Luboš Rafaj: Beatles v Pelhřimově

Pan Emanuel Hoda ze Strakonic je autorem 875 modelů, které vlastnoručně umístil do lahví různých objemů. Většinu svých unikátních výrobků rozdal přátelům. Do České databanky rekordů byla v Pelhřimově zapsána kolekce modelů, které má pan Hoda doma, a kterých je 197 ks. V lahvích pana Hody najdete auta, lodě, letadla, vlaky, ale třeba i betlém, nebo slavné Beatles při koncertu.

Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (10)

Nalila si ještě hlt vína a šla si lehnout. Brzy usnula a chrápala jako když řeže dřevo. Druhej den si celá vesnice vyprávěla, že hajný objevil v lese stopy nějakýho neznámýho zvířete. V hospodě dal nalít každýmu, kdo přišel. Musel to být pro něj velkej zážitek, když si sáhl do portmonky. Byl jinak hodně lakomej.

Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani z www.cintamani.cz

„Když chceš být úspěšný, je to tak jednoduché. Musíš pouze vědět, co děláš, milovat to, co děláš a věřit v to, co děláš.“ – Will Rogers „Když mi bylo čtrnáct, můj otec byl tak hloupý, že se to se starouškem skoro nedalo vydržet. Ale když mi bylo jednadvacet, velice mě překvapilo, kolik se toho za sedm let naučil.“ – Mark Twain, americký spisovatel a humorista

Luděk Kocourek: Tenkrát na východě

Výlet na Ukrajinu nás donutil k zamyšlení. Zatím je to země turistickým průmyslem nedotčená. Syrová v původní podobě, jak to u nás bylo v dobách našich rodičů, či spíš prarodičů. V dohledné době tam asi těžko budou proudit davy turistů. Pokud chcete jet na Ukrajinu jako „túrista“ a očekáváte tam všechny vymoženosti tohoto průmyslu, raději se obraťte.

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (9)

Jestli něco mé vážené kolegyně od našeho společného přítele Karla Helmicha (1926-2010) na výsost milovaly, pak to byly nejen jeho výtvory z listového těsta, ale také jeho recepty. A těch bylo nepočítaně. Karel zkoušel s tím těstem doma všechna možná kouzla, posháněl všude kdekoliv nejrůznější ingredience a teprve potom, když uznal svými chuťovými buňkami, že to bude chutnat, sepsal recept.

Lenka Nováková: Nevyhnutelnost boření aneb o kreativitě dospělých

Když jsem byla malá, jedna z mých nejoblíbenějších hraček byly obyčejné dřevěné kostky polepené papírem s částmi obrázků. Měly sloužit jako jednoduché puzzle, ale mě bez ohledu na jejich původní účel mnohem víc zajímala stavba komínů a pyramid. Později jsem jako velkou svátost opatrovala červenobílou stavebnici, která trochu připomínala dnešní lego.

Egon Wiener: Milan Novák, Pražská ulice a Hawaj

Psal mi přítel ze Spojených států, co nebyl doma v Liberci čtyřicet let, že čte mé knížky a vzpomíná na Pražskou ulici. Shodou okolností právě v ní jsem ho viděl naposled. Píše mi na internet, jak jinak v současné době, že jsme si oba dva nezávisle na sobě koupili kola v Pražské ulici u pana Nývlta. Milanův dědeček pracoval ve Vkusu. To bylo výrobní družstvo, kde se tak dobře šilo. Píše mi z Hawaje, jak „chodí“ Pražskou, a jak vzpomíná na kdysi rušnou libereckou ulici a na lidi, jako byl můj táta, kteří tam prodávali, a já vzpomínám s ním. Zavzpomínejte si s námi.

Balada o servírce Hance (2/5)

V půl jedenáctý sedám na kolo. Už šestnáctý den za sebou. Polní cestu lemují šípkový a trnkový keře bez listí. Někdy nade mnou plachtí i tři, i čtyři dravci, jako by mě pronásledovali. Občas složí křídla k tělu a střemhlav se zřítí k zemi.

Vladimír Cícha: Výběr básní ze sbírky Opus X (2)

Sbohem / kolikrát asi můžeme / překročit vlastní osud / mlhou nostalgie zahalit / svou minulost / svědomí nahradit / vírou v logiku věcí / a možnost stát se / svého štěstí strůjcem? / když se mě v letadle / (zaoceánském jumbo jetu) / letušky vlídně ptaly: / -how are you?- / odpověděl jsem tiše: / -děkuji, dobře ...- /

Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (30)

Po další tři roky až do jara 1957 jsem bydlel v koleji Na slupi, která stála naproti koleji Albertov. Zpočátku na “šesteráku“ se třemi dřevěnými palandami, později už „pouze“ ve čtyřech a na kovových pérových postelích. A zde bych klidně mohl odkázat na krásnou píseň Kolej Yesteday v podání Michala Prokopa, který je sice o půl generace mladší než já, ale autor hudby Petr Skoumal i autor textu Pavel Šrut už jsou téměř mými vrstevníky.

Gaudentius Venaticus: Koberec

Přiblížily se synovcovy čtvrté narozeniny a mně v mé strýcovské roli nezbylo, nežli se poohlédnout po nějakém vhodném daru, který by hochovi vhodně kápl noty. Času nebylo nazbyt, výročí se valem blížilo. Z kanceláře jsem se vracíval často až v noci, a když mně zbyl volný večer, musel jsem obyčejně shánět ještě nějaké to nářadí, obklady anebo jiný kus stavebního materiálu pro dům. A tak mi přišlo celkem vhod, když jsem v oddělení koberců jedné z obřích prodejen pro kutily náhodou objevil běhoun, jehož vzorek tvořily jízdní dráhy, silnice a dálnice a který mohl posloužit jako vítaná hrací plocha pro synovcova autíčka.

Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako

Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (3) Josef Náhlovský

Když jsem si do Šemanovic u Kokořína pozval k natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy komika Josefa Aloise Náhlovského, přivezl mi jako dárek svůj KRUŠNOHORSKÝ KALENDÁŘ pro rok 1999, ve kterém nebylo pouze zábavné čtení „z historie klanu Krušnohorců“, ale navíc tucet jeho originálních receptů na skvělá jídla. Pochopil jsem ihned, že když se pan Josef setká s Petrem Novotným, mají si ti dva věru o čem povídat. Na  jídlo jsme pak narazili i přímo v průběhu natáčení a já zde rád stvrzuji, že můj host odpovídal publiku s mimořádnou ochotou a zaujetím na cokoliv, co se jeho kulinářského umění týkalo a na co byl tázán.

KURVÍTKO

Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.