Antonín Siuda: Pravda o Slezských písních
Petr Bezruč je již více než sto let ze základních hodnot národního českého kulturního povědomí. Vybrané verše a strofy z nejslavnějších básní Slezských Písní znají i ti, pro něž poezie jsou jenom neužitečné povídačky. Lidé, co mají jen trochu kulturního ponětí, vnímají už hodně přes století vzpurný výkřik člověka v nerovném světě bohatých a chudých a v nerovnám světě utlačovaných a utlačujících národů.
Miroslav Sígl: Zborcené harfy tón, ztrhané struny zvuk…
Vypůjčený titulek (citát K. H. Máchy, v současné době vzpomínaný) mne připomněl nejprve předválečného profesora Miloslava Hýska (1885-1957), jehož jsem poznal v dobách nelehkých, okupačních a válečných. Zvláště v těch pohnutých letech to neměl snadné: byl profesorem dějin české literatury, literárním kritikem a historikem. Byl mužem činu, typický pozitivista, u něhož bylo samozřejmostí maximálně vyčerpat o předsevzatém tématu všechny dosažitelné prameny a zdroje.
Favorité Jaroslava Volfa
Pozitivní noviny průběžně zvětšují svůj fond příspěvků, a tak je opravdu z čeho vybírat, pestrost je velká a nabídka bohatá. Nicméně postupně se mi zformovala určitá základní sestava autorů, jejichž příspěvky čtu přednostně ...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (4) - RODA RODA
S Vlastou Burianem se Roda Rada setkal nejednou. Přímo i nepřímo. Upravoval dialogy německé verze zfilmovaného „C. a k. polního maršálka“ a sám si v tomto filmu z roku 1930 zahrál roli pravého maršálka. Německá verze této první české zvukové filmové veselohry získala Burianovi rázem velké sympatie u německých a rakouských filmových diváků a je jisté, že nemalý podíl na tom měla právě také spolupráce Rody Rody.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O ušlechtilosti lidstva a košatosti světa
Zeptali se jej: "Copak říkáš, soudruhu, vstupu sovětských vojsk?" Josef Hlinomaz se zamyslel a posléze přímo haškovským stylem odvětil: "Víte, já mám všechny lidi rád. Dokonce kdekoho doma rád uvítám. Akorát kdyby mi někdo bez ohlášení a bez zaklepání vstoupil do bytu, dostal by pár přes držku."
Josef Fousek: Kolonáda / Kladenské vzpomínky
Artrózové klouby zaskřípaly píseň degenerované chrupavky. Ploténky poskočily na rigolové páteři. Dopisní schránka vydala radostnou zprávu. Ano! Byl to poukaz do Karlových Varů. Vzal jsem připravený kufr s heslem 2001, dva tisíce korun českých a autobusovým expresem se vydal do města odpočinku a zdraví.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (26)
Je docela zajímavé, že ačkoliv sociální prostředí obou mých rodičů bylo velmi různé, kultura na mne útočila už od útlého dětství z obou stran. Samozřejmě více ze strany maminčiny, zejména zásluhou dědy - kantora, který mě vedl i k aktivnímu provozování hudby, ale jak poznáte za chvíli, i na malé vísce se kultuře dařilo, že byste žasli. Takže si nyní dovolím zařadit něco z kulturního soudku.
Jitka Dolejšová: Cestovatelský festival Kolem světa již po dvacáté
Již po dvacáté se organizátorům podařilo připravit bohatý program cestovatelského festivalu KOLEM SVĚTA, který se bude konat na tradičním místě v KD Ládví a ve vedlejším Multikině Ládví v Praze, a to ve dnech 23. a 24. března 2013. Vedle známých cestovatelů přijali pozvání špičkoví fotografové, kteří návštěvníkům ukáží to nejzajímavější z Afriky, Ameriky a Asie.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (3)
Jednou večer nám na chalupě do kuchyně otevřeným oknem vletěl netopýr. Já jsem seděla nahoře na peci, dívala jsem se na televizi. Ten netopýr zmateně poletoval po kuchyni, bylo to úplně jako nálety . Já jsem řvala téměř ultrazvukem a táta mě okřikoval: „Neřvi, ať ho nevyplašíš, já si ho chci prohlédnout“.
Antonín Bajaja: Tichá pošta
S pověstmi jsem se setkával od dětství. Jezdíval jsem s rodiči do Kněžpole u Uherského Hradiště, odkud Bajajův rod pochází. Občas rodiče můj pobyt na venkově prodloužili, vraceli se do Zlína sami. Otec byl lékař, věděl, co dělá. Věděl, že každý večer, zmožen prací a objevy ulehnu do postele. Že budu hledět k trámovému stropu s letopočtem 1860.
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (2)
Jestliže jsem se rozhodl sepsat tuto rukověť, která by měla provázet zájemce repertoárem mé kontroverzní společnosti, vedly mě k tomu hluboké důvody - tak hluboké, že je vlastně ani sám pořádně nechápu. Jedním z nich je potřeba usnadnit laické veřejnosti vstup do tvůrčí oblasti, která není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled jeví.
Jiří Havel - Jitka Vykopalová: Pohled na krajinu, zvláště nedotčenou, je úžasný!
České centrum doslova praskalo ve švech pod náporem množství návštěvníků, obdivujících mistrné ztvárnění zimní a letní krajiny z domova i ze světa. Svou návštěvou poctil tuto vernisáž také velvyslanec České republiky ve Švédsku Jan Kára, ale i další vzácní hosté. Ve velice přátelském duchu a v dvojjazyčném podání se neslo povídání a otázky a odpovědi týkající se hlavního hosta, ale také i jeho spolupracovníka a dlouholetého kamaráda, bez jehož pomoci by se výstava neuskutečnila, pana Jiřího Hellera, rovněž významného a známého fotografa.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (9)
Uplatnění tohoto pravidla není jednoduché. Zářnou ukázkou je nynější spor kolem Radiožurnálu, zvláště pak rozhovor paní Tachecí v ranním vysílání televize. Viděly jsme jeho záznam na internetu. Na něm by se dalo ukázat, jak může mluvčí hned v úvodu ztratit šanci na to být alespoň pochopen, natož aby se mu podařilo posluchače přesvědčit.
Jiří Vlastník: Láska je palec bolavý
Na toto cédéčko jsme my, přátelé šansoniérky Marty Balejové, netrpělivě čekali řadu let. Nepospíchala a my ji to tedy odpouštíme. Marta je výjimečnou, svébytnou osobností české hudby, jde si životem svou vlastní cestou, zpívá jen kdy chce a o čem chce. Nenechává se ovlivnit módními trendy, vzory, ona sama je samostatnou kapitolou českého šansonu.