Sloupky Jiřího Menzela (26)
Je to už jednadvacet let. Nechával jsem auto v garáži v Opletalově ulici a přecházel Václavským náměstím do Činoherního klubu ve Smečkách. Bylo tehdy v těch podzimních dnech kolem Václavovy sochy husto. Postávali tam v hloučcích na chodníku, v průchodech, na nárožích chlapíci v uniformách i bez uniforem, připraveni zasáhnout, kdyby snad chtěl někdo položit kytičku kam neměl.
Marie Formáčková: Jaroslav Marvan – osudový muž
Slavný český herec Jaroslav Marvan proslul rolemi úředníků, profesorů, inspektorů, zkrátka sucharů všeho druhu. Těžko si ho představíme jako po uši zamilovaného muže, jako romantika, jehož okouzlila mnohem mladší kolegyně z Národního divadla. A ještě hůř si představíme, že ta krásná a mladá žena jeho lásku opětovala. A přece se tak stalo...
Dobromila Lebrová: B.G.Lindauer - český malíř na Novém Zélandě
První necelé tři roky svého pobytu na Novém Zélandě strávil Lindauer na jižním ostrově. Podle Kořenského nejdříve fotografoval a později se opět pustil do malby. Pravděpodobně už tehdy se seznámil s některými Maory, pro něž byl „pakeha“ - „bezbarvý“, tedy běloch - zajímavý i tím, že je samotné kreslil do svého bloku a že s nimi jednal jako se sobě rovnými a s náčelníky jako se skutečnými králi ostrova.
Peter Závacký: Slovenský karikaturista Milan Vavro 77
Ako hokejový fanúšik si iste ešte pamätá na najznámejšiu podobu „77“ vo svetovom hokeji na drese na chrbte populárneho hokejového "medveďa" a kanoniera z Bostonu - Phila Esposita, a jeho góly v našej siete na MS vo Viedni v r. 1977, kde naši hokejisti obhájili titul majstra sveta z Poľska... Možno práve na Esposita si spomenul aj v závere roka 2010, vo Viničnom (pri Pezinku) výtvarník Milan Vavro (1933), keď dve magické „sedmičky“ ozdobili už aj jeho chrbát na bohatej životnej púti.
Václav R. Židek: Když na tebe někdo myslí
Udělej si čas na své nejlepší přátele /a řekni jim, co pro Tebe znamenají. /Pokud to /uděláš, rozzáříš něčí den /a možná změníš jeho pohled na svět k lepšímu. /Říká se, že trvá minutu všimnout si někoho zvláštního, /že potřebuješ hodinu, aby sis ho začal vážit, /den k tomu, abys ho mohl milovat, /ale celý život potřebuješ na to, abys na něj zapomněl.
Vladimír Vondráček: Madeira (3)
V této poslední části popisu našeho pobytu a putování po Madeiře se dozvíte alespoň stručně o tom, co vše lze na tomto překrásném ostrově vidět a co jsme viděli a zažili my. Je toho zde totiž tolik k poznávání, že prostě musíte vybírat. V nabídce jsou dva celodenní autobusové zájezdy, výlety velkým moderním parníkem, luxusní jachtou i historickou replikou Kolumbovy lodi Santa Maria, potápění s delfíny na otevřeném moři, návštěvy nejkrásnějších tropických botanických zahrad či různých muzeí.
Eva Kudrnková: Vánoční stromeček
Mám moc ráda svého syna a máme spolu úžasný vztah. Nicméně, jako všechny hodnotné vztahy, ani ten náš nebyl výjimkou a rodil se dlouho, za patřičně náročných a mnohdy velmi dramatických porodních bolestí. Po Honzových bláznivých teen letech, kdy jsem si mockrát nevěděla rady, nic jsem nechápala a často jsem se ocitala ve slepých uličkách, se však naše vztahy vykrystalizovaly tak, že se navzájem respektujeme, žijeme spolu v jednom domě a snažíme se navzájem si vyhovět.
Libuše Čiháková: Praštěnka / Odříkaného největší krajíc ...
Stojím na zahradě pod košatým javorem, sypu ptákům do krmítka, až se zrnka rozletují na mechem porostlou mohylku. Čas adventní, čas vánoční... Před pěti lety se nám touto dobou narodila koťata. Jedno z nich bylo postižené. Hlavičku mělo otočenou dozadu, v dlaních bylo sotva vidět. Neutratili jsme je - byly Vánoce.
Do nového roku s úsměvem a veselím Vlasty Buriana
Do nového roku se má vstoupit zvesela. To věděl i Vlasta Burian, který přesně před sedmdesáti lety uveřejnil v jednom rodokapsu následující článek, který pro vás našel a vybral Ondřej Suchý. A abychom podtrhli zažloutlý nádech historie, rozhodli jsme se nepřepisovat tento text, ale nabídnout vám ho výjimečně v přesně takové podobě, v jaké ho mohli číst čtenáři dne 1. ledna roku 1941.
Josef Fousek: Gratulace 2000 (stále aktuální)
Přeji těm plavcům do nejistoty budoucího století, aby nám odpustili naši věrolomnost, hloupost a zpupnost. Přeji nám všem pokoru a radost z každého úsměvu, který není výsměchem, z každého setkání, které potěší na duši. Buďme k sobě zdvořilí a s lumpy se nebavme. A hlavně – nebuďme lakomí, je to ohavná vlastnost.
Jiří a Ondřej Suchý: Silvestr na sucho
Přivolaný lékař ohledává raněného: ,,Hm, hm... čtyři bodné rány... naštěstí pouze jedna smrtelná!" • Kolik toho připadne v životě na jedno brdo? • Říkali mu Kouzelník Nevyužito. • Seděl tiše jako pěna u huby. • Boule na čele mu ráno připomněla, že v noci prožil delerium kredenc. • Závidím lidem, kterým je štěstí masařka zlatá.
Anna Hejnová: Literární akademie - Silvestrovská
Tiše ji pozoroval. Stála u stolu. Nevšimla si ho. Pomalu a nemotorně krájela veku. Každý plátek byl jinak silný. Snažila se, ale nešlo jí to. Nabrala máslo a pečlivě začala pomazávat plátky. Po každém máznutí olízla nůž, opatrně, tak aby se jí ostří nezarylo do jazyka.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (16)
Po čase jsme se s Jiřím Šlitrem dohodli, že si každý z nás přichystá svůj osobní program - opět nás k tomu vedla snaha hrát méně často. Byli jsme sice dvojice, ale řekli jsme si, že ten druhý bude vždycky přítomen v pořadu toho druhého - svou prací. Ve Šlitrově programu to bude mé libreto a mé texty, v mém zas Šlitrova hudba. A navíc, jak se známe, budeme si ze sebe vzájemně utahovat, takže ten druhý tam bude jaksi figurovat v různých narážkách a drobných invektivkách.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (1)
Abychom se dostali k meritu (jádru) věci, tedy k paradoxům češtiny, musíme nyní zařadit úvod druhý a alespoň krátce pojednat o takové zajímavé maličkosti, jako je SLOVO. V naučných slovnících si přečteme, že SLOVO je nejmenší jazyková jednotka, přičemž pod pojmem jazyk se zde samozřejmě nemyslí to, co máme my a většina živočichů v ústech...