Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (5)

"Byl tady ten tvůj kamarád, co vypadá jako Jarka Adamcuj," zvěstovala mi babička, sotva jsem otevřel dveře. Ona si babička už nepamatuje lidi, a tak je připodobňuje k těm, které znala doma na vesnici. Ten Jarka Adamec byl hubenej, a tak ho napasovala na Peťana. "Nechal ti tady dopis," dodala. "Dopis? Odkdy si s Peťanem dopisujem?" vrtalo mi hlavou.

Jana Stuchlíková: Pramínek (nikoli vlasů)

Mám jeden malý pramínek, který mi vyvěrá tam někde uvnitř a voda z té studánky je nejen čistá a hladivá, ale i kouzelná a nebojím se říci, že je živá. Dává mi totiž sílu, když jí mám zapotřebí, byť je to jen letmá vzpomínka. Moji babičku, dokud žila, jsem měla velmi ráda a cítila jsem k ní veliké porozumění.

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (40)

Když se vrátil z Afriky, přinesl nám na prognózu kromě velké láhve bezvadného koňaku i různé africké suvenýry, mezi nimi i malý tam-tam. Pak odešel na audienci k našemu nejvyššímu vedoucímu, kde bohužel, tedy pro něj, setrval v delším, jistě srdečném rozhovoru. My se ho ale nemohli dočkat, jeho lahvinku jsme nejen načali, ale i dokončili! Nebylo to od nás moc pěkné, ale on se nezlobil a poslal pro další, což asi neměl dělat.

Čí je můj zub?

Řeknete si: „Ta ženská se zbláznila! No čí by byl? To ví přece každé malé dítě, že můj zub je můj zub, ne?!“ Malé dítě možná, nikoliv však moje zubní lékařka. Začalo to tak, že jsem se objednala na zubní s tím, že mám v puse zub, který chce ven.

Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě

Když jsem se v loňském roce ocitl na Polabském knižním veletrhu jako host v programu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra, nečekal jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Myslím na onu chvíli vlastně dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“

Vlastímil Marek: Mediální gramotnost

Znáte to. Prolistujete noviny, a odložíte je. Pak je ve snaze najít nějaký přece jen rozumný a příjemný článek dokonce pečlivě pročtete, ale právě tak jako při stále marnějším sledování televize (co kdyby nějaký ten pořad byl přece jen alespoň ucházející?) zjistíte, že to vše byly jen neustále opakovaná, a navíc stále povrchněji a odbytěji zpracovaná témata.

Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (7)

Městečko Fasano, u kterého je ZOO Safari vybudováno, leží asi 150 km jižně od Vieste. ZOO Safari je rozděleno na několik částí. V té první, nejdelší a nejatraktivnější, jsme pomalu projížděli vlastním autem vyznačenou cestou. Tedy pokud nám zrovna před autem nestálo nějaké zvědavé zvíře. Mohli jsme zastavit dle libosti a tak jsme si naplno užívali pozorování zvířat v minimální vzdálenosti či dokonce blízká setkání třetího druhu s daňky, jeleny, antilopami, buvoly, slony, žirafami, velbloudy a zebrami.

Helena Dohnalová: Do trepek!

Na přezouvání si stěžují převážně cizinci ze západu. Ještě jsem neslyšela, že by přezouvání kritizoval například nějaký ukrajinský dělník, čínský kuchař nebo vietnamský trhovec. Po příchodu do české domácnosti se údajně našinci vrhají návštěvníkům k nohám, sundávají jim boty a vnucují k nazutí nějaký druh domácí obuvi. Neváhají prý servat váženému hostu z nohou elegantní polobotky, které se tak úžasně hodí k šik obleku, a nazout mu pantofle z vietnamského tržiště

Iveta Kollertová: Jsem zase člověk

Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.

Blanka Kubešová: Pěšáci mezi námi

Snad žádné veřejné oslavy nevyvolají tolik emocí jako udílení vyznamenání o výročí založení republiky. A snad každý má i svého tajného favorita. Někoho, o kom se domnívá, že by si zasloužil aspoň poděkování, nebo že zůstal nespravedlivě opomenut. Řadových pěšáků, kteří se v minulosti ve světě zasloužili o dobré jméno naší země, je bezpočet. Jedním z nich je i exilová básnířka a spisovatelka, paní Boženka Šamánková, která žila a pracovala v Austrálii a příštím rokem by oslavila své sté narozeniny.

Ivan Kraus: Řešení

"Jak se máš?" zeptal jsem se Nývlta, když jsem ho zaslechl v telefonu. "Mám moc práce. Jsem tajemníkem nové politické strany." Byl jsem zvědav, o kterou se jedná. "UPSDLKOKNZ," pravil Nývlt o poznání hlubším hlasem. Když si povšiml, že si se zkratkou nevím rady, vysvětlil mi, že je tajemníkem Unie pravicových sociálních demokratů, liberálních komunistů, odtržených křesťanů a neekologických zelených.

Zdenek Reimann: Knedlík je perlou české kuchyně (soutěž)

Cílem soutěže je pomoci zvýšit kvalitu tradičních knedlíků, aby Češi mohli být na svůj základní pokrm stejně hrdí, jako jsou Italové na špagety a Francouzi na omáčky. Porota hodnotí vzhled knedlíku, jeho konzistenci, vůni, chuť i celkový dojem. „Správný houskový knedlík má poskytnout blaho v ústech. Měl by být poctivý, rukou zpracovaný, neobsahovat kypřicí prášky a snad jen trochu sodovky či staré české kvasnice.“

Jana Pilátová: Milý deníčku (2)

Jak se to projevuje? Přítok informací stále nepolevuje. Příval přišedších osob také ne. A stále se řinou odkudsi dotazy a požadavky a... tu se zkrátka stane, že se mozkovna takzvaně kousne a přestává vstřebávat. Působí (i na mne) dojmem, že dosáhla nabobtnáním tvaru míče. Má velmi odolné stěny a nic se nedostane dovnitř ani ven.

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (4)

Model gaučo. Pokud nosíte tento klobouk pouze do deště, dá se usuzovat, že jste v jádru praktický muž, i když věc je poněkud nedomyšlená, což si uvědomujete nejspíš sám při vylévání vody ze střechy klobouku. Umíte zdolávat překážky - vždyť jen projít se vám stává problémem, a to nechci ani mluvit o smekání.