Ondřej Suchý: A večer bude biograf (3)
Mnoho společného s crazy komedií má také fraška (odrůda situační veselohry, jejímž cílem je jen a jen pobavit) podobně jako klasická groteska. Gagy, absurdní vtipy, jsou typické jak pro Friga Bustera Keatona (v němé podobě), tak pro Vlastu Buriana, pro bratry Marxe i pro členy legendární liverpoolské skupiny Beatles, nebo pro skupinu mladých francouzských komiků Les Charlots či pro Luďka Sobotu.
Ivo Fencl: Pokus o návrat do dětství…
Jedna naše výprava byla „pražská“ (lanovka, Petřín, Hrad, zámecké schody, plavba po Vltavě z Kampy ke Štvanici a zpět, Karlův most a Staroměstská mostecká věž se svými pavouky), ale já se vás pokusím zaujmout putováním po zdejším okolí. Bydlím v Plzenci od narození, a tak mám tendenci vodit děti tam, kam jsem chodíval sám.
Josef Krám: Jak se řekne anglicky a německy Bylo nás pět?
Sousoší pětice kluků z knihy Bylo nás pět, dílo profesora hořické kamenickosochařské školy Michala Moravce, odhalené 28. června 2003 za přítomnosti Karla Smyczka, režiséra televizního zpracování stejnojmenné knihy, a představitelů klukovských rolí, připomíná nejslavnějšího rychnovského rodáka Karla Poláčka.
Petr Kolínský - Zdeněk Pošíval: Zpívající scénograf
Měl jsem v životě velké štěstí na scénografy, neboť žádný z nich nebyl takovým tím výtvarníkem, co vám navrhne kulisy, aby na tom jevišti vůbec něco bylo a jevilo se to dekorativně. Správný scénograf je totiž tvůrčím umělcem, jenž dokáže spolu s režisérem vyložit hru jako určité poselství. Když jsme s Petrem začínali spolupracovat, byly jeho děti mrňouskové nebo chodily
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (8)
Nezapomenutelnou postavou ve fotbalové historii Rudné byl správce hřiště Josef Psohlavec. Obětavý klubista, ale někdy až příliš prudká povaha. Hrálo se derby s Cementárnami Beroun, hosté prohrávali nedlouho před koncem snad o dva góly, když si všimli, že tyč jejich branky se povážlivě viklá. Nebylo nic snazšího, než se o ni opřít, aby se poroučela k zemi.
Július Pataky: Dalajlama, Havel a reflexní terapie
Bývalý prezident České republiky Václav Havel navštívil Jeho Svatost Dalajlamu v jeho lhasském sídle v Tibetu. Řeč přišla, mimo jiné, i na otázky zdraví a jak si ho dobře udržet po šedesátce. Shodli se na tom, že nejvhodnější metodou k tomu je reflexní terapie, a nejlépe jedna z jejích forem: bosá chůze. Začali tedy běhat bosi po parcích paláce, až to Václav Havel trošku přehnal a v nártu mu něco ruplo.
Miroslav Sígl: Bude jí už třicet let
V roce 1982 se vyčlenila z muziky souboru Chorea Bohemica skupina muzikantů, která pod vedením Jiřího Pospíšila (říkávali jsme mu „Ica“) začala samostatně vystupovat. Velmi často spolupracovala s různými tanečními skupinami, jakými byly například soubory Beseda, Kytice, Mateník, Bufo nebo Moták. V roce 2004 převzal po Jiřím Pospíšilovi vedení muziky flétnista a zpěvák Jakub Sršeň a dnes muziku od prvních houslí řídí Růžena Sršňová.
Milan Lasica: Zlodejina sa rozmohla nevídaným spôsobom.
V kradnutí sme sa dostali doteraz najďalej v našich dejinách. Niežeby sme v tom boli sami, veľmi zručne sa kradne aj v okolitých krajinách, aj v iných svetadieloch, ale vzhľadom na veľkosť našej krajinky a pomerne malý počet obyvateľov sa naozaj nemáme za čo hanbiť. Jediný problém vidím v tom, že za kradnutie sa nevyznamenáva, dokonca tí, čo kradnú, sa tým neradi chvália, niektorí to aj taja, alebo aspoň tutlajú.
Antonín Siuda: Přítel strom
Někdo má kočku, někdo psa nebo jiné přítulné domácí zvíře. Útěšné lidské přilnutí k jinému živému tvoru má mnoho podob. Jsme příkladem, že to nemusí být toliko živočich, k němuž se přichylujeme, hledajíce příjemné a rovnovážné emoce, neboť tvorem našeho životního přimknutí je strom.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (15)
Často si stěžujeme, že je pro nás příliš těžká angličtina, protože se téměř všechny samohlásky vyslovují jinak, než se píší. A navíc v různých případech různě! A přitom si vůbec neuvědomujeme, že i my si kdejaké slovo také vyslovujeme jinak, než je psáno. V češtině jde ale spíše naopak o souhlásky, které většinou z nedbalé výslovnosti znějí jinak.
Legenda českého swingu
Jméno JIŘÍ TRAXLER je nerozlučně spjato s českou jazzovou a taneční hudbou 30. a 40. let minulého století a setkáváme se s ním na mnoha reedicích nahrávek z oněch let. Nyní ovšem vydává František Rychtařík ve spolupráci s Radioservisem album, které je věnováno výhradně tomuto pánovi, který žije již více než 55 let v Kanadě a před několika dny oslavil neuvěřitelných 95 let.
Antonín Siuda: Zamřížovaná planeta
Před málem třiceti lety jsem se přestěhoval na polosamotu do Jeseníků. Mír a klid a sousedské vztahy s přírodou a její florou a faunou. Mloci a hadi na zápraží, vysoká u plotu. Ptáci, které městští znají jen z knih, na stromech a v keřích v okolí. A ticho bez hranic. Jen přírodní zvuky – hromové hrozby blesků a vítr.
Vladimír Kulíček: Úvaha o slovech plevelných (v mírně archaickém duchu)
Plevel a býlí bují, jak známo, v místech nezušlechtěných, na skládkách, lidmi opomenutých místech, nekultivovaných bývalých polích a lukách. Občas se vyskytnou též na obdělávaných místech a plochách, avšak v míře vcelku zanedbatelné, která skýtá možnost v době brzké vše napraviti. Nejinak je tomu v mluvě mateřské, neboť i zde je třeba dbáti s úsilím nemalým na to, aby se nám jazykový plevel nerozmnožil natolik, že by pokryl v míře nebývalé pole zorané.
Ondřej Suchý: Dáša Cortésová vzpomíná na Bipa
V sobotu 22. září večer zemřel v Paříži ve věku 84 let slavný francouzský mim Marcel Marceau, kterého poznal celý svět jako lyrického klauna jménem Bip. Postavu Bipa vytvořil Marceau v roce 1947. O devět let později, v roce 1956, se s Marceauem-Bipem poprvé setkává v Paříži náš Ladislav Fialka, který přejímá do svého repertoáru některá jeho pantomimická čísla. Z téhle známosti se později stává mnohaleté přátelství.