Torzo anděla
Potápěči našli v rámci opravy mostních pilířů a ledolamů Karlova mostu na dně Vltavy torzo anděla. Prý se jedná o barokní část sochy sv. Václava, která stála na mostě po počátku 17. století, ale během povodně v roce 1784 spadla se strženou částí mostu do řeky.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Svět krajináře Josefa Miloty – konstanty hodnot
Přišel jsem do jeho domu v dni zahaleném převisem inverze, ale už na nedlouhém chodníku si mě podmanil dojem z muže po všech stránkách tvořitele či spolutvořitele. Jeho dílem je prostorný dům, architektura zahrady, kde každý strom a každou bylinu zná pod jménem latinským, dílem ne posledním bezpočet krajinomaleb, a jeho spoludílem je také padesátileté vydařené soužití s manželkou Jaroslavou. Řeklo by se: šťastlivec, velký šťastlivec, šťastlivec k nepoměření.
Ivan Rössler: Nejskromnější člověk na světě
Jsou lidé, kteří se chlubí falešnými tituly. Jsou lidé, kteří je nabyli nepoctivě, viďte milí plzeňští právníci. Ale je jen jeden člověk, který svůj titul pečlivě skrývá. Ba, dokonce si z titulů dělá legraci. Svému příteli Oldřichu Dudkovi, se kterým dělal televizní dětské kabarety, vymyslel titul PUDr. Není to krásný titul? PUDr. Oldřich Dudek?
Egon Wiener: Potkal jsem se s čertem
Nedávno, uprostřed horkého léta, po dlouhých, dlouhých letech mi vytanulo na mysli povídání na dobrou noc mé mníšecké babičky. Tehdy, když ještě lidé žili převážně na vesnicích, v domcích o dvou světnicích. V jedné žili oni, ve druhé zvířata. V jednom takovém domku šli zrovna spát hospodář, jeho žena a děti, od těch nejmenších až po ty, které už pomáhali s hospodářstvím. V domečku byla nejstarší osobou babička. Ta se starala o oheň v peci uprostřed chalupy a o jídlo pro všechny. Práce na poli je namáhavá, a tak všichni uléhali ke spánku, hned jak se na obloze ukázala první hvězdička.
Vlastimil Marek: Svět mohou zachránit jen ženy
Píšu a mluvím o tom už hezky dlouho, ale konečně se na toto téma jasně a stručně vyjádřil i muž, který má osobní zkušenosti z vysoké politiky, a jemuž snad uvěří i skeptici. Časopis Regenerace mé zamyšlení otiskl již před mnoha lety: „Vážené čtenářky,“ psal jsem tehdy, „jste to vy, které můžete změnit svět. Umíte to, co my muži nezvládáme.
Miroslav Sígl a Karel Helmich: Dobrou chuť (4)
Intimní kotlety ve dvojí variantě | Na tuto krmi musíte být pouze dva, mít malý stolní gril a již jeden den předem s láskou naklepané kotletky. Maso zasypete kořením, opět podle vlastní chuti, pokapete sojovou omáčkou a zalijete olejem. Ponecháte připravené v ledničce asi den. Maso nasaje mnoho chutí a bude křehké. Přitom může být nejen vepřové, telecí, jehněčí či kuřecí.
Strom
Mám všechno, co potřebuji mít, abych zdárně naplnil svůj osud. To nejdůležitější je zatím skryto ve tvrdé skořápce. Ležím na pevné zemi a cítím tu zemitou vůni zkypřené hlíny. Pomalu se do ní nořím, protože instinktivně cítím že do ní patřím. Jsem obklopen lehkou a načechranou zeminou, která v sobě skrývá pro mne to zásadní.
Egon Wiener: Miláček Múzy a Štěstěny – Alfons Mucha
Ač nadpis zní archaicky, těžko lze skutečnost slovy vyjádřit jinak. Slávu a uznání miláčka Štěstěny mezi pretendenty kreslení a malby získal koncem 19. století v Paříži krajan Alfons Mucha. Po zásluze. Už první plakát, který zhotovil pro divadlo De la Renaissance ukazující krásnou herečku Saru Berhardtovou v titulní roli – Gismondy, byl naprosto fascinující. Paříž se plakátu nemohla nabažit. Jak rostla sláva herečky, rostl i její dvorní malíř. Vše bylo jiné, nové, dosud nevídané, ve velejemných barevných tónech.
Balada o servírce Hance (4/5)
U svatebního stolu jsme seděli jen tři. Ženich, nevěsta a Libor Šesták, provozní technik Technických služeb coby všeho schopný svědek. Druhým svědkem byl číšník, který nás obsluhoval. Váša se opil, nevěděl o světě ...
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (10)
Nikdy mne neomrzí pohled na vycházející sluneční kotouč, který mění barvy od černé přes modrou, oranžovou až do svítivě žluta. V moři se vytváří zlatá cesta a rackové do toho hlasitě vítají nový den. Magické slunce tady usíná za horami. Mizí v korunách stromů pralesa Foresta Umbra a určuje přírodě večerku. A člověk na to okouzleně kouká a říká si, jak je ten náš svět úžasným místem pro život.
Pavel Pávek: Není nad špekáčky!
Obvykle to začne docela jednoduše. Potencionální kuchtík sedí doma opuštěn nad studenou plotnou, má hlad a do hospody se mu zrovna a náhodou nechce. Opuštěn je proto, že se buď ještě nestačil oženit, nebo proto, že mu žena již utekla a žádná náhradní zatím není v dohledu. Budoucí mistr věd kulinářských zcela rozumně přijde na to, že by si měl něco uvařit.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (13) O symbolu stromu poznání
Vysvětlit beze zbytku symboliku, která svým způsobem otevírá lidské dějiny, není právě snadné. Budeme-li vycházet z doslovného textu, pak by se nám mohlo zdát, že je Bůh jakýmsi nevypočitatelným mystériem, neboť pro pouhý plod ze zakázaného stromoví zatratil dílo vlastního stvoření.
Luděk Ťopka: Věřte - nevěřte
Ani se nehýbám, když se tam vlevo pohne vysoká ostřice a z ní se vykolíbá jezevec, pořádný pantáta a za ním dva mladí. Chvíli se batolí v trávě a pak ulehají, pěkně v řadě vedle sebe a jen větrníčky se jim pohybují sem tam, jak jistí. Z protějšího houští vystrčí mordu liška a se třemi liščaty pomalu přichází k jezevčí rodince, aniž jí věnuje jakoukoliv pozornost.
Skalní umění a život kočovníků Střední Asie ve fotografiích Pavla Lisého
Stovky tisíc skalních kreseb byly za tisíciletí vytesány do kamenů podél dávných cest. Ve všech kontinentech, kromě Antarktidy, v pouštích, ve stepích či v polárních tundrách, nebo na hřebenech vysokých hor, tam všude v minulosti pobývali nebo putovali lidé, kteří ať už jednotlivými kresbami či celými kompozicemi kreseb vyjadřovali své pocity a potřeby. Mnohé z míst, kde bychom našli větší koncentraci skalních kreseb, má své Genius Loci, skrytou energii, která po tisíciletí přitahovala lidské generace.