Ondřej Suchý: Vzpomínka na zpívající princeznu
„Stáří je zlá, úskočná, nespravedlivá a krutá potvora a my s ní musíme bojovat ze všech našich sil,“ napsala před léty filmová a divadelní herečka Stella Májová. Tehdy už se ale podepisovala jako Stella Mraz a žila v kalifornském městě Fallbrooku, kam se provdala za přítele z mládí, Jaroslava-Jerryho Mráze.
Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)
Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.
Danuše Markovová: Suvenýrové stopy
Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky.
Radek Gális: Adolf Born vystavoval v Konírně
Kdo na letošním veletrhu Svět knihy zahlédl grafika a ilustrátora Adolfa Borna, nejspíš by nevěřil, že 12. června 2005 oslavil už 75. narozeniny. S úsměvem tu rozdával autogramy a že zájemců bylo! Nechávali si podepisovat Tři mušketýry, které nedávno vyzdobil svými kresbami, lidé si přinášeli jednotlivé obrázky a nechyběl ani loňský kalendář Konta Bariéry, kterému daroval už několik svých kreseb. Jak se cítí – posuďte sami.
Josef Fousek: Nerovné věty / Dary jsou pouta
„Mluv rovně, přímo, bez kudrlinek, jasně, zřetelně, bez postranních úmyslů a hlavně – srozumitelně!“ To mně říkávala moje babička Kristýnka z Nemanic. Nevěděla, že její ponaučení budou přinášet potíže. Přišla doba, kdy se muselo mluvit opatrně. Na toto slůvko babička zapomněla.
Ondřej Suchý: Můj šemanovický konec roku 2007
Na skutečnosti, že je pojednou o mou práci zvýšený zájem, má bezesporu velký podíl Česká televize. Po dokumentech z cyklu Příběhy slavných, Sesazení krále (o V.Burianovi) a Zapomenutý zpěvák (o R.Cortésovi) na nichž jsem spolupracoval, čeká televizní diváky v prosinci další film, Moudrý šašek, v němž jsem měl pro změnu možnost zavzpomínat na skvělého komika Jaroslava Štercla.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (38) Vlasta Burian II.
Geniálního kabaretního, divadelního a filmového komika Vlastu Buriana, křtěného Josef Vlastimil (1891—1962), jsme si v tomto seriálu už jednou připomínali. Byl autorem (nebo spoluautorem) několika knížek, řady kabaretních skečů a divadelních her. Na celostátním semináři „Filmový smích Vlasty Buriana“, který se konal v roce 1986 v Rychnově nad Kněžnou, vzpomínal Jaromír Trejbal, kuchař, který u Buriana sedm let pracoval, že slavného komika také vídával psát doma „různé příspěvky do časopisů“.
Hana Křivánková: Na prahu podzimu
Na prahu podzimu. Právě tak zněl podtitul letošních broumovských Dnů poezie, kterým již po překrásných dvanáct let patří jeden říjnový víkend a já sama se jich nadšeně zúčastnila rokem druhým. Tato bezpochyby přínosná akce, kde se každoročně sejdou básníci jak z Čech, tak i z řad polských sousedů, se letos odehrála ve dnech 21.–23. října, a jako pokaždé se jejich organizace bravurně zhostila básnířka a fotografka Věra Kopecká, moje nesmírně energická a činná kolegyně z Východočeského střediska Obce spisovatelů.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (8)
Kolem Semaforu se sdružovali různí umělci a intelektuálové - mezi ně patřil Jan Schneider, velmi zajímavý básník, který měl blíž k Waldovi Matuškovi než ke mně - myslím si, že vím proč. Byl jsem jaksi - jiného druhu. Jakoby uhněten z jiného těsta. Teď trochu odbočím. Kdysi jsem přijel do Finska, abych tam režíroval našeho Fausta (teď jsem přeskočil nejmíň o čtvrt století, ale nejde tu o Fausta, jde o něco jiného).
Iveta Kollertová: Jsem zase člověk
Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.
Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (2)
Založení Sokola 16.února 1862 v Praze vzbudilo veliký ohlas v tehdejší době národního rozmachu a ještě ve stejném roce vzniklo devět dalších sokolských jednot v Brně, Čáslavi, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami, Turnově. Rok nato bylo založeno pět dalších jednot a první jednota v zahraničí, „Južni Sokol“ v Lublani.
Barborko, víš jak krásné mohou být ušmudlané brýle?
To je divná otázka, máš pravdu. Má ale krásný důvod. Večer – spíše v noci ve světle několika čajových svíček jsem si všimla proč jsem hůř viděla. Představ si nejstarší místnost u nás na chalupě. Víš, tu s nízkým trámovým stropem.
Pravda víťazí?
Okrídlená veta, vďaka ktorej by človek mohol nadobudnúť dojem, že keď úprimnosťou obdarí toho druhého, dostane sa mu zároveň úprimnosti z jeho strany. A keď sa mu žiada svoju bolesť rozdeliť na dve časti, tak ako sa delí o radosť a šťastie ...
Písničkář, který nezemřel
Všeobecně známá a národem milovaná osobnost umělce, komplikovaná láska, zrada, osobní statečnost - to vše v kulisách nacistické okupace a s tragickým koncem smrti umučením v koncentračním táboře. To je námět na holywoodský film, napadne ledaskoho. Zatím nevznikl, i když v hlavě Thomase Haslera, syna české legendy písničkářů, Karla Hašlera, se nápad formuje již několik let.