Zájezd do Polska
Nastala doba dovolených. Někteří se chystají strávit svoji letošní dovolenou u moře, jiní v různých vzdálených exotických krajích, mnozí ale zůstávají doma a těší se, že si konečně užijí svých chat, zahrádek a chalup.
Helena Dohnalová: Děvče v kanoi (3/3) - Když ještě nebyly mobily
Najednou se začala řeka rozšiřovat a šednoucího nebe nad nimi byl větší kus. Hanku napadlo, že je ti vpředu začnou postrádat a někde na ně počkají. Místo pomoci se před nimi objevil obrovský balvan přes celou půlku řeky. Druhá část koryta byla plná popadaných stromů. Voda protékala jakoby nic, ale projet se nedalo.
Jitka Dolejšová: AEROBIKOVÝ SLOVNÍČEK aneb JAK JSEM POCHOPILA ...
Chodím již dlouho cvičit na aerobik. Pravidelně nepravidelně. Poznáte mě snadno. Jsem ta vzadu, která nejvíc funí a při předklonu se nedotkne lokty země (maximálně dlaněmi), ale jakžtakž udrží rytmus a hlavně – ohromně ji baví poslouchat rytmickou muziku a přitom zkoušet taneční kreace. Možná se u toho i nejvíc usmívám.
Luděk Ťopka: Na jelení říji
To trvalo dosti dlouho a na mne přišla po chvíli nějaká únava po cestě, či co, a já na tom místě najednou usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale měl jsem krátký sen. Viděl jsem ženu s dítětem v náručí kráčet vedle vojáka, jenž měl jen jednu ruku, kterou ukazoval na mne a přitom mu po tváři tekly slzy. Když jsem náhle procitl, bylo už všude ticho a klid.
Michal Čagánek: Malá (1)
Říkají mi Blanka a na jaře mi přáli ke čtvrtým narozeninám. Nyní je podzim, stromy odevzdávají své plody. Stačí vzít do dlaně jablko nebo zralou švestku a člověk hned ví, že je tady správně, že věčnost trvá a bere na sebe bezpočet podob. Uprostřed léta jsem poznala, že umím číst. Seděla jsem v parku pod stromem, starý jírovec mě rád chová ve svém stínu. Ráda se opírám o jeho kmen. V tom kmeni je dutina, do které se dá vlézt, když člověk chce a je dost malý na to, aby se do ní vešel, jako jsem já malá.
Jaroslav Stehlík - Jan Drocár: ZÁPADNÍ POBŘEŽÍ USA
Odešel z Československa v roce 1982. Celou dobu prožil na západním pobřeží USA, takže jeho povídání se týká především oblasti okolí San Franciska a Los Angeles. V poslední době soukromniční, zabývá se prací, která vzdáleně připomíná naše bývalé OPBH. Služby všeho druhu v bytech a domech. Myslím, že pro naše čtenáře, kteří někdy hodlají USA navštívit, jsou jeho postřehy zajímavé.
Zdeněk Hajný převzal světovou cenu Salvadora Dalího
V pátek dne 2.září 2005 udělila ALLINACE SALVADORA DALÍ INTERNATIONAL na slavnostním obřadu v Galerii Miro - kostele sv.Rocha na Strahovském nádvoří v Praze 9 světovou cenu Salvadora Dalího čtyřem laureátům: Zdeňkovi Hajnému, Jaroslavu Šulekovi, Oschovi Krejčínovi a Filipu Kudrnáčovi.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (11)
Neustálé volání po klidu připomínalo varovná slova básníka Oldřich Mikuláška, která napsal v pohnutých srpnových dnech, ale která se stále vracela i v těchto dalších okupačních dnech „Kdo vymyslel ta dvě strašná slova: zachovejte klid... najíždí na vás tanky? Zachovejte klid! Že děla na vás míří? Zachovejte klid! Mrtvého přivezli syna?
Milan Dubský: Tolstoj české karikatury
Je podivuhodné, jak člověk s tak jemným a citlivým srdcem dokáže vytvářet tak krutě pravdivý a přitom úsměvný humor. Paleta jeho tvorby je široká. Rozdává svými kresbami šlehy do všech oblastí lidské činnosti. Neuniká mu lidské sobectví, mamon, závist, hloupost a blbost lidského jednání a jeho nositelů, pomyslná sláva, nafoukanost, povýšenectví, prodejný sex, zkrátka člověčí slabůstky, hříchy, prohřešky i zlo, jež je pácháno na sousedech, bližních, ale také zlo, jež často pácháme sami na sobě.
Josef Krám: Do rodného domku Václava Hanky v Hořiněvsi v roce jeho dvou kulatých výročí
Letos uplynulo 220 let od narození (10. června 1791, Hořiněves) a 150 let od úmrtí (12. ledna 1861 Praha) tamního rodáka Václava Hanky, významného vlastence, filologa, básníka, prvního bibliotekáře Musea království Českého a pro většinu lidí falzifikátora dvou rukopisů – Královédvorského a Zelenohorského. Jeho obnovený rodný dům je příkladem roubené lidové stavby asi z roku 1720, která má zajímavé řešení s kolmým patrovým přístavkem na čtyřech pilířích, příčně položenou chodbou, po stranách se dvěma světnicemi a bývalým krámkem pod vysutým patrem.
Zdeněk Wachfaitl: Ladovská zima
Dnes již klasické Ladovy ilustrace, znázorňující pro dnešní chápání tak trochu idylický vesnický život koncem 19. století, jsou součástí velké Ladovy životní galerie. Mladším generacím, vyrůstajícím v polovině i na sklonku 20.století, připomínají to, s čím se snad už není možné dnes běžně setkat.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (33) Karel Matějček
Pražského komika, humoristu a skvělého imitátora známých herců, KARLA MATĚJČKA (1913-198.), jsme v Kvítku už kdysi představovali — vzpomínal na svá setkání s „králem komiků“, Vlastou Burianem. Tentokrát má slovo, jako jeden z „komiků u psacího stroje“. Karel Matějček byl skalní starosparťan; na ligové mužstvo Spartu napsal nejednu vtipnou veršovánku, což není divu, neboť kdysi psal i texty písniček ...
Můj dědeček
Děda stál u dlouhého vlnitého modrého plotu, porostlého břečťanem, ve kterém se tak rády schovávají ještěrky, jen v trenkách, a s cigaretou v ruce se rozhlížel po vesnici. Jeho bílé pivní bříško kontrastovalo s modrou plotu ...
František Mendlík: Koloniál U hodné paní
K Rendlům se odjakživa chodilo na dluh. Paní Štěpánka Rendlová byla vyhlášená dobračka, půl doktora, panská kuchařka a cukrářka. Byla známá po celém širokém okolí. Její dorty a trubičky, to byla báseň. Neměla nepřátel. Nesnášela se akorát s paní Karafiátovou. Tato mondénní dáma jednou prohlásila: „Paní Rendlová, já už od vás žádné trubičky nechci. Sahala jste na mrtvolu!“ Narážela tím na fakt, že Štěpánka pomáhala připravit do rakve zesnulého staříčka od sousedů. V obchodě se také diskutovalo. Pod oknem stávala dřevěná lavice z dob mocnářství. Prokazatelně na ní sedával i Tomáš Baťa, ještě když roznášel po domácnostech vlastnoručně vyrobené papuče.