Karel Bůna: Jako slepý k houslím
Ještě v počítačové době kamenné, to míním léta osmdesátá, jsem se v práci připletl k počítačům výroby tehdy tak slavného JZD Slušovice. Jejich nedokonalost a chyby v instalovaných programech ve mně na dosti dlouho vyvolaly takový odpor ke všemu počítačovému, že jsem jen donucen okolnostmi začal později používat počítač jako psacího stroje.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (45)
Poslyšte nyní, jak se dá provést exkurze jednotlivými pracovišti našeho milovaného komořanského zámečku. Od vrátnice, přes sklad, telefonní ústřednu, jídelnu, sálový počítač, dálnopis, fonii, kreslírnu, prognózu, staniční síť, správu budov až po výzkum. Následující řádky mají i jistou historickou hodnotu. Najdeme v nich totiž pohled na tehdejší technické vybavení Českého hydrometeorologického ústavu.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na Miroslava Horníčka
Jak psát něco nového o muži, o němž toho bylo už tolik napsáno? Snad skutečnost, že jsem byl vrstevníkem jeho syna Jana - slušného a milého kluka, který tragickou náhodou zemřel zrovna v době, kdy jeho otec natáčel s Jiřím Sovákem svůj zamilovaný televizní seriál Byli jednou dva písaři způsobila, že jsem se z určitého ostychu a smutku z této události vyhýbal našim setkáním.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (3)
04,20 - agentura TASS vysílá oficiální prohlášení, podle něhož vstoupila do ČSSR vojska zemí Varšavské smlouvy na žádost čs. stranických a státních činitelů. ● K budově ÚV KSČ v Praze dorazily první sovětské obrněné vozy, vedené autem sovětského velvyslanectví. Do budovy prudce nastoupili sovětští vojáci se samopaly a v přízemí, kde byla početná skupina čs. novinářů, začali křičet: „Idítě odsudá, buděme streljať!“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (10)
Píše mi mladý právní zástupce: „Vladimír R., 26letý člověk, úplně zachovalý, obchodník, sloužil jako voják za Rakouska a byl ve válce; od té doby v něm rostlo přesvědčení, že první jeho povinností je bojovat proti válce a že musí začít sám u sebe. Když byl povolán k činné vojenské službě, zdráhal se vzít do rukou zbraň, neuposlechl rozkazu představeného důstojníka, zůstal pevný i před soudem; dostal 15 měsíců žaláře.
Touha po Africe (2/3)
17.prosince 1997 přejíždíme hranice z Eritrei do Etiopie. Scenérie se zprvu příliš nemění. Je středa a na tržišti je velká spousta lidí. Zdá se mi, že je víc prodavačů, než kupujících. Všechno ovládají barvy. Ženy mají vlasy zakryté barevnými šátky ...
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (1) Jan Werich
Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén. Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…
Jarmila Moosová: Rozhovor s Ninou Ingrišovou
Z mé strany vím, že to byla láska na první pohled, nebo aspoň úder do hlavy! Když jsem byla tady mladičká - my jsme odjížděli s rodiči odtud v pětačtyřicátém, to mně bylo třináct let - tak jsem v Žabovřeskách, kde jsme bydleli, chodila hodně na filmy do kina Lucerna. Ještě tam je, viděla jsem nedávno. A mám z té doby takové malé album, balíček herců.
Pavel Pávek: Není roláda jako roláda
Kuchtík zase jednou dostal hlad a po předchozím úspěchu s uzenkami dospěl k názoru, že umění pana Savarina není nic tak složitého, aby si s ním právě on neporadil. Kráčel, čirou náhodou, zrovna lesem, a tak se rozhodl nasbírat pod vzrostlými velikány nějakou tu houbu. Prozíravě se vyhýbal jedovatým, bez povšimnutí nechal i takové, o kterých někteří houbaři ještě pár dní před smutečním obřadem prohlašovali, že jsou výborné a chutné.
Marie Formáčková: Na tragickej život byla pes... (1)
Vzpomínání na Helenu Růžičkovou | Když před pěti lety odešla, najednou jsem si uvědomila, jak velkou součást mého života tvořila a jak mi schází. Dirigovala mě, aniž bych si to uvědomovala a aniž bych o tom přemýšlela. Prostě silou své osobnosti mě vždycky přesvědčila, že to se mnou myslí líp, než to myslím sama se sebou já... A takových nás byly spousty.
Jana Anna Reichová: Psohlavci za mořem
Hned po válce, ještě v roce 1945, jsem tam jela jenom s maminkou poprvé. Bylo mi právě sedm let a pamatuji velmi živě tu první poválečnou slavnou pouť u sv. Vavřenečka na Veselé hoře. Samozřejmě, že jsem byla v právě nově ušitém chodském kroji. Pamatuji se na americké vojáky, kteří nám rozdávali dobroty a kterých se nikdo nemusel bát.
Michal Dlouhý: Osobní vzpomínka
Již v počátcích svého bádání o československém četnickém sboru jsem měl tu čest seznámit se s bývalým četníkem, který mimo jiné sloužil na jedné ze čtyřicetidvou pátracích stanic. Byl jím pan František Novotný z Kutné Hory, který během své téměř patnáctileté služby u četnictva dosáhl hodnosti štábního strážmistra a prošel doslova všemi specializovanými útvary v četnickém sboru.
Pavel Landa: Z hudebního zeměpisu USA (1)
Chattanooga – čtvrté největší město státu Tennessee se 167 674 obyvateli. Svižná skladba Chattanooga Cho Cho zazářila v roce 1941 ve filmu Zasněžená romance (Sun Valley Serenade) v podání orchestru Glenna Millera. Zazpívali si saxofonista Tex Beneke, Paula Kelly a The Modernaires. A pak ještě The Nicholas Brothers a Dorthy Dandrige...
Václav Čapek: Citáty slavných (2)
Jan MASARYK - Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír. | Tomáš Garrigue MASARYK - Dobrého je v řádu světa víc, ale to zlé člověk cítí silněji. | MICHELANGELO - Ať osud do mne sebevíce bije, ať sebevíc mě ranní, čím více strádám, tím více plápolám. | MOLIÉRE - Lehko se dáme oklamat tím, koho milujeme. | Martina NAVRÁTILOVÁ - Ten, kdo řekl, že nezáleží na tom, jestli vyhrajete nebo prohrajete, pravděpodobně prohrál.