Miroslav Sígl: O rekordně vysoké soše T. G. Masaryka

Náhoda tomu chtěla, že jsem se začal zajímat o osud předčasně zesnulého Stanislava Rolínka (1902–1931) z moravského Bořitova. Proslul jako talentovaný sochař – samouk především tvorbou národních monumentů (sochy v nadživotní velikosti sv. Václava, Jana Žižky, Jana Husa, Prokopa Holého, blanických rytířů, legionářů). Tohoto skromného umělce – samotáře, který se ve svých 22 letech léčil na tuberkulózu a své původní zaměstnání čalouníka musel ze zdravotních důvodů opustit, si povšiml starosta nedaleké známější obce Kunštát František Burian. Uvědomil si, že podobné sochy by mohly zvýšit turistickou atraktivitu obce, a proto Stanislava Rolínka podpořil v jeho zálibě.

Blanka Kubešová: Útěky železnou oponou v televizi i knižně

Pražské MV přiznává, že od února 48 uprchlo s nasazením života před komunistickým režimem na Západ přes 400 tisíc Čechů a Slováků. Dramatické útěky za svobodou pečlivě sbírala a archivovala nejen Státní bezpečnost, dochovaly se i v mnoha dokumentech, v soukromých archivech a v podání pamětníků.

Luděk Ťopka: Mlsný Jasík

Měl jsem za války na českobrodském gymnáziu spolužáka a kamaráda Richarda Seiferta, který, na rozdíl mne, vystudoval po válce střední lesnickou v Trutnově. Naše přátelství nám vydrželo i když se naše cesty později rozešly. Mne připoutalo moje povolání na léta v Praze, zatímco on měl to štěstí poznat několik krásných českých polesí.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (10a)

Mužská část hospod sestávala většinou z betonové podlahy, aby se dala dobře ostříkat hadicí. A to bylo namnoze třeba, protože hospody otvíraly v půl šesté a většina pijáků se tedy snažila opít za pouhé dvě hodiny třicet. To byl pro mnohé nadlidský úkol, především ta rychlost pití a tak se často stávalo, že to co v hospodě vypili tam i nechali a krásně vyblití se vraceli s prázdným žaludkem ke svým rodinám a k večeři.

Antonín Siuda: Můj stařičký "Trávníček"

Na podzim v roce 1951 byl vytištěn a dán do prodeje Slovník jazyka českého. Jako jediný autor je v něm uveden František Trávníček, což je od té doby zpochybňováno. Slovník má 1801 stránek a je uložen v jednom objemném svazku s plátěnou vazbou. Manipulace s ním je velmi rychlá a jednoduchá. Je to obyčejná knihařská práce, ale výjimečných řemeslných kvalit.

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Vyprávění o trpaslících a kýči vůbec

Vůbec mi nevadí sádroví trpaslíci na zahradách. Jsou to absurdní, stupidní a tím krásné bytosti. Pohádkové bytosti, které se líbí dětem, aniž by pokazily jejich vývoj a charakter. Jsou kýčem dávno z módy vyšlým a už jejich stáří je úctyhodné. A stářím získávají věci na hodnotě. Ovšemže je obrovskou pitomostí mít na zahradě trpaslíka na zahradě padesát let - dávno už vyšel z módy.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (15)

Každá kniha má poslední stranu. Bohužel ve společnosti vznikají strany stále nové. | Bude to skvělé, až světové strany rozpustí strany politické. | Kdyby mne zvolili prezidentem, ihned bych podal demisi. Další pokolení by pak mohlo říkat: „To byl moudrý prezident!“ | Brojí se proti cigaretám, proti alkoholu, proti obezitě, ale proti televizi nikoli, ačkoli právě ta nám nejvíce zkracuje životy.

Pavel Pávek: Nejkrásnější památka

Není to tak dávno, kdy na nějaké rozhlasové stanici proběhla anketa. Běhají a stále někam chodí různé a ta, kterou mám na mysli, se týkala památek. Měla být nalezena nejkrásnější z českých. První lavina odpovědí se dala čekat. Záplava Karlštejnů, Hlubokých, Lednic a Českých Krumlovů nějak neměla v plánu skončit.

Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (23)

Podnikání, i když zatím v malém, nás všechny bavilo. Jako obvykle jsme otevírali své stánky po deváté hodině. To už jsme s Lubošem přivezli od známého řezníka v naší ladě pytle s rohlíky a lorny s čerstvými párky. Zanedlouho potom se přiřítil ke svému alkoholickému zátiší v autě i rozespalý Viktor.

Renata Šindelářová: Rozhovor s Jitkou Molavcovou

Už když studovala na střední průmyslové škole grafické, rýsovala si svou budoucnost hereckým směrem. Nevěděla jak by svého snu měla docílit, ale nakonec ještě před maturitou vyhrála celostátní pěveckou soutěž Talent 70, což záhy odstartovalo i její divadelní kariéru. Jitka začala působit v divadle Semafor, kam přišla zpívat šansóny, než se ve hře Kytice naplno projevil její komediální talent. V Semaforu již zůstala a působí v něm dodnes po boku Jiřího Suchého.

Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (3) Jean-François Millet

Jean-François Millet (1814–1875), francouzský malíř a grafik. Jeho zásluhou se poprvé v moderním malířství objevuje sedlák bez sentimentální nebo humoristické pointy, ale je znázorněn s pravdivostí a klidnou monumentalitou. Obrazy mají epickou šíři lidového vyprávění, realismus z nich vyloučil všechno malé a zbytečné, zůstala jen harmonie mezi člověkem a krajinou, dělníkem a prací.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (8) - Groucho Marx

Humor bratři Marxů byl milován i nenáviděn. O Grouchově prioritním postavení v trojici svědčí také to, že jediný ještě hrál ve filmech v padesátých letech. V roce 1954 vydal Grouchův syn Arthur knihu „Život s Grouchem“. Snad tím tatínka inspiroval, neboť o pět let později — v roce 1959 — vydal sám Groucho Marx autobiografickou knihu „Groucho a já“.

NeKulturní večery budou již za měsíc propagovat neznámé umělce z celé ČR!

NeKulturní večery jsou zcela novým a ambiciózním projektem kulturně-publicistického internetového magazínu NeKultura.cz. Rozvádí myšlenku podpory talentovaných, ale bohužel dosud neznámých a nemedializovaných umělců z nejrůznějších odvětví (literatura, film, móda, výtvarné umění, hudba a divadlo) mimo rámec internetového magazínu a vůbec internetu jako takového.

Jarmila Moosová: Barevná školička

Milé děti, člověk, když se moc snaží, toho dokáže opravdu hodně. Ale někdy také přijdou chvíle, kdy se bez pomoci ostatních neobejde. A právě připravit pro vás hezkou a zajímavou knížku bez takové spolupráce ani není možné. Proto vám zde chci představit svoje vzácné pomocníky a zároveň jim nesmírně poděkovat za sebe, ale také za vás za všechny ...