Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (10)
Nikdy mne neomrzí pohled na vycházející sluneční kotouč, který mění barvy od černé přes modrou, oranžovou až do svítivě žluta. V moři se vytváří zlatá cesta a rackové do toho hlasitě vítají nový den. Magické slunce tady usíná za horami. Mizí v korunách stromů pralesa Foresta Umbra a určuje přírodě večerku. A člověk na to okouzleně kouká a říká si, jak je ten náš svět úžasným místem pro život.
Pavel Pávek: Není nad špekáčky!
Obvykle to začne docela jednoduše. Potencionální kuchtík sedí doma opuštěn nad studenou plotnou, má hlad a do hospody se mu zrovna a náhodou nechce. Opuštěn je proto, že se buď ještě nestačil oženit, nebo proto, že mu žena již utekla a žádná náhradní zatím není v dohledu. Budoucí mistr věd kulinářských zcela rozumně přijde na to, že by si měl něco uvařit.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (13) O symbolu stromu poznání
Vysvětlit beze zbytku symboliku, která svým způsobem otevírá lidské dějiny, není právě snadné. Budeme-li vycházet z doslovného textu, pak by se nám mohlo zdát, že je Bůh jakýmsi nevypočitatelným mystériem, neboť pro pouhý plod ze zakázaného stromoví zatratil dílo vlastního stvoření.
Luděk Ťopka: Věřte - nevěřte
Ani se nehýbám, když se tam vlevo pohne vysoká ostřice a z ní se vykolíbá jezevec, pořádný pantáta a za ním dva mladí. Chvíli se batolí v trávě a pak ulehají, pěkně v řadě vedle sebe a jen větrníčky se jim pohybují sem tam, jak jistí. Z protějšího houští vystrčí mordu liška a se třemi liščaty pomalu přichází k jezevčí rodince, aniž jí věnuje jakoukoliv pozornost.
Skalní umění a život kočovníků Střední Asie ve fotografiích Pavla Lisého
Stovky tisíc skalních kreseb byly za tisíciletí vytesány do kamenů podél dávných cest. Ve všech kontinentech, kromě Antarktidy, v pouštích, ve stepích či v polárních tundrách, nebo na hřebenech vysokých hor, tam všude v minulosti pobývali nebo putovali lidé, kteří ať už jednotlivými kresbami či celými kompozicemi kreseb vyjadřovali své pocity a potřeby. Mnohé z míst, kde bychom našli větší koncentraci skalních kreseb, má své Genius Loci, skrytou energii, která po tisíciletí přitahovala lidské generace.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (4)
V přístavišti, kde jsme přestupovali na loď, se udála zvláštní a vlastně pro nás jedinečná historka. Cena lodního lístku pro jednu osobu napsaná na ceduli před pokladnou se odvíjela od počtu osob. Nevýhodná byla cena pro 1 – 2 osoby, od čtyř osob byla nabídka velmi lukrativní. Cestovatelé hodně často cestují ve dvou, takže každá dvojice z busu zacálovala pěkně mastnou cenu.
Jitka Dolejšová: Strašně zajímavá informace
Přídavná jména hrozný, strašný, děsný, příšerný, ukrutný a příslovce od nich odvozená, tedy hrozně, strašně, děsně, příšerně, ukrutně, patří do spisovné slovní zásoby a mají v ní zcela zřetelně vymezený význam. Například strašný = vzbuzující strach, děs, hrůzu, vyvolávající odpor, nelibost (strašná válka, strašně se bát, strašná nemoc, strašná vichřice, strašná hrozba). Uvedená přídavná jména vyjadřují negativní, emocionální postoj ke slovu, u něhož stojí, a které už samo o sobě pojmenovává něco, čeho se můžeme odůvodněně bát.
Ivan Kolařík: Moje setkání s královnou
Pošťák na červeném motocyklu toho slunného jarního dne nehodil jako obyčejně poštu do schránky. Motorku opřel o strom, zazvonil u dveří, a když jsem mu přišel otevřít, jenom se usmál, radostně zasalutoval a slušně řekl: „Tady máte něco velmi důležitého, pane. Můžete mi příjem laskavě podepsat?”
Václav R. Židek: Srdcem vždy Čech...
Když jsem spatřil světlo světa, chybělo do skončení 2. světové války několik týdnů. Shodou okolností se v ten samý den – i když o nějaký ten rok dříve – narodil i český filozof a myslitel Jan A. Komenský. Jako místo, kde jsem měl přijít na tento svět, mi byla vyšší mocí určena pražská porodnice na Vinohradech "U Apolináře", která je dodnes více známá jako záchytná stanice pro opilce než jako vstupní brána novorozenců do života.
Z deníku mimozemšťanů
Polovina pozemšťanů jsou muži, druhá polovina ženy. Pozemšťané si dohromady říkají lidé. Různě se sdružují. Nejzajímavějším sdružením je manželství. Všeobecně se považuje za přirozený stav, ale ve skutečnosti je to vychytralá past.
Jaromír Matoušek: Svatá Anna, chladno zrána...
Kdo byla svatá Anna? Byla to matka Panny Marie. Na obrazech ji můžeme vidět jako důstojnou ženu v dlouhém přepásaném šatu, hlavu pokrytou závojem. Někdy má v ruce knihu, někdy drží lilii jako poukaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastějším poznávacím znakem je však drobná postavička Panny Marie. V umění známe výraz „ Svatá Anna samotřetí“ zobrazující svatou Annu s Pannou Marií a Ježíškem. Na některých obrazech můžeme svatou Annu vidět, jak drží obě tyto postavy ve zmenšeném měřítku na ruce, jindy chová svatá Anna dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně- jak to známe ze slavného obrazu Leonarda da Vinciho.
Jan Drocár: Předkové a potomci Lucemburků v Čechách - Poselství královské krve
V pátek 23.dubna 2010 byla na zámku Brandýs nad Labem otevřena výstava genealogických studií Jana Drocára. Soubor dvaceti pláten o rozměrech 100x70 cm byl vytvořen v rámci oslav 700.výročí Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, které se konají pod záštitou J.E.Jeana Faltze, velvyslance Lucemburského velkovévodství v Praze.
Alena Heinová: Máme rádi zvířata!?
Ano, to není jen radostná věta zvolací těch, kteří mají doma své zvířecí kamarády. Je to i otázka. Protože mít rád zvířata, ty živé bytosti, které milujeme pro jejich nezištné přátelství k člověku, chováme pro užitek nebo jejich zvláštní krásu a půvab, který u člověka nenacházíme – to znamená naplnit i zodpovědnost, kterou tím na sebe bereme.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O tom jak jsem začal cestovat
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád – zvláště k moři, v němž se dozajista rochnil jako delfín. Byl však také skromný, neboť ti, kdož dostali výjezdní doložku a devizový příslib, se museli chovat za našimi hranicemi velmi skromně. A tak jednou vyrazil náš hrdina do Itálie, a již v Praze, za české peníze, si zaplatil jízdenku z jedné strany Apeninského poloostrova na druhou.