Ivan Kott: Humor i důležité informace
Knížka povídek a fejetonů JAROSLAVA HAŠKA, podle slov Vánočního fejetonu nazvaná KDYŽ BOLŠEVICI ZRUŠILI VÁNOCE, vyšla v nakladatelství Modrý stůl již koncem loňského roku a měla takový úspěch, že během předvánočního období ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (59)
Pro mne osobně byla účast na tom silvestrovském pořadu jakousi vstupenkou do několika dalších zábavných televizních pořadů. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnělo ostravské studio a pozvalo nás na natáčení pořadu Dobrá parta. A tu dobrou komořanskou partu jsem jel reprezentovat společně s kolegyněmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Malá země velkých mužů
Člověk není nikdy zcela prost romantických nálad. Nebo čím to vlastně je, že na cestách Horního Chodska mívá chodec pocit, jako by procházel minulem? Rozum připustí, že své tu sehrává dějinná hutnost pospolitosti lidí i vztahu člověka k přírodě. U nás je začátek vody a konec chleba, praví moudrosloví starých Chodů a v tom je podstata všeho. Každému pecni předcházela tvrdošíjná dělnost a zarputilá rvavost s živlem přírodním i lidským, přicházel-li brát. V člověkově konání však bývá též díl básnivosti, a protože všichni mají pro ni smysl, tady ji umocnily vnější podmínky a jimi usměrněný životní styl.
Milan Markovič: Tak kedy vlastne?
Koncov sveta sme už zažili požehnane. Len ja sám pamätám také tri-štyri celkom určite. Ale často ani netušíme, kde ktorá sekta práve čupí dakde v podzemí a čaká, kedy to praskne. A ono stále akosi nič. Nie žeby už dávno nedozrel čas, ale tak ako pri stvorení sveta zaručene museli byť určité zmätky, tak evidentne všeličo neklape ani pri jeho konci.
Ondřej Suchý: Proč plakal Ladislav Pešek
Jestliže ve třicátých a čtyřicátých letech prožil Ladislav Pešek jako filmový herec své nejplodnější období, v letech šedesátých a sedmdesátých jej naopak čekalo období na filmové role chudé. A to i vzdor tomu, že právě tehdy už v mnoha divadelních postavách dokazoval na naší první scéně, že je Mistrem první velikosti. V Národním divadle působil bezmála půl století a s přibývajícím věkem zde slavil stále větší a větší úspěchy.
Ivo Šmoldas: Ó dvě ó
Tak se nám Eurotel sloučil s Českým Telecomem a výsledná sloučenina dostala název Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Dát si do štítu chemickou značku plynu, byť by to byl životodárný kyslík, a nadto si za reklamní emblém zvolit bublinu, to je v zemi, kde se jako pára nad hrncem dokázaly rozplynout i zatraceně kamenné a slovutné peněžní ústavy, krok věru odvážný.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (40) Oldřich Nový
Bránil se označení komik. „Komik,“ říkal, „je herec s přirozeným darem či talentem vzbuzovat u lidí výbuchy smíchu – já byl šťastný, když se při mých výstupech diváci alespoň usmívali.“ Byla to nemístná skromnost, to všichni víme. Kdo však poznal pana Oldřicha Nového osobně, věděl, že mu v některých názorech nelze odporovat. Úzkostlivě dbal o svůj obraz, který si přál, aby o něm v paměti lidí zůstal. Na každou ohlášenou návštěvu (neohlášené u něho, zvláště v pozdním věku, nepřicházely v úvahu!) byl pečlivě připraven.
Ivan Kraus: Má drahá
Má drahá, nedovedeš si představit, jak mi chybíš. Čím víc na Tebe myslím, tím rychleji se smršťuje mé srdce (dutý sval v osrdečníku, který vytlačuje krev do cévního řečiště asi sedmdesátkrát za minutu). Stačí abych zavřel svá víčka a pomocí vzruchů, které se vedou zrakovým nervem do mozku (tam kde vzniká zrakový vjem) Tě vidím před sebou. V tu chvíli jsem vděčný své nervové soustavě za to, že umožňuje vnější vnímání světa a že uchovává informace v paměti. Musím myslet na to, jak je dobré, že jsme oba lidé, protože tím se lišíme od ostatních savců, a sice tím, že můžeme myslet, tvořit a pracovat.
Ivan Kraus: Dopis
Když nedokážu říct, co bych chtěl, napíšu jí dopis. Psaní dám do obálky a pošlu jí ho. Nebo ho nechám ve škole ležet na její lavici. Napsat dopis je určitě lehčí, než mluvit, už proto, že si mohu rozmyslet, co chci napsat. Na papíře se nekoktá. Tuhle část plánu jsem měl hned, zbývalo jenom napsat dopis, tak aby na Janu opravdu zapůsobil, aby po jeho přečtení neměla oči pro nikoho jiného, než pro mě. Měl jsem dokonce chuť si trochu představit, co ten okouzlující dopis s ní udělá, až ho bude číst. Ale včas jsem se zarazil a zakázal jsem si na to myslet, protože vím, že bych to psaní nikdy nenapsal. Nejdřív práce a pak zábava – řekl jsem si - a pustil jsem se do toho.
Stanislav Moc: První máj 1962
První máj byl i za komunistů sváteční den. Akorát že se neoslavovala láska a milování jako v Máchově Máji. Magická doba romantismu a lásky byla dávno ta tam a, ač láska jako taková nebyla stíhána, magie doby předešlé byla na pranýři. Byla zkrátka jiná doba a kromě Sovětského svazu, rodné strany a práce toho moc k oslavování povoleno nebylo.
Jitka Dolejšová: Za libereckou květenou a něčím navíc (1)
Jarní sobotní ráno začínáme prohlídkou botanické zahrady. Liberecká botanická zahrada, nejstarší v České republice, patří určitě mezi ty nejkrásnější. Ohromný skleník ve tvaru rostlinných buněk, čítající na 3 000 m čtverečních, se člení na 9 pavilonů dle 13 botanických témat: jednotlivé světadíly, pravěk, květnice, masožravky a kaktusy.
Dagmar Slivinská: ...že by ani psa ven nevyhnal...!
Dlouho jsem přemýšlela, jakpak asi toto úsloví vzniklo. Pes je přece přítel člověka a přátelé se nevyhánějí ven do nepohody! Nedávno se mi na facebooku objevila fotografie, kterou vám musím popsat, protože byla legrační a zároveň mne z ní přeběhl mráz po zádech. Na této zdánlivě legrační fotce byla louka, a na té louce stál jediný krásný košatý strom. U toho, nebo spíš na ten strom, čůral pes.
Jak narovnat perspektivu
Také se vám stalo, že nafotíte krásný dům nebo věž, a když přijdete domů a podíváte se na fotku v počítači, s hrůzou zjistíte, že jste ji vyfotili nakřivo? Já jsem to dlouho považoval za jakýsi "přírodní úkaz", než mi bylo fotografem Jiřím Hellerem sděleno, že je to optický jev, který se dá snadno odstranit pomocí Photoshopu. Ale i přesto, že v tomto programu dosti často pracuji, nepodařilo se mi dlouho docílit toho, aby se mi dotyčná stavba "narovnala" do správného směru.
Eva Rydrychová: Zlá matka cenzorka
Je sobota odpoledne. Po dobrém obědě se celá rodinka sejde na gauči před televizním přijímačem. Tupě zíráme do svítícího obdélníku a sotva vnímáme děj. Když tu nás na veřejnoprávním kanále vytrhne z myšlenkového vzduchoprázdna reklama. Reklama na zvýšení erotického prožitku pomocí jakýchsi pilulek. Spadne mi čelist v údivu na prsa, která si podle následující reklamy mám potírat přípravkem na zpevnění.