Ondřej Suchý: Helga Čočková, hvězda mého života
V květnu letošního roku se objevila v tisku zpráva, že třetí řada seriálu Nemocnice na kraji města má za sebou první záběry. Opět se setkáme na televizních obrazovkách s Irenou, dcerou primáře Štrosmajera, kterého v legendární Nemocnici z roku 1976 hrál Miloš Kopecký a tak se opět setkáme s Helgou Čočkovou, filmovou hvězdou mého mládí.
Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru
Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.
Znáte Gospel Time?
Zakladatelkou a sólistkou souboru je zpěvačka Zuzana Stirská, která již jako desetiletá vystupovala v divadle Semafor po boku J. Suchého (hry: Čarodějky, Ten pes je váš?, Kytice…). Zpívala se skupinami Jiřího Helekala, Jaromíra Mayera, skupinou Kroky Františka Janečka - spolu s Pavlem Sedláčkem a Janou Kratochvílovou, se skupinou Maximum Petra Hanniga, a dalšími.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (33) Karel Matějček
Pražského komika, humoristu a skvělého imitátora známých herců, KARLA MATĚJČKA (1913-198.), jsme v Kvítku už kdysi představovali — vzpomínal na svá setkání s „králem komiků“, Vlastou Burianem. Tentokrát má slovo, jako jeden z „komiků u psacího stroje“. Karel Matějček byl skalní starosparťan; na ligové mužstvo Spartu napsal nejednu vtipnou veršovánku, což není divu, neboť kdysi psal i texty písniček ...
Barbara Semenov: Vím, dnes jsem Australan spíš...
Časy, kdy nebylo na návrat do rodné země ani pomyšlení jsou zaplaťpánbů dávno za námi. Tehdy si člověk nechal zajít chutě na procházky Kampou a po starých Zámeckých schodech, na nějakou nostalgii a stesk po domově neměl emigrant nárok. Bylo věcí principu neupravovat si vztah, - jaképak upravování jakéhopak vztahu?
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (2)
♦ V supermarketech je opravdová spravedlnost. Každý má stejný vůz a ještě mu to, co za něj zaplatil, vrátí nazpět. ♦ Sedím ve Sluneční čajovně. Kolem mne sedí lidé mladší o čtyřicet let. Je to zvláštní pocit vědět, že jednou budou pít stejný čaj jako já. Ale kde je záruka, že budou? ♦ Svou nepoučitelnost mnozí svádějí na neodvratnou dědičnost. ♦ Neustálým nadáváním na nečistou moc peněz skrýváme touhu použít mýdlo na nečisté ruce.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (10) Steve Martin
Recepty některých amerických komiků mi opatřila dcera Járy Kohouta žijící v USA, paní Alena Kanka. K následujícímu receptu mi napsala: „Komik Steve Martin se nedávno v jednom televizním pořadu přiznal, že sám kuchtí studenou okurkovou polévku. Hlavně prý ji předvádí svým hostům.“ Nu, tak ochutnejme, čím bývají přátelé Stevea Martina pohoštěni…
Vladimír Vondráček: Střípky paměti anebo od embrya po sklerózu (67)
Na jaře 1957 byli pozváni vrchlabští volejbalisté – tehdy přeborníci kraje - na svůj první zahraniční sportovní zájezd na druhou stranu Krkonoš do sousední Jelení Góry. Bylo to v rámci malého pohraničního styku, tedy bez pasu. Hned po překročení hranic v Harrachově jsme samozřejmě zjistili, že druhá strana Krkonoš se od té naší příliš neliší, a protože mi bylo už téměř dvaadvacet, mnohem zajímavější bylo sledovat polské klima společenské než to přírodní.
Ivan Rössler: Karel Černoch a film zezadu
Rád bych vám Karla Černocha představil z jeho málo známé stránky. Jednou jsem si s ním totiž povídal o jeho někdejší profesi, o které se jeho umělecké životopisy nezmiňují. Karel byl totiž filmovým rekvizitářem. Zvu vás tedy na film zezadu s Karlem Černochem. A buďme důslední, chcete-li tuto profesi poznat, napíši toto setkání jako filmový scénář. Aspoň uvidíte, jak takový filmový scénář vypadá.
Ondřej Suchý: Hovory s Jiřím Menzelem (4)
Na Rudolfa Cortése rád vzpomínám, pokud mám příležitost, rád ho poslouchám. Jeho hlas měl krásnou sytou barvu, dodnes mi chybí mezi zpěváky podobný hlas. Kdysi dávno jsem pospíchal vždy jeden den v týdnu ze školy, abych zachytil z rádia půlhodinku s Orchestrem Karla Vlacha. Taky jsem chodil na Vlachovy koncerty a pozoroval tam urostlého mužského, obklopeného sestrami Allanovými.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (5)
Vzhledem k vrtkavému počasí a únavě po včerejším náročném výšlapu dnes absolvujeme jen odpočinkovou tříhodinovou procházku údolím Paznauntal, podél řeky Trisanna k Waldkapelle (lesní kaple s dřevěným oltářem) k Wildparku. Chovají tu kozorohy, červené jeleny, sviště, tetřevy, ale třeba i králíky, slepice a kozy.
Pavel Kovář: Bílá paní z Líčkova
Když se počátkem roku 1989 začal komunistický režim sám zvolna rozkládat, chtěli na ONV v Lounech prodat Líčkov za devizy do kapitalistické ciziny. Vážný zájem projevila jistá rakouská firma. Paní Marie, kterou na ONV vedli jako kastelánku či zřízenkyni, se obávala, že ztratí střechu nad hlavou. Ale pak přišel 17.listopad a s ním naděje.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (32) Miroslav Horníček
Miroslav Horníček byl také zručný fotograf, výtvarník-kolážista, špatný zpěvák (což je jeho vlastní hodnocení), ovšem výborný textař písní, i když se o této poslední jmenované činnosti téměř nikdy a nikdo nezmiňoval. Písně s jeho texty nazpívali: Ljuba Hermanová, Milan Chladil, Miloš Kopecký, Karel Štědrý, Josef Zíma, Jaroslava Adamová a další zpěváci a herci.
Karel Bůna: Blízké a přece neznámé
Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.