Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (10)
Do dědečkova krytu jsme se zatím ani jednou neuchýlili a to mi bylo líto. Teda přesněji řečeno, uchýlili jsme se tam narychlo jednou v noci, ale to už bylo po válce a je to úplně jiná příhoda. O tomto dni, o němž nyní píši, se pravilo v rádiu, že v Praze se stále bojuje a maminka trnula, aby se tam tatínkovi nepřihodilo něco zlého. Na pile se neřezalo, mužští seděli od rána do večera u přijímače.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (28)
Ten nebožtík mi ležel v hlavě jako balvan. Kornelie dopila narychlo černou kávu, jak říkala kafi, dala si do ní tabletku cukerínu a spolkla jeden anopyrin. Prý chce umožnit krvi, aby byla řídká a lepší proudila zúženejma cévama. Nutila mě, abych to dělal taky. Prý to doporučoval doktor Kučera, kterej byl po dvou infarktech. Dala si do tašky velkej blok, tužku a dýňový semínka. Potom odešla do toho kurzu.
Lucie Kocourková: Evald Schorm a Laterna magika
Vzpomínáme na umělce, který nalezl svůj zcela charakteristický jazyk ve světě filmu i v divadle, který dovedl spojovat principy audiovizuálních prostředků s prostředím jeviště a jeho zákonitostmi, naplňovat vize své i svých spolupracovníků. V Laterně magice byl spolutvůrcem několika legendárních programů, které stojí za to si také připomenout.
Naděžda Munzarová: Malé zamyšlení o tom, kolik pater má Ráj
První patro - ráj kutilů - druhé patro - ráj hraček, třetí patro - ráj chatařů... V jedné "Knize knih" je psáno, že: "Bůh to byl, jenž stvořil sedmero nebes v poschodích nad sebou". Vypadá to, že ti, kdo nás učili, že Stvořitel je vševědoucí a že ví všechno dopředu, měli pravdu. Zdá se, že On už tehdy předvídal, že bude potřeba stupně blaženství rozdělit, a to podle věku a zálib, aby se mu lidstvo nepopralo.
Jan Řehounek: Slunce Štědrého dne věští dobré žně
Štědrý den byl posledním dnem půstu a příprav. Liturgicky se označuje jako vigilie, tedy předvečer slavnosti. Je provázen řadou rozmanitých pověr a poetických lidových obyčejů, které měly zesvětštit náboženský ráz Vánoc. Ještě před dojením, brzy ráno, podala selka každé krávě trošek kaše a tři ječné klasy, koním, aby byli bujní, zakouřil hospodář chřípí kouřem ze síry a březové kůry.
Jan Jurek: Sobotní odpoledne
Chlapec s mičudou stál uprostřed travnatého plácku a díval se na svět kolem a byl okouzlený. Vším co viděl a především tím, co jen tušil z představy o tom, co jen může být někde daleko, kam nedohlédne a kam by se jednou rád podíval. Bylo krásné slunečné odpoledne a chlapec byl ještě uřícený z předešlého fotbalového zápasu, který odehrál dle svého mínění vcelku obstojně.
Jitka Stošická: Salsa, Latino Mix a vánoční dobroty
Nemá cenu si zastírat, že my mlsalové vánočního cukroví, bramborového salátu a smažených kaprů máme po svátcích problémy s kily navíc. A co s tím?!! Jednoduchá pomoc. Pojďte je se mnou shodit při vábivých rytmech Salsy, Merengue, Bachaty, Raggeatonu či Orientálních tanců do nově otevřeného studia Salsa Dance Martiny Anton.
Antonín Suk: Závodní rybolov
Závodilo se v lovu ryb udicí na rybníce pod hradem Lipnicí. Ten rybník ležel v lukách blízko lesa, byl plný čisté vody a jako celá Lipnická krajina byl poset velikými žulovými balvany, které v době, když zde byl klid, sloužily za odpočívku ptáčkům konipáskům. Tady byli dokonce i ti se žlutými hrdélky. Někdy se na kámen vyškrábala ondatra aby posvačila a obhlédla rajon, plný vstavačů, vachty a místy i rosnatky. Dnes ne, dnes kámen zel prázdnotou. Zato na břehu se děly věci!
Výlet
Vyšel ze dveří domu a nechal je za sebou prudce prásknout. Klíče mu zacinkaly v kapse. Byl to pro něj trochu neobvyklý zvuk. Rozhlédl se a dlouhými kroky přešel ulici. Nad hlavou mu obrovskou nezměřitelnou rychlostí uháněly mraky. Táhly na západ, kde se pak nad Atlantikem změnily v hlouček kapek a hlučně pleskaly o hladinu.
Milan Turek: Vánoční vzpomínání na léta dávná (dávná...?) (1/2)
Když stárneme, vzpomínáme, čím víc stárneme, tím víc vzpomínáme. Snad nejvíc příležitostí ke vzpomínání poskytuje čas adventní, kdy už zas ne tak často praská v kamnech žárem rozpálené poleno, jehož mihotavé světlo v kuchyni vytvářelo podivuhodnou atmosféru. To spíš se rozsvěcuje obrazovka anebo doutnavky matně připomínají čas dávných večerů vyprávění při svících a petrolejkách.
Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/
Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.
Vlastimil Marek: Gramofon
Lidské myšlení občas potřebuje nějakou metaforu, která přemostí oddělení levé (racionální, logické, běžné) a pravé (vztahové, sluchové, fantazijní a intuitivní) mozkové hemisféry a pomůže tak člověku lépe pochopit smysl toho, co je sdělováno. V poslední době čtu a slýchám o celé řadě partnerských a manželských dvojic, které se tu klidněji, tu dramaticky a za obrovského emočního výdeje rozchází a rozvádí.
Iveta Kollertová: Věřte v sebe a v lidi kolem vás!
Myšlenky se točily kolem docela obyčejných věcí, telefonáty nebraly konce. Blížil se den D, blížilo se narození mé vnučky. Den co den jsme s maminkou a dcerou sedávaly v mém malém pokojíku a tipovaly, kdy se dostaví vytoužený porod a narození mé vnučky. Jména byla vybrána, svetříky od přátel uložené ve skříňce.
Jitka Dolejšová: Cesta
V tuto ranní dobu se v autobuse setkávají pravidelně. Vínové sako s bílým proužkem se tváří důležitě, zabralo místo hned za řidičem, rozložilo si před sebe notebook a své okolí nevnímá. Zelený flaušák, vpředu pěkně vyboulený příslibem nového života, ztěžka usedá k pootevřenému okénku. Zvenku zavane příjemný čerstvý vzduch. Červený kabát nervózně sleduje hodinky.