Andrea Snopková: Ach, ten papír!

Dnes je tomu přesně rok, co se ze mě stala důležitá osoba – dostala jsem se k tomu nejvyššímu. Jsem pravá ruka ředitele společnosti! Pravá ruka, jakože já, má dnes, v pátek třináctého, veledůležitou prezentaci. Po roce plné dřiny, slz a odříkání, mě byla svěřena kampaň pro důležitého klienta. Ale zkuste se probudit a zjistit, že je pátek a k tomu třináctého? Já, pověrčivá osoba, si ani na zlomek vteřiny nechtěla připustit, že by se dnes něco nepovedlo. Ale zákon schválnosti funguje, to mi věřte!

Eva Vlachová: Je čas na změnu?

Na podzim roku 2006 proběhla tiskem šokující zpráva. V indickém státě Čchattisgarh se narodilo děvčátko se srdcem na dlani. Dva dny poté, přes snahu lékařů, zemřelo. Možná, že by se ho podařilo zachránit, ale na transplantaci neměli rodiče dítěte peníze a infekce na výsledek případné sbírky nečekala…Tolik krátký příběh, plný bolesti pro rodiče a nás ostatní vyzývající k zamyšlení.

Prvních šest let Atelieru El-Kordy – pohled zpátky

V Rakousku byly samozřejmě dále realizovány různé skupinové výstavy a projekty, na přiklad velká výstava “Vitr a vlny” v Breitenbrunnu u Neziderskeho jezera v rámci World Sailing Games 2006. Nedávno vystavovali někteří umělci také v Českých Budějovicích (v galerii AVE a na Czech Art Festival). Odtud pochází také kontakt k Jitce a Janě z Pozitivnich novin.

Vlastimil Marek: Infozávislost

Tvrdím již mnoho let, že my lidé jsme tvorové nehotoví, v tomto smyslu nepřipravení na takové jevy a způsoby vnímání, jako je třeba symfonická hudba, film a televize, nebo atomová energie. Dnes, jak tak koukám kolem sebe a jak prožívám svá vlastní zklamání, nemohu nepřipojit ještě jednu závislost: závislost na informacích.

Josef Kubíček - Zdeněk Pošíval: Tajuplné pravidlo sedmého roku

Čtenáři Pozitivních novin si mohli povšimnout, že do »Rozprav« nejsou zváni herci, neboť většina mých známých a přátel z tohoto oboru je již dostatečně populární a známá svými názory, postojem k realitě i soukromým životem. Herci jsou veřejností chápáni jako obecný majetek, čtenáři bulváru o nich často vědí víc než oni sami o sobě; bývají jim věnovány všelijaké medailonky i nepřetržitá pozornost lovců senzací a skandálů.

Josef Krám: O životní anabázi Pavla Ludikara

Jedno staré české přísloví říká, že na kabát se plivne snadno, s jeho očištěním si nikdo moc práce nedá. Druhá světová válka přinesla hodně zla, období těsně po ní další bolest, nespravedlivá nařčení a křivdy. A tak se stalo, že se zapomnělo na řadu lidí, kteří náš národ proslavili ve světě. Zemřeli ve své bolesti, opuštěni, v pohrdání a veřejném odsudku.

Ondřej Suchý: Třikrát sláva písničce ze Snadného života

Premiéra „současného příběhu ze života pražských vysokoškoláků“ se konala o den později v pražském kině Sevastopol, odkud pak film režiséra Miloše Makovce s názvem Snadný život putoval do kin dalších. (Jen v Lucerně se hrál po dobu pěti týdnů). Diváky, zvláště ty mladé, táhl, přestože šlo o dílko velmi průměrné.

Vladislav Neužil: Babeta

Petr s Evženem se vraceli ze služební cesty po Dé jedničce z Brna do Prahy. Na rádiu měli naladěnou oblíbenou stanici, a tak jim cesta příjemně ubíhala. Občas někdo z nich pronesl nějakou poznámku, na kterou nebylo nutno reagovat. Znali se dlouho a rádi jezdili na služební cesty spolu. Nepatřili mezi typy lidí, kteří musí ustavičně něco vykládat, řešit, nebo jen zbytečně tlachat, ale rádi vzpomínali na různé příhody, dá se říct i lumpárny, které spolu prováděli.

Egon Wiener: Houby pořád rostou | Na vesnici u Nisy

Když takovéhle zprávy čtu, rozčílím se. Opravdu musel praotec Čech zastavit tam, kde nerostou? Jinde rostou a smutné je, že rostou odtud víc, jak dva tisíce kilometrů na východ, v lesích okolo Kovrova, města v Rusku, východně od Moskvy. A je jich tolik, že je průmyslově zpracovávají v manufakturách, kterým říkají gribovary.

Dáša Cortésová: Jaká byla Ljuba Hermanová (6)

Když já jsem začala s Ljubou Hermanovou jezdit po vlastech českých, tak už byla starší dáma. Nerada užívám toho slova starší, protože papírově to byl sice fakt, ale svým temperamentem předčila daleko mladší kolegy. Mimo jiné jsme absolvovali náročné turné pro naše vojáky - pohraničníky. Byli jsme všichni celé dny pohromadě, v hotelu, v šatně i na jevišti. Já s ní jezdila společně v jejím autě.

Miluška Šimková - Blanka Kubešová: Malý portrét

Je to už řada let, ještě za hluboké totality, co Miluška Šimková přiletěla z australské Sydney za krajany ze Švýcar a vystupovala v naší kavárničce v Lucernu. Tady jsem totiž od čtyřiaosmdesátého roku měsíc co měsíc vedla večery hudby a poezie a čtení z exilové i zakázané domácí literatury.

XIV. všesokolský slet a „hanácká hollywoodská hvězda“

Jako holka školou povinná jsem vždy chodila cvičit do Sokola (www.sokol-cos.cz). Nikdy jsem ovšem nepřemýšlela, proč tam chodím. Bavilo mě to tam a basta. Měli jsme výbornou vedoucí – paní Vařekovou - ta nás dokázala vždy nadchnout a povzbudit. Bydlela jsem v Kostelci na Hané, malém městě (spíše větší vesnici) a fyzický pohyb byl pro nás největší zábavou a prioritou ...

Vladimír Vondráček: Ach ty mrazy!

Tento povzdech můžeme nyní na začátku roku 2009 slyšet doslova ze všech stran. Přitom loni i předloni jsme si stěžovali, že není žádná zima. Není se co divit, loňský leden byl totiž v pražském Klementinu o více než 7°C. teplejší, než je dvousetletý teplotní normál. Byl nejteplejší v historii od roku 1771 a také celá zima byla nejteplejší. Člověku se však příroda nezavděčí zřejmě nikdy, ať je teplo nebo zima!

Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (2)

Příští den cestou do Varšavy seděla ve vlaku i moje žena Ela. Při jeho průjezdu nad Vislou jsem jí ukázal místo plánovaného startu a cíl. Pohled z mostu na zkalenou a širokou Vislu nebyl příjemný ani pro mne. Voda se bláznivě drala korytem a na mnoha místech byly vidět mohutné víry. A tady za pár dní poplavu. To jsem si vymyslel věc...Co se dá dělat, couvnout už nemohu.