Dobromila Lebrová: Alois Jirásek, spisovatel a dramatik

Alois Jirásek byl za svého života uznávaným spisovatelem, ale hlavně byl oslavován po vzniku Československa, protože jako první podepsal prohlášení 222 českých spisovatelů ze „17. května 1917 Manifest českých spisovatelů za svobodný stát Čechů a Slováků“, jehož autorem byl Jaroslav Kvapil. V době války to vyžadovalo hodně odvahy.

Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)

Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.

Jitka Dolejšová: Paměti Čestmíra Staška

...Měli jsme s Mosteckým dětským sborem koncert v biografu v Duchcově. Během přednesu Smetanovy „Mé hvězdy“ zhasla světla. Okamžik probíhalo provedení skladby potmě bez mého přičinění. Ale to jen do okamžiku, než jsem si vzpomněl, že mám v kapse malinkou baterku (vozil jsem ji s sebou vždy, když jsme se vraceli se sborem ze zájezdů až za tmy). Uchopil jsem ji, rozsvítil a dirigoval úspěšně dál. Iluminaci přivítalo publikum potleskem ještě během „Mé hvězdy“, a to s mohutností, jakou jsem nezažil dlouho potom…“

Alena Heinová: Krásný den – až do usnutí!

Srdce je tíha. Rozum jen váha… Slova básníka Vladimíra Holana, ta z říše cest ze stínů do světel, kterou nás vedlo s pokorou i odvahou Hercovo Umění – právě ta slova mě napadla, když přišla ta zpráva, že v poledních hodinách 10.března odešel z pozemského bytí Radovan Lukavský. Bolí to. Obyčejně a hodně to bolí, protože odešel Člověk hodný obdivu i lásky v dokonalé čistotě obsahu těch slov.

Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (4)

Loupežníci leželi nyní v svých jeskyních a léčili sobě rány, jichž sobě onehdy od Mamertových a Vilibaldových bojovníků drahně uhonili. Vilibald na ten čas, nemaje s kým zápasiti, s vlky a medvědy se potýkal. Mamert, přijda na hrad, nalezne Olivii o samotě. Zarděla se, když spatřila krásného Mamerta, an draze odín k ní vchází. Jakž Zeno radil, s větší smělostí počal k ní mluviti a vyjevil, jak ji nesmírnou láskou miluje.

Jan Hora: Sběratel dobrodružství (16) V zajetí čínských lupičů

Na podzim roku 1925 se doktor Howard vypravil na farmu svého přítele Willa Palmera. Bylo to v čínské provincii Hej-lung-čiang, blízko hranic s ruskou Sibiří. Palmer tady vyučoval domorodé zemědělce moderním způsobům hospodaření. Celý kraj byl v té době sužován bandami čínských lupičů. Armáda se je sice snažila pronásledovat, ale pro nedostatek vojáků neměly akce valného účinku. Rolníci si museli pomáhat sami.

Miroslav Sígl: Annie Girardotová v ruzyňské věznici

Velkým zážitkem bylo setkání s herečkou Annie Girardotovou. Film se točil mimo jiné v ruzyňském vězení a Girardotovou přivezli z letiště rovnou do kriminálu. Jak se pak ukázalo, bylo pro ni téměř nepředstavitelné, že lze filmovat přímo ve skutečné věznici.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (12)

Pomluvy jsou mračna na bezmračném nebi. Jejich dešti neunikne nikdo. Lidé milují pomluvy. Člověk, který nemá smítko na kabátě, je přes noc zasypán bodlinami jedovatých slin. Píchají jako rzivé jehličí z černého lesa. Vyjdou z hlavně úst a zasáhnou. Zranění jste jimi na dlouho a někdy na věky. Žádné ředidlo, ani Smrt, neodstraní křivé nařčení. Někdo dokáže mávnout rukou, pokrčit rameny nebo si odplivnout. Závidím těmto moudrým.

Marie Blandová-Lorencová - Zdeněk Pošíval: Zapřisahlá venkovanka z metropole

M. Lorencová studovala na DAMU o ročník níž než já, po absolvování pracovala výhradně mimo Prahu (až na jedinou výjimku) a hostovala v tzv. »oblastních divadlech«. Cokoliv jsem od ní na jevišti zhlédl, mělo nadprůměrnou úroveň. Politická situace v zemi se dotkla i jejího soukromého života, ať již při pracovních potížích jejího manžela, tak i obtížemi častého hostování v bůhvíjaké geografické vzdálenosti od domova.

Milan Richtermoc – Petra Haasová: Kdo byl fialový poustevník?

Ota Pavel (1930-1973), vlastním jménem Otto Popper, patří k autorům, o kterých bylo napsáno více knih, než kolik spisovatelé sami za svého života vytvořili. Zájem o jeho dílo neupadá ani šestatřicet let od jeho předčasného odchodu. Pozornosti čtenářů se těší nejen Pavlova tvorba, ale i jeho život, který je dodnes v mnohém zahalen tajemstvím.

Austrálie - můj osud (7)

Ta žádného chlapa nepotřebovala, ta si stačila sama! První zmizel Petr s tou jeho a pak i Jarda s Magdou a já už jsem na nic nečekal a odtáhl mou blondýnku do Láďovy ložnice. Tam jsme si vedle sebe lehli jak lehávají milenci a když jsme byli skoro v nejlepším, tak mi to moje roští prozradilo, že se mnou chce vážně chodit, že mne miluje, ale ne teď, teď hned to nejde, protože má ženské věci a tedy až příští týden... pokud to míním vážně!

Miloslav Švandrlík: Kriminálnická Lhota

Pakl se opět vrátil z nemocnice, zatímco Stolouš si v nápravném zařízení ještě nějakou dobu pobude. Těžké ublížení na těle není žádná bezvýznamná záležitost. Pro naši malou, leč výstavnou obec to není ovšem nic potěšujícího. Pakl je v jednom kuse ve špitále a ztepilí chasníci putují jeden za druhým do lochu. Už se nám na okrese začalo říkat Kriminálnická Lhota.

Kamila Urbanová: Dorotka z Ameriky

Mamince přišel začátkem ledna 1990 balíček od její sestřenice z amerického Pittsburghu. Zásilka obsahovala kromě krabičky modrých bonbónů, skleničky arašídového másla a papírové desetidolarovky, také dopis psaný lámanou češtinou. V dopise byla smutná zpráva o smrti maminčina strýčka Ronalda, který emigroval ve třicátých letech minulého století do USA. Jeho dcera Dorotka opustila naší republiku tehdy jako malá holčička.

Josef Krám: Uděláme z toho mrdník, proč tu není Gustav Bubník?

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR PRO POZITIVNÍ NOVINYPo první třetině najednou koukáme, co se děje, hrálo taky jen 8 Angličanů jako nás. Říkali jsme si - jsou to gentlemani. Nejhorší pro nás bylo, když po utkání, které skončilo 4 : 3 pro nás, Angličané přišli k nám a protože jsem dovedl anglicky, tak mě překvapilo, že mi jeden z Angličanů neblahopřeje, ale kondoluje. On říkal: „ Spadlo letadlo.“