Milan Markovič: Túžime vôbec po slobode?
Nie je ťažké si všimnúť, že tam, kde je niečoho málo, tam sa o tom často hovorí. Preto nikdy neverím v extrémnu demokraciu tam, kde sa ňou politici vo svojich prejavoch jednostaj oháňajú. Demokraciu ospevujú, vyzdvihujú ju a predovšetkým o nej hovoria ako o niečom, s čím sa narodili a čo nielen hlásajú, ale hlavne každodenne obetavo presadzujú.
Ivan Kraus: Stará dobrá Anglie
"Dejte si se mnou trochu čaje," pravila paní Watsonová. Přijal jsem pozvání, ne proto, že bych měl na čaj chuť, ale spíše proto, že se mi moc nechtělo hned sdělit staré paní, co se stalo. Ačkoli jsme měli smlouvu na několik měsíců, zůstali jsme v malém přímořském městě Scarborough bez práce. Později jsme zjistili, že situaci zavinila hvězda programu, komik, který byl v Anglii velice populární a který se domníval, že jeden jeho výstup nebude mít úspěch, když v jeho programu vystoupíme i my.
Antonín Suk: Kulovnice
Ve Vickovicích jsem střílel dost srnčího, také zde ale byli divočáci a brokovnice přestávala stačit. Pořídil jsem si tedy kulovnici. V originále rakouskouherská jezdecká karabina – Manlicher ráže 8,2x50R. S touhle zbraní jsem si užil svoje. Za prvé to byl její nenapodobitelný zpětný ráz. Tuto vlastnost jsme měli okusit s fořtem hned při seznámení oba na vlastní kůži. Přivezl jsem si ji a bylo nutné sezkusit, jak střílí.
Eva Škamlová: Čas není jen změna, je také trvání
Po více než patnácti letech, během nichž básníkovo dílo jenom tak leželo v jednom pražském nakladatelství s ujišťováním, že už co nejdřív půjde do tisku, se celého rukopisu ujala Věra Matoušová, která během několika měsíců založila vlastní nakladatelství Kalina a letos v září dílo Josefa Kostohryze (na jehož přípravě k vydání se už tehdy podílela) vydala s podporou Ministerstva kultury ČR a pod záštitou předsedy PS ČR Miloslava Vlčka.
Libuše Čiháková: Moje zvěř a já
„Nejnovější výzkumy ukazují, že děti vychovávané v kontaktu se psy, jsou podstatně méně ohroženy běžnými alergiemi. K tomuto závěru dospěli američtí vědci, kteří sedm let sledovali pětset dětí ve věku od narození do sedmi let.... „ Pes moji dcery má svoje místo v pelíšku u dveří dětského pokoje.
Iveta Kollertová: Můj výlet / Krásná mi připadáš
Rozsáhlý oceán, na kterém se vlny perou s příbojem, malý rybník, plný života i vodních rostlin, rychlý potůček, řítící se přes kamínky a studánku v lese. Pozvolna usedám a dívám se na svůj odraz. Vybírám spadané lístečky i jehličí rozmanitého lesa a naslouchám vzdálenému houkání vlaku. Červená barva mne pozve do království květů.
Kamila Urbanová: Strýčkova přítelkyně z bufetu
Konečně jsme měli to potěšení vidět ji zblízka. Byla moc hezká. Musím říct, že mě nepřekvapuje, že strýčka okouzlila. Hádala bych jí tak něco málo ke třicítce. Měla dlouhé hnědé vlasy stáhnuté gumičkou dozadu. Byla mi sympatická, ale vlastně jen do té doby než promluvila.
Marta Pospíchalová: Setkání s anděly aneb O plynutí času
Říká se, že ČAS je relativní, ale nezdá se vám, že s věkem je čím dál víc náročnější držet krok s nemilosrdným pohybem hodinových ručiček? Čas se nedá přece zastavit. Odsoudili jsme se sami (z duchovního hlediska) k závodu s časem. Nikdo z nás si ten šílený závod nepochvaluje, a přesto jde o reálný, i když nesmyslný závod člověka se strojem.
Miroslav Sígl: O šlapání nebeských cyklistů
Vraťme se přece jen o pár století nazpátek, aby nám byl ten překotný vývoj bližší. Průkopníky létání, o kterém v celé knize jde, byli skutečně cyklisté. Utopické, často až ztřeštěné návrhy létajících bicyklů, si nechávali jejich tvrůci patentovat v různých zemích světa. V knize najdeme velké množství ilustrací okřídlených bicyklů, šlapacích letadel či kluzáků včetně jejich technických parametrů, ale také fotografie elegantních aeroplánů, které začínaly udivovat svět na mezinárodních salónech v Paříži, vlastně na letišti Le Bourget.
Inka Zemánková - Dívka, co zpívala hot
Právě na tuto knihu Ondřeje Suchého, Inka Zemánková – Dívka k rytmu zrozená, čekalo netrpělivě nejen pražské nakladatelství Ikar, ale i všichni fandové swingu a staršího českého filmu. Autor mi poskytl rukopis k nahlédnutí již dříve ...
Ivan Kolařík: Neobvyklá úvaha na ožehavé téma
Ano, ulevit si v přírodě je hračka. Horší je, když se vám chce v prostředcích hromadné dopravy a ještě horší, když vás náhle přepadne neúprosné bolení břicha a nemáte kam jít. Nejdřív začne v břiše škrundat, zakrátko poté začnou křeče a vy víte, že jestliže v příštích pěti minutách nenaleznete úlevu, nejhroznější sen vašeho života se stane skutkem.
Iveta Kollertová: Návrat domů
Můj lékař, který mi byl přidělen osudem a primářem. Moc mne mrzí, že mi už jméno vypadlo z paměti, ale vzpomínám na něj jako na vysokého, statného muže, který mi řekl poprvé, jak na tom doopravdy jsem, Tenkrát se ani neusmál, jeho výraz byl nadmíru vážný a já se ho svým způsobem bála.
Libuše Čiháková: Bílý jako čokoláda | Lišák
V době, kdy si sousedé pořídili několik fenček, začal se nám náš maltézáček toulat. Cítit to jejich okouzlující aroma a nepokoušet se za nimi utéci, to by snad bylo proti přírodě. A tak se začal podhrabávat pod plotem. Většinou jsme ho lapli včas, jenže párkrát se nám to nepovedlo. Jak jednou pes (a nejen pes) přičichne ke kouzlu čubky, stane se z něho roztoulaný sexuální dravec.
Luděk Ťopka: Místo hrouzků - poklad
Na jaře následujícího roku jsem si ale uvědomil, že darovaní masožravci nebudou mít dostatek potravy. Z potomstva původní osádky zlatých jelců, které dosáhlo různé velikosti, od potěru po pěticentimetrové „klacky“, mnoho nezbylo, protože noví přistěhovalci už jich stačili podstatnou část zkonzumovat. Naštěstí je ale nad vsí rybník, který v té době sloužil místním rybářům jako zdroj nástražních rybek, převážně plotic a hrouzků.