Ivan Kolařík: O lásce k umění - Právě vypukla válka!
Rodina, kromě zářící tety Fé, nevěděla jak reagovat, protože s mými předešlými “úspěchy” měli smutné zkušenosti. Tatínek tentokráte ani nezvedl hlavu od milovaného “Rudého práva” a jen něco zahuhlal o pošetilosti. Tetička ale nezklamala. Vroucně mě obejmula a nefalšovanou rumunštinou zazpívala nějakou hroznou árii z ještě hroznější rumunské opery, za což jsem jí v duchu byl vděčný, protože rodičům vyrazila dech a vzala jim vítr z plachet.
Josef Krám: Za sekáčem císařem pánem do Orlického Záhoří
Těsně před vypuknutím 1. světové války ještě za Franze Josefa, co byl císařem 68 let, bylo založeno družstvo, jehož úkolem byla výstavba „Orlické dráhy“ z Rokytnice v Orlických horách přes Bartošovice v Orlických horách, Orlické Záhoří, Trčkov (tam měla trať překračovat hranice do Německa) do Bad Reinersu, nynějších polských Dušníků.
Josef Fousek: Bez cenzury (2)
Když lásku straší samota/ a osud život zamotá/ Postávám v krámě U Rotta/ A hledám skobu bez motta/ Na půdě ji pak zatluču do škvíry někam do trámu/ Jen místo sebe pověsím kilovou šišku salámu/ Z vikýře vidím pastýře/ jak pase hvězdy k nevíře/ Chléb se sádlem má v papíře/ a mlhu pije z talíře/ Kolem něj tisíc beránků si/ chladí kožich ve vánku...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (27)
Snažím se sice, abych nebyl na těchto stránkách příliš sebestředný, ale zdá se, že se mi to moc nedaří. Přesto se pokusím alespoň o pár ani ne střípků, ale pouze střípečků vzpomínek na rodinu mé první manželky. Narodila se - tedy samozřejmě ne rodina, ale má první žena - za války v Praze a byla o šest let a tři měsíce mladší než já.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Komediant nebo umělec?
A čtenář by teď asi rád věděl, copak si o tomto tématu myslím já, když jsem Josefa Hlinomaze znal. Ovšemže byl kouzelným a nenapodobitelným komediantem. Uvedu příklad z jedné návštěvy. Josef Hlinomaz mě uvítal huronským řevem. Počal mi vyprávět, jak jej navštívili policajti, prý aby mohli z mého bytu, vyprávěl, sledovat podezřelý objekt.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (19) Josef Kobr
Kořením divadla jsou brepty, nedorozumění a jiné trapasy. Obíhají v nejrůznější podobě; škodolibý herecký národ je přizdobí, rozkošatí a ony pak nabudou obřích rozměrů. Stávají se součástí tradice, přenášené z generace na generaci. Ale nejsou vymyšlené, kdepak, všechno se to opravdu přihodilo. Také jsem u zrodu mnoha trapasů spoluúčinkoval, jiné jsem sám přivedl na svět, nebo byl jejich uznávaným či vysmívaným hrdinou.
Jan Jurek: Sraz
Na ten sraz přišli skoro všichni. Mí spolužáci ze základní školy, s nimiž jsem strávil celých osm let a které jsem mezitím prakticky vůbec neviděl, najednou stáli po patnácti letech proti mně. A přímo před tou velkou školní budovou, kterou jsem chvílemi nenáviděl a chvílemi zase miloval, jak už to ostatně bývá se vším, i s lidmi.
Antonín Suk: Chudáci poštolky
Začal jsem lézt dolů. Jedna ruka se neudržela větve a já hezky rychle klouzal dolů. Děkoval jsem lesnímu architektovi, že větve mého smrku končily nad tůní. S výšky asi tří metrů jsem zahučel do vody jako do peřinek Ukažte mi někoho, kdo by při tom, když si dře holé břicho a stehna o smrkovou kůru do krve, nezaťal zuby! A přesně to jsem udělal i já.
Marie Dudíková: O naplněné naději
„Děkuji ti za to, žes mi zachránil život,“ byla první slova jedenáctileté Nikolky z malé vesničky u Chrudimi, když poprvé stanula tváří v tvář muži, díky němuž přežila svou smrt. Aleš Plachý z Krahulčí na Jihlavsku, mnohonásobný dárce krve v odběrovém středisku v Třebíči a dárce kostní dřeně pro malou Nikolku, která onemocněla leukémií, musel na toto emotivní setkání čekat více než rok.
František Mendlík: Šlépěje Otce zakladatele
Historie tohoto národa se hemží Otci zakladateli. Máme Otce vlasti, Otce kubismu, Otce národa. Vincek Rendl aspiroval v jisté době na roli Otce zakladatele fotbalu v obci Podboří. Jeho syn Fanouš zatoužil kdysi zjistit původ svého rodu a případně vytvořit generační strom. Kdo by nebyl zvědavý, kam až sahá povědomost o předcích. Protože neovládá latinu, ani němčinu, zůstaly mu uzavřeny různé matriky. Tento hendikep řešil pochůzkami po pamětnících.
Danuše Markovová: Pohádková dobromysl
Pohádka je lékem první pomoci, jakýmsi balzámem, jak si udržet dobrou mysl. Pohádkovou dobromyslí je pro mě Fimfárum. Lakomá Barka je nepřekonatelná v lakotě, královna Koloběžka 1. v mazanosti, Tři veteráni chtějí přechytračit sami sebe,..... pohádkoví hrdinové tedy jsou našimi zrcadly, v nichž se vidíme, ale nepoznáváme se. I když pohádky pocházejí z kouzelného světa snů, tak vypravují o našich snech, tudíž o světě skutečném.
Egon Wiener: Píši Vám, svatá Zdislavo, a mám k tomu své důvody
Jaké? Nebyla jste doma. Nebylo nás málo, kdo k Vám přijel na návštěvu, a Vy jste byla bůhvíkde. No co dělat. Slavili jsme bez Vás. Dvacetiny znovuotevření hradu – zámku Lemberk po přestavbě. Přijeli jsme ze všech končin a všichni jsme si libovali. Bylo nám u Vás dobře. Paní kastelánka byla milá, čísla účetní bilance kladná, slunce vysoko na obloze, sem tam teplá dešťová kapka. Krásná idylka, zlatý čas a Vy nikde… Aspoň jsme se podívali, kde přespáváte. Nic moc. Holobyt. 13. století. Cela skromné jeptišky.
Karel Bůna: Jako slepý k houslím
Ještě v počítačové době kamenné, to míním léta osmdesátá, jsem se v práci připletl k počítačům výroby tehdy tak slavného JZD Slušovice. Jejich nedokonalost a chyby v instalovaných programech ve mně na dosti dlouho vyvolaly takový odpor ke všemu počítačovému, že jsem jen donucen okolnostmi začal později používat počítač jako psacího stroje.
Milan Markovič: Svět vzhůru nohama...
Golfskému proudu už není jasné, kam by měl směřovat. Na cigaretách najdeme varování, že kouření může zabíjet. Jako kdyby na chlebě bylo napsané: Nejezte to, zahynete! Potraviny obsahují výrobcem přiznané a poctivě vyznačené škodlivé přísady. Výhodně nakoupené čínské hračky pumpují do dětí olovo a ftaláty.