Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (18) William Turner
Anglický malíř a grafik, nejslavnější ze všech krajinářů romantického hnutí. Maloval krajiny a moře založenými na stylu starých mistrů. Příroda ho přitahovala – rozechvění z mocných přírodních sil, potěšení z její jemné sladkosti i nádhera slunečního svitu. Zachycuje vše, co je prchavé, nemateriální, světelné jevy a barevné efekty, průsvitnost a pohyb.
Marta Urbanová: Bahamy
Dvě hodiny po nalodění v Miami majestátní bílá Norwagion Sky tiše spustila motory, téměř bez povšimnutí opouštěla přístav a vyplula do soumraku. Uvnitř lodi začal pulsovat život jako v hotelu. Na 11. podlaží se rožnila kuřata, stejky, hamburgry a cestující přijížděli prosklenými výtahy, aby se kochali vzdalujícími mrakodrapy, ohřáli se ve vířivkách, osvěžovali v bazénu, pochutnávali si na dobrotách a konečně tančili a jásali dlouho do noci.
Jan Jurek: Kateřina
Ten den šel jako obvykle do práce. Příliš se mu nechtělo. Přestože ve vzduchu už bylo cítit jaro a slunce hřálo víc než kdy dřív toho roku, neměl nikterak povznášející náladu. Po pravdě. Čím starší byl, tím více si liboval v deštivém pošmourném počasí. Snad že se více podobalo jeho vnitřnímu vybavení. Už když se probudil, nabyl dojmu, že celý den nebude stát za nic.
Kateřina Hubertová: Rodiče pro radost i pro zlost
Mám mámu, mám tátu. Mám rodiče. Já jsem já a jejich potomek. Ale co s tím, že má jeden rodinu? K čemu je mít rodiče? Rodiče jsou zajímavý element. Jejich nálada je proměnlivá jako počasí, a předpověď je asi stejně spolehlivá jako u počasí skutečného. Samozřejmě je jasné, že když uděláte něco strašně nemorálního, tak se naštvou.
Sloupky Jiřího Menzela (24)
Ty barbíny jsou taky bohužel pro budoucí slečny estetický vzor, později většinou nedostižný. Dávají dětem univerzální příklad, který jim provždy určí míru vkusu a názor, jak by mělo děvče vypadat. Pokud má holčička od přírody jinou než štíhlou konstituci, pokud bude mít křivější nos, ňadra nikoli ve správné velikosti, nebo nebude mít správně dlouhé nohy, bude chuděra.
Expedice tandem 2006
Začalo to 17. července v pondělí a dopředu byli všichni informováni, že se máme ráno sejít v Tyflocentru – hodina výjezdu 10.00! Už na začátku musím oznámit, že počasí nás nezradilo, ale spíše naopak – místy bylo zase až moc teplo.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (2) Ztraceni v džungli
Francouzský turista Loic Pollois měl dobrodružnou povahu. Před lety doprovázel svého známého na přírodovědné výpravě do pralesa ve Francouzské Guyaně. Sbírali hmyz do entomologických sbírek. Drželi se v blízkosti města Saulu a žádnou divokou příhodu nezažili. Loic během krátkých výletů do džungle získal přesvědčení, že má dost zkušeností na delší cestu divočinou.
Ondřej Suchý: Co vyprávěl Vojta presidentu Masarykovi?
Dodnes, vypravuje-li někdo o Jaroslavu Vojtovi nějakou anekdotu anebo historku, automaticky začne zároveň napodobovat i typicky „vojtovskou“ mluvu. Přestože zemřel už před více než třemi desítkami let, dodnes je v živé paměti větší části národa. „Své okolí nikdy nezarmucoval a dělal nám všem radost už jen svou přítomností – dokonce i v nepřítomnosti. Bez jeho vědomí kolovalo o něm neuvěřitelné množství historek a anekdot, ve kterých byl údajným hrdinou.
Ivo Fencl: Indiana Jones a Království křišťálové lebky
Otázka místo motta: Brána k lebkám z Akatoru se otevírá lebkou z Akatoru. Jak tedy mohla být jedna ukradena? Existuje nějaký „většinový divák“? Určitě. Stačí tedy tento film většinový divák vstřebat a správně vyhodnotit hned po prvním shlédnutí? Říkám: Určitě ne. Snad jen vnímavým dětem totiž neutečou všechny linie a „vychytávky“. Ale zase jim nedojdou podtexty.
Stanislav Moc: Austrálie můj osud (30)
Rozhlédl jsem se po restauraci. Nová servírka stála za pultem, ale zády ke mně a mučila expresso mašinu na kávu. Slyšel jsem, jak to syčí a bublá, když dělala pěnu na cappuccino. Měla dlouhé, tmavé vlasy do půli zad a přes hlavu nějakou stuhu, která vlasy podvazovala. Nita k ní přistoupila, něco jí řekla a převzala dělání kávy.
Vladimír Vondráček: Naši mazlíčci a ti druzí (7)
Dílem bohužel, dílem bohudík jsem nikdy nepřišel do bližšího styku s někým, kdo chová koně nebo dokonce nějaká větší či menší exotická zvířata. Chovatele koní velmi obdivuji, o chovu různých exotických šelem nebo velkých plazů si pak myslím, že patří spíše do zoologických zahrad. Faktem ale je, že i v naší vsi, která je na dohled od Orlického zámku, choval jeden soused nejen smečku psů brakýřů, ale několik let i černá prasata – divočáky.
Jiří Heller: Nová publikace Večery s fotografem
Kniha Večery s fotografem je založena na osmnácti rozhovorech o životních osudech, inspiraci a tvorbě českých fotografů. Autorkou rozhovorů je Edita Pacovská, která se již více jak čtyři roky věnuje mapování české fotografické scény.
Egon Wiener: Egon Ervín Kisch a naše radnice
Nedávno jsem se při jednání komise naší radnice pozastavil nad tím, že úředník nevyužil i druhé strany předloženého materiálu, že papír zůstal na rubu listu prázdný. Jeden z náměstků paní primátorky mi řekl, že jsem „obchodník“, ae materiál byl zpracován úředníkem radnice. Pochopil jsem, že jsem mimo. Nebo je všechno jinak? Svět dnes i dříve má svá neměnná pravidla. Povím vám jeden zajímavý a poučný příběh z naší nedávné minulosti. V minulém století žil Čechách velký židovský novinář a ten mimo jiné napsal knížku „Pražská dobrodružství“, v níž popsal jeden z dosud nevyřešených kriminálních příběhů starého Rakouska.
Jana Pilátová: Milý deníčku (3)
Kamarádovi jsem onehdá vyhrožovala, že jeho basu použijeme coby sáňky, až se sejdeme u Kolince-Podolí. Při poslední návštěvě místního ranče jsme se brodili po kolena blátem, tudíž při případném pádu hrozilo, že budeme vypadat jako hnědé slizké koule. Letos tomu prý má býti jinak a máme užít větrů a sněhů. Tak tedy uvidíme, co nám duchny, po obloze jdoucí, nadělí.