Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (4)
V přístavišti, kde jsme přestupovali na loď, se udála zvláštní a vlastně pro nás jedinečná historka. Cena lodního lístku pro jednu osobu napsaná na ceduli před pokladnou se odvíjela od počtu osob. Nevýhodná byla cena pro 1 – 2 osoby, od čtyř osob byla nabídka velmi lukrativní. Cestovatelé hodně často cestují ve dvou, takže každá dvojice z busu zacálovala pěkně mastnou cenu.
Jitka Dolejšová: Strašně zajímavá informace
Přídavná jména hrozný, strašný, děsný, příšerný, ukrutný a příslovce od nich odvozená, tedy hrozně, strašně, děsně, příšerně, ukrutně, patří do spisovné slovní zásoby a mají v ní zcela zřetelně vymezený význam. Například strašný = vzbuzující strach, děs, hrůzu, vyvolávající odpor, nelibost (strašná válka, strašně se bát, strašná nemoc, strašná vichřice, strašná hrozba). Uvedená přídavná jména vyjadřují negativní, emocionální postoj ke slovu, u něhož stojí, a které už samo o sobě pojmenovává něco, čeho se můžeme odůvodněně bát.
Ivan Kolařík: Moje setkání s královnou
Pošťák na červeném motocyklu toho slunného jarního dne nehodil jako obyčejně poštu do schránky. Motorku opřel o strom, zazvonil u dveří, a když jsem mu přišel otevřít, jenom se usmál, radostně zasalutoval a slušně řekl: „Tady máte něco velmi důležitého, pane. Můžete mi příjem laskavě podepsat?”
Václav R. Židek: Srdcem vždy Čech...
Když jsem spatřil světlo světa, chybělo do skončení 2. světové války několik týdnů. Shodou okolností se v ten samý den – i když o nějaký ten rok dříve – narodil i český filozof a myslitel Jan A. Komenský. Jako místo, kde jsem měl přijít na tento svět, mi byla vyšší mocí určena pražská porodnice na Vinohradech "U Apolináře", která je dodnes více známá jako záchytná stanice pro opilce než jako vstupní brána novorozenců do života.
Z deníku mimozemšťanů
Polovina pozemšťanů jsou muži, druhá polovina ženy. Pozemšťané si dohromady říkají lidé. Různě se sdružují. Nejzajímavějším sdružením je manželství. Všeobecně se považuje za přirozený stav, ale ve skutečnosti je to vychytralá past.
Jaromír Matoušek: Svatá Anna, chladno zrána...
Kdo byla svatá Anna? Byla to matka Panny Marie. Na obrazech ji můžeme vidět jako důstojnou ženu v dlouhém přepásaném šatu, hlavu pokrytou závojem. Někdy má v ruce knihu, někdy drží lilii jako poukaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastějším poznávacím znakem je však drobná postavička Panny Marie. V umění známe výraz „ Svatá Anna samotřetí“ zobrazující svatou Annu s Pannou Marií a Ježíškem. Na některých obrazech můžeme svatou Annu vidět, jak drží obě tyto postavy ve zmenšeném měřítku na ruce, jindy chová svatá Anna dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně- jak to známe ze slavného obrazu Leonarda da Vinciho.
Jan Drocár: Předkové a potomci Lucemburků v Čechách - Poselství královské krve
V pátek 23.dubna 2010 byla na zámku Brandýs nad Labem otevřena výstava genealogických studií Jana Drocára. Soubor dvaceti pláten o rozměrech 100x70 cm byl vytvořen v rámci oslav 700.výročí Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, které se konají pod záštitou J.E.Jeana Faltze, velvyslance Lucemburského velkovévodství v Praze.
Alena Heinová: Máme rádi zvířata!?
Ano, to není jen radostná věta zvolací těch, kteří mají doma své zvířecí kamarády. Je to i otázka. Protože mít rád zvířata, ty živé bytosti, které milujeme pro jejich nezištné přátelství k člověku, chováme pro užitek nebo jejich zvláštní krásu a půvab, který u člověka nenacházíme – to znamená naplnit i zodpovědnost, kterou tím na sebe bereme.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O tom jak jsem začal cestovat
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád – zvláště k moři, v němž se dozajista rochnil jako delfín. Byl však také skromný, neboť ti, kdož dostali výjezdní doložku a devizový příslib, se museli chovat za našimi hranicemi velmi skromně. A tak jednou vyrazil náš hrdina do Itálie, a již v Praze, za české peníze, si zaplatil jízdenku z jedné strany Apeninského poloostrova na druhou.
Pavel Kundera - Peter Závacký: Rodičia ma naučili chodiť rovnými cestičkami
V júni (sedemnásteho) oslávil svoje ďalšie krásne životné jubileum – sedemdesiatiny – popredný a známy český karikaturista Pavel Kundera. Plný mladíckeho elánu a tvorivých síl ich oslávil v Kroměříži, kde žije a tvorí. Na bilancovanie svojej tvorby sa ešte nechystá, ani na to nemá čas. Vraj bilancovať sa hodí až vtedy, keď už nebude mať čo ponúknuť svojim priaznivcom...
Danuše Markovová: Přestupný rok perel
Letos je nám shůry dáno! Byl nám uštědřen čas! O nevšední dar-nedar se velkoryse zasloužila osvícená prozíravost římského vládce Juliua Caesara. Správně tušil, že rok s rokem se sejde a něco málo mu nadbude. A tak důmyslně ustanovil, že kalendáři přidá dne navíc, a to jednou za čtyři léta. Tímto rozhodnutím nastolil časový pořádek na dlouhou dobu dopředu. Jelikož v těch časech vévodil poslednímu měsíci v roce únor, přidal jemu. Přídavek se ujal široko daleko, že i v našich končinách se můžeme těšit roku přestupnému, znějícímu v uších jako vlaková stanice.
Ondřej Suchý: František Rychtařík nám navrací mládí
Jeho jméno je značkou kvality. Objevuje se už řadu let na desítkách hudebních nosičů zpěváků a kapel na které velká hudební vydavatelství mnohdy dávno zapomněla. Pamětníkům přináší radost, nepamětníkům objevuje pohodu doby „normálních“ písniček - od R. A. Dvorského, přes Cortése a Vašíčka až třeba po Janu Petrů, Gustava Broma, Josefa Beka... – ostatně prohlédněte si na internetu sami všechna ta jména!
Milan Dubský: Jak pochodují dějiny
Hledání alternativ ke konzumní společnosti nebo ke společnosti, která je přívětivá pouze k její malé menšině, je složitá. Političtí šarlatáni ovšem vědí, že hlásat a horlit za práva většiny je dobrý lov na voličské hlasy. Ovšemže k té privilegované menšině patří, nebo se k ní po zvolení přihlásí a včlení se do ní. Jediné, co jim zůstane, jsou neupřímná slova v ústech, sliby a nicnedělání měnit stav k lepšímu.
Miroslav Sígl: Kniha dvou Václavů - Mahagon, měsíček a špenát
Jeden Václav má příjmení Větvička (*1938 - kdo by je neznal?!) a druhý se jmenuje Václav, ale křestním jménem Erich (*1930), jinak Václav II. Tedy oba tito Václavové, i když každý trochu jinak – jsou vědeckými a pedagogickými pracovníky, popularizují vědu už mnoho let (v Českém rozhlasu i v České televizi), oba jsou přírodopisnými detektivy, mají v malíčku například „lesnický místopis“, jdou po unikátech.