Ray Bradbury – Ivo Fencl: Lidé se ptají kde berete svoje nápady?
Když bylo Rayovi dvanáct, přestěhovali se do Tusconu ve státě Arizona. Už tehdy se stal i hercem a pracoval pro rádio. Bylo mu třináct. Rodina pak pokračovala v cestě za prací do Kalifornie. Ocitli se tam a... V osmnácti ukončil navždy školní vzdělání, víc nepotřeboval, a stal se – rovnou – spisovatelem – přiživujícím se ovšem ještě pár let jako kamelot. Myslím, že měl vždycky štěstí. A talent. I charisma. S budoucí manželkou se potkal přímo v nakladatelství, vzali se roku 1947 a ten rok debutoval krajně pochmurnou knížkou Temný karneval. Slavná Marťanská kronika vyšla jen několik let nato, v Anglii pod titulem Stříbrné kobylky, a následovalo 451 stupňů Fahrenheita plus dlouhá řádka titulů.
Eva Jiřičková: Je-li oko oknem do duše...
Tak procházím mezi obrazy a bavím se! Vůbec se nenudím, ani nekritizuju, jen vstřebávám podivnou změť figurálních a figurativních motivů, zvykám si na zkratkovitost figur a dokonce mi nevadí zmenšené hlavičky na předimenzovných tělech. Bavím se metamorfózami lidí, zvířat i mimozemšťanů.
Stanislav Moc: Svatba v bushi
Moje milá byla věřící katolického vyznání, a tak jsme se museli vzít v kostele. Konec konců právě kvůli tomu mě přinutila, abych s ní objel půlku kontinentu a vzal si ji tam, kde měla všechny tetičky i strýce, protože matka jí umřela, když byla ještě mladá, a ujaly se jí tetičky. Otec ještě žil, ale na svatbu zajet nehodlal, i když nám své požehnání dal.
Ivan Kolařík: Moje štace v Americe (1)
Bylo krásné odpoledne. Špinavým kancelářským oknem pronikaly sluneční paprsky, které malovaly v prachu na stole roztodivné obrazce. Moje blažené hnípání přerušilo neurvalé zadrnčení telefonu. Líně jsem se natáh po sluchátku, ze kterého se ozval vzrušený hlas ženy Máni. “Ivánku, mám pro tebe radostnou zprávu. Právě přišla pošta.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (21)
Nyní se opět vrátíme od pasivního sportu k aktivnímu. Lyžování i bruslení jsem měl sice docela rád, ale bylo by mi mnohem milejší, kdyby se to provozovalo při 20 st.C nad nulou. Měl jsem vždy prostě raději teplo a koupání, jistě i proto, že pro něj byly v Jičíně přímo bezvadné podmínky. Koupaliště se skokanskou věží na rybníku Kníže, poblíž nádherné teplé rybníky u Jinolic, hezké a teplé koupaliště v Němyčevsi a naopak mnohem chladnější, v Prachovských skalách, se známým dřevěným Pelíškem.
Vladimír Kočandrle - Jan Krůta: Obchod s iluzemi
Jako spolumajitel hudebního vydavatelství Monitor a posléze ředitel firmy EMI v Čechách a na Slovensku dosáhl v devadesátých letech velkých komerčních úspěchů. Když jste zpovzdálí práci jeho firmy pozorovali, sledovali jste naprosto precizní soustrojí, které na jednu stranu běželo hnáno obavami zaměstnanců z nepřízně bosse Kočandrleho a následně ze ztráty nad poměry dobře placeného místa. Na druhou stranu, zvláště u zaměstnanců ženského pohlaví, jste cítili bezmezný obdiv a oddanost Kočandrlovi - diktátorovi.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (17) Ferenc Futurista
Také drastický komik, režisér a zpěvák FERENC FUTURISTA (1891—1947), vlastním jménem František Fiala, byl autorem mnoha scének, kabaretních monologů a písní. Na některých dalších se pak autorsky podílel, (například s hercem a komikem Theodorem Pištěkem). Hudbu ke kupletům Ference Futuristy psal nejčastěji jeho bratr, rovněž herec, Eman Fiala.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti vodomilné
Odlišné pohledy na kameny přinášejí svízele. Někdo v nich spatřuje překážku, o kterou občas zakopává, jiný zase šedou zbytečnost, o niž ani pohledem nezavadí; pro někoho se zase kámen stává metaforou břemene, nosícího na krku, nebo nastraženou pastí v jeho batohu. Já vidím v kameni prahmotu sochařů, věčnou inspiraci básníků či malířů.
Sylva Lauerová - Jarmila Moosová: Královny slz a ostružin
Zvědavost si mě podmaňovala. Osobní stránky Sylvy Lauerové mě vítaly pobídkou k zaslání ukázky svých básní pro tvorbu připravovaného největšího almanachu české ženské milostné poezie. Nebylo zdaleka rozhodnuto - jsem ve věku nedůvěry a ostražitosti vůči neznámému. Ve všech ukázkách z knih erotika, erotika, erotika na samé hraně s pornografií.
Jan Řehounek: Do Nového Dvora za Polednicí
Kdybyste někdy na výletech potkali v polích starou babku v tmavém šátku, pak jste určitě potkali Polednici. Ale bát se jí nemusíte. Tomu, kdo je dobrý, neublíží. Zato ten, kdo ji naštve, se má na co těšit. Jako tenkrát, když seno na loukách kolem Křinecké Blatnice v kupkách omamně vonělo a pšenice na polích zlátla a dozrávala. V šedé kytli a šátku staženém do očí vypadala kmotra Polednice jako obyčejná žebračka.
Michal Čagánek: Malá (2)
Chodím za maminkou každý den, když je to jenom trochu možné. A to je téměř vždy. Jedině tehdy nejdu, když mě tatínek zamkne v pokoji, protože dostane vztek, že jsem tak malá a všechno můžu. Kamkoliv jít, kohokoliv navštívit, vůbec se nebát a klidně vidět anděly, dobro a lásku. On nemůže nic. „Tak řekni, můžu ovlivnit krizi? Děcka v Africe brečí hlady a já můžu co?! Akorát houby! Všecko je to byznys! Prachy, prachy, prachy!“ křičí sám na sebe, bouchá do stolu.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak číst bibli? / První lidé (2)
Stránky textu, který budete číst, (a možná čítat), byly napsány před drahnou řádkou let. Ve smutném čase našich novodobých dějin vycházely na pokračování ve vývěskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. Byly fotografovány, opisovány a hlavně čteny. S přítelem Jiřím Skoblíkem jsme tak ušetřili čtenářům pracnou přípravu, studium tisíců stran biblických textů, přičemž ani autor, ani jeho zpovědník ThDr. Jiří Skoblík netušili, nebo si nechtěli připustit, velké riziko.
Lenka a Luděk Novákovi: Šri Lanka II. aneb cestování s kufrem (3)
Z Polonnaruva do Trincomalee je to 130 km a to je v západní Evropě vzdálenost denního dojíždění do práce. Obvyklá doba na tuto vzdálenost na Šri Lance je 4,5 hod. Není divu při tak různorodém provozu. Pěšáci, kárky, krávy, kola, motorky, auta, autobusy a náklaďáky se tísní na úzké vozovce plné děr a hrbolů. Podle našeho řidiče se ve vsi smí jet 50 km a mimo ves je rychlost neomezená, ale v průměru jsme 50 km nikde nepřekročili.
Lidé přicházejí do našich životů ...
Lidé přicházejí do našich životů z nějakého DŮVODU, na určité OBDOBÍ anebo na CELÝ ŽIVOT. Když je někdo v našem životě z nějakého DŮVODU, tak je to vlastně vyjádření naší potřeby. Přišli, aby nám pomohli vyřešit nějaký problém, přišli nám poradit a podpořit nás po fyzické, emoční anebo duševní stránce. Může se nám zdát, jako kdyby nám je poslalo samo nebe.