Petr Chalupa: Radiová koncese

Prohrabuji se fotografiemi, pohlednicemi, blahopřáními a mám i složku různých starých dokumentů. Nedávno, zrovna v den, kdy jsem zakládal doklad od inkasa, kdy vždy letmo zkontroluji jednotlivé složky této platby, se mi pohled zastavil na položce rozhlas…á Kč. Vybavil se mi jeden starý dokument z roku 1935, který máme v tom „kufrovém rodinném archivu“.

Milan Dubský: Jen tak na okraj - Oslovování a oslovení občanů

Nejen východní Němci, ale i my jsme chtěli po velkém „středoevropském třesku“ v 80.letech hned mít vše, co jsme vídávali ve výlohách obchodů na západ od našich hranic. Ale nešlo pouze o materiální věci. Mysleli jsme, že nabytím svobody získáme a nabudeme snadno, ne-li automaticky, toto materiální bohatství.To byla velká iluze, jejíž důsledky pociťujeme dodnes na každém kroku.

Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (7) Jazyková bariéra, první část

Život někdy přivede člověka do situací, kdy trpce lituje onoho dávno minulého času promrhaného kdysi, v dobách školní docházky, čmáráním různých duchaplných sdělení a obrázků na desky školních lavic namísto toho, aby svou pozornost soustředil na marné úsilí pedagoga rozšířit duševní obzory svých zabedněných svěřenců. Ten poctivý a moudrý pán vyššího středního věku, kdysi dávno na naší malebné, vesnické škole pověřený výukou všech cizích jazyků, byl už v té době dostatečně zkušený, aby věděl, že je nad síly obyčejného smrtelníka nalít za jediný rok do hlav rozjívených puberťáků základy jakéhokoli jazyka.

PhDr. Josef Krám: Kniha Jiřího Uhlíře – Osobnosti Jaroměře

Spisovatel Miroslav Ivanov (vzpomeňme namátkou Tajemství RKZ a Záhada rukopisu zelenohorského), samouk řezbář Josef Kapucián (kdo kromě zasvěcených ví, že tento spolutvůrce slavného Třebechovického betlému byl jaroměřským rodákem), světově proslulý František Kupka (v souvislosti s ním se stále uvádí Opočno a Dobruška, ale kde by byl bez Jaroměře? Tam se učil soukromě kreslení a malování na řemeslnické škole u profesora a ředitele Aloise Studničky...

Egon Wiener: Smyslná letní noc

Mít stan a o padesát let méně… Cože bych dělal? To vím naprosto jistě. Popadl bych ho a spěchal ven do noci. Je právě půlnoc. Okno pokoje mám otevřené dokořán. Zhasnul jsem, sedl si a zatajil dech. Jsem ve vesmíru sám. Ze všech světových stran, včetně té páté nahoře, na mě padá tma. Připadám si lapen, chycen, uvězněn jako ta rosnička v sudu. Čekám, až se tma promění v den a někdo mi podá pomocnou ruku. Hloupost, to bych se načekal.

Martha a Tena Elefteriadu: Dvojhlasně (1)

Poprvé byl tatínek svědkem našeho zřetelně velkého úspěchu v Praze v divadle Apollo, kam se dokonce přišel podívat tehdy už nejslavnější Karel Gott, který se právě vrátil z Las Vegas. Apollo mělo tou dobou svoje stanoviště v Městské knihovně. Zpívaly jsme tam blok písniček v pořadu, kde hosté, vítězní talenti ze všech krajů republiky, neměli vůbec přidávat.

Ing.Miloslav Křížek - Zdeněk Pošíval: Ten, jenž nemá rád bezvětří

K nejkrásnějším vzpomínkám z dětství patří zšeřelá místnost, praskající oheň v kamnech a táta předčítající mi ty nejkrásnější dobrodružné knížky. V těchto chvílích jsem nebyl pouhým posluchačem, ale patnáctiletým kapitánem, korzárem, případně jsme se s Robinsonem snažili přežít na pustém ostrově. Vyvolalo to ve mně celoživotní touhu ta místa navštívit, případně zkusit zde žít.

Evropou bez motoru - S Jardou Lhotou Evropou od severu k jihu

Dobrodruh, cestovatel a spolumajitel CK Adventura Jarda Lhota se před časem rozhodl dát si k padesátinám nestandardní dárek – originální cestu přes Evropu. Myšlenka postupně uzrávala a vedla k mimořádnému projektu. Jarda Lhota popisuje základní filosofii své cesty takto: „Plánuji přejet Evropu z Nordkappu na Gibraltar tak, abych při tom propagoval způsoby cestování ohleduplné k životnímu prostředí.“

Ivan Turnovec: Bozkovské jeskyně (historie objevů, 65 a 55 let)

Jeskyně patří k zajímavostem Geoparku Unesco Český ráj. Jsou situovány v čočce vápnitého dolomitu, která vystupuje na povrch 800 metrů severoseverovýchodně od obce Bozkov v okrese Semily. Vápnité dolomity budují svah „Na Vápenici“ a západní údolní stěnu Bozkovského potůčku. Z povrchových krasových zjevů se uplatňují ve studovaném území pouze netypické mělké závrtovité deprese. Nejvýznamnější z nich je tzv. „propad u borovice“, což je nepatrný zřícený závrt, hluboký asi 2 metry.

Elena Paclová: „Dasy, pojď, už musíme jít…!“

Pro Dasinku nastaly zlaté časy. Třikrát denně se pořádně proběhne a pán ji učí pořád něco nového. Už umí chodit u levé nohy, počkat v předsíni, než panička přijde s hadříkem, umí čekat na chodníku až dostane dovolení přeběhnout přes silnici, umí podat pac jednou i druhou nožkou a umí i neodolatelně poprosit.

Jarmila Moosová - Pavel Jirmásek: Padesát tváří Jiřího Grätze aneb Dějinami českého básnictví trochu jinak

Musíme si pomáhat. Ze všech označení pro homo sapiens, která znám, zaujalo mě v posledním čase jediné: tvor. Patrně vzniklo nejenom proto, že člověk byl stvořen, ale také proto, že je vlastní tvorby schopen. A jelikož jsme my, lidé, povětšině skutečně velmi tvořiví, rádi se o svoji tvorbu podělíme s ostatními. To dává smysl.

Petr Kersch: Dobří učitelé

Tati? Chodil jsi rád do školy? Jak mám odpovědět tomu dítěti, když sám to teď nevím. Pokrytecky? To víš, že jsem chodil do školy rád… Cynicky? Pakárna… Kriticky? Jak kdy a do které… Do první třídy jsem chodil moc rád. Paní učitelka Marie Suková byla tak hodná! Nikdy nezakřičela. Rákosku (bývala v inventáři každé třídy) používala ve funkci ukazovátka.

Elena Paclová: Den rajských potěšení

Sedím na lavičce u nevelkého hangáru, pozoruji ladné křivky letadel pod oblaky a vnímám poklid i pozitivní atmosféru místa, rušenou jenom pobrbláváním vysílačky, která stojí na stolku před kanceláří. Na přistávací ploše (mimochodem pěkně hrbolaté) se ve větru kymácí vzrostlá tráva, posetá odkvetlými pampeliškami.

Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Kup si Tudora, vole!

Přijeli hosté, vlastně kamarádi a už dvě noci se spolu loučíme, protože to je další dvojice, která se po „zralé úvaze“ rozhodla dožít zbytek života doma, prostě tam, kde se oba narodili. Těhle debat jsem už zažil hodně a pro někoho to není snadná otázka. Pro mne to snadné je, já jsem si vzal Australanku a mé děti se tu narodily, vyrostly a já jsem tudíž zapustil kořeny.