Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (14)

Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dosti, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání.

Zdeněk Matoušek: Lovec piv

Pivem naplněné sklenice, půllitry, poháry a korbele zacinkaly 30. září v hospodách a klubech po celém světě na památku nedávno zesnulého Michaela Jacksona (1942-2007). „Ten pravý Michael Jackson“, jak britského pivního publicistu a osvětáře odlišují milovníci dobrého piva od slavné hvězdy populární hudby, zemřel 30. srpna v Londýně. Oslaben dlouhými lety vzdorování Parkinsonově chorobě nakonec podlehl infarktu.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (5)

Těch Zuzan vznikla v Semaforu pak ještě celá řada. Po Zuzaně je sama doma jsme vytahali ze zásuvek další písničky a vznikl pořad s objevným názvem Zuzana je zase sama doma. Té už vévodila dvojice Pilarová-Matuška se svou Láskou nebeskou, a byla tam taky Hana Hegerová a řada dalších. Po čase jsme uchystali další písničkový program Zuzana není pro nikoho doma.

To bych přece byla hloupá, ne?

Na semináři o respektování, jehož účastníky byli povětšinou učitelé, jsem prohlásila, že si asi budu muset jít do školy stěžovat, protože paní učitelky mému dítěti nadržují. Sklidila jsem bouři smíchu. Některé učitelky se smály málem až k slzám ...

Jitka Krpensky: Kuplířka – aneb Různé jsou cesty osudu

Potkávali se každé ráno, když některý z nich nezaspal. On na kole, ona pěšky. Nejprve se na sebe jen nejistě usmívali, po nějaké době se začali zdravit, a ve třetí fázi si už přáli hezký den – dál ale nedošli. I když to už byla, dalo by se říci „ dlouhodobá známost“, nic o sobě nevěděli, ale sympatie tu byla veliká. Dala mu jméno Adam.

Vladimír Kulíček: HYPERTONIZOVANÝ PUMPRNYKL

Útočí na nás ze všech stran. Z billboardů, množství letáků, kterých má každý prakticky denně plné poštovní schránky, z novin a časopisů a samozřejmě především z rozhlasu a zvláště agresivně z televize. Právě tomu poslednímu způsobu je dobré věnovat trochu pozornosti. Jak se vlastně chovají televizní diváci při střetu s reklamou?

Václav Čapek: Murphyho zákony

♦ Většina lidí si většinu lidí plně zaslouží. ♦ Co se nemůže pokazit, to se taky pokazí. ♦ Optimista se domnívá, že svět, ve kterém žijeme, je nejlepší ze všech možných. Pesimista se obává, že je tomu skutečně tak. ♦ Nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. ♦ Všechno stojí více času, než jsi předpokládal. ♦ Může-li se něco pokazit ze čtyř různých příčin a podaří-li se ti nakrásně všechny čtyři odstranit, v zápětí se objeví pátá.

Ivo Fencl: Malý psinec Rychlých šípů neboli BUBLINA kontra KULIFERDA

Poprvé byl v kresleném seriálu Rychlé šípy, objektu našeho dnešního bádání, zmiňován PES v pokračování Rychlé šípy mají neklidnou noc. Dnes to pokračování tvoří 24. stranu souborného vydání a ke zmínce došlo za krajně negativních, ne-li přímo brutálních okolností. „Pes je otráven – cesta je volná!“ šeptá stín muže vloupávajícího se uprostřed noci do statku, a to je zlé a dáte mi za pravdu, nicméně Foglar travičem ani rasem či nepřítelem psů nikdy dozajista nebyl ...

Michal Dlouhý: Kulovnice

Nadcházející podzimní období je spojeno s myslivostí a s hony. Právě při těchto aktivitách docházelo a stále dochází k tragickým událostem. K jedné z nich došlo před desítkami let na Podkarpatské Rusi, která dočasně bývala součástí našeho státu. Krátce před polednem 3. října 1936 objevil český turista z Prahy Antonín Čulík v lesním masivu za obcí Homok předkloněnou postavu muže rozkročmo sedící u pahýlu stromu.

Petra Nachtmanová: Chytrá kachňátka a liščí seznamka

Lišky mají dobrý čich a ještě lepší mlsní lišáčci. Stačilo pár skoků a stál u kachního příbytku. „Kachny a vaří? Hmmm... a alou! Rychle doneste, co tady tak krásně čichám, než uvařím vás! Cha cha chá!“ Naháněl hrůzu, ale na kachní sourozence si nepřišel. Vlastně je jeho slova vůbec nevzrušovala. Filomínka zrova dolévala prázdné sklenice dalším pitím a přidávala Jarkošovi další koláčový kousek na talíř. On si hladil břicho a spokojeně si pomlaskával.

Egon Wiener: Den po dni | Matoušek z Držkova | Kristýna

Přítel rybaří. Je to takový milý doktůrek ze Dvora Králové. Je, jako já, posedlý sbíráním starých pohlednic. Sbírá Podkrkonoší. A jako by se nechumelilo, jezdí si k tomu do Norska na ryby. Já viděl rybáře kdysi dávno nejdál v Taškentu. Mají tam jezero, kterému místní Uzbeci říkají Taškentské moře a sedí u něho, či alespoň dříve sedávali ve vysokých holinkách, v dlouhém kabátě a s čepicí.

Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (2)

Ve svém veskrze pragmatickém postoji k domácím zvířatům jistě nejsem sám, a mohu to dokumentovat několika příklady, které bohužel budou dosti tristní. Když byly mé dceři asi tři roky, koupila jednou na jaře babička několik malých kachňátek, které hodlala přes léto na zahradě u chaty vykrmit. Jako vedlejší důvod uváděla, že se jistě budou malé vnučce líbit.

Renata Šindelářová: Vydolujme raději svá srdce!

Myslíte si, že se krajina kolem vás mění? Že jen trošku? Občas přibude nějaký ten dům, vyroste strom? Zkuste se podívat na staré fotky. Jak se krajina změní za pouhých dvacet, třicet let. A zajímavé je především pozorovat...

Miroslav Vejlupek: Balada o servírce Hance (5/5)

Kdyby se měl člověk poučit, naučil by se především mlčet. Vždycky a všude. Tedy odbourat svou přirozenost. A ten papiňák potom v něm! Nevím, mám-li si zoufat, nebo se smát. Velký Poříčí má totiž skandál. „Dvacet deka šunky,“ objednala nejsádelnatější z vážených zákaznic. Nakupuje obden a jen málokdy míň než do třech tašek.