Jan Řehounek: Generál Vladimír Přikryl
Vladimír Přikryl (* 3.srpna 1895, U 13. dubna 1968), brigádní generál, generálmajor, se stal za první světové války příslušníkem ruských legií. Bojoval u Bachmače, na Urale a na sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil cestou kolem světa přes Vladivostok, Japonsko a Spojené státy až v srpnu 1920. Po návratu domů zůstal v armádě, sloužil v Mostě postupně jako velitel roty, první plukovní pobočník a zástupce velitele praporu.
Josef Fousek: Bez cenzury (3)
V dnešní době kdy to světem třese/ kdy má každý osel migrénu/ každé robě které tašku nese/ ví jak škodí dávka rentgénů/ Počítače vychrlí nám zprávu/ jak si stojí ekonomika/ zemědělec čte jak krmit krávu/ aby měla co nejvíc mlíka/ Byty plné elektrických špurků/ televize lux a rádio/ video nás vezme do Hamburku/ pornofilmy hltat do bio
O shromaždování
I když... před pár dny jsem jela vyhodit staré křeslo do kontejneru přistaveného městem, a ještě než jsem stihla zaparkovat, přispěchali ochotní chlapíci, že nám to převezmou. „Vy jste tady vod toho?“ zeptal se idealisticky můj manžel, inspirován podobnou úrovní služeb v zahraničí. „Možná se starosta vzmoh a dává příležitost nezaměstnaným trochu si přivydělat“ spekuloval choť dál, zatímco já jsem pozorovala jejich vnitřní odhady, za kolik by se to dalo reálně zpeněžit, nebo aspoň znovu použít.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (11)
Tak a teď jsem si uvědomil, že se musím opět nesystematicky vrátit do září roku 1946 a nejdříve ještě daleko nazpět. Lepařovo gymnázium v Jičíně mělo a má dlouhou tradici, pochopitelně čím dál delší, a také velkou reputaci. Tato škola patří mezi sedm nejstarších škol v českých zemích, založil ji – jako kde co v Jičíně - Albrecht z Valdštejna v roce 1624 při jezuitské koleji a byla na jiném místě, než je dnes.
Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem
Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované.
Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber
Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber. Nedávno napsal a vydal epigonský román ve stylu mayovek. Román se jmenuje „Old Shatterhand opět na Západě“. Gruber nechává znovu ožít staré známé milované hrdiny – Vinnetoua, Dlouhého Davyho, Tlustého Jemmyho, Martina Baumana, Sama Hawkense… a také zlosyna Santera. Jejich příběhy jsou ovšem naprosto nové, originální.
Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži I.
Velmi úspěšný švédský podnikatel, Tomáš Danko, vyprávěl o svém životě a o švédské hudební branži novináři Mikaelovi Janssonovi. Vznikla kniha se zajímavým čtením pro všechny, kteří mají rádi tento žánr. Kreativní nápady a unikátní vyprávění Tomáše Danka, jaké to bylo, když se po příchodu do Švédska jako velmi mladý emigrant v roce 1968 do této branže dostal a následně pohyboval po většinu svého života.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (74)
Musím se ale vrátit k prožitkům vlastním, které se asi příliš nelišily od zkušeností všech členů mlčící většiny. A tady opět nastoupí další střípky televizní. V „utuženém“ režimu v Čs. televizi se zřejmě pro jistotu i relace o počasí předtáčely, a tak když jsme chtěli osvěžit stereotyp svých vystoupení, nikdy to neprošlo. Jednou po porážce našich hokejistů „sovětskou sbornou“ jsem vlastně velmi nezávadně hlásil, že velké mrazy v Moskvě zřejmě zmrazily výkon našich hochů. Byl jsem už málem odlíčený a z režie se ozvalo, že to musíme přetočit.
Milan Dubský: Věřící bezvěrci
Takoví lidé existují, a také věří v celou řadu věcí, faktů, názorů a skutečností a nemusí být katolíky, evangelíky, mormony nebo islamisty. Když věří ve spravedlnost, dobro, neničí přírodu, mají rádi děti, neokrádají spoluobčany a pomáhají tam, kde mohou a je to potřeba, pak jsou pro svět většími světlonoši, nositeli a jeho doručovateli, než tisíce fundamentalistických hodnostářů všech církví, co kdy a kde existují.
Miroslav Sígl: Do své činnosti vkládá celé své srdce
Psal jsem 2. března 2012 na stránkách Pozitivních novin o pátém setkání obecních a městských kronikářů v Lysé nad Labem. Ohlas je velký. Vytváří se tak poznenáhlu jakési společenství lidí, kteří mají svoji dobrovolnou práci rádi, kteří neusilují především o hmotné výhody, ba naopak činí mnoho ušlechtilého pro veřejné blaho svých obcí nezištně, raději nic nečekají, ale jsou vždy mile překvapeni, když si jejich práce kdosi kompetenetní také povšimne a navrhne odměnu, ocenění, vyznamenání.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (4)
„Ožral Osmana Laffitu!“ S těmi slovy vstoupila před nedávnem do mé pracovny moje žena Johana a smutně se na mě zadívala. Vím, že si po ránu, když vstane, pustí nějaké to televizní Dobré jitro nebo Snídani a že se dnes už ve všech televizích objevují mezi zprávami víceméně důležitými i zprávy bulvárního rázu. Proto jsem se naivně zeptal: „Laffitu někdo opil?
Pavel Pávek: Občas dělal i hlídače, ale stále kreslil a kreslil
Zšeřelý atelier, stěny pokryté trampskými trofejemi, kšiltovka a kraťasy jsou charakteristickými znaky pro výtvarníka Jiřího Filípka z Olešky. Pro jeho kresbu stylizovaná a pevná linka, úsporná práce s barvami a co největší zjednodušení námětu. Po třinácti letech, kdy se věnuje kreslení profesionálně, má za sebou televizní reklamu, detektivní a dobrodružné seriály, několik autorských výstav.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (12)
Ale nejen přeponami a příponami živ je náš rodný jazyk. Čeština se velmi často vyřádí i na vlastním základu některých slov. A tak se často mění kmenové samohlásky nebo se měkčí kmenové souhlásky a v některých případech se dočkáme obou změn najednou, zejména při tvoření zdrobnělin. My Češi to samozřejmě opět vůbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteří se to mají učit.
Antonín Siuda: O jednom zločinu
Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo).