Zdeněk Horenský: Trampoty s digitálkami

Ještě v době existence socialistického tábora byl Frantík Píšů se svou ženou na několikadenním pobytovém zájezdě v Hřensku, jehož součástí byl i plánovaný výlet do sousední NDR. První den prožili v pohodě v Hřensku a při poznávání tamního okolí. Po celodenním programu si dopřáli také dobrou večeři a před spaním i pár skleniček vína. Nocleh měli zajištěn v místním hotelu a další den ráno už je čekal přistavený autobus na výlet do NDR. Ještě před jeho příjezdem na hraniční přechod si připravili cestovní pasy a také tehdy nezbytné Celní a devizové prohlášení, které dopředu vyplnili ještě před snídaní v hotelovém pokoji.

Iveta Kollertová: Kruci, buď silná!

Míjely mne sloupy, na křižovatkám houkala houkačka. Jeli jsme jak s infarktem a já si jen broukala: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový, jak mi je, je, je, to se nikdo nedoví!" Holka, zase blbneš, vynadala jsem si a poslala první zprávu mobilem. V Mostě jsem byli natošup. Příjem, dlouhá chodba, chvilka čekání před ordinací. Všechno šlo jak po másle, až to překvapovalo.

Jakub P.Malý - Jarmila Moosová: Cyrano třetího tisíciletí

Ve větším úžasu pak zůstane stát tváří v tvář fenoménu, který básní tak přirozeně, jako dýchá, a nelze nevzpomenout legendárního Cyrana de Bergerac, jemuž vyjadřování se verši bylo právě tou přirozenou vlastností. Poznala jsem desítky a stovky básní Jakuba P. Malého a před jeho umem se hluboce sklonila.

Emília Molčániová: List zhora | Spolužiak | Ozdravný pobyt

Milí občania, denne počúvam Vaše modlitby, dostávam maily a už ma z nich bolia uši. Zvlášť sa ma dotýkajú sťažnosti o Vašich poslancoch v parlamente. To však nie je môj problém! Čo ste si zvolili, to máte! Ale keďže sám viem, akú neplechu robia pri svojej práci, že nedokážu žiadny problém riešiť pokojnou cestou, sú k sebe nevraživí, urážajú sa a v mnohých prípadoch sa aj pobijú, nemôže mi to byť všetko ľahostajné.

Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (4)

Na ulici: Asi pětiletý chlapec se ptá: „Mami, ty řekneš tatínkovi, že jsem zlobil?“ Rozzlobená matka: „To si piš, že jo.“ Chlapec (zklamaně): „Když já ještě neumím psát.“Na zastávce autobusu: Dvě ženy se baví o dovolené: „A co pláž?“ „První den odpoledne dobrý, byla poloprázdná. Ale když jsme přišli k moři druhý den dopoledne, už jsme měli jen místa k stání.“

Marta Urbanová: Berlín a jeho paradoxy

Když jsem přijela do Berlína, byli jsme s tím mým rozděleni jako kdysi toto město. Seděli jsme sice vedle sebe, snažili se navzájem nedotýkat a myslím, že jsme hovořili každý jinou řečí, tudíž nebylo možno se domluvit. On koukal z okna nebo občas dělal, že se o něj pokouší spánek. Teď, když přijíždíme k cíli cesty. Tomu mám věřit? On se díval oknem vlevo, já vpravo.

Michal Čagánek: Letíme

První parašutista je venku, a druhý, třetí. Vyskakují jako na procházku, v klidu, bezstarostně. Dělá se mi špatně. Držím se sedadla, dělám, že se mě to netýká. Čtvrtý, pátý a šestý. Ještě je fůra času, ještě se můžu zachránit. Řeknu: „Ne, nezlobte se, ale-“ Instruktor vstane. Jsme sami, lavice jsou prázdné, všichni vyskočili ven.

Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam

Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů. Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách.

Eva Ryba Drábková: Jako děti...

Znáte to, narodíme se nazí a vůbec nám to nevadí. Milujeme své rodiče s naprostou samozřejmostí. S takovou hloubkou a silou, že je až udivující, jak můžeme tu schopnost, tak intenzivně milovat, časem ztratit. Když jsem byla malé dítě, svět byl úžasné místo, kde se nezdálo být nic nemožné, ale...! Dospělí nás naučili opaku. Vzpomeňte si na všechno to: "To není možné...", a "Život není jen samá legrace", či "V životě to takhle nefunguje...". A tak rosteme, snažíme se poznat svět a  koukáme kolem sebe.

Miroslav Sígl: Výstava k výročí Antonína Dvořáka

Pokud jste zde ještě nebyli, mohu vřele doporučit jeho návštěvu. Z bývalého kostela se stalo nejen muzeum, ale velkolepá koncertní síň. A přitom zde v nedávné minulosti byl poštovní úřad, četnická ubytovna a státní archiv. Dnes hlavní expozice muzea má název Člověk-nástroj-hudba, vystaveny jsou ukázky vzácných hudebních nástrojů, notové zápisy, dokumenty o významných hudebnících, staré gramofonové desky a lze si poslechnout i ukázky jednotlivých hudebních nahrávek.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (14)

Tak tahle písnička mi dneska zní hlavou a evokuje celou řadu vzpomínek. Totiž, kdyby řadu! Chumel vzpomínek, ve kterém vyznat se není snadné, takže nevím, kde začít. Chronologie mi velí, abych začal tím, jak Jiří Šlitr dostal chuť napsat operu - samozřejmě, že v jazzovém (tehdy džezovém) rytmu. Protože koupelny jsou mou slabostí, napadlo mi tenkrát napsat libreto opery, která by se jmenovala Ve vaně - podobně jako je Blodkova opera V studni. Jiřímu Šlitrovi se to zamlouvalo a tak jsem začal psát

Jan Jurek: Za školou

Plížil jsem se ulicemi města, kde jsem na jistou dobu zakotvil coby student pedagogické fakulty. Vlastně ani nevím, jak sem se tam ocitl, ale asi to byla nějaká souhra náhod, která to všechno způsobila, jako ostatně i mnoho jiných věcí v mém životě. A protože se ke mně donesla spousta zvěstí o tom, jak báječný může být život vysokoškoláka, pakliže sám chce, aby takový byl a pakliže má i ten dar si ho takový udělat, docela jsem se na ten akademický institut zpočátku těšil.

Zdeněk Hajný: A bude to akční?

Když navštíví takoví školní výletníci kupříkladu naši galerii, v prvních okamžicích těkají z místa na místo, běhají a hledají, k jakému pro ně známému akčnímu hrdinovi či výjevu by se mohli obrátit a zaměřit svoji pozornost. Teprve po chvíli se ztišují a začínají vnímat a přijímat obrazy a objekty z krystalů, které je obklopují.

Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (11)

Bylo po válce a s maminkou jsme čekali na tatínka, až si pro nás přijede. Země byla sice plná vítězných vojsk spojenců, ale nebezpečí kupodivu přetrvávalo. Vesnice, zejména pak usedlosti na samotách, byly velmi často přepadávány. Říkalo se, že takové násilnosti jsou krutým dílem »werwolfů«, (jejichž vzorem byl vlkodlak, jakýsi krvežíznivý kulturista s podobou vlka).