Josef Fousek: Noční flamendři | Pískací klíče | Červíček
Nočním městem projížděla Veřejná bezpečnost. Z auta značky Volha sledovala klid v městě Kladně. VB, tak zněla zkratka ochránců zákona, která se skvěla na dveřích a na střeše slavných sovětských automobilů. Tajně se říkalo, že ta zkratka znamená „Pátá B“. Neboli třída, která byla posledním stupněm vzdělání policajtů. Ticho ve městě oceli bylo jen zdánlivé.
Míša a Jitka Stošická: O Janě Piarové
Janinka je subtilní až éterická bytost, veskrze to pozitivní, inteligentní, krásná a šikovná módní návrhářka a šperkařka. Zdá se Vám to mnoho superlativů na jednoho člověka? Přijďte se sami přesvědčit, že její šperky jsou nádherné a odráží se v nich všechny tyto vlastnosti. Šperky jsou určeny jak pro denní nošení, tak i pro slavnostní příležitosti. Vyrazila nám dech nápaditě promyšlená kreativita šperků.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (15)
Bohužel opět zjišťuji, že utřídit své vzpomínky není nic jednoduchého. Takže se nyní opět vrátím trochu zpět a přistoupím k popisu, kterak jsme s tatínkem vybírali jeho nové služební působiště. Nejprve jsme se byli podívat na nádraží v Lomnici nad Popelkou, malém městečku pod známým poutním kopcem Táborem, na jehož svazích jsme také někdy lyžovali.
Vladimír Kulíček: Ufouni útočí
Jak je dávno známo, obor tzv. malých literárních žánrů má mnoho společného s vařením polévky. Obojí totiž může být připraveno z dobrých surovin, ale nedáme-li tomu příslušnou chuť a vůni, je to špatně poživatelné. Proto se také oba uvedené články velmi liší od věcných přednášek a písemných prací našich předních vědců, jež jsou někdy podávány poněkud suše.
Literární soutěž na téma Sběratelství
Výstaviště Lysá nad Labem vyhlašuje u příležitosti devátého ročníku Polabského knižního veletrhu tradiční literární soutěž, tentokrát na téma Sběratelství. Soutěž je vyhlášena ve třech věkových kategoriích: pro děti do 15 let, pro studenty středních škol do 18 let a pro dospělé nad 18 let, a to v kategoriích „poezie“ a „próza“. Zadané téma je u prózy třeba ztvárnit do útvaru s max. 4 000 znaky (bez mezer), což je přibližně jeden a půl stránky textu o velikosti znaků 14, u veršů není rozsah omezen.
Ivo Fencl: Umírněně válečný kůň
Jako dítě jsem si před spaním takzvaně hrával divadlo, jak jsem tomu říkával. Oč šlo? Představoval jsem si příběhy. Některé byly i na pokračování a navázal jsem tudíž vždycky hned další večer, což byl i případ koně z Divokého západu, který postupně bojoval pod Indiány i pod bělochy. Onen nápad takto řetězit dobrodružství jeho prostřednictvím se mi velice líbil, ale samosebou ho dostali už přede mnou jiní. A taky po mně, protože některá témata jednoduše visí ve vzduchu, a tak nakonec vznikl i román Válečný kůň, z něhož byla pak vytvořena divadelní hra a nakonec a nedávno i film, a ten já chutě navštívil s dvanáctiletým synem v jednom plzeňském multikině.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (15)
Celou noc pršelo. V mládí jsem se usmíval nad výroky starších lidí: „Bolí mne klouby, změnilo se počasí, píchá mě v kříži!“ – Teď poznávám pravdu. Jizvy, klouby, se připomínají. „Hle, jsme tady, pyšný člověče! Patříme k tobě! Už nejsi mladý! Nás se nezbavíš!“ Usnul jsem uprostřed rozházených papírů. Pracoval jsem na textu pro Camillu Brecka. Její manžel, továrník Jan, mně daroval v Dobříši moravskou slivovici a balík klobás z Moravy.
Miloslav Klíma - Zdeněk Pošíval: Od mravenečka k magnificenci
Jsme spolužáci z Divadelní fakulty AMU*, ale o čtyři roky mladší Míla chodil jen o ročník níž a studoval dramaturgii. V mé absolventské inscenaci v DISKU dokonce statoval: připadá mi docela legrační, že dnes již vážený pan prorektor kmital tehdy po scéně při hře bratří Čapků Ze života hmyzu jako nemluvící mraveneček, nosil baňku jako rekvizitu a tvářil se odpovědně i srdnatě.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (38) Petr Popper
12. září 2007 jsem dostal mailovou poštou dopis. Dostávám hodně dopisů, které začínají velmi podobně a končívají obvykle žádostí o nějakou informaci. Tenhle dopis měl však pro mě překvapivý a radostný závěr – ostatně, přečtěte si ho: „Vážený pane Suchý, ačkoliv Vás neznám osobně, dovolte, abych Vás nejprve velmi uctivě pozdravil, a to z toho důvodu, že píšete hodně a velmi o Leonidu Jengibarovi, a to takovým způsobem, že je jasné, že jste se s ním osobně znal a že Vás jeho umění hodně oslovovalo.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak to bylo s Romulem a Remem
Tato legenda, či spíše pohádka, má na Palatinu i svůj hmatatelný důkaz – uchovala se tu bájná jeskyně (Lupercal), v níž vlčice údajně odkojila obě děti. Když Romulus a Remus odrostli, založili na Palatinu město – nedohodli se však na jménu těchto míst. Jak bývalo v antice zvykem, nechali rozhodovat nebeské ptactvo. Removi se objevilo šest supů, Romulovi dvanáct supů.
Antonín Siuda: O zvyklostech a jejich proměnách
Uvedu jen jeden okrajový příklad: sexuální morálku a s ní související stud. Moje generace si ještě potrpěla na platonické lásky, na rituální stydlivé tanečky kolem opačného pohlaví, a vůbec kolem problematiky týkající se záležitostí intimních. Být stydlivý a zdrženlivý bylo tak obvyklé a za poetický status quo pokládané.
Paul Millar - Josef Krám: DÁLKOVÉ INTERVIEW OVER SEA
Při výměně mailů o krkolomných cestách českých vojáků, kteří se po okupaci Československa nacisty chtěli dostat do Francie, mně 8. října 2008 Paul Millar mimo jiné napsal: “Popis cesty znám. Můj otec, který skončil v 311. peruti RAF, se také vydal přes Balkán do Bejrutu, a přes Marseille do Agde. Ve francouzské armádě byl v Régiment des Sapeurs a po porážce Francie evakuoval z La Rochelle do Liverpoolu....
Milan Dubský: Dopuštění kohosi a čehosi
Celebrity netvoří dějiny, ačkoliv si to dost velká část této nehomogenní skupiny myslí. Aniž bych podceňoval úlohu osobnosti v dějinách, dějiny pouze osobnosti netvoří. Dokonce ani jejich větší část Dějiny tvoří občané, lidé, kteří žili a žijí, my současníci. Jsme schopni říci jací jsme, o co nám jde, o co usilujeme, kam kráčíme, co chceme vykonat?
Dobromila Lebrová: Georg Friedrich Händel, hudební skladatel
Je až příznačné, že Georg Friedrich Händel, skladatel oratoria Mesiáš, které patří k dílům, která se velmi často hrají právě o velikonocích, zemřel právě o velikonocích - na Bílou sobotu před 250 lety. Vedle svého vrstevníka Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750) byl nejvýznamějším představitelem barokní hudby.