Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (8)
Co k tomu dodat? Je to aktuální stále, třeba se kulisy a kostýmy trochu změnily. Snad jen to, že Čapkova víra ve „vzdělaný evropský západ“ měla za pár let po napsání tohoto textu vzít za své; začátku pádu této víry se Čapek, bohužel, ještě musel dožít a poznat trpkost pravdy. Už se nedožil protektorátu ani pozdějších bouřlivým změn, nemusel poslouchat z Londýna za války z rozhlasového vysílání ono Lockhardovo neslavné „Dobrou noc a pevnou naději!“
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (4)
V posledních dnech se na elektronických stránkách Pozitivních novin a v dalších médiích rozrůstá diskuse na téma „ blbá nálada“. Tento termín je podle mne pojmenováním a konstatováním něčeho obtížně definovatelného. Když člověk řekne, že má špatnou náladu, vyplývá z toho, že mu něco chybí, že postrádá pohodu a vyrovnanost.
Jan Řehounek: Tisíciletá lípa vzpomíná
Zavřel jsem oči… a najednou, jakoby zevnitř ze včelího koncertu, slyším zcela zřetelný tichounký hlas: „Vítám tě, poutníku!“ Zmateně se rozhlížím, nevidím nikoho a přece slyším, jak slova vycházejí odkudsi zevnitř, z dutiny vykotlaného kmenu prastarého stromu či ještě výš, ze silných větví rozmáchlých k modré obloze.
Stanislav Rudolf: Jeden akr na Měsíci
Před několika dny jsem slavil narozeniny. A při nich si mimoděk vzpomněl na povzdechnutí komika Josefa Fouska, který si v jedné své úvaze moudře povzdechl: „Rád bych věděl, kterej blbec vynalezl kalendář!“ Pochopitelně, že právě kalendář nám neúprosně, někdy až nelidsky, připomíná, jak nám ten čas běží. Pro mne je proto drobnou útěchou zjištění, že děti stárnou, narozdíl od nás, rychleji.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (11)
Nechci upřít nic památnému říjnovému dni roku 18; nemíním jej prohlásit za pouhou procházku po Václavském náměstí. Byl to převrat, jak stojí v knize psáno; konec staré monarchie a vznik nové republiky není žádná procházka a tento státní převrat vyl onoho dne proveden se všemi náležitostmi. Byl to docela řádný a historický převrat; ale byla to také revoluce?
Milan Dubský: Ani po hvězdách ani po horách, nýbrž po lidech
Po několikaletém pobytu v Kanadě, kde, ač našla plné porozumění a pohostinnost této země, se necítila šťastná, se usídlila ve Švýcarsku. Jezdí do rodné Prahy, kde vydává své knihy. Cítí se být Evropankou. Nedávno vyšlo druhé vydání její krásné knihy Vltavěnka. V seznamu jejích knih jsou díla další.
Antonín Siuda: Není nad kouření!
V kterémsi časopise psali, že Číňané, kteří plivnou na zem a jsou při tom přistiženi, dostávají vysokou pokutu. Je to jistě velmi potřebné opatření – a mělo by platit i jinde. Je těch Číňanů více než miliarda. Pokud by si každý uplivnul na zem pětkrát denně, dělá to pět miliard plivanců, více než jeden a půl bilionu plivanců ročně.
Josef Krám: O Rychnovácích, co unesli válečnou loď
5. října 2007 to bylo 90 let, kdy dva Češi unesli spolu s pěti Jihoslovany Francescem Donatem, Petarem Gvozdičem, Josefem Pencakem, Leopoldem Turšičem a Dušanem Jeriničem torpédový člun Tb 11 (Torpedenboot) rakousko-uherské armádě ze základny Šibenik na území dnešního Chorvatska. Ti dva Češi byli Bohumil Brkl a Bohumír Petrla a oba byli pochováni na rychnovském hřbitově.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (6)
V sezóně 1960-61 jsme uvedli dvě premiéry. Ta hlavní se jmenovala Taková ztráta krve - název byl poněkud odvozen od Kohoutovy Takové lásky. Premiéra se konala 12. října 1960. Co k ní říci? Snad, že při psaní jsem pocítil tak trochu to, co pocítili V & W, když po slavné Vestpocketce začali psát svou Smoking revue a věděli, že zavděčit se publiku, zhýčkanému úspěchem první hry, nebude snadné.
František Schwarzenberg: O VLTAVSKÉM ÚDOLÍ
Mým domovem je údolí Vltavy. Tam jsem vyrůstal. Tam bylo na světě nejkrásněji. Vždyť tam také znám každý kámen a každý strom, každou peřej i mělčinu. Vím dosud, jak široká jsou vrata každého jednotlivého jezu a vím, o kolik stoupla voda, když je zatopena „navigace“. Znám všechny mlýny na řece i na jejích přítocích, znám plazy a vím, jaké dříví se odkud plavilo.
Josef Fousek: Mobil / Slušný řidič
Jel jsem metrem z Dejvic k Muzeu. V budově Českého rozhlasu jsem měl namlouvat Rychlé šípy pana Foglara pro kazety. Najednou se ozvalo zakňučení mobilu. Vzápětí se poblíž mne ozval vzteklý hlas: „Slyším! Čtrnáct hektarů! Na to seč vykašli! Jaká privatizace nebo restituce? Bude to naše! Mám známý právníky! Já to zařídím!
Miloš Ondrášek: Mimóza a jeho blahorodí blahovičník
Typickým australským stromem je ale blahovičník, bylo jich popsáno 450 druhů a nespočet druhů a forem. Anglosaská botanika nazvala strom, jehož okvětní lístky zůstávají pevně uzavřeny i po dobu květu, ukalyptem, toto slovo převzaly i jiné jazyky. V řečtině jsme se blahé paměti učívali, že eu znamená dobře a kalypto skrývám, zatajuji.
Peter Závacký: Ondrej Suchý ako ho nepoznáme
Jeho akurátna, čistá a istá úsporná obrysová kresba bez šrafovania, definujúca už len náznakom nádychom absolútnu podobizeň portrétovaného, zmyselná irónia pohľadu a precítenie nevšedného portrétneho majstrovstva mu umožňuje vytvárať groteskné a súčasne aj umelecký presvedčivé podoby portrétovaných. Za takmer pol storočia, čo ich kreslí, vytvoril vzácnu kroniku tvári známych i menej známych osobností českej umeleckej histórie - od Buriana, Beka, Libíčka, Hermanovú, Horníčka, Dvořáka až po po Adolfa Borna.
Srdce a sláva
On se narodil jako jediné dítě sicilského hasiče Anthonyho Martina Sinatry 12.12.1915. Ona - Pařížanka Édith Giovanna Gassionová, přišla na svět jen o týden později, přesně 19.prosince téhož roku. Frank Sinatra, pilný žák svého idolu ...