Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas
„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.
Michal Čagánek: Nejkrásnější zážitek
Mezi nejkrásnější zážitky každého dětství patří déšť. Déšť procházející se po oplechování okna, déšť zvonící v okapech, déšť rozpíjející se na tabulkách skla, tajuplná noční bouřka prosycená duněním hromu naléhající na ztemnělá okna, s bleskem šlehne pokaždé trochu strachu, tím spíše, že zase nejde proud. Sedíte kolem stolu při svíčkách a povídáte si tichými hlasy...
Jan Řehounek: Pedagog a sokolský vzdělavatel Václav Janda
Václav Janda (1885–1942), pedagog, sokolský vzdělavatel, pocházel z učitelské rodiny, narodil se na Loučeni. Jako učitel působil na několika venkovských školách na Poděbradsku a Královéměstecku, naposledy jako ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Po první světové válce odešel v roce 1919 pedagogicky působit do slovenské Nitry, odkud byl po třech letech přeložen do Liptovského Mikuláše.
Ondřej Suchý: František Nepil, Stradonice, Šemanovice, ale ještě o něčem jiném
Jednou mi řekl: „Já ti, člověče, závidím, že na chalupě můžeš být furt.“ A já se tehdy trochu zastyděl; on, typický chalupář, který své Stradonice miloval, se na chalupu dostával méně často než já, nechalupář, který se jednoho dne pouze rozhodl, že se stane z Pražáka venkovanem. Přitom – kdepak bych dokázal to, co on! Vždyť dokonce i tu sošku svatého Vojtěcha si do výklenku nad vstupními vraty či bránou vlastnoručně vyřezal!
Egon Wiener: Housle | Táta – kus životopisu
Mám právo vůbec o nich psát? Já, ten, který nemá hudební sluch a ví, že hrát na ně není jen dřina, ale od kohosi nahoře – dar. Poprvé jsem uviděl housle v první třídě při zahájení školního roku v září roku 1953 v Machníně. Pan řídicí učitel měl dlouhé štíhlé prsty a sako na rameni odřené. Obratně vyndal cosi z pouzdra – to cosi byly housle – založil je pod bradu a začal hrát. Vsadím se, že všem nám vesnickým dětem v tom okamžiku srdce zůstalo stát.
Monika Petrlová: Kdo frituje nezlobí
Že nevíte o co jde? Talking CHOU CHOU je revoluční nástupkyně starší kolegyně zvané Baby Born. Slovy kdejakého adolescenčního výrostka: čoučou je vytoužená panenka Baby Born. S přihlédnutím k tradici českého překladu bychom předchozí větu mohli interpretovat také jako „Mluvící čoučou je vylepšené Děťátko Narozené“.
František Mendlík: Médium
Frantík Rendlů sedí nad stolem s hlavou ve dlaních. Jako čerstvý předseda Osvětové besedy při radě MNV v Podboří má problémy. Místní kulturák otevřeli v únoru 1983. Ve velkém sále už bylo kdeco. Každý měsíc vystoupení profesionálních umělců, v roce 1984 natáčela v sále televize celostátní program k MDŽ. Frantík pokecal s Menšíkem, režisérem Noskem i s Gustavem Bromem.
Antonín Suk: Pernatí od Kamýka
Pernatce malé i větší, pestré i obyčejné, jsem měl rád od mládí. Zasloužil se o to kamýcký děda. Ten dokonce jejich švitoření a křik překládal do naší řeči. U Kamýka nad Vltavou byly běžně ke spatření žluvy. Žily v korunách vysokých topolů na břehu mlýnské strouhy Borečky a děda si notečku těchto žlutavých parádníků překládal jako –„Chytila’s Pepíku?“ Ale mně se zdálo, že ti červenozobí pokřikovali – „Ahój Toníku!“
Milan Turek: V Jizerkách magistrálou na běžkách
Nabídka lyžařského portfolia v Jizerských horách nemá obdoby v celé republice. Řada zimních sportů je provozována za úplatu a tak mohou být technická zázemí vybavena nejmodernější technikou i službami. Běžecké lyžování amatérů i závodních sportovců podobné zázemí nemá, proto také vznikla v Beřichově za podpory široké veřejnosti, firem i státu společnost, která půl miliónu lyžařům ročně umožňuje aktivní sportovní vyžití.
Vlastimil Marek: Malé české
Proč není běžně ke koupi klasická česká literatura? Jak do vztahu nakladatelů, kritiky a čtenářů zasahují mezilidské vztahy? I o tom se píše v současném vydání kulturního týdeníku A2 (číslo 6/07). Na titulu je anotace – Malý český nakladatel, a začátek velmi poučeného rozhovoru Daniely Iwashity s Janem Šulcem, známým editorem a redaktorem několika nakladatelství.
Zdeněk Wachfaitl: Procházka přes Staré zámecké schody
Vypravil jsem na Staré zámecké schody, v posledních letech jsem některá místa v Praze opomíjel ani ne tak z časových důvodů, ale možná proto, že mi přišlo vše dávno známé, dávno přečtené a prošlé. Přesto jsem si v posledních mrazivých dnech uvědomil, že některá místa stojí za to projít zase a opět po letech v klidu se pokochat pohledem na Prahu, podívat na vše, co procházka starou Prahou může přinést. Lákala mne i zvědavost, jak se s takovým dnem i zážitkem vypořádám.
Alec Forss: Sámská kultura a sobi na nejstudenějším trhu světa
Sámové obývali během dlouhé doby severní části Skandinávie a poloostrova Kola. Často bývá kladena otázka: Odkud Sámové přišli? Odpověď, kterou dnes můžeme dát, je, že prapředci Sámů se nachází mezi lidmi, kteří žili a lovili v předhistorické době na Nordkalotten. Počet Sámů je odhadován na 50–75 000, z toho žije 15-20 000 ve Švédsku, 30-50 000 v Norsku, 4-5 000 ve Finsku a cca 2000 v Rusku.
Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením
Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam. Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.
Jitka Dolejšová: Pohádka o milosti aneb Poučení o učení
Honza byl chudý. Tak chudý, že i kostelní myš byla ve srovnání s ním bohatá.Honza byl mladý, ale nebylo mu to nic platné, protože mu nikdo nechtěl dát práci. Tedy ona by se práce našla, ale zadarmo. Jenže ani kuře zadarmo nehrabe a Honza potřeboval peníze. Honza byl hladový.Tak hladový, že už hlady šilhal.