Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (15)
Člověk si ledacos myslí o národech, a nejsou to vždycky věci, které by si ten národ mohl dát za rámeček; to už je takový zvyk, že člověk jaksi ztotožňuje zemi a národ s jeho politikou, režimem, vládou, veřejným míněním nebo jak se tomu říká. Ale něco jiného je si ten národ nějak názorně představit; to si nemůžete nikterak vymyslet nebo umínit; sama od sebe se nám vynoří vzpomínka na něco, co jste viděli, na něco docela nahodilého a všedního.
Stanislav Rudolf - Renata Šindelářová: Prostě, kdo umí - umí!
Nejprve jednu zcela soukromou: Kolik máte manželek, dětí a jiných zvířat? / Takže pro vaši orientaci v mé rodině: mám už 51 roků jednu manželku, s ní dvě děti. Martin je bankovní technik, Alena prodavačka. Máme dvě vnučky, jednoho vnuka, pravnoučata Lukáše a Dominiku. Protože všichni bydlí nedaleko, pravidelně nás o víkendu navštěvují.
Miloslav Sígl: Vzpomínky a poznámky k počátkům Syndikátu novinářů České republiky
"To už začínala generální stávka. Vyhověli nám, ale napřed si to přečetli. Cestou přes Staroměstské náměstí (zrovna zpívala Marta Kubišová naši státní hymnu u Husova pomníku), kde jsem stanuli, splynuli se stávkujícími, abychom se hned na to rozeběhli do redakcí. Zašel jsem do Lidové demokracie na Karlák ...
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (11)
Padlo tu jméno režiséra Karla Mareše. Bylo by křivdou, kdybych tady nenapsal, že tento muž znamenal v určité etapě naší práce pro Semafor mnoho. Byl vlastně hudebním skladatelem, který se vrhl na režii a obojí zvládal velmi profesionálně. Jemu vděčíme za to, že Semafor se zvolna dostával z amatérských začátků a jemu taky vděčíme za určité množství hezkých děvčat, která přiváděl k nám do souboru - i na to měl talent.
Michal Dlouhý: Skoro Mikulášská
Když jednou po službě vrchní strážmistr Valoušek spolu s četníkem na zkoušku Janem Fučíkem navštívili hostinec žida Herszkovicze, aby zjistili místní poměry, zaslechli z vedlejší místnosti usedavý nářek ženy. Na dotaz co se stalo zjistili, že zítřejšího dne se bude vdávat dcera hostinského a dle starého židovského rituálu jí stříhají vlasy a protože až do smrti bude nosit na hlavě paruku.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti anebo od embrya po sklerózu (69)
Další dvě hezké dovolené u Baltu, které se daly pořídit bez deviz, spadají do poloviny let sedmdesátých. V roce 1975 jsme byli s dalšími třemi rodinami v NDR a docela stylově už s novým Wartburgem. Jeli jsme do Prerowa, kteréžto jméno připomíná, že pochází od Polabských Slovanů.
Eliška Peroutková: O jednom stoletém divadle (ohlas)
Dovolte prosím, abych Vám při příležitosti významného 100. výročí napsala pár slov, protože toto divadlo skutečně leží v mém srdci hluboko uložené. Známe se už příliš dlouho na to, abychom se vzájemně nemuseli přesvědčovat o tom, že divadlo je naše vášeň, pro kterou - i když ji tisíckrát zatracujeme a říkáme „nikdy už“ - jsme schopni vrátit se, třeba po kolenou.
Jaromír Matoušek: Václav Radimský, malíř krajinář
Malíř krajinář, který patřil k první generaci českých impresionistů. Nebyl nikdy žákem Julia Mařáka, jako většina našich impresionistů. Letos uplynulo šedesát pět let od jeho smrti a na příští rok připadá sto čtyřicáté páté výročí jeho narození. Galerie hlavního města Prahy ve výstavních sálech Městské knihovny ve druhém patře otevřela soubornou výstavu jeho obrazů, kterých je přes dvě stě.
Jiří Heller oslavuje padesátiny
V sobotu 24.11.2007 si náš dlouhodobý spolupracovník a přítel ing. Jiří Heller napíše na svůj narozeninový dort číslici 50. Rádi bychom proto na tomto místě vzdali hold nejen jeho nesmírné pracovitosti a podnikatelskému nadšení v oblasti fotografování a všeho, co s tím souvisí, ale zároveň mu popřáli za celý kolektiv autorů, spolupracovníků, příznivců a samozřejmě i čtenářů Pozitivních novin do další padesátky jasné oko, pevnou ruku, spoustu šťastných náhod a hlavně zdraví, klid, pohodu a optimismus, a to nejen na síti, ale i v osobním životě.
Pavel Pávek: Darek Vostřel podruhé
Kdysi, je to již dávno, jsem spolupracoval s jednou skupinou historického šermu. Nebylo jich zdaleka tolik jako dnes, lidé se na vystoupení hrnuli a tak se připravoval jeden program za druhým. Chybami se člověk učí. U jednoho pásma jsem přišel s lákovou myšlenkou. Středověký holomek zvítězí v boji u brány, měl to být souboj na těžké sekery, odhodí soupeře, ze záňadří vyloví papírový svitek a přečte uvítací slova.
Adéla Muchová: Všechno nejlepší, česká demokracie!
Ještě jsem ani neodrostla školní docházce a už mi docházelo, že se budou dít věci veliké. Atmosféra pražských ulic ve mne vyvolávala očekávání plná naděje a optimismu. Cítila jsem, díky svým blízkým, že svět se mění. Možná jsem tomu věřila více, než ostatní - vždyť já se také měnila!
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (12)
Celou noc leje, přidává se silný vítr. Někdy ke štěstí stačí, když přestane pršet a jenom drobně mrholí. Toto krátké období nastává hned ráno a tak rychle balíme, trochu posmutněle se loučíme s nádherným Runde a vracíme se přes souostroví trajektem zpátky na pevninu. Naše další putování směřuje na jih. Ve Strandě se naloďujeme na další trajekt.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (30)
Jedna moje známá, která umí vykládat z karet osudy, mi řekla: „Když máš pocity, vždy je za tím skutečná osoba! Ta může za tvůj pocit.“ Jsem přesvědčen, že máme ve svém okolí člověka, který nás nenávidí a škodí nám myšlenkami. Je to dílo závisti. Někdy je potlačena a se studem odháněna od vlastních dveří, ale někdy vyjde a zavře za sebou dveře. Je podlá a nízká. Utrousí slova zpochybnění, nevinnou větu, úsměšek nebo narážku.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (6)
O nezapomenutelném soužití paniček a páníčků se svými domácími mazlíčky by se toho dalo vyprávět mnoho. Jistě přináší oběma stranám četné chvíle velké radosti a tak je jasné, že velmi smutný bývá konec takového soužití. My, tvorové druhu homo sapeins, většinou svého zvířecího přítele přežijeme a je-li tomu ve výjimečných případech naopak, pak pozůstalý tvor to snáší možná tíže než my.