Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (1)
Kdyby byla mezi mladými lidmi uskutečnina anketa na téma „Karel Hašler“, málokdo by asi věděl, kdo vlastně Karel Hašler byl, jaká je jeho tvorba a za jakých okolností jeho bohatý život tragicky skončil. Většinou bychom se zřejmě setkali s odpovědí: „Nevím“. Je velmi smutné, že dnešní mladí lidé nemají vážný zájem seznámit se s osudy lidí, kteří pro českou zemi obětovali vše, co kdy měli, dokonce i svůj vlastní život.
Dáša Cortésová: Jaký byl Jaromír Vomáčka (1)
Jaromír Vomáčka byl pro mne vzorem pilného člověka. Když byl na takzvané volné noze, vstával každý den v určitou hodinu a pracoval doma osm hodin, jakoby chodil do práce. To dokáže opravdu málokdo. Nikdo vás nekontroluje, chce se vám ještě spát, nemáte náladu, necítíte se fit - on se důvod vždycky najde. Ale pan Vomáčka říkával: „Když chce člověk složit nějaký ten hit, tak musí psát písničky pořád.
Jan Drocár: Poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad v Anglii
Poselstvo dorazilo do Calais, ležícího na mořském břehu a poddaného tehdy anglickému králi. Půl míle za tímto městem končí Flandry, píše autor a dodává, že každý, kdo se chce dostat do Anglie, musí vyplout z tohoto města.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (12)
Abych pravdu řekl, dopustil jsem se chronologické nepřesnosti. Tehdy, když jsme psali a chystali Jonáše, vznikal nový soubor a protože ten chtěl taky něco hrát a já nedokázal tehdy ještě psát dvě hry najednou, vzpomněl jsem si na pořad v Redutě -Šest žen se jmenoval. Byla to vlastně četba z jakéhosi fiktivního deníku Jindřicha VIIIl., krále anglického, proložená písničkami.
Dobromila Lebrová: Edmond Rostand, francouzský dramatik a básník
Život velkého francouzského básníka Edmonda Rostanda je důkazem toho, jak může být zhoubná sláva. Na konci 19. století, kdy napsal nejvíce svých děl, byl protipólem naturalismu - tehdejšího směru ve francouzské literatuře. Byl idealistou a romantikem, usilujícím o návrat ušlechtilých ideálů do francouzské kultury.
T.B. - Vlastimil Marek: Delfíni
Na Novém Zélandu se nedávno stal zvláštní případ. Čtyři delfíni kroužili asi čtyřicet minut kolem čtyřech lidí, kteří se koupali v moři, a zachránili jim tak asi život. Teprve po chvíli totiž ti lidé zjistili, že je poblíž s velkým zájmem pozoruje veliký žralok. Delfíni žádnému z lidí nedovolili opustit kruh, a odplavali až poté, co odplaval i žralok.
Miroslav Sígl: Sobota se světovou šampionkou v paměti
Celý den nám přednášela, obsluhovala přitom svůj diaprojektor, psala a ukazovátkem vysvětlovala na velkém plátně diagramy, tabulky a memogramy, žonglovala s míčky, testovala schopnosti účastníků kursu, aby v samotném závěru odpovídala na desítky zvídavých otázek. A neváhala – ač viditelně unavená v pozdním odpoledni - a na požádání nás vyzvala, abychom jí nadiktovali 30 dvojciferných čísel.
Neuvěřitelné! Bezplatný lesní bar
Vypadá to opravdu neuvěřitelně, skoro jako sci-fi. Kdo tam nebyl, neuvěří. Asi 1,3 km nad Lipovou-lázně je na kopci v lese tento lesní bar. Je zde vše, na co si vzpomenete: nealko pití, oplatky, kafe s vařičem, klobásky a špekáčky v chladícím boxu, pivo, slivovice, rum, je zde také zapálený krb, ve kterém si můžete špekáčky opéct. Za barem je dřevo, sekera, chrastí, pití je krásně chlazeno protékající vodou a to vše bez jakékoli obsluhy barmana. Prostě tu nikdo není! Platí se do kasičky a je možné si zpětně vrátit mince /rozměnit/. Vše je jen na poctivosti nás návštěvníků!
Vlastimil Marek: Rodina
Politici a sociologové začínají bít na poplach (a dnešní třicátníci netuší, jakou budou mít, pokud vůbec nějakou, penzi), protože vymíráme. Sečtělejší ale marně varují a upozorňují, že termíny, kterými se výše zmínění ohánějí (právě tak jako jejich druh myšlení), jsou zastaralé a v současném světě naprosto nevyhovující.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (6)
♦ Xenofobie je nenávist proti všemu cizímu. Zlodějů se to netýká. ♦ Slibují ráj na zemi a ty, co nechtějí v tomto ráji žít, dají do koncentráků.. ♦ Skutečné stáří a umělecký pád začínají, když tvrdíme, že mladí lidé jsou hloupější než generace, která je vychovala. ♦ Ženy jsou brzdou na kole, které jede k vrcholu. Teprve až se brzda ošoupe, se kolo rozjede. Na cestě z kopce nastanou komplikace.
Josef Krám: Od lyžování přes kulomet Maxim k milionáři Čechovi
Představme Zbyška Středu, svižného 89letého občana Rychnova nad Kněžnou (*1919), původem z Hronova - tam jako malý klučina v červenci 1926 oficiálně vítal T. G. Masaryka; odtamtud pak prezident přijel do Rychnova, ale to už je jiná kapitola. Od pěti let jezdil na lyžích jak v krásných terénech okolí, tak při zájezdech do Pece a Špindlerova Mlýna.
Vladimír Vondráček: Životní cesta (2/3)
Nastává tedy čas na zlatý hřeb našeho pobytu na Havaji. Ráno v 9 hodin jsme nastoupili do malého klimatizovaného autobusu pro 24 osob. Šofér a průvodce v jedné osobě /chtěl bych vidět, zda by to u nás někdo zvládl!/ byl snad stotřicetikilový Havajan, ohromný pohodář, který po celou cestu téměř nepřetržitě upozorňoval na vše, co lze po cestě vidět. A že toho bylo!
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (10)
Zatímco ve škole kamarádi fandili hokejistům a závodníkům, já byl úplně jiného založení. Fascinovali mě komici. Začalo to vlastně už v Klatovech, když jsem ve svých čtyřech či pěti letech se chodil dívat do biografu na Laurela a Hardyho. Ti dva, a jejich hlouposti, mě rozesmávali, neboli přiváděli mě do stavu, v němž jsem se vždycky cítil nejlíp.
Milan Turek: KNÍŽKA JE DAREM Z LÁSKY – vzpomínky lidového knihovníka
V letošním roce uplynulo deset let od otevření nádherné a moderní knihovny v Liberci. Stavba důstojná města a bohatá svou kulturní činností, chrám vzdělanosti, poskytující občanům nejen vzdělání, ale i místo kultury, zábavy a setkávání. Knihovna se vyrovná knihovnám v zahraničí. Nedávno jsem obdržel e-mailovou zprávu paní Kořínkové, která žije v New Yorku, o knihovně, kam chodí a kde si půjčuje knížky.