Tomáš Zářecký: Diskuze, kde se nediskutuje
Jako roj sršňů se na mě vrhli anonymní „diskutující“ a zasypali mě takovými přízvisky, nadávkami a výhružkami, že by vydali pomalu na kapesní slovník sprostých slov. Proč? Možná proto, že jsem se vyjádřil k tématu a ne k slepé demagogii, že jsem dokázal napsat několik vět a neignorovat přitom vše, co kdy obsáhla mluvnice českého jazyka.
Milan Prokš: Pohostinství, nebo po hostinství?
Středověká krčma: „Tak co, panenko, nažrala ses dobře?“ Hospodského otázka slečnu kupodivu nevyvedla z míry. Očekávala něco podobného. „Co si dáš k chlastu?“ „Malé pivo, prosím.“ „Hubu drž, dostaneš velký! Je vedro!“ Hlas obsluhujícího zní drsně, ale přesto srší vstřícným vtipem. Dívčina vzhlédla a mile se na něho usmála. Nevěříte, že by bylo něco takového dneska možné?
Antonín Suk: Naše hájenka
Když se nám narodil první syn, bydleli jsme v Ledči na Sázavou. Byli jsme sice mezi hodnými lidmi, ale v bývalém magacínu. Schody jako na půdu, co se do „bytu“ přineslo, to se muselo zase odnést, záchod přes celý dvůr, hrůza, když byla námraza, a za zdí sodovkárna, kde v noci myli láhve na nějaké hrozně hulákající potvoře. V tomto prostředí vyrůstal malý Honzík a my byli rádi, že bydlíme alespoň tak. A těšili jsme se …
Jarmila Kocourková: Kotlík národů v naší čtvrti
Před devíti lety jsem se přestěhovala do Švédska. Moje důvody byly ryze soukromé, což mi nijak nebránilo v tom, abych netesknila po domově. Prošla jsem si takovou malou zkouškou na smrt, protože mnoho mých tehdejších myšlenek, přání a vlastností umřelo, aby se zároveň mnoho mých nových postřehů, představ a schopností zrodilo.
Miroslav Sígl: Děti republiky Zdenky Bergrové
Mělo by se asi hned na začátek říci, že naše básnířka a překladatelka Zdenka Bergrová se letos v březnu dožila 83 roků, přes všechny nemoci stáří si udržuje duševní svěžest a stále trénuje svůj laptop novými nápady. K těm patří čerstvá knížečka Děti republiky, pro jejíž vydání na 88 stranách měl porozumění o dva roky mladší kolega, nakladatel Jaroslav Kalát (Riopress Praha).
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (9)
Významné ankety z let 1958 a 1982 určily nejlepší filmy všech dob. Každoročně však dochází k dalším hodnocením nových a nových filmů, které mezi sebou soutěží na mnoha desítkách filmových festivalů po celém světě. (Jsou i festivaly nesoutěžní — ale ty ponechme stranou.) Vzhledem k tomu, že i naše kinematografie si velmi často odnáší z mezinárodních festivalových klání trofeje nejvyšší, povíme si v této kapitolce o přehlídkách, festivalech a festivalových i jiných cenách trochu víc.
Pavel Pávek: Je kámen na Vyšehradě z Kutné Hory?
Kutná Hora byla mimo báňské činnosti prakticky vždy považována za město plné záhad, tajemství, okultních věd, za město, kde působila i spousta alchymistů. Některé záhady jsou z říše pohádek, jiné však naprosto konkrétní a hmatatelné. Pravdu patrně nikdy nezjistíme, ale nechávají nám prostor pro působení fantazie.
Ludvík Ťopka: Příběh lesní lavičky
Když mi bylo asi sedmnáct a zuřila už válka, stalo se, že v jeho revíru začal řádit pytlák. Oba jeho hajní i on sám, nalézali v lese často vývrhy a strýček Heini, jak jsem mu říkal, si zpočátku myslel, že pachatelem je někdo z chudých dřevařů z okolních vesnic. Pak se ale náhodou našla postřelená laň, která pytlákovi unikla a později uhynula.V jejím těle byla nalezena střela, která nemohla být vypálena ze žádné pytlácké pušky.
Luděk Ťopka: To bude ryba snů!
Stala se mi asi před deseti lety taková příhoda, za niž se sice trochu stydím, ale do jisté míry i mohu pochlubit, jak jsem ji vyřešil. Vyjel jsem si se synem na Farský rybník v Broumově, asi čtyři kilometry od naší chalupy v Chodovské huti. Je to taková sportovní voda, kde je možno si za příslušný poplatek hezky zarybařit a který tehdy spadal pod Státní rybářství v Mariánských lázních.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (18)
Po padesátce počínají pánové, podobní pohasínajícím plamenům, pociťovat první příznaky počínající pohromy. Pánové počnou pokukovat po patnáctkách. Puberťačce postačí pohoštění, případně patřičné poplácání. Políbí-li pak přitažlivá panenka plešatce před přihlížejícími páprdy, polichocený prďola podstrčí poupěti pětistovku pro pořízení parády.
Josef Krám: Jeptiška jako panenka na hraní
V Rychnově nad Kněžnou zahájilo 15. dubna 2008 Muzeum hraček (vzniklo 5. května 2005) čtvrtou sezónu. Ročně ho navštíví přes pět tisíc lidí, letos je obohaceno o typicky český fenomén – domácí loutková divadla, zde jsou vystavena čtyři i s dobovou dokumentací, mezi nimi i loutkové divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky.
Jan William Drnek - Jiří Heller: Pozitivní setkání
V úterý 11. května 2010 se bude konat ve vinárně BRESTO ve Štěpánské ulici 2. Setkání tvůrců a čtenářů Pozitivních novin.... Jeho hostem bude cestovatel a fotograf, pan Jan William Drnek. Tématem jeho fotografií a krátkých filmů bude příroda, lidé a zvířata ve vybraných zemích současné Afriky.... | Tématem tvého hostování bude přenesení tvých zážitků a pocitů z několika zemí Afriky... Čím Tě tento kontinent zejména oslovil? | Divá zvěř z bezprostřední blízkosti.
Jitka Dolejšová: Na nožky punčošky
Ručně pletené punčochy se staly moderními v 17. století. Anglická královna Alžběta I. odmítla udělit patent reverendu Williamu Leeovi na první pletací stroj, protože prý jeho punčochy byly příliš hrubé ve srovnání s jemnými hedvábnými punčochami importovanými ze Španělska. Vynálezce nelenil a vylepšil svůj stroj, takže byl schopen produkovat ještě jemnější punčochy, ale tentokrát byl odmítnut z obavy, že by připravil o práci ruční výrobce punčoch.
Jitka Dolejšová: Děkovný dopis
Pan Pšenička je svědomitý, pilný a tichý úředníček v jednom velkém podniku. Nedávno dostal od svého vedoucího oddělení za úkol, aby napsal děkovný dopis. Pan generální ředitel prý chce poděkovat jednomu ze zaměstnanců, panu A.B., který našel na chodbě peněženku i s doklady a vrátil vše v pořádku majiteli.