Lenka Nováková: O zatuchlosti utěrek
Mezi našimi přáteli není žádným tajemstvím, že v Novákovic rodině se vaří. Taky se ví, že vaří všichni, respektive vaří každý večer jeden a pečlivě se střídáme jeden po druhém. Co už se neví je, že dobrovolná služba zahrnuje taky uklízení a mytí nádobí. Automatická myčka na všechno nestačí a pánvím tak jako tak nesvědčí, takže se domývají ručně a ručně se taky utěrkou utírají.
Bohumír Herout: Slaměný vdovec - pátý den osamění
V pondělí se začíná pracovat. Vytahat drobný nábytek jako kolo, stůl a pár koberečků. Odpojit přípojku pro rotoped. Co jsem to říkal každé ráno, když jsem ho zapojoval? Jednou to upravím, abych se nemusel plazit pod stolem. Nápad se vyklubal. No jo, ale když teď vydrhnu koberec, tak ho potom umažu, až budu vrtat do zdi.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (3)
Zdálo se mi, že se Bílá paní na Okoři uchechtla. Zatočila se mi hlava. Tohle velké město nadějí, pádů, úspěchů, umění, jazzu, divadel a spleti všech světových národností, křižovatka tuláků celého světa, mne strašilo několik let. Přiznám se, že jsem po něm toužil, skoro jako po cestě parníkem. Spatřil jsem mnoho měst, ale N. Y. se mi zdál nedostupný.
Oskar Leo Krause: Klauniáda v osmašedesátém
Stáli jsme s cirkusem v Kišiněvu a jednoho dne někdo zachytil z pražského rozhlasu zprávu o okupaci Československa. Zvukař vylezl na stožár a připevnil tam anténu, abychom mohli poslouchat Prahu. Jakože jsme dříve neschůzovali, tak jsme se nyní scházeli každý den a snažili se tu situaci řešit.
Torzo anděla
Potápěči našli v rámci opravy mostních pilířů a ledolamů Karlova mostu na dně Vltavy torzo anděla. Prý se jedná o barokní část sochy sv. Václava, která stála na mostě po počátku 17. století, ale během povodně v roce 1784 spadla se strženou částí mostu do řeky.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Svět krajináře Josefa Miloty – konstanty hodnot
Přišel jsem do jeho domu v dni zahaleném převisem inverze, ale už na nedlouhém chodníku si mě podmanil dojem z muže po všech stránkách tvořitele či spolutvořitele. Jeho dílem je prostorný dům, architektura zahrady, kde každý strom a každou bylinu zná pod jménem latinským, dílem ne posledním bezpočet krajinomaleb, a jeho spoludílem je také padesátileté vydařené soužití s manželkou Jaroslavou. Řeklo by se: šťastlivec, velký šťastlivec, šťastlivec k nepoměření.
Ivan Rössler: Nejskromnější člověk na světě
Jsou lidé, kteří se chlubí falešnými tituly. Jsou lidé, kteří je nabyli nepoctivě, viďte milí plzeňští právníci. Ale je jen jeden člověk, který svůj titul pečlivě skrývá. Ba, dokonce si z titulů dělá legraci. Svému příteli Oldřichu Dudkovi, se kterým dělal televizní dětské kabarety, vymyslel titul PUDr. Není to krásný titul? PUDr. Oldřich Dudek?
Egon Wiener: Potkal jsem se s čertem
Nedávno, uprostřed horkého léta, po dlouhých, dlouhých letech mi vytanulo na mysli povídání na dobrou noc mé mníšecké babičky. Tehdy, když ještě lidé žili převážně na vesnicích, v domcích o dvou světnicích. V jedné žili oni, ve druhé zvířata. V jednom takovém domku šli zrovna spát hospodář, jeho žena a děti, od těch nejmenších až po ty, které už pomáhali s hospodářstvím. V domečku byla nejstarší osobou babička. Ta se starala o oheň v peci uprostřed chalupy a o jídlo pro všechny. Práce na poli je namáhavá, a tak všichni uléhali ke spánku, hned jak se na obloze ukázala první hvězdička.
Vlastimil Marek: Svět mohou zachránit jen ženy
Píšu a mluvím o tom už hezky dlouho, ale konečně se na toto téma jasně a stručně vyjádřil i muž, který má osobní zkušenosti z vysoké politiky, a jemuž snad uvěří i skeptici. Časopis Regenerace mé zamyšlení otiskl již před mnoha lety: „Vážené čtenářky,“ psal jsem tehdy, „jste to vy, které můžete změnit svět. Umíte to, co my muži nezvládáme.
Miroslav Sígl a Karel Helmich: Dobrou chuť (4)
Intimní kotlety ve dvojí variantě | Na tuto krmi musíte být pouze dva, mít malý stolní gril a již jeden den předem s láskou naklepané kotletky. Maso zasypete kořením, opět podle vlastní chuti, pokapete sojovou omáčkou a zalijete olejem. Ponecháte připravené v ledničce asi den. Maso nasaje mnoho chutí a bude křehké. Přitom může být nejen vepřové, telecí, jehněčí či kuřecí.
Strom
Mám všechno, co potřebuji mít, abych zdárně naplnil svůj osud. To nejdůležitější je zatím skryto ve tvrdé skořápce. Ležím na pevné zemi a cítím tu zemitou vůni zkypřené hlíny. Pomalu se do ní nořím, protože instinktivně cítím že do ní patřím. Jsem obklopen lehkou a načechranou zeminou, která v sobě skrývá pro mne to zásadní.
Egon Wiener: Miláček Múzy a Štěstěny – Alfons Mucha
Ač nadpis zní archaicky, těžko lze skutečnost slovy vyjádřit jinak. Slávu a uznání miláčka Štěstěny mezi pretendenty kreslení a malby získal koncem 19. století v Paříži krajan Alfons Mucha. Po zásluze. Už první plakát, který zhotovil pro divadlo De la Renaissance ukazující krásnou herečku Saru Berhardtovou v titulní roli – Gismondy, byl naprosto fascinující. Paříž se plakátu nemohla nabažit. Jak rostla sláva herečky, rostl i její dvorní malíř. Vše bylo jiné, nové, dosud nevídané, ve velejemných barevných tónech.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (1)
Tedy Aňuška, jak jí říká pan Sajner, když jí sahá na mohutná ňadra. Ona ho v takových chvílích tituluje "kanče" a ječí: "Neblbni, dyť čuměj lidi!" Teď však na něj zakdákala: "Koukám, že bys potřeboval podržet voči, aby ti nevymáčkly skla vod brejlí!" Odstrčila manžela od zábradlí a usadila se tak, aby na Elinu nataženou v lehátku neviděl.
Balada o servírce Hance (4/5)
U svatebního stolu jsme seděli jen tři. Ženich, nevěsta a Libor Šesták, provozní technik Technických služeb coby všeho schopný svědek. Druhým svědkem byl číšník, který nás obsluhoval. Váša se opil, nevěděl o světě ...