Jan Drocár: Adam Bubna z Litic a Jiří Srnec - SETKÁNÍ PO ČTYŘICETI LETECH
Černé divadlo Jiřího Srnce se vydalo na jeden ze svých nejdelších zájezdů v roce 1964, kdy navštívilo Austrálii. Své vystoupení mělo i na západním pobřeží v městě Perth. Zde jeho představení navštívil také hrabě Adam Bubna z Litic, potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů.
Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (1/4)
...tak jsem přivandrovala z jiného světa, přivezla si hnědou kůži, oteklé koleno a pár zážitků z osmidenního toulání po SAE (Spojených arabských emirátech), o které se s vámi podělím, chcete-li. Čím začnu? Pozdravem z nebe, kde bydlí špičky vysokánských mrakodrapů všech výšek s chocholkami blikajících světel, to aby je nesmetla letadla, která se z letiště valí na všechny světové strany ve dne v noci.
Sloupky Jiřího Menzela (14)
Žijeme na nemocné zeměkouli o kterou se pořád někdo pere. O nadvládu nad světem zápasily velmoci, po diktatuře touží pořád ještě zbytky proletářů všech zemí, tu a tam by jí chtěl mít kdejaký blázen. Zbrojařské společnosti by rády viděly, aby se jim nikdo nepletl do rozhodování o tom, kdy a kde má být nějaká válka.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (14) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Scenárista, filmový režisér, hudebník, herec, autor mistrovských skečů a povídek - WOODY ALLEN (1935).
Milan Markovič: Nebojme sa trápnych rozhovorov!
Rozhovor, taká bežná vec! – poviete si. Čo svet svetom stojí, sa ľudia zhovárali. Dokonca aj takí, čo rozprávať nevedia. Ba čo viac, istý druh rozhovoru vedú aj zvieratá a veru aj hmyz, prinajmenšom o včelách je to dostatočne známe. A keď som raz popri dunajskom ramene uháňal na bicykli pred mračnom komárov a modlil sa, aby mi práve v tej chvíli nespadla reťaz, ťažko by ma bol dakto presvedčil o tom, že sa na mne tá háveď nedohovorila.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (18)
Jednou, když už jsem chtěla zavřít boudu a vypadnout na oběd, objevila se ve dveřích Simona. Vůbec jsem se na ni neutrhla, jak bych to zcela určitě udělala v případě, že by pět minut před dvanáctou někdo cizí ještě opruzoval, ale naopak jsem ji velice srdečně přivítala. Za Simonou vpadli dovnitř i její dva chlapečkové. Daneček a Oldříšek byli pěkná čísla!
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (8)
Na nádraží jsem prodal stříbrné hodinky, které jsem dostal od jednoho profesora za to, že jsem mu vrátil zlatý hodinky, který ztratil v seně, když učil Mařku Šafránkovou podvojnýmu účetnictví. Koupili jsme si zlevněný důchodový jízdenky a ještě nám zbylo na dvě housky se sýrem a na multivitamínovou limonádu, ze který jsme dostali, já i Kornelie, průjem.
Milan Dubský: Omezení bezbřehosti srdce
Nemám srdce bezbřehé. To snad nemá nikdo. Ale přesto se do něj vejdou dětské neohrabané krůčky, úsměvy dětí, dojímá mě jejich pláč, jejich bezelstnost a příkrost jejich reakcí na jednání dospělých, ale hlavně na špatné jednání dospělých. Vejde se do něj krásná hudba, pravdivá, dobrá a dobře napsaná beletrie, působivá poesie, divadelní hry, umělecké obrazy, grafika, umná a lidem sloužící a užitečná architektura
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (8)
Sekretariát ÚV KSČ projednal předběžnou zprávu o vývoji mimořádných událostí v ČSSR od 15. 6. do 30. 9. 1968 (zabito 94 osob, celkem postiženo 924 osob, přímé zjevné škody na státním majetku 1 431 miliónů Kčs, největší škody představují poničené veřejné komunikace a prostranství, dále budovy, stroje a zařízení). Vydal též dementi ke zprávě zahraničních agentur o Z. Mlynářovi.
Ivo Fencl: Sněžná pohádka (1)
Jeden mládenec zval neustále svou dívku na výlet. Ona se dlouho zdráhala, až jednou svolila. Šli večerem, na čepice se jim snášel oceán jemných vloček a bílá krajina ostře křupala pod botami. Až se vzali ze vší té krásy za ruce. Ale najednou před nimi stojí někdo třetí. Nějaký cizinec. A jako z ledu. "Nemohl bych jít kousek cesty s vámi?" „A kdopak jsi?" zeptalo se to děvče ostražitě. "Jmenuju se Lorenc!" Šli a povídal o království bílých králíků, kteří sněží. Jednou se otřesou, sype se sníh prachový, otřesou se podruhé, prší krystalky ostřejší než štěrk, potřetí, a je tu peří, měkké pro podušky různých usínajících miminek.
Egon Wiener: Kouzla kouzla zbavená | Sychrov pokaždé jiný | Regionální výročí
Co vím, tak u nás doma se nikdy nekouzlilo. Pokud se pamatuji, tatínek měl po měnové reformě v roce 1953 v Totexu Chrastava tak malý plat, že maminka tvrdila, že to bude zázrak, když s penězi vyjdeme, že kouzlit neumí. U nás na severu Čech se kouzlí pravidelně v hotelu Crystal v Železném Brodě na Jablonecku. Ve zbytku světa začali o něco málo dřív. Westcarský papyrus se zmiňuje o kouzelnictví před rokem 1700 př. n. l. To je suma sumárum 3800 let...
Zemřel PhDr. Ing. Zdeněk Hajný
S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí PhDr. Ing. Zdeňka Hajného, který svými obrazy promlouvá ke všem vnímavým duším a rozdává tak pomocí barev a světla optimismus, energii, dobro a lásku. Jeho obrazy dokážou poskytnout duševní útěchu, nastartovat ozdravné procesy, očistit mysl, spojit vnější a vnitřní vesmír, v jehož centru je člověk s dobrým srdcem.
Rudolf Křesťan: Pod tlakem tlačítek
Děti se rodí proto, aby se s nimi rodily i historky o dětech. Připojuji příklad ze současnosti. Při rodinné procházce po horách se náhle zvedl prudký vítr a mrňous se otázal svého táty: „Jak se ten vítr vypíná?“ Žijeme v době tlačítek, vypínačů, knoflíků, kláves a dalších stiskátek. Už od útlého věku nestačí, aby se děti učily tlačit pouze na nočníku.
Antonín Suk: Divočák
Nad Novým rybníkem ležela spousta sněhu. Každý, kdo po této peřině přešel, nechal za sebou ne stopu, ale brázdu, a to hezky hlubokou. Chuděry myšky to měly jednoduché. Budovaly si labyrint svých chodbiček pod vysokých sněhem. „Heč – kočičáci a sůvy - tady na nás nemáte!“ Snad jen ten krvežíznivec – kolčava. Ale těch zase není tolik.