Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (10)

V té době už byl na světě starší syn Jindřich. Jako tříčlenná rodina jsme bydleli u manželčiných rodičů ve Pticích v malé podkrovní místnosti, což samozřejmě nebylo zdaleka ideální. Přitom ve výměnku našeho domu ubytoval MNV nájemníka, který se nechtěl odtud hnout a nebyla s ním žádná řeč. Mým přestupem se naše bytová otázka konečně pohnula.

Ivan Rössler: Ljuba a kontrášové

Když jsem byl na vojně, hledal jsem všemožné způsoby, jak psát, a to ze dvou důvodů: dva roky je dlouhá pauza a řemeslo se musí udržovat a pak – žold nebyl nijak velký, že... Když Ljuba Hermanová odjížděla na počátku roku 1969 na půl roku do Stuttgartu, také nechtěla, aby se v Česku na ni zapomnělo, a tak jsme se domluvili, že mi bude psát a já z těch dopisů budu dělat krátké článečky do novin. Pak se nějakou dobu nic nedělo, až jednoho dne pro mne přišel nějaký vojáček s tím, že mám jít okamžitě ke kontrášovi.

Jan Řehounek: Pohnutá historie obrazu Alfonse Muchy

Když se v roce 1910 vrátil malíř Alfons Mucha z Ameriky, měl před sebou zcela jasné předsevzetí: vytvořit soubor monumentálních obrazů, na nichž zachytí historicky významné okamžiky ze života slovanských národů. Již o dva roky později předává městu Praze první tři obrovská plátna Slovanské epopeje a v každém z následujících let maluje nejméně dva další obrazy, v roce 1926 dokonce šest.

Otužilci v prosincové Vltavě a Richard Halliburton

Dějištěm je Vltava v prosinci minulého roku. Aktéry na jedné straně otužilci každoroční vánoční plavecké soutěže ve vodě teplé šest stupňů Celsia, na straně druhé v suchu na nábřeží teple zabalení Pražané. A nebyla by to ani dnešní doba, kdyby z hloučků zvědavců nepadlo i osudné – Co za to mají? Co za to dostanou? Za tohle ale musí být prachů!

Jiří Suchý: Pravda o existenci Járy Cimrmana

"Když jsem tohle zjistil, napadlo mě, jestli Jára Cimrman není pouze smyšlená postava. Ale stačilo, abych si uvědomil, co všechno tenhle genius uskutečnil, a pochopil jsem, že tu musel mezi námi žít. Žádná smyšlená postava by přece nemohla složit operu, nemohla by mít na svém neexistujícím kontě tolik vynálezů, uměleckých děl, tolik slavných výroků. To může dokázat jen živá bytost. Nemám pravdu? Nemám.

Když Praze vládli vinaři

Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop…Ach, ta naše Hradčana, Karlův most, ti naši zlatí kluci Jágrovi, to naše zlaté pivečko…! A tak hurá mezi ostatní kondelíky ke Flekům, k Tygrovi či k Medvídkům zapít napěněnými půllitry ...

Naše osobní „cesta ke světlu“

O nevšednosti galerie Zd.Hajného Cesty ke světlu se zmiňovaly PN už vícekrát a z úst povolanějších. Přesto bych ráda vyjádřila svůj obdiv po opětovné návštěvě v listopadu t.r. Abych řekla pravdu – byla jsem tak trochu zvědavá ...

Dáša Cortésová: Jaký byl Milan Chladil (4)

Milánek byl opravdový gentleman. Samozřejmě chováním k nám ženám. Navíc byl vždy dobře oblečený, vymydlený a krásně voněl. V době, kdy tady v kosmetice žádný výběr nebyl, Milan užíval světoznámou značku Old Spice. Touto vůní byl známý všude a byl na to hrdý! Jak jsme ucítili Old Spice, bylo jasné, že Milan je na blízku.

Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (8)

Vplouváme do vánoční nálady, ale já bych se ráda vrátila do poněkud méně idylického období. Není to tak dávno, co jsme všichni vzpomínali na sedmnáctý listopad 1989. Jak jinak tedy začít zimní zamyšlení, než úvahou nad uplynulými osmnácti lety? Cítíme se tak, jak jsme si tehdy představovali, nebo nás realita zaskočila?

Zdeněk Wachfaitl: Pražský chodec – z Karlína na Štvanici

Pobřežní ulice v pražském Karlíně je dnes jedna z těch velmi zajímavých bývalých předměstských uliček, v nichž se jako v mnohých jiných starobylých městských částech, čtvrtích ale i zákoutích, v dnešní moderní a uspěchané době leckdy snoubí sláva zašlých časů v podobě toho, co jsme zde ještě před nedávnem ani jako zajímavost nevnímali.

JIŘÍ VYVIAL a jeho dřevěné myšlenky

Tvůrce soch a reliéfů ve dřevě. Rodák z Nové Bělé, kde žije a tvoří dosud. Otec tří dcer. Svérázný, empatický, charismatický člověk, umělec. Má rád slunce, sekt, sex, seberealizaci, sochy, souznění, Salvatora…bez priorit. Jeho logogramem je VIVA.

Josef Krám: K nedožitým šestašedesátinám rychnovského rodáka Rudolfa Rokla

Připomeneme si je 16. prosince 2007, ale jak krátce a neotřele vystihnout tuto osobnost? Klavírista, noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd a nezapomeňme - žák rychnovské profesorky hudby Věry Jelínkové, jehož život skončil po těžké nemoci 23. září 1997.

Zdeněk Svěrák - Ivo Fencl: Smysl pro detail je pro psavce základní

Chtěl jsem napsat příběhy pro televizní Večerníček. Jednak proto, že se mi ten dychtivě sledovaný pořad líbil, a taky proto, že jsem nutně potřeboval peníze. Děje jsem vymýšlel na procházkách. Hned za sídlištěm Spořilov bylo zahradnictví (na břehu rybníka Hamrák), které mě inspirovalo. Neuvědomil jsem si však, jak jsou ty několikaminutové příhody pracné.

Vlastimil Marek: Média po kapkách!

Ačkoliv přesněji bych měl napsat, protože zprávy v novinách nepůsobí tak efektivně a hlubinně“ - „televizní zprávy po kapkách!“ Vždycky nám říkali, že jed v malém množství je lék. Pivaři a konzumenti slivovice tvrdí totéž o alkoholu. Mají pravdu. Bylinkářství, čínská medicína, očkování i homeopatie jsou dalšími důkazy, že to funguje. V jistém smyslu škodí cokoliv, čeho je příliš.