Antonín Suk: Rezaví loupežníci
Cestáře a pražského Jirku spojilo v jeden komplot jejich tažení proti rezavým loupežníkům kolem Vickovic. Cestář to bral po stránce docela prozaické – škoda každé slepice! Jirka zase jako zábavu. Cíl však byl naprosto stejný. Nad hájenkou se táhla přeměna. Protože stejnověký porost sahal od Vickovic až k Třebětínu, bylo potřeba začít s obnovou.
Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (7)
Ukazuje se, že nejzajímavější část výletu máme za sebou. Cesta dálnicí č. 89 na východ neposkytuje mnoho pozoruhodného. Výjimkou je jen to jediné místo v USA, kde se protínají hranice čtyř států... Nového Mexika, Arizony, Utahu a Colorada. Naše automobily nejeví známky hrozící poruchy. Kocourek Punťa je již zbaven ledového obložení a má se k světu. Po přespání v Pegosa Spring vjíždíme znovu do hor. Colorado Springs, lyžařské středisko, působí v tu dobu smutně a opuštěně.
Miroslav Sígl: Co se odehrávalo před 40 lety: srpen 1968 (7)
V 07:25 hodin se naši občané ze svých rozhlasových přijímačů dozvídají tolik očekávanou zprávu, že jednání v Moskvě skončilo a čs. delegace se vrací do Prahy. Hned nato následuje výzva, aby v devět hodin se rozezvučely na 15 minut všechny zvony a sirény. Vedení Ústřední rady odborů vyzvalo závodní a stávkové výbory, aby permanentě zasedaly a sledovaly další události.
Helena Dohnalová: Na houby
Asi nikdo pořádně neví proč, ale obyvatelé Česka jsou národem houbařů. Zatímco příslušníci ostatních národů, konzumují obyčejně jen uměle vypěstované žampiony, hlívu ústřičnou, hříbky a také šii-take, Češi zbaští kdejakou prašivku. Možná je houbaření oblíbené proto, že je to jediný lov, který se dá provozovat bez jakýchkoli povolenek, honebních či rybářských lístků a nákladného vybavení.
Emília Molčániová: Neúspešná transakcia / Tajomstvo šéfkuchára / Jasnovidka
„Ďalší, prosím,“ zahlásila pokladníčka pri prepážke v banke a k okienku pristúpil muž v stredných rokoch. „Prajete si?“ spýtala sa a profesionálne sa na klienta usmiala. „Chcem peniaze, všetky!“ „Samozrejme, ako si želáte,“ povedala. „Chcete ich vyplatiť v dolároch, eurách, alebo v našej mene?“ „To je jedno, len nech je to rýchlo,“ povedal a nervózne sa obzeral okolo seba.
Milan Lasica: Myslím, že je to dosť napínavé
Blíži sa koniec dekády. Aspoň si to myslím. Ak bol rok 2000 jej začiatkom, tak rok 2009 je koniec. Budúci rok 2010 bude začiatok novej. Pravdaže, je to diskutabilné. Možno rok 2000 bol koniec minulého storočia a začiatok prvej dekády tohto storočia je rok 2001. Lenže, ak sa dobre pamätám, oslavy nového tisícročia boli v januári 2000. Tak zostaňme pri tom, že sa blíži koniec prvej dekády nového tisícročia. A môžeme bilancovať.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (16)
Vytáhli mě jako zmoklou slepici na loď, a přes mé protesty, že se netopím, ale jenom trénuji, mě odvezli na jejich oddělení u propusti na Smíchově. Věděli, kdo jsem a že za pár dnů budu plavat s Venclovským Slapy-Praha, přesto mě vyslýchali skoro dvě hodiny, sepsali protokol o zadržení a napařili mi sto korun pokuty.
Jan Jurek: Anna
Už dál nemohl. Vzal do ruky tašku, naházel do ní pár svršků rozhodnutý zase vypadnout. Hned ve voze se mu udělalo líp. Cucal větrové bonbóny, pil pramenitou vodu a zpoza svých slunečních brýlí se díval do jarem pučící krajiny. Rozkvetlé stromy, zelená tráva, modrá obloha, slunce… tohle potřeboval. Zase mu bylo trochu dobře, třeba věděl, že to přeletí jako vteřina.
Pavel Victorin: Clark Gable (2)
1. února 1922 – v den dovršení plnoletosti, si Clark vyzvedl v bance města Meadwill v Pensylvánii tři sta dolarů plus úroky od dědečka Hershelmana. Byl už dospělý a nebyl hloupý, ale jeho intelektuální vývoj jako by se zastavil v době, kdy opustil druhý ročník střední školy. Postrádal prozíravost a samostatnost. Potřeboval být povzbuzovaný a někým vedený. Po vyzvednutí dědictví se připojil ke kočovné herecké společnosti z Akronu, která hrála každý večer v jiném městě hry a hudební komedie.
Ivan Kolařík – Iveta Kollertová: „Ivane, s tebou je sranda jak s gumovým hovnem!“
Čeština je na tyto blbůstky fantastická a dovede rozesmát. Mám rád český a britský humor. Mám rád, když si někdo dovede dělat srandičky ze sebe samého. Angličani jsou na to mistři. Američani se berou moc vážně. Nesnáším humor americký, kde si myslí, že je hrozně směšný, když se navzájem kopou lidi do zadnice.
Jan Řehounek: Polabím vláčkem s parní lokomotivou
Především pro rodiče s dětmi, ale užijí si to i dospělí, slouží Kolínská řepařská drážka. Tato účelová úzkorozchodka byla postavena v roce 1894 Adolfem Richterem, vnukem rytíře Františka Horského, jako úplně první drážka tohoto typu v Čechách. Vedla z Jestřábí Lhoty přes Býchory, s odbočkou do Františkova, do kolínského cukrovaru, jenž stával v místě dnešní kolínské elektrárny. Celková délka trati byla téměř dvanáct kilometrů.
František Mendlík: S časomírou za zády
Výpravčí Vojtěch Omelka žil celý život podle hodinových ručiček. Byl absolutně dochvilný a stejnou vlastnost vyžadoval i od svých bližních. Když odcházel na železniční průmyslovku do Valtic, zakoupil mu otec náramkové hodiny značky Kirovskije. S těmi kirovočkami byl na obtíž všem kamarádům. Jakoukoliv nedochvilnost komentoval a prstem vždy ťukal na zápěstí s hodinkami. Kamarádi se mu jednou pomstili.