Jitka Dolejšová: Škola, základ života?
Bylo horké zářijové odpoledne. Autobus narvaný k prasknutí. V něm také já se svým synem – prvňáčkem. „Tak co ses nového ve škole naučil?“, zeptala jsem se jako obvykle. A syn jako obvykle odpověděl: „Nic.“Autobus se konečně dokodrcal do zastávky, kde jsme také chtěli vystupovat. Lidé se mačkali, strkali a tlačili u dveří.
Eva Vlachová: Kouzlo nechtěného
Lidová tvořivost a humor mají v mysli našeho lidu hluboké kořeny. Přesvědčila jsem se o tom jednoho rána, když jsem si na tabuli před masnou přečetla nápis: „Polosuchý turista jen za 25 Kč“. Úvahy nad tím, jak vlastně takový turista vypadá, mi zpříjemnily několik dalších chvil. Měl by být zřejmě oděn do kostkované košile, vesty s četnými kapsami a pumpek barvy khaki.
Alena Šustrová: Přijela pouť!
Vzpomněla jsem si, jak jsem na pouť jako malá chodila s rodiči a prarodiči, tetami, strýci a sestřenkami. Tenkrát byla rozložená na plácku před hospodou. Řetízák byl tak blízko kaštanu, že když jsme se od sebe víc odstrčili a rozletěli, měli jsme kolena ošlehaná od jeho větví. Kolem hospody stály nejen k silnici, ale ještě na druhou stranu po cestičce, kterou se jde ke koupališti, stánky.
Moře, pohádko má ... / Sametový drobeček
"Drahá přítelkyně," slabikoval můj muž lámanou francouzštinou text na pohlednici a výhružně se na mne ze svého křesla podíval. "Co to má znamenat?" Ruce se mi roztřásly a nohy vypověděly poslušnost. "Co? Co má znamenat
Derek Colloredo-Mansfeld - Jitka Vykopalová: O důvod víc ...
Při jedné recepci na České ambasádě ve Stockholmu před třemi lety jsem se setkala s jedním sympatickým mladým mužem a navázali jsme spolu příjemný rozhovor. Přestože neuměl česky, ukázalo se, že má šlechtický původ s kořeny v České republice ...
František Mendlík: Zkáza hráčského doupěte
Hned za tratí, na železniční zastávce Valtice město, nalézá se hospůdka DCV. Má to být zkratka Družstvo cestující veřejnosti. Dvě stě metrů odtud stojí komplex tří budov slovutné dopravní školy. Časem se z hospůdky vytvořil mýtus. Sem chodíval profesor Hřivna na svoji kávičku. Před sodomou zaplivané putyky varoval profesor Kabelka svým zvláštním způsobem. Říkával: „Tak tam v zařízení tom chlapi se ožírají a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším od studentů větu – půjč mi roďák, dám ti špinku!“
Kamila Urbanová: Jak jsme se strýčkem Béďou pochovali basu
Na pánském bylo volno. Strýček odpustil do umyvadla ledovou vodu a strčil tam moji hlavu. Voda mi stékala po dlouhých nalakovaných vlasech až za šaty. Z mého výstřihu vypadla nastrkaná vata. Strýček ji zvednul a s nechápavým výrazem ve tváři mi tu věc strčil do kabelky. Make-up, který jsem doma natírala celou hodinu, rozmazala voda. Černá barva z řasenky, ve třech nánosech, mi stékala po obličeji. Plakala jsem. Osušila jsem si vlasy do trhacích utěrek.
Táňa Arťušenková: Sto devatenáct dnů na kajacích
Cesta dvou odvážných mořeplavců z Čech po čtyřech měsících skončila v neděli 29. července 2012. Natalie Maděrová, rodačka z Ostravy, je první Češka, která se svým manželem Michalem z Nového Města pod Smrkem obeplula na kajaku Velkou Británii. Úspěšnou plavbu dokončili v neděli po 119 dnech v jachtařském klubu v Gravesendu. Jejich dobrodružství začalo 1. dubna a za tu dobu zdolali na mořských kajacích 3 500 kilometrů.
Milan Turek: Gigantické přeměny krajiny v Lužici
Střed Lužice a tím i celá severní část naší Horní Lužice se začaly proměňovat v jezerní krajinu. Z bývalých mnoha-hektarových jam, kde byly zničeny úrodná pole, lesy i lidská sídla, vznikaly lidskou činností prostory pro zavodnění nebo nerovnosti, kde by bylo možno obnovit normální krajinný život. K jezerům, která tady již byla v minulosti, přibyla další a dnes už je funkčních nebo po napuštění jam bude funkčních ke třem desítkám. Kolem jezer tak vznikají nové možnosti podnikání a především dávají možnost využít prostor pro rekreaci, sport i spoustu dalších aktivit. Místo obrovských důlních gigantů, které živily statisíce lidí, vzniká kulturní a sportovní jezerní krajina.“
Michal Dlouhý: Objasněný těžký zločin
Na četnickou stanici ve Vrbně se v podvečer jednoho březnového dne roku 1921 dostavil místní občan a oznámil, že vdova Maryša Houvorková z nedalekého domu na náměstí byla zavražděna. Velitel stanice vrchní strážmistr Jiří Hess se odebral na místo spolu se strážmistry Karlem Laifrem a Maxmiliánem Kalužou. Službu na stanici předal strážmistru Václavu Kořístkovi, který se právě vrátil z celodenní obchůzky.
Chvála nemožně možného
Prohlásí-li český politik, že je něco nemožné, pak ono nemožné se brzy stane realitou. Mluví-li obsáhle o možné dohodě, je téměř jisté, že ona dohoda bude mít jepičí život. Stratégové politického vyjednávání jsou si dobře vědomi ...
Danuše Markovová: Vědecká sběratelská analýza
.jpg)
Sběratelskou posedlost si v sobě neseme už od pradávna. Nejpravděpodobnějším impulsem prvotního sběratelského počinu byl obyčejný hlad. Od nepaměti se v nás ozývá v pravidelných intervalech, na rozdíl od hladu po vědění, který přichází historicky mnohem později, v intervalech nepravidelných. Obyčejné kručení v břiše totiž mělo natolik královské účinky, že naši praprapředkové sbírali vše, co stálo za kus žvance – kořínky počínaje a roztodivnými plody končeje.
Luděk Ťopka: Odměna za dobrý skutek
Tři měsíce po té události se slepýšem tlustým jako salám jsem s naší malou čtyřletou vnučkou zažil další příhodu. Byl srpen, ale s trochu nezvyklým počasím, teplým, ale dost deštivým, a tak začaly pěkně růst houby. Kačenka, náruživá houbařka, u nás byla tehdy na léto na chalupě v Chodové Plané, a tak jsme si spolu jednoho odpoledne vyšli „na houbinky“, jak našim výpravám říkala.
Jan Řehounek: Najdete tu Slovensko v polabské nížině
Bílá chalupa se stodolou, kolem sad, v mělkém údolíčku políčka se zeleninou, na stráni veliké ořešáky, na loukách za stavením stádo ovcí a koz, kolem nějž pobíhá černobílý pes. Slečna u prodejního okénka v přízemí dvoupatrové dřevěné hranolové věže nabídne měkkou slovenštinou hrudkový ovčí sýr, bryndzu, jehněčí klobásky, případně zeleninu či brambory v bio kvalitě.