGM v kostele Církve československé husitské na Zámostní ulici ve Slezské Ostravě. Snad téměř jako jediná, anebo jedna z mála v naší zemi, přežila od svého postavení v roce 1926 až do současnosti stále na svém původním místě.
Vztah smyslů a mozku
Myšlenka, nápad, idea, rozhodnutí se rodí a vznikají v mozku, o němž se říká, že je nejorganizovanější hmotou na zemi a ve vesmíru. Bez realizace těchto myšlenek, nápadů přes lidské smysly a další aktivity člověka by současná civilizace, technika, technologie a další materiální svět, vytvořený nebo pozměněný lidskou činností, neexistovaly.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (32) Paul Hogan
Řekl jsem si, že když se rozhlížím po světě s takovým rozmachem, že bych se měl pokusit získat také recept nějakého komika třeba z daleké Austrálie, tím spíš, že jednoho takového u nás dobře známe: Jmenuje se Paul Hogan, ale pro nás je to v první řadě Krokodýl Dundee. A tak s dotazem na to, jaké je nejoblíbenější jídlo Krokodýla Dundeeho, jsem se obrátil na kamaráda, bývalého redaktora a moderátora rádia ABC, hudebního experta i znalce filmů, Johna Peara-Václava Hrušku z australské Manilly.
Jitka Dolejšová: První dáma české grafiky Ludmila Jiřincová
Při své návštěvě Chvalského zámku v Horních Počernicích v Praze 14, kde je umístěna stálá expozice: Z odkazu Ludmily Jiřincové, jsem si znovu připomněla, jak rozsáhlé dílo po sobě zanechala tato významná grafička, malířka a ilustrátorka, jež byla často označována za první dámu české grafiky. Její tvorba je poeticky realistická, lyrická i melancholická, pestrá jako život, ve kterém se mísí vnější svět s vnitřním prožíváním.
Tomáš Zářecký: Myslete pozitivně!
Zkuste si se mnou malý experiment. Vzpomeňte si, kolik důvodů k radosti vás potkalo za poslední měsíc, týden, tři dny… Na tom zase tolik nezáleží, leda byste toužili ukázat přednosti (resp. nedostatky) své paměti. Upřímně doufám, že jste si vzpomněli alespoň na něco, někdy to nebývá zrovna lehké.
Austrálie - můj osud (7)
Ta žádného chlapa nepotřebovala, ta si stačila sama! První zmizel Petr s tou jeho a pak i Jarda s Magdou a já už jsem na nic nečekal a odtáhl mou blondýnku do Láďovy ložnice. Tam jsme si vedle sebe lehli jak lehávají milenci a když jsme byli skoro v nejlepším, tak mi to moje roští prozradilo, že se mnou chce vážně chodit, že mne miluje, ale ne teď, teď hned to nejde, protože má ženské věci a tedy až příští týden... pokud to míním vážně!
Petr Feyfar: Kdoví, kdo v tom byl taky namočený
Položil jsem telefon, vyposlechl si známé prohlášení strany a vlády k překročení hranic vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy a vypravil se s manželkou – nechtěla mne nechat jít samotného, ale byla přesvědčena, že něco musím udělat - do rozhlasu, abych změnil svůj pořad. Jen jsem se objevil u studií, osočil se na mne vysílací technik: „Co tu děláte?“
Ondřej Suchý: Slova útěchy od staršího sourozence
Vážení čtenáři! Je mi ctí uvést mezi stálé autory POZITIVNÍCH NOVIN další slavné jméno a osobnost nad jiné povolanou, která svým dílem a činy přesvědčivě prokázala, že i kdyby už ode dneška nic nového pozitivního nenapsala, nevymyslela a neudělala, tak má bohatě "vystaráno" na desítky životů dopředu.