Miroslav Vejlupek: Boris Cvek - nová osobnost české (kyber)kultury
Deset let české digitální scény je obdobím, v němž vyprofilovala řada pozoruhodných osobností-strůjců hudebních, literárních, mediálních a dalších projektů. Jejich vklad kultuře je o to významnější a záslužnější, že tvoří a organizují ...
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (19)
Do Normantonu jsme přijeli brzo ráno. Vesnice byla malá a neudržovaná, ale s širokou třídou uprostřed. Z mapy jsme vyčetli, že leží na řece stejného jména (Norman) a zadoufali jsme, že zde bychom mohli vidět krokodýly. Zajeli jsme k benzínové pumpě a vyptávali se, jak se dostaneme k moři. Starý pumpař se na nás díval jako na blázny a pak řekl, že jedině pěšky.
Vlastimil Marek: Dokonalost
Hudba jinak vyšla s několika zbytečnými chybami, ale především s vydavatelem na poslední chvíli neobratně přeformulovaným podtitulem (Hudební nástroje a styly, které mohou zlepšit vaše zdraví a změnit váš život). Grafik, ač slíbil, na poslední chvíli neopravil. Podtitul měl totiž znít: Hudební nástroje a styly, které vám mohou zlepšit zdraví a změnit život.
Miroslav Sígl: Sběratelé jsou šťastní lidé
Náš dlouholetý předseda Ladislav Likler je dnes pro mnohé příkladem. Podařilo se mu shromáždit jednu z největších sbírek sýrových etiket na světě. Představovala téměř 194 000 etiket ze 125 zemí, které převzala česká firma Laktos, a za své nejen sběratelské, ale i teoretické znalosti o sýrech a mlékárenství vůbec si vysloužil od Francouzů rytířský titul řádu Camembertu – jednoho z nejslavnějších a nejznámějších francouzských sýrů.
Vratislav R. Bejšák-Colloredo-Mansfeld: Nejlepší prodavač Encyklopedie Britannica na světě byl z Brna
Jim Mynár. Poprvé jsem ho potkal v hale před David Jonesem na Bondi Junction koncem roku 1982. Nevysoký, v šedých kalhotách bez puků a v modrém tričku s malým nápisem „Encyclopaedia Britannica“, prodával takto zmíněný produkt kolemjdoucím lidem, a tak jsme se potkali takto ještě mnohokrát. Jednou mi nabídl vizitku, kde stálo, že bydlí ve Vaucluse a prý, ať se u něho stavím na kafe, ale nějak se mi nechtělo, asi to bylo tím, že jiný krajan, kterého jsem ve Vaucluse navštívil v té době, bydlel v nepříjemně páchnoucím sklepním bytě. Když jsem se v listopadu 1989 oženil, rozhodl jsem se, že koupím své ženě Zuzaně k Vánocům výše uvedenou encyklopedii, která v té době stála kolem AUS$1500. Abych udělal dobrý skutek, vyhrabal jsem vizitku, zavolal jsem Jimovi a on večer přijel.
Egon Wiener: Otevřený dopis ze severu Čech do Znojma
Jsou místa, kam se rádi vracíme. Nejsem výjimkou, i mne potkala tahle „nehoda“ a zvyk se stává železnou košilí. Ač ze severu Čech, opět jsem zamířil do Znojma, v tomto roce už podruhé. Na svých cestách si dělám poznámky, které se mi často promítnou v krátkém fejetonu a za poslední roky vydaly na dvě knížky. Shodou náhod, kterým významně napomohla ing. Bogdanová z Popic, se o mé práci dozvěděli i na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole Znojmo na Přímětické ulici. Tamní učitelé v čele s češtinářkou Miluší Zahradníčkovou mne požádali o krátký příspěvek v rámci výuky českého jazyka na téma: Proč vůbec číst v jednadvacátém století?
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (34) Gérard Depardieau
Za celý tento medailonek Gérarda Depardieua i jeden z jeho receptů může tentokrát pouze internet a pak skutečnost, že první, co mně v něm padlo do oka, byla obálka knihy Moje kuchařka, jejímž autorem byl právě tento významný francouzský herec a komik se svým osobním kuchařem Laurentem Audiotem. V anonci jsem se dočetl, že v šesti kapitolách na 207 stranách této knížky Depardieu prý znovu objevuje francouzskou domácí kuchyni – od salátů, polévek, přes ryby, maso, drůbež, až po dezerty – a vše doplňuje osobním komentářem k nákupu, výběru surovin a přípravě pokrmů.
Eva Toulová: Vanitas
Knihu jsem pojmenovala Vanitas podle ubíhajícího životního času, o který se zde jedná. Je to sci-fi žánr, jehož Děj se odehrává v současnosti a popisuje dva životní osudy, z nichž v tom hlavním se mladík nadšený životem zamiluje do dívky. Postupem času zjistí, že jeho vyvolená je ve skutečnosti Smrt. Dostane se do složité situace, kdy bude muset volit mezi životem a láskou.
Renata Šindelářová: Vyčistěme si své brýle
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (3)
Asi za tejden jsme šli s Kornelií na dříví do lesa. Tonda stál u reklamy na cigarety Petra, v náruči držel Bleska a plakal: „Pane Rákos, Vlček zase kopl Bleska a řval, že by ho nejradši dal na kříž jako Kukluxklan černochy.“ Kornelie si překvapením sedla na pařez a za půl hodinky vzkřikla: „Už to mám! Neboj se Toníčku, ten surovec už nebude ubližovat tvýmu Bleskovi.“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (1)
Tak se nám ta historie nějak opakuje. Jako si zdatný sklerotik vybavuje události a reakce na ně z dob dřívějších (a přitom neví, kam si před minutou odložil brýle), tak i historie někdy vidí současnost rozmazaně, nejasně a někdy ji není schopna pořádně chápat. My, lidé, začasto jsme na tom stejně.
Blanka Kubešová: Štěstí chodívá v přestrojení
Tak třeba Richard. Byl Němec, ale tady mu sestřičky říkaly Ríša. Přecenil své síly, na dálnici do Německa nezvládl zatáčku a přišel o obě nohy. Mohl trvat na převozu domů, ale bál se shledání s rodinou tak, že raději neustále setkání oddaloval a neustále nacházel nové a nové důvody, aby pobyt protáhl co nejvíc. Vladimír se narovnal. Byl v pokušení se ozvat, ukázat, že není jen tak někdo, nýbrž Někdo, komu se vyhnula smrt – ale tímhle Marietu nemohl ohromit – ji ne – a oblomit její srdce, to už vůbec ne.
Milan Markovič: In vino sanitas
Dopočul som sa a tiež overil z viacerých zdrojov, že víno, a predovšetkým víno červené, má blahodarné liečivé účinky. Pochopil som, že toto bude tá správna alternatíva k rôznofarebnej chémii z lekární a podnikol nevyhnutné kroky. Kúpiť zopár fliaš červeného vína nie je zložitá úloha. Veci sa začnú komplikovať vtedy, keď si treba vybrať to pravé.
Milan Turek: Podještědský poklad
Snad víc než cokoliv jiného připomíná Podještědí biblickou krajinu. Téměř nedotknutá příroda, žádné průmyslové objekty ani supermarkety či autostrády. Sem ani turisté příliš nezavítají. Zatímco vrcholek hor navštíví během roku milión lidí, tady je ticho a příroda vládne životu. Mezi několika desítkami malých ani ne vesniček, ale spíše osad najde poutník cestou Jákoba Staršího jen s obtížemi vesničku zasvěcenou apoštolovi Ježíše Krista.