Vlastimil Marek: Zapřáhnout vůz před koně
„Násilí v médiích je nadstavba chlapské kultury války – vychovává mládež k úspěšné adaptaci na globálně nebezpečnou a hlubinně agresivní společnost,“ píše, a dochází k závěru: „Je třeba bojovat proti takovým mechanismům (má na mysli odhalení mechanismů, které v demokratické společnosti mohou náhle nastolit rozsáhlý systém pokrytectví a lží, poznámka autora), ne proti zobrazování násilí v televizi.
Milan Čechura: O Plzni a nejen o ní
A tak jsem se posadil do svého oblíbeného křesla, zavřel oči a v několika okamžicích se vrátil do zalesněného parku Homolka, kde jsem se tehdy vášnivě, alespoň dle mého mínění, líbal za mohutným stromem s mou vyvolenou. A úplně živě jsem si na tom samém místě představil kluka, který se narodil asi o čtyřicet let později než já. Stejně červené uši, stejně roztřesené ruce.
Milan Dubský: Co také patří do české národní kultury
Nejen Národní divadlo, Česká filharmonie, Národní galerie, ale i stovky dalších malých či menších subjektů v bohatém životě naší země a jejich záslužná činnost. Galerii Barrandov při Fakultní základní škole Barrandov II při Pedagogické fakultě University Karlovy v Praze 5 – Hlubočepích patří obdiv a uznání za její záslužnou činnost, která se vymyká a liší od celé řady ostatních škol a jejich kulturních a osvětových zařízení.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (60)
Počátkem osmdesátých let jsem se také prvně tak trochu opravdu grafomansky zbláznil a pokoušel jsem se udat některé své výplody do televize. Tak jsem si například troufl poslat panu Jaroslavu Dietlovi synopsi a návrh některých scén na televizní inscenaci „Oblast vysokého tlaku“. Patřilo by to samozřejmě spíše do střípků kolaboračních, neboť to bylo o meteorologovi, který předpovídá o žních počasí „v terénu“, což byl koncem sedmdesátých let jakýsi „šlágr“ našeho ústavu. Ani jsem to nečekal, ale kupodivu mi pan Dietl odepsal.
Jan Jurek: Paradoxy partnerského soužití
Tos přehnal, Miláčku … tak se jmenuje další již dvacátý druhý soubor povídek různých autorů vydaných nakladatelstvím Listen v edici „česká povídka.“ Hned na úvod je třeba říct, že je to soubor literárně zdařilých příběhů o problémech, které plynou z partnerského soužití. Objektivně lze konstatovat, že jednotlivé povídky mají spád, napětí, zajímavou klíčovou zápletku s nečekaným rozuzlením.
Martina Fialková: Proč bychom se nepřiznali ...
Už před létem vyšla další útlá knížka autora nedávno zfilmované "vodácké bible". Televizní seriál nesl stejný název jako autorova prvotina Proč bychom se netopili. Autor mnoha dalších úspěšných titulů napsal svoji nejnovější knížku jako odpověď na lavinu otázek, kterou ho zasypali čtenáři-diváci po odvysílání seriálu o vodácké partě. Jak to bylo doopravdy?
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (5)
S Richardem Halliburtonem jsem se seznámil zhruba před sedmnácti lety. Samozřejmě prostřednictvím jeho knihy Za novými světy. Byl to on, kdo přišel s nápadem etapově proplavat určenou trasu, včetně šesti komor panamské přehrady. Zalovil jsem v knihovně a knihu vytáhl. „Ano, pane Halliburton, byl jste to vy, co mě před patnácti lety inspiroval, abych jako dítě plaval nonstop z Radotína po Berounce a Vltavě až na Císařský ostrov do Prahy.
Helena Dohnalová: Dámské koníčky
My ženy jsme už takové. Většina z nás, když se zamiluje, chce se svým vyvoleným sdílet vše. Jako by nám nestačilo, že máme aspoň na čas jeho srdce a společnou postel, pokud ne rovnou domácnost. Rády bychom se vloudily i do jeho mozku a snad proto se tak často ptáme: „Na co myslíš, miláčku?“ Buďme rády, když nám odpoví: „Na Gambrinus, lásko.“
Pozvánka na výstavu výtvarných prací žáků základních škol Prahy 5
Fantazie to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být. – Karel Čapek. Již čtvrtým rokem se v tomto duchu nese výtvarná soutěž určená dětem pod názvem Filmová fantazie. Jejich úkolem je nakreslit scénu z libovolného filmu, ať už skutečného nebo vymyšleného. Letos žáci kreslili příběhy a legendy ze staré Prahy.
Nedělní chvilky s poezií .... Jindřich Kopecký
Pětatřicetiletý (*27. října 1976) českokrumlovský bard se o sobě málokdy vyjadřuje jinak než prostřednictvím svých veršů. Inu, nechme ji tedy mluvit: „... Rád jsem ve městě, kde Vltavské vody rozčísly břehům šíji v neúnavném koloritu vracení... Jsem spořádaný občan ve spořádaném světě lidí, stád a předsudků. Ze všech stran velí k odvetě zástupy mých smutků... Básně jsou třásně našich životů zamotány do plotů. Představy o sobě liché. Jsou víc než jen tupým smíchem... Na svět přes můzu pohlížím, někdy má i černé brýle. Otevírám se tempem hlemýždím, to trvá dlouhé chvíle... – Promiň, gramatiko!“
Jan Jurek: Hledající osamělý poutník
J. M. Coetzee má dar v každém svém románu přijít s něčím novým, originálním a pro čtenáře zajímavým. V případě knihy Zrání, která završuje třídílnou „autobiografii“ a navazuje tak na romány Chlapectví a Mládí, se jedná o fiktivní rozhovor novináře s lidmi, kteří nějak znali hlavního protagonistu a autora knihy v jedné osobě - Johna Maxwella Coetzzeeho. Oslovené osoby novináři sdělují informace o v knize již zesnulém Johnovi, úspěšném spisovateli, nositeli Nobelovy ceny a řady jiných uznání.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (10)
Pršelo celou noc, balíme mokrý a zablácený stan. Ale sluníčko si to u nás „žehlí“ a do Ålesundu přijíždíme za polojasné oblohy. Vyjíždíme nad město, jež je největším rybářským přístavem v zemi, na vyhlídkový vrch Aksla (výška 189 metrů). Shora vypadá město s přístavem jako modýlek pro děti. Je půvabně rozložen na několika ostrovech, které jsou propojeny mosty a tunely. Nemůžeme se vynadívat, podoba s leteckými záběry je dokonalá.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (6)
Popisovat Versailles je skoro nad síly literáta. Zastavíte na parkovišti a dvě stavby, stojící stranou, z nichž každá je noblesním palácem, jsou konírny. Tady mělo panstvo ustájeno 2500 koní a 200 kočárů. A naproti konírnám je teprve zázrak, kvůli němuž jsme přijeli do Versailles. Vymyšlenost Ludvíka XIII., který tu nejprve dal vybudovat jen lovecký zámeček.
Ondřej Suchý: OBŽALOVANÝ (2/3)
Mám nyní před sebou koncepty a opisy dopisů z let 1947 až 1949, adresovaných ve třech případech Ústřednímu národnímu výboru v Praze, v nichž se nešťastný komik znovu a znovu obhajuje a dovolává spravedlnosti. Jeho odvolání proti nálezu trestní komise č. 50 ze dne 7. května 1947 má dvanáct stran (formuloval je Burianův právní zástupce JUDr. Jaromír Vojtíšek), dopis kulturnímu referentu města Prahy, členu ÚNV Václavu Jarošovi, obsahuje dvanáct číslovaných bodů (napsán byl dva dny před Štědrým dnem 1948).