Josef Fousek: Bez cenzury (10)
Snad každá generace vydává proklamace / aby se to co bylo k lepšímu pozměnilo / Svět hledá nové směry pro léčbu nedůvěry / stále se něco mění a nutí k zamyšlení / Vždyť už to není ani / zrovna jen k popukání / Tamto a nebo toto / z důvodů vážných proto / stále se něco kuje / a to co provokuje / lejstrem se hravě zruší / den ze dne Na mou duši ...
Ondřej Suchý: O Františkovi Nepilovi a Janu Werichovi
František Nepil s ním tehdy o politice nemluvil, i když s politikou jejich rozhovor určitou souvislost přece jen měl. Po dlouhé době se totiž objevil na obrazovkách televizní film s jednou z posledních, skvělých hereckých kreací Jana Pivce, umělce v těch letech rovněž odstaveného na vedlejší kolej. „Neviděl jste včera večer v televizi Pivce?
Ladislav Gerendáš: Vítězný únor
Šedesát let uplynulo / když se soudruh vrátil z hradu / padal sníh a trochu dulo / pak jsem přišel o zahradu // Šedesát let už je v trapu / vše odplulo, pryč jsou raci / co dešťů padlo do okapu / příbuzní jsou v emigraci // Šedesát let, páni, dámy ! / Těch sklínek z našich vinic! / ani mozek Dalajlámy / nechápal zrod milic /
Jan Řehounek: Barokní stavitel František Ignác de Preé
František Ignác de Preé (asi 1702–1755), barokní stavitel, byl žákem stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovníkem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Žil v Praze, ale působil po celých Čechách. V Knize měšťanské Starého Města Pražského čteme: „Preé František – zedník, předloživ vysvědčení Františka Maxmiliána Kaňky, měštěnína a úřadu deseti soudců Starého města Pražského assessora (věku 51 let) a Hynka Františka Polstera, měšť. St. M. P., stal se měšťanem St. M. Pr. 20. března 1726.“
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (11)
Ve zrušeném baru V zatáčce, v bývalém německém sídlišti, byla tma. Říkali jsme tomu Bar u Marušky. Vešlo se tam asi deset hostů. A to už bylo nabito! Bar byl zrušen, nelíbil se v okolí. V Česku se vždy ruší to, co mají lidé rádi. Maruška byla majitelka a hosté téměř stálí. Vládla tam laskavost a pohoda. Trochu mi to připomínalo Řecko a ještě více francouzské hospůdky. Francii jsem znal a znám jen z filmů a knih, ale řecké taverny jsem navštívil mnohokrát.
Ondřej Suchý: Co mi schází v Padesátníku za korunu?
Tuto sobotu 21.2.2009 v době, kdy v rozhlase běžel můj pořad pětadvacetníkový Padesátník za korunu (pětadvacetník=rozuměj Padesátník, který dříve trval skoro hodinu, ale od nového roku byl zkrácen na 25 minut), jsem si "povídal" s pamětníky v diskusi Psí podrbání pod článkem Ondřeje Neffa v jeho internetovém Neviditelném psovi.
PhDr. Marta Foučková: POŠLI TO DÁL
Jsme lidmi jedné planety, obyvatelé jednoho Vesmíru, lhostejno jaké rasy, vyznání, barvy pleti či stupně vývoje. Jsme jedné podstaty, všichni jsme božími dětmi. Jsme spojeni se sebou navzájem a s celým Vesmírem. Oddělenými entitami se cítíme jen proto, že naše duše jsou ještě nevědomé a nedokonalé. Mé poselství je vedeno přáním povzbudit k vědomí pravého smyslu pozemského života.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Prolog přicházejícího spisovatele
Kdykoli padne slovo o Bohuslavu Balcarovi, vždy si vybavím nejprve vytrvalostního běžce. Není to od věci. Úspěšnému domažlickému atletu sport vycizeloval morálně volní vybavenost tak důkladně, že Balcar zpoza cílové roviny tlumočníka, překladatele a nakonec i nakladatele doběhl až na start maratonské trati, k českému Parnasu vedoucí. A rovnou jako autor opusu! Úctyhodně rozsáhlé Balcarově literární prvotině Prolog místo epilogu lze přiznat pojmenování politický thriller stejně jako společenská kronika několika posledních desetiletí.
Vladimír Kulíček: "Tak nám zvolili prezidenta, pane Švejku!"
„A to se divíš, ty vozembouchu? Státem kráčej dějiny a nic! Žádná sláva, žádné hurá, žádné vivat! To já, dyš sem byl mladej a za První republiky se volil prezident, to bylo slávy! Sokolové v krojích, Vltavani v krojích, Baráčníci v krojích, DTJ v úboru, průvody, prapory, trikolory, kapely, hrály se pochody a taky Castaldo, každej se usmíval, tiskli sme si ruce a teď? Nic.
Michal Stark - Renata Šindelářová: Vydařený závod vyplaví na povrch endorfiny
Jsem také určitě závodní typ a nejsem si jist, zdali bych se cyklistice věnoval s takovou vehemencí, kdybych nezávodil. Rád se utkávám se svými soupeři. Cyklistika není zcela jen o hrubé síle. Je třeba uvažovat o taktice, technice jízdy. U silniční cyklistiky se musí cyklista poprat s nástrahami tratě – povrchem a členitostí silnice, počasím, povětrnostními podmínkami atd.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Od italských médií k sv. Petru
Sotva jsem rozbalil v Římě svá zavazadla, roztřídil své písemnosti, rozvěsil oděvy, opláchl pod sprchou ztahanou tělesnou schránku, usedl jsem k televizoru. Záhy jsem si ověřil, že mi tu běží šestnáct programů - a jejich sledování bylo přece součástí mého studia a nezbytnou přípravou pro první setkání, která mě čekala ve vládních budovách.
Milan Prokš: Tučňák ve fraku
Protialkoholická poradna, poliklinika na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století. "Tak, pane Novák, dáme si takový test." Schoulená postava na rozvrzané židli si poposedne."Budu vám říkat různá slova a vy hned odpovíte, co vás první napadne. Bez rozmýšlení." "Ale pane doktore..."
Jiří Suchý: Dopis
Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti.
NOSTALGICKÁ MYŠ znovu otevírá
Šemanovice - Proslulé kulturní minicentrum Nostalgická myš neboli šemanovický vepřín se po třech letech znovu otevře veřejnosti. Začnou se tam opět natáčet i pořady Nostalgické muzeum zábavy pro Český rozhlas 2, které připravuje už desátým rokem Ondřej Suchý. Nostalgickou myš uzavřeli v roce 2003 její majitelé, karikaturista Václav Teichmann a vydavatelka Žofie Kanyzová.