Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (12) Jim Carrey
Když jsem se poprvé setkal s drastickou komikou Jima Carreyho, přiznám se, že jsem jí byl trochu zaskočen a trvalo mi chvíli, než jsem si na ni zvykl. Pak jsem uviděl film Miloše Formana Muž na Měsíci ve kterém hrál Jim Carrey hlavní roli. Myslím, že nepatřím k lidem, kteří své emoce musí sdělovat hned stůj co stůj, ale když jsem si doma film Muž na Měsíci přehrál, neuhlídal jsem své nadšení a panu režisérovi jsem o něm v euforii napsal, že se právě stal jedním z mých velkých životních zážitků.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (4)
Foresta Umbra neboli Les stínů, či také prales, se rozprostírá v centru poloostrova Gargano. Jde o pozůstatek původního zalesnění Apulie. Rozsáhlá oblast s rozlohou přes deset tisíc hektarů byla vyhlášena národním parkem a přírodní rezervací. Bohatý lesní porost borovic, jedlí, dubů, buků, tisů, jilmů, javorů a lip se stal domovem pro rozmanité druhy zvěře, především pro srnce, lišky, jezevce, divoká prasata, kuny a divoké kočky.
Zdeněk Reich: Moje švédská anabáze
Psal se rok 1946 a Evropa se pomalu začala zotavovat z následků 2. světové války. Švédský Červený Kříž nabídl v té době dětem za zemí postižených válkou půlroční pobyt v jejich krásné, válkou nedotčené zemi. Šťastnou náhodou jsem se dostal mezi ty tři stovky dětí z Československa, které byly pro tuto akci vybrány a prošly zdravotní prohlídkou, kterou prováděli lékaři ze Švédska.
Ivo Fencl: Malý psinec Rychlých šípů neboli BUBLINA kontra KULIFERDA
Poprvé byl v kresleném seriálu Rychlé šípy, objektu našeho dnešního bádání, zmiňován PES v pokračování Rychlé šípy mají neklidnou noc. Dnes to pokračování tvoří 24. stranu souborného vydání a ke zmínce došlo za krajně negativních, ne-li přímo brutálních okolností. „Pes je otráven – cesta je volná!“ šeptá stín muže vloupávajícího se uprostřed noci do statku, a to je zlé a dáte mi za pravdu, nicméně Foglar travičem ani rasem či nepřítelem psů nikdy dozajista nebyl ...
Jarmila Kocourková: Zajatci vlastního nitra
Zpočátku bylo hodně bezmoci a zoufalství. Jazyková bariéra, moje jinakost, těhotnost, čerstvé mateřství a švédská rezervovanost vůči cizincům obtočily naši samotu ostnatým drátem. Moje bohaté černé vlasy, na které jsem byla vždy tak hrdá, posunuly místo mého narození ze střední Evropy dále na jih, někdy se mě ptali zaměstnanci našeho supermarketu ICA, když jsem chtěla odeslat dopis do Čech: „Česká republika, to je někde v Africe, že?“
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (10)
„Hele, já votevřu dveře, otočím se kde je, a von už je venku, viď. Když von je tak rychlej!!“ stěžoval si mi kdysi Zdeněk Srstka na svého pražského krysaříka. Lidé mu pak prý hlásili, kde ho má hledat… No jo, krysaříčci jsou rychlí. Náš Lupino si dává po zahradě závody tu s kamarádem bíglem, tu s kamarádem ridžbekem, a když pak ti dva velikáni ulehnou vyčerpaní na bok, přidá si obvykle ještě nějaké kolečko navrch. Jenže začal být nejvyšší čas tu jeho volnost tu a tam výchovně usměrňovat.
Pavel Pávek: Pan Humboldt byl okouzlen
Benešov nad Ploučnicí je sice trochu ve stínu nedalekého Ústí nad Labem, ale to mu nijak neubírá na významu ani na nenápadném půvabu. O mnohých městech se říká, že připomínají Betlém. Když se v Benešově vypravíte na vyhlídku Františka Josefa I na vlastní oči poznáte, že pozorujete jedno z nich. Benešov byl v údolí řeky Ploučnice v místech, kudy vedla stezka spojující Prahu s východním Saskem a Lužicí, založen v třicátých létech 13. století.
Jak se rodí kniha
Mé psaní provokuje obava, že není daleko doba, kdy přestaneme spolu a mezi sebou komunikovat, kdy přestaneme vnímat jak krásu přírody, tak třeba bolest druhého, kdy ztratíme schopnost vidět a cítit, schopnost dokázat se soustředit ...
Renata Šindelářová: Jde o sílu duchovní
Mýty jsou samostatným živým organismem, cituje kniha Toulky světem bájí aneb S rozhlasem po stezkách mytologie odborníka na mytologii Josepha Campbella a vysvětluje, jak se v mytologii proplétá historie s fantazií těch, kteří příběh vyprávěli a dále jak se předával z generace na generaci, nabýval stále rozmanitějších tvarů. Mnoho legend znějících jako science fiction se tak zakládá na zrnku reality. Na každém šprochu pravdy trochu, říká se. Pro mytologii to platí dvojnásob.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (7)
Z Galtüru putujeme dlouhým romantickým údolím Jamtal, proti proudu Jambachu. Kolem Menta Alm a Scheiben Alm, kde chovají poníci a legrační vepříky, stále vzhůru. Po obou stranách údolí se zdvihají třítisícové vrcholy. Odpoledne slunce předává vládu kupícím se mrakům, které rychle tmavnou, klesají a posílají na zem první těžké kapky. Proto se rozhodujeme pro návrat – však je před námi ještě asi deset kilometrů cesty, než dorazíme zpátky do Tschafeinu. Cestou se ještě rozhlížíme, abychom si do paměti věrně otiskli všechny jedinečné alpské obrázky.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (34) Váša Toms
Padesát let umělecké činnosti oslavil v roce 1997 konferenciér, komik a humorista VÁŠA TOMS (1923 - ?) Začínal v roce 1947 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Později konferoval hudebně zábavný pořad „Mistři harmonik“ a od roku 1951 vystupoval v programu s Jaroslavem Vojtou, Vlastou Burianem, Fandou Mrázkem, Emanem Fialou, Járou Pospíšilem, Inkou Zemánkovou, Standou Procházkou a mnoha dalšími populárními umělci.
Jitka Dolejšová: Světlo na cestách
Byla jsem pozvána na křtiny. Na pozvánce stálo: Srdečně vás zveme na prezentaci a křest nově vydané knihy Jana Amose Komenského: Cesta Světla. Křest se koná 24. září 2009 od 19 hodin v Galerii Cesty ke světlu a je zároveň příležitostí k oslavě 15. výročí vzniku galerie. S radostí jsem svoji účast potvrdila a začala se těšit na další zajímavou akci a setkání s milými lidmi v duchovních prostorách galerie.
Milan Dubský: Lidský rozměr jednoho internetového serveru
Nějaká výročí existují každý den. Protože každý den se něco rodí a zaniká. Obě tyto skutečnosti pak mají svá výročí. Jedno k existenci, pokud za něco stojí, druhé ke vzpomínce, pokud předmětný objekt za něco stál. Vezměme toto výročí jako podnět, abychom je mohli ještě mnohokrát opakovat a oslavit.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (27)
PROČ? Proč jsem tak mluvil? Proč jsem tam šel? Proč jsem řekl – ano? Proč jsem neřekl – ne? Proč zrovna já? – Otázky, které chodí s námi většinou tehdy, když nedržíme „huby na uzdě“. Uprostřed Veletržního paláce, kde právě vřel Mezinárodní knižní veletrh, zazvonil můj mobil. „Tady Kladenský deník! Pane Fousku, koho nebudete volit?“