Miroslav Sígl: Desatero, jeho význam a výklad v souvislosti s médii
Obvykle nebývám překvapen otázkami, jež mi kladou lidé, o dvě tři generaci mladší. O čem uvažují, nad čím přemýšlejí, co by rádi slyšeli od svých předchůdců? A naopak: jaké jsou jejich názory, které si teprve utvářejí na základě zkušeností, svého studia, svého života a praxe? Budou tolerantní k mým odpovědím, do jaké míry je přijmou za své? Jedna z těch mnoha vysokoškolských adeptek z Univerzity Komenského v Praze mne požádala tentokrát o odpovědi, které si klade ve své diplomové práci, týkající se Desatera božího přikázání.
Jan Řehounek: Padre di Boemo
Prvního července uplynulo 270 let od úmrtí vynikajícího barokního hudebního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského. Bohuslav Matěj Černohorský (únor 1684 – 1. července 1742) se narodil v Nymburce, v Tyršově ulici, v domě, který stával v místech dnešního nároží domu Eliška (je tam umístěna jeho pamětní deska). Pokřtěn byl 16. února 1684 (toto datum bylo chybně uváděno jako datum narození). V dětství získal od svého otce – varhaníka základní hudební vzdělání. Jako patnáctiletý odchází na studia do Prahy. Absolvoval bakalářské studium na filosofické fakultě Univerzity Karlo – Ferdinandovy.
Ivan Kolařík: O pivě, ženách, dopravě a jiných věcech jak v Česku, tak v Austrálii
Nedávná návštěva Prahy mě nadchla z několika důvodů. Samozřejmě, že ve mně zanechala nezpomenutelný dojem Praha, kterou někdo trefně a s notnou dávkou pýchy nazval „jednou velkou pivnicí,“ Ano, tento pivu holdující občan měl pravdu. Přívětivých hospod, náleven, taveren, výčepů a restaurací je v samotné Praze tolik, že strčí celou Austrálii do kapsy. V Melbourne člověk jen ztěží najde útulnou pivnici, kam by mohl jen tak zaskočit a u půllitru zrekapitulovat život nebo si s kamarády jen tak pokecat. Většinou se jeden musí smířit s trpkou skutečností, že skončí v jednom z velkých hotelů nebo klubů, které postrádají tu pravou hospodskou atmosféru, kterou piják najde pouze v Česku.
Ivo Fencl: Návrat Sherryka Holmepsa
Letos uplynulo čtyřicet let od založení časopisu Čtyřlístek, kam přispíval např. i spolupracovník Pozitivních novin Ondřej Suchý. Toto je scénář nikdy nevydaného závěrečného pokračování této nekonečné ságy, který jsme se však Jaroslavu Němečkovi neodvážili nabídnout. 1. Obrázek: Zimní výprava. Čtyřlístek jde bílou plání za zpěvu, Bobík s kytarou: Volají nás lesy vody, pojďme tedy do přírody, veselý buď každý z nás, k písničce si připrav hlas! (=parafráze popěvku od Jaroslava Foglara)
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti obrazotvorné
Ani dnes jsem se od sběratelské posedlosti úplně nevzdálila, ale pouze je zaměnila.Tu a tam ještě něco zvednu ze země anebo získám darem od přátel. Nyní kameny do srdce shromažďuji způsobem jiným. Maluji je. Do obrazů usazuji kamenné stopy nesmrtelnosti, tisknu jim symbol jakéhosi embrya, které pupeční šňůrou spojuje vesmírný svět zkamenělých mýtů.
Josef Fousek: Moc rád vzpomínám na Karla Kryla (2/2)
V den Krylova pohřbu, 11. března 1994, den před mými pětapadesátými narozeninami jsem odešel z OÚNZU, kde „přeměřili“ lékaři mé srdce, pod jazykem nitroglycerin, a u svaté Markéty plakaly zvony. Jet do Prahy na pohřeb jsem nenašel sílu. Na tom pohřbu bylo i mnoho těch, pro které Kryl nikdy nezpíval. Nenapadlo mne, že se utrápil. Čekal, že to bude jiné, a ono to zůstalo stejné.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (20)
Od pubertálních let mne částečně ovlivňovaly trampské písně. Byly jako sny o něčem, co je vzdálené a nedosažitelné. Jistý čas mne a mou generaci objaly písně Kučerovců, které aspoň v duchu zanášely naše myšlenky do ráje havajských krásek, palem a šumotu oceánu. Na schodišti pocitů jsem potkal písničky Voskovce a Wericha, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ze Semaforu.
František Zborník - Zdeněk Pošíval: Šéf českého kumštu a biblioték
Dnešní host ROZPRAV úřaduje na Ministerstvu kultury České republiky jako ředitel odboru přes hodnoty lidského ducha: tj. krásy umu i literárních sbírek. Je mým kamarádem, ale protekčně je mi to bohužel k ničemu; jako důchodce se na jeho úřadě nemám oč ucházet. Pochází z jihočeského královského městečka Vodňan, známého velkovýrobou drůbeže, ale kdysi také velmi známým amatérským divadelním souborem.
Jiří Vlasák: Václav Jírů - český fotograf a redaktor
Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1929 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku (London News, London Life, Picture Post, Sie und Er, Zeit im Bild) V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války.
Jiří Borovička: Toto je můj příběh
Toto je můj příběh. Pohled z úplně jiné strany. Možná ze strany rovnoběžné, protože se silnými čarami běží i moje tenká přímka. Rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Tam se také protíná fantazie, pokora a láska v jakékoliv kombinaci. Důkaz: Dobře placená procházka realizovaná v Národním divadle.
Jitka Stošická: Pojďte si zatančit salsu
Taky máte netančícího partnera a „šije“ to s vámi při každém taktu? Uculují se „potají“ při vašem domácím tancování dítka, co máma zase plodí za kreace? Máte navíc sedavé zaměstnání, potřebujete se hýbat a tanec je to vaše pravé ořechové? Nabízím vám vlastní zkušenost, jak všechno změnit.
Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema
Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (23)
A dostávám se k „nejzajímavějšímu“ vrchlabskému období. V lednu 1953 jsme se dozvěděli, že studium na gymnáziích bude o rok kratší a co víc, že se to týká už i našeho ročníku. Prostě – závěrečný rok na gymnáziu nám odpadne a jeho látku budeme muset vstřebat během šesti týdnů o prázdninách!
Josef Fousek: Setkání na Karlově náměstí / Mobilová epocha
Narodil jsem se tři dny před německou okupací v roce 1939. Zažil jsem devět prezidentů, margarin, rybí tuk, kádrové posudky, žvýkačky, ruskou televizi s rádiem, tranzistorák, holící strojek na baterie, Něžnou revoluci, politické turisty, ale mobil, který mi dal syn Tomáš k vánocům, překonal vše. Na Motorole, tak se ta šílená věc jmenuje, jsem pochopil jen význam tlačítka OK.