Ondřej Suchý: Lupino a Anička Barbora Škrlová
Tak například na sklonku léta jsem si všiml, že Lupina, který se zajímá o veškeré dění u nás i ve světě, zaujala během jeho doposud krátkého života (1 a ¾ roku) osoba, kterou zná dnes už celý národ. Lupino neví, co ta osoba provedla. Lupino ani neví, proč se jí říká Anička, jindy Barbora a jindy Adam.
Miroslav Sígl: Přítel, s nímž o zábavu není nouze
Kdo by z okruhu leteckých a jiných novinářů nejen v Praze, ale i v zahraničí neznal Karla Helmicha (*1926) jménem. Dosáhl nejvyššího ocenění Mezinárodní letecké federace FAI – a sice Řád Paula Gastona Tissadiera. Ten žil v létech 1843 – 1899, proslavil se jako vzduchoplavec, když se svým balónem vystoupal do výšky 8600 metrů, když jako první konal pokusy se vzducholodí poháněnou elektrickými motory.
Omyl
Vystúpila som z autobusu a zrýchlila krok. Zahĺbená do myšlienok som sa nevdojak usmiala. Spomenula som si na fantastický, vášňou naplnený večer, čo sme včera prežili s mojim Peťkom. Nebolo by od veci, keby sme si dnes dali repete.
Pavel Myšák Mojžíš: Jen tak na jaro...
Na naše nádraží byl dneska po ránu opravdu krásný pohled, stříbrné struny kolejí opředené v ranním slunci lesknoucí se pavučinou trolejí, do nichž sem tam probleskovala duha barev odjezdových návěstí… V kapse mě hřála jízdenka do Třemošnice a v duši vědomí, že tenhle krásný předjarní den strávím konečně v přírodě.
Danuše Markovová: Z Růženčiny zahrádky
Špalek z letité vrby od nepaměti vévodil podlouhlému dvorečku, ústícímu ke skromnému příbytku mých praprarodičů, kteří si domek pořídili v nelehkých poválečných dobách – asi ve dvacátých letech minulého století. Skládal se pouze ze dvou větších sednic a chodby. Obě místnosti se skvěly nádhernými kachlovými kamny, o nichž mi maminka dodnes zasněně vypráví, tak jak si je sama pamatuje z dětství. Později, zásluhou modernizujících, avšak necitlivých změn, kamna spolu s dalšími cennostmi zmizela kamsi do neznáma. Zadní sednici toho času obývalo sedm lidí, zatímco ta přední sloužila současně jako kuchyně i provizorní ševcovská dílna.
František Mendlík: Něhoslav Podborský
Železniční důchodce Vendelín Ohnoutka nemá jenom průpravu z dopisovatelských kurzů. Má spisovatelství v genech. Literární činnost projevoval už pradědeček Valerián, který coby student sepsal sbírku básní Srdce v tunelu. Tu vydal vlastním nákladem a probendil tak věno prababičky Hermíny. Prodal jen pár knih prostřednictvím knihkupce pana Pospíšila. Kupoval si je sám v přestrojení. Něco rozdal a zbytek nákladu sežraly myši.
Jan Drocár: Karel I. potomkem české kněžny sv. Ludmily
Papež Jan Pavel II. 3.října 2004 v bazilice svatého Petra ve Vatikánu blahořečil posledního rakouského císaře, uherského a českého krále Karla I. Habsburského. Blahoslaveného císaře označil papež ve svém projevu za "příklad pro dnešní evropské politiky" pro jeho snahu o mír v době války. Obřadu v bazilice bylo přítomno také na 300 příslušníků habsburského rodu, mezi nimi i žijící synové císaře, včetně v Čechách nejznámějšího Otty Habsburského, současné hlavy rodu.
Když mně zavolal agent
Když mně zavolal agent z Macksville, že má pro mne dům v S.Pointu, neváhal jsem ani okamžik a nabídku k pronajmutí přijal. Mělo to tu výhodu, že pozemek, na kterém dům stál, byl v přímém sousedství mé subdivize ...
Miriam Kantorková - Zdeněk Pošíval: Vichřice s něžnou duší
Je téměř neuvěřitelné, že se tak živelné a takříkajíc plnokrevné herečce podařilo unikat bulváru a nemít přitom za sebou ani žádné skandální odhalení. Tím nechci říci, že by si bulvár nedokázal najít a znectít i neviňátko: znám několik žen, jež se samy bulváru nastavují, neboť učinit něco kloudného ani nedokážou. Existuje ovšem mnoho žen, jež ve svých oborech dosahují znamenitých
Michal Čagánek: Umět se zastavit
Michala Čagánka znají čtenáři především jako básníka, autora krátkých próz nebo textů k vlastním písním. Nyní se pustil o krok dál a napsal román. To by ovšem nebyl Michal, aby se i jeho novým příběhem neprolínala skrytá „poetika všedního dne“, nadčasové vnímání sebe sama a křehkost a zároveň neotřesitelná hloubka života. I takové je Zastaveno.
Jitka Dolejšová: J.M.Simmel - Všechno přiznávám, všechno…
Zlo, které dnes ovládá svět, se jmenuje nedůvěra. Nedůvěra rozhlodává naše vztahy, podrývá náš životní pocit, brzdí a omezuje naši aktivitu. Vidíte to ve velkém i v malém. U dětí i u mocných na této planetě. Copak jeden druhému důvěřuje? Může ještě jeden druhému důvěřovat? Ne! Všude panuje nedůvěra. Bylo by potřeba napsat o tom knihu. „Nedůvěra“. To by mohl být titul. Velmoci nedokážou, aby si důvěřovaly.
Nejpříjemnější dieta
Chlapa nesmíš nikdy litovat, říká často moje přítelkyně Dana, spolu s jinými radami. Dneska taky. Stojím na váze, hypnotizuji ciferník, nakonec do ní vztekle kopnu. "Kdyby mi alespoň neříkal kuličko." Slzy zlosti se mi koulejí po tváři. Na tohle Dana přímo čeká.
Pavel Pávek: Lom, který by mohl vyprávět
To podzimní ráno mělo mnoho co do sebe. Údolím Klínového potoka se líně povalovaly šedobílé polštáře z husté mlhy, po dešti zvýšená hladina hlasitě vyhrožovala, že divoký přítok Labe ještě letos neřekl poslední slovo. Před Kamenným mlýnem, u bílými kuličkami ozdobeného porostu pámelníku, postává zarostlý horal a nervózně pozoruje bouřící vodu. Dobře ví, čeho je potok, možná již říčka, schopný.
Rudolf Křesťan: Sypání ptáčkům
Sezení na lavičce a sypání ptáčkům je v představách řady lidí symbol nicnedělání. Tento rohlíkový catering pro opeřence bývá pokládán za vyřazení z aktivního života. Jako občasný vykonavatel uvedené drobkové činnosti prohlašuji s veškerou odpovědností: nevěřte bludům! Například krmení poskakujících vrabců je výkon až tělocvičný.