Antonín Siuda: Kuchyně na cestách časem
Je tomu pár let, co neuspokojené zástupy stávaly v houfech před obchody, hlavně masnými, aby měly z čeho připravit svůj denní pokrm. Většinou uspokojené nebyly, proto se vždy v kuchyni počítalo se všední fádní jistotou a improvizovalo s chudobou výběru. V takových polohladových podmínkách ovšem přežíval dávný systém dělby práce i dělby pokrmů.
Ve městě? Na kole!
Čeští cyklisté dostávají nový dárek – jedinečný nástroj pro všechny, kdo chtějí kolo používat nejen jako zdroj zábavy a relaxace, ale i jako plnohodnotný dopravní prostředek. Občanské sdružení NaKole, provozovatel úspěšného ...
Jan Řehounek: Architekt Bedřich Feuerstein – 120. výročí narození
Bedřich Feuerstein se narodil v Dobrovici v rodině správce velkostatku, později ředitele thurn – taxiského panství na Loučeni. Od roku 1898 navštěvoval loučeňskou obecnou školu, od roku 1903 studoval reálku v Nymburce, kde ve třídě prvních absolventů maturoval v roce 1910. Na jeho závěrečném vysvědčení je poznámka: „Z kreslení prokázal větší dovednost, než se vyžaduje na střední škole.“
Ta naše písnička česká...
Už jste si všimli? Spoustu Hašlerových písniček považujeme za lidové. Písnička, která zlidoví, dostane svým způsobem nejvyšší možné vyznamenání. Necinkají přitom metály a nešustí bankovky či šeky, ale pohne se lidské srdíčko – a s ním většinou i myšlenka. A to se mi jeví jako životadárné spojení!
Jiří Stanislav: Hotýlek v anglickém stylu v moravském Drnholci
Kdo by čekal, že po vstupu hlavním vchodem uvidí napravo pravý anglický bar i s krbem a nalevo jídelní sál jako vystřižený ze staré Anglie!? Spousta zajímavých dekorací na stěnách - talíře, obrazy a jiné umělecké dekorace vás opravdu přenesou do jiné doby. Jako kdyby každou chvíli do baru měli přijít naši piloti, co za války létali v RAF a nebo nějaká významná osobnost v podobě člena královské rodiny.
Tomáš Zářecký: Těžký život literáta II.
O čem chci psát? No o tom, že my literáti máme vskutku těžkou práci. Docela mě totiž štve, že často kolem sebe slýchávám názory, že na tom „psaní“ vlastně není vůbec nic složitého. Že jde akorát o takové to ťukání do klávesnice. Že neděláme nic pořádného. Nebo dokonce, že si hrajeme, zatímco ostatní tvrdě dřou.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (9) V moci novodobých pirátů
Na stránce lodního deníku Maersk Alabamy byla nadepsána středa 8. dubna roku 2009, když bylo plavidlo obklíčeno a napadeno rychlými pirátskými čluny. Američtí námořníci však byli ozbrojeni a bránili se. Piráti se zmocnili paluby, ale po několikahodinovém boji museli ustoupit. Díky posilám z pobřeží však zaútočili znovu. Ve svízelné situaci se kapitán Philips nabídl jako rukojmí, aby získal čas, zachránil náklad a ušetřil oběti na životech. Piráti po krátké poradě souhlasili, protože doufali, že by za kapitána mohli dostat vysoké výkupné.
S jezevčíkem pod vulkánem
Vešla jsem do obchůdku, kde mimo triček byly různé umělecké i neumělecké předměty – suvenýry z tmavého vulkanického kamene. Na křesle pokrytém červeným koberečkem se rozvaloval jezevčík a s láskou pozoroval svoji majitelku. Byla skutečně krásná, štíhlá, příjemná a mladá. Poprosila jsem ji, zda bych si ji mohla vyfotografovat. Ochotně vzala psíka do náručí a ten jí pohotově dal psí polibek.
Jiří Suchý: Na naší zahrádce stával trpaslík
Byla to keramika a jmenoval se Josef. Stál mezi maceškami a tím zdobil záhon. Nikdo mu to nezazlíval, zatímco mne, když jsem jako dítě vstoupil do záhonu, bili. Nesl jsem tuto křivdu těžce a v duchu jsem si přísahal, že až budu velký, stanu se trpaslíkem a postavím se přímo do záhonu s maceškami. Lidé obvykle na svá dětská předsevzetí zapomínají, ale já ne. Pocit křivdy byl příliš veliký.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (24) Sophia Lorenová
Kdysi – někdy v sedmdesátých letech – mi spisovatel Vladimír Thiele, sběratel veselých historek ze světa filmu, vyprávěl o filmové herečce známé v té době stále ještě spíš z rolí komediálních, než dramatických – Sophii Lorenové: „Sophia je známá mimo jiné tím, že nosí s sebou kromě klenotů (které jí sem tam ukradnou) i kufr s poživatinami potřebnými například pro přípravu pravých italských špaget (ty její zatím neukradli). Před časem prozradila při jednom rozhovoru s novináři něco ze svého soukromí.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (11)
Patrik se narodil na jaře příštího roku, když už jsme měli stavbu pod střechou. Porodila jsem tedy chlapečka, modrookého po tátovi! a po zkušenostech s Deniskou, po celou dobu svého pobytu v nemocnici jsem z něho nespustila oči. Sestry, které se o mne staraly, si ještě pamatovaly Denisčin odvážný skok z postýlky.
Iveta Špatenková - Jarmila Moosová: Bytosti světla
Já jsem si dítě samozřejmě hodně přála a těšila se na ně. Ovšem nechtěla bych těhotenství násilným chtěním za každou cenu. Spíše jsem tomu nechávala volný průběh a snažila se srovnat si věci sama v sobě. Ona tak přišla naprosto přirozeným způsobem do připraveného těla i psychiky. Předtím jsem také kouřila, ale jednou jsem se probudila a prostě mi hlava nebrala, že bych měla kouřit. Najednou nebyl důvod – ztratil se.
Jiří Suchý: Úsměvy
Co je to vlastně úsměv? Dalo by se říct, že úsměv je grimasa, kterou člověk nasazuje v okamžiku, kdy je mu fajn? Dalo by se to říct, ale byla by to pěkná pitomost. Pěkná, ale pitomost. Úsměv totiž není jenom grimasa, i když ano, rty se nám jaksi roztáhnou, jejich koutky se lehce pozvednou, oči přimhouří, tváře se rozšíří...
ELFÍK - Jitka Dolejšová: Můj vláček je pro kluky i pro holky
Děti se mnou mohou cestovat vlakem po různých zajímavých místech, vydat se na akce, které pro malé cestovatele pořádají České dráhy. V každém čísle je šest soutěžních úkolů a kdo je správně splní, může se účastnit losování o pěkné ceny. Taky dětem ukazuji zajímavá místa na světě v rubrice Světošlápek, vyprávím vtipy, pohádky a básničky....