Ivan Kolařík: O lásce k umění - Však ten talent máš po mně!

Již v útlém dětství jsem projevoval lásku k poetickým říkánkám. Nedlouho potom, co jsem začal trochu mluvit, oslňoval jsem rodiče takovými básnickými výroky jako například „Pan farář má vrabce v kapse” nebo „Hajný v lese usnul, někdo mu ho utnul.” Rodiče však byli mými schopnostmi nadšeni podstatně méně, když po mém hlasitém zadeklamování této slovní hříčky se z mlází z čista jasna objevil hajnej jako hrom, který nám bujaře dal na vědomí, že ani v lese neusnul, a že mu ho ani nikdo neutnul.

Martina Pffeffer: Život je jen náhoda aneb Jak se hraje ve Vídni

Před téměř pěti lety se se mnou pan Život přestal mazlit. Bez varování mi vrazil pořádný pohlavek, nebo spíš ránu pěstí: Odvedl mi manžela tam, odkud není návratu a začal mi udělovat přísné lekce. Byla jsem násilím zatažena do ringu ...

Luděk Kocourek: Cesty toulavý

Kupředu levá! Bylo heslo, které naši generaci provázelo od dětství. Rodiče v pět ráno spěchali na vlak do Břeclavi, aby budováním socialismu posílili světový mír a dospěli ke světlým zítřkům. A já s mladším bráchou Vaškem jsme se vydávali na své první „cesty toulavý“. Nikým a ničím omezované cesty do mateřské školky, beze spěchu a shonu.

Pavel Vavrys - Jarmila Moosová: VZTAHY

V pražských ulicích je mimořádné teplo. Jazyk se lepí na patro a není mi příliš do hovoru. Ráda se nechám vést Celetnou ulicí kolem orloje, cestou známých zastavení svých občasných toulek. Mohu si vybrat z nabízeného ...

Ivo Fencl: Drábek v akci

Kdo ví, zda současný ministr práce a sociálních věcí četl v dětství i Čtyřlístky s obrázkovými příběhy svého jmenovce, komisaře Drábka? Pokud tomu tak bylo, pak ho ta četba neinspirovala při výběru školy a nestal se rovněž policistou, což by mu jistě (také) sedělo. Já sám vzpomínám na dávného komisaře-kocoura, který se dostával do křížku se zločinným světem myší, více než v dobrém.

Ivan Rössler: Jak jsem Josefu Sukovi přinesl jeho dědečka

"Když tuto řeč dědeček pronášel, tak mi byly tři roky. Já sám jsem žil skutečně s rodiči v krásné vesničce, která se jmenuje Křečovice, kde se dědeček narodil. Mám na něj - bohužel - jen matné vzpomínky, protože zemřel, když mi bylo pět let. Pamatuji se na něho jen z doby prázdnin, když měl dovolenou a přijel za námi do Křečovic.

Co se děje v Botanické zahradě hl. města Prahy?

Skleník Fata Morgana je stále plný života. Jak by ne, když se v něm vedle „zdomácnělých“ motýlů druhu Caligo memnon z původních kukel líhnou a stále množí i motýlí obři: Attacus atlas (to je ten, o něhož kráčí) je noční motýl, který pochází z jihovýchodní Asie. Tam se vyskytuje zejména v tropických pralesích velké části Indie a Číny, Srí Lanky, Malajsie a Indonésie.

Smírčí kříž na Kaňku je záhadný

Smírčí kříže jsou středověké památky, vytesané obyčejně z velkého kusu žuly. Patrně připomínají místo, kde došlo k hrdelnímu zločinu, místo, které se stalo součástí pokání. Zločinec musel vytesat a postavit kamenný kříž ...

Michal Dlouhý: Za císaře pána

Hlavními podezřelými byli Petr Novotný a Jiří Kolda. Petr Novotný, nedávno vystudovaný právník, trávil dobu ve vazbě studiem trestního zákoníku a trestního řádu, které si vyžádal prostřednictvím vězeňského učitele Aloise Thumy. Připravoval si vlastní obhajobu. Kromě toho si ještě na obhajobu najal vlastního právníka, se kterým se radil. Ve volném čase přepisoval správci věznice listiny. Byl ochotný a úslužný.

Renata Šindelářová: Léthé nebude moc široká řeka

Petra Kukala, autora poezie i prózy, jsem vám již v Pozitivních novinách představila v rozhovoru „…a řekl básník: poezie je pro mě pořád tajemstvím“. Dnes bych vám ráda přiblížila dvě nové knížky tohoto všestranně nadaného literáta. V rozhovoru již zmiňovanou knihu Tajemství Panské zahrady a zcela novou sbírku básní Orel velmi.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (25) Luděk Sobota

Komik burianovského rodu LUDÉK SOBOTA (1943), rozesmávající nás svým důsledně dodržovaným osobitým hereckým projevem, si v dědictví po našem králi komiků vybral něco z jeho stylu mluveného projevu, hry s češtinou i kouzla improvizace. Se vším tím pracuje promyšleně a zdaleka ne tak lehce a bezděčně, jak by se mohlo zdát.

Anastázia Mahovská: Pamatuji časy, když dávaly se klíče pod rohožku.

Vajíčko sa však bez múky pripaľovalo, a tak málo prepečené mäsko naskladala mama do pekáča na slaninku a všetko poprekladala krúžkami cibule. V pekáči sa potom rezne dopiekli domäkučka, až sa rozplývali na jazyku. Boli krehké ako torta, a preto sa ešte dozdobovali šľahačkou a susedia po tej vôni zo slaninky behali do krčmy ešte častejšie s džbánom pre pivo, ako tomu bývalo obvykle.

Mojmír Soukup: Jakub Krčín z Jelčan ve službách Viléma Trčky z Lípy a Viléma z Rožmberka.

Významný český rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan se narodil před 475 lety, 18. 7.1535 v Kolíně nad Labem, kde byl rod Krčínů „osedlý“ již koncem XV. století. Původním rodovým sídlem bylo městečko Krčín, ležící u Nového Města nad Metují. Jakub Krčín z Jelčan (z Jedlčan a později i Sedlčan) je znám především z doby, kdy sloužil u pana Viléma z Rožmberka (1535–1592) na jeho panství v jižních Čechách.

O Sedlčansku nad Démonem - a možná přežiju i bizona…

„Mám výborný nápad na reportáž,“ hulákal nadšeně do telefonu můj parťák, fotograf Milan Richtermoc. Ten dobře ví, jak na mě. Poslední dobou strkám diktafon před nos každému, kdo je ochoten se mnou něco probrat, ve snaze získat image reportérky.