Antonín Suk: Srnec (3/3)
Došel jsem k poli od lesa a zkusil vábničku. Přestože jsem nečekal nějaký výsledek, zvedly se přede mnou nějaké lodyhy černého kořene nebo bodláku, jenže se rychle ztratily. Znovu jsem zapískal. V pšenici se opět ukázaly černé klacíky. Bude to určitě on. Jenže dost daleko. A nezvedne se dobrovolně.
Jak to rozchodil
Strach z toho, že se snad nečekaně brzy jeho dny naplnily a ona se tolik ještě nechtěla loučit. Viděla jeho oddané oči, které se na ni v jeho bezmocných chvílích obracely, a které říkaly: „Nemůžu chodit, dokážeš mi pomoci?“
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (1)
Dnešní gurmán podle těch Karlových receptů musí umět dusit, péci, grilovat, pomaloučku vařit - například ono francouzské „mijoté“. A tak poznával tajnosti asijské kuchyně, přípravu tuleního masa podle eskymáckých norem, ale také dobu žvýkání betelu, když se měl připravit opojný nápoj, jaký pijí v Burundě. Nedělal rozdílu mezi sojovou omáčkou ze Sečuánu či prokapitalistickou z Tchan-wanu.
Josef Čermák: Robert Clegg Austin - 45
Robert (jeho otec, James William Austin - znám pod sympatickým přízviskem "Bunny" - byl právníkem, který pracoval v týmu státního zástupce v trestním řízení proti později odsouzenému poslednímu popravenému zločinci v Kanadě) začal svoji akademickou kariéru na Carleton University (B.A.-1987) a pokračoval na University of Toronto (M.A.- 1991, Ph.Dr.- 1998).
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem se stal pánem z NATO
Osloven vydavatelem Pozitivních novin, odvážil jsem se po delší době pohnout s množstvím svých mlčících rukopisů. Mám jich v jedné polici asi dva metry, ale když pan Loužecký projevil zájem o konkretní téma - úroveň médií ve světě a u nás, věděl jsem, kam sáhnout. Otevřel jsem dva modré svazky rukopisu, čítající 344 stran, a ovanuly mě pocity, po šestnácti letech téměř zapomenuté.
Milan Markovič: Túžime vôbec po slobode?
Nie je ťažké si všimnúť, že tam, kde je niečoho málo, tam sa o tom často hovorí. Preto nikdy neverím v extrémnu demokraciu tam, kde sa ňou politici vo svojich prejavoch jednostaj oháňajú. Demokraciu ospevujú, vyzdvihujú ju a predovšetkým o nej hovoria ako o niečom, s čím sa narodili a čo nielen hlásajú, ale hlavne každodenne obetavo presadzujú.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (10) Edgar Germain Hilaire Degas
Francouzský malíř, grafik a sochař. Nikdy nehledal veřejné uznání a byl velmi plachý – osamělý perfekcionista posedlý svou prací. Technickou zručnost trénoval kopírováním děl velikých renesančních malířů. Zakládající člen kroužku impresionistů. Jeden z prvních umělců, zajímajících se o fotografii: v jádru jeho díla stojí intenzivní a mlčenlivé pozorování. Měl schopnost pronikavé psychologické charakteristiky. Kreslí podobizny, historické motivy, krajiny, výjevy z dostihové dráhy, motivy pradlen, objevuje podivuhodný svět divadla a baletu. Při komponování umělec používal fotografie, jež si sám pořizoval.
Ivan Kraus: Stará dobrá Anglie
"Dejte si se mnou trochu čaje," pravila paní Watsonová. Přijal jsem pozvání, ne proto, že bych měl na čaj chuť, ale spíše proto, že se mi moc nechtělo hned sdělit staré paní, co se stalo. Ačkoli jsme měli smlouvu na několik měsíců, zůstali jsme v malém přímořském městě Scarborough bez práce. Později jsme zjistili, že situaci zavinila hvězda programu, komik, který byl v Anglii velice populární a který se domníval, že jeden jeho výstup nebude mít úspěch, když v jeho programu vystoupíme i my.
Tamara a Vlastimil Markovi: Geniální malíř vizí František Kupka
Původní inspirace Kupkovy abstraktní tvorby není stále ještě uspokojivě zodpovězena. Nejnovější poznatky z oblasti psychologického výzkumu (změněných stavů vědomí, tzv. „théta stavu“ aj.) naznačují stejný fyziologický základ stavu vědomí ...
Antonín Suk: Kulovnice
Ve Vickovicích jsem střílel dost srnčího, také zde ale byli divočáci a brokovnice přestávala stačit. Pořídil jsem si tedy kulovnici. V originále rakouskouherská jezdecká karabina – Manlicher ráže 8,2x50R. S touhle zbraní jsem si užil svoje. Za prvé to byl její nenapodobitelný zpětný ráz. Tuto vlastnost jsme měli okusit s fořtem hned při seznámení oba na vlastní kůži. Přivezl jsem si ji a bylo nutné sezkusit, jak střílí.
Eva Škamlová: Čas není jen změna, je také trvání
Po více než patnácti letech, během nichž básníkovo dílo jenom tak leželo v jednom pražském nakladatelství s ujišťováním, že už co nejdřív půjde do tisku, se celého rukopisu ujala Věra Matoušová, která během několika měsíců založila vlastní nakladatelství Kalina a letos v září dílo Josefa Kostohryze (na jehož přípravě k vydání se už tehdy podílela) vydala s podporou Ministerstva kultury ČR a pod záštitou předsedy PS ČR Miloslava Vlčka.
Libuše Čiháková: Moje zvěř a já
„Nejnovější výzkumy ukazují, že děti vychovávané v kontaktu se psy, jsou podstatně méně ohroženy běžnými alergiemi. K tomuto závěru dospěli američtí vědci, kteří sedm let sledovali pětset dětí ve věku od narození do sedmi let.... „ Pes moji dcery má svoje místo v pelíšku u dveří dětského pokoje.
Touha po Africe (1/3)
Na cestu vyjíždíme tři: Já (Zuzana, 25), moje kolegyně a řidička Rita (28) a naše nejdůležitější partnerka Ländi, totiž dvacet let starý landrover 109, který má s původním majitelem už jednu podobnou cestu pouští úspěšně za sebou.
Ivo Fencl: Vrátí se gentleman John Buchan?
Letos 11. února uplynulo sedmdesát let od smrti politika, spisovatele a zakladatele špionážního románu Johna Buchana.Co to v praxi znamená? Nic víc a nic méně, než to, že Buchanovo značně rozsáhlé a kvalitní literární dílo je volné a vystaveno všeobecnému využití ve světě i umístění na internetu. Kdo však vůbec byl onen britský gentleman a tento nejbritštější ze všech britských autorů? Ví to ještě tady někdo?