Ivan Kolařík: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu! Prosíme vás, nezkoušejte nás!“ Tato úpěnlivá prosba učitelům se každý rok pravidelně objevovala na tabuli poslední den školy před vánočními prázdninami. Zpravidla ukrutní kantoři málokdy dali na naši dobře míněnou prosbu o předvánoční shovívavost.
Petra Nachtmanová: Triky jak chňapnout štěstí
Již desítky let, staletí ba tisíciletí se nespočetné kvantum jedinců snaží ulovit kus pořádného ŠTĚSTÍ. Rady bývají všelijaké: nosit minci v ruce, ovívat se vějířem, nechat koště za dveřmi, klíč v kapse, špendlík na oblečení, brka na létání, koupat se nahý. Když podrobně prozkoumáme uvedené symboly, zjistíme, že si můžeme přivolat ne jedno, ale dokonce mnohonásobné štěstí.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (13)
Komisař Maigret a detektiv Sherlock Holmes. Jsou bezesporu nejslavnějšími postavami detektivek, nejenom literárních, ale i filmových. První zmínky o filmovém Sherlocku Holmesovi jsou již z roku 1903; jméno jeho představitele se, žel, z té doby nezachovalo, a tak prvním hercem, který Holmese ztělesnil, byl Ital Ambrosio v roce 1908. Od té doby hrálo už postavu velkého detektiva nespočetné množství herců...
Petr Pučelík: Jiří Máška - český recesista, provokatér, malíř a snílek
Český výtvarník Jiří Máška odešel do emigrace v roce 1984. Rok se protloukal na velrybářské lodi, kde ho těžká fyzická práce v neustálém chladu a vlhku přiváděla na pokraj zoufalství, ale vydržel. Vyškrábal se z nejhoršího a postavil na vlastní nohy. Američany v lásce nemá, považuje je za snoby a sobce, a tak se nakonec usadil v Hondurasu. Přesněji řečeno na honduraském ostrově Roatan v Karibském moři, na kterém žije 70 000 stálých obyvatel a celoročně pobývá asi 5000 turistů. Když tam postavil pivovar a věrnou repliku slavné pirátské lodi „Černá perla“, byl už někde jinde. Stal se z něho úspěšný podnikatel a malíř, který v New Yorku prodá pětadvacet svých obrazů ročně.
Jitka Dolejšová: Kolik řečí umíš…
Škoda, že čeština není světovým jazykem, litovala jsem kolikrát. Oč to měli jednodušší Němci, Angličané, Američané a jiní – mluvili si, jak jim „zobák narostl“, nemuseli šprtat slovíčka, pády, časy, fráze. Prošla jsem základní a střední školou za doprovodu „Raz dva tri četýre pjať, výšel zájčik paguljať. Vdrug achótnik vyběgájet, prjámo zájčika strelájet.
Milan Turek: Vystavovala v kostele turínského plátna
Zdálo by se snazší zmáčknout spoušť fotoaparátu než namalovat obrázek nebo popsat děj. Je mnoho lidí, kteří si pořizují snímky pro radost, méně však těch, co by mohli obrázky z magické skřínky potěšit ostatní. Mladá liberecká fotografka Hanka Palečková není profesionálka, přesto její zanícená vášeň pro zachycení krás přírody a lidských výtvorů ji vyzvedla mezi nejlepší fotografy v kraji.
Helena Dohnalová: Kam s nimi?
Spisovatel Jan Neruda se dostal do čítanek, když řešil,kam se starým slamníkem.My ženy v průběhu generací řešíme, kam s malými dětmi a tento problém se dostane maximálně na pátou stranu sobotní přílohy. Dnes se už moc neví, co dříve dělaly ženy se svými potomky, když měly plné ruce práce.
Ivo Jahelka: Já chcu Ivoša
Tak se jednou stalo, že před soudce okresního soudu v Jindřichově Hradci byl předveden recidivista jménem Tonda, jelikož státní zástupce navrhnul jeho vzetí do vazby. Nelíbilo se mu totiž, že jmenovaný, ač byl před čtyřmi dny propuštěn z devatenáctého výkonu trestu, stihnul za tuto poměrně krátkou dobu udělat čtyři chalupy a ještě ukrást auto, se kterým se vydal na malý výlet do Karlových Varů.
Jan Řehounek: Procházka českými městy
Čtenáři, kteří si pamatují již dvě předchozí knihy výtvarníka s duší poety Roberta Kessnera – Intimní doteky Prahy (2002) a Něžná vyznání Praze (2004), budou okamžitě vědět, že jde o publikaci, v níž se autor vyznává ze svého niterného vztahu k nádherným zákoutím nejprve Prahy a nyní tří desítek měst rozesetých po naší vlasti, a to povětšinou perem, pastelkami a pastely či štětcem.
Iveta Kollertová: Život je jen náhoda
Život je jen náhoda… tenhle text notoricky známé písničky na mne sedne jak ulitý. Náhoda tomu chtěla, že jsem otevřela webovou stránku s titulem Pozitivní noviny a vlastně úplnou náhodou mi padl do oka článek pana Pavla Loužeckého Senioři k počítačům. Mluvil mi z duše, vždyť kolik lidí je na tom stejně jako já… uzavřených mezi čtyřmi stěnami, nedotčeni venkovním ruchem i zmatky, ale zoufale samotných.
Jarmila Moosová: To ta válka
Byl dobrá partie./ Tatík v panských službách, on sám si občas připadal jako pan hrabě./ Když se vrátil domů, ani sám neví proč, Tonku nechtěl nastálo,/ spíše jen tak, pro dlouhou chvíli./ Byla hezká, to ano, ale chudoba jí koukala i z očí./ Slibovali věno, dobré věno, tak se teda podvolil./ Koneckonců už byla malá Vlasta na cestě. Hanbu by jí nepřál, to ne.
Ivan Kolařík: Fejeton o bázni
Ač nerad, zahanben se musím přiznat, že jsem srábek a třasořitka. A marně si lámu hlavu, po kom tu zbabělost mám. Dědeček byl hrdina, který s nasazením života zakládal v Rusku legie, tatínek ani nehnul brvou, když v hospodě vrátil tvrdý biftek věda dobře, že mu v kuchyni za trest na nový plivnou, bratr se již v mládí projevil jako nebojácný zhůvěřilec, když téměř pod nosem souseda- policajta přímo v jeho pelechu zmermomocnil jeho dcerku.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (63)
Múza tance Terpsychoré se mě pokoušela získat na svou stranu asi od mých patnácti let. Prvně jsem provozoval pohyby podobné tanci v aule vrchlabského gymnázia a pak jsem byl nucen navštěvovat taneční kurzy v místní Sokolovně, což byla pro nás kluky pěkná nuda. Zejména Česká beseda se snad nedala vydržet. Pak ale po maturitě jsme chodili na zimní odpolední čaje každou neděli, a na různé plesy a bály jsme dokonce jezdili se „svým“ orchestrem Severákem autobusem po širém okolí a do sálu se většinou dostávali zadarmo, a to tak, že jsme muzikantům nosili jejich nástroje, tedy zejména basu a bubny.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (5)
V časných ranních hodinách byla zachycena ze švýcarského rozhlasu povzbudivá citace listu Neue Züricher Zeitung: Obdivuhodná odvaha a neslýchaná obratnost, s níž dokázaly československé rozhlasové stanice informovat vlastní národy a celou světovou veřejnost o průběhu sovětské intervence, musí být i nám ve Švýcarsku podnětem k vážnému zamyšlení.