Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (10) Judské království / Velcí proroci Izraele ....
S prvním vladařem judské větve, s Rechabeámem (Roboámem), jsme se již seznámili. Tento dědic Šalomounova trůnu se již v prvních letech vlády ocitl v palbě žádostivosti okolních říší – rozkládající se Izrael je doslova nashromážděným majetkem ponoukal. První z úderů vedli Egypťané, kteří pobrali poklady Šalomounova chrámu.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (52) Vladimír Dvořák
Posledním z komiků (asi lépe řečeno bavičů), kterého v tomto seriálu představuji, byl Vladimír Dvořák, přes tři desítky let jeden z nejlepších tvůrců televizní zábavy. Za svého života vydal tři knížky: Začínáme od Adama (1960), Všechny náhody mého života (1991) a S Vladimírem Dvořákem o chutích a jídlech (1999), na které autorsky pracoval Pavel Lukeš. A právě z té poslední jmenované knihy je i následující recept.
Otakar Štorch: Zde se střílí bez výstrahy!
Vedle mě seděl Josef, Sep a ještě jeden mukl. Přehodil jsem si nohu přes nohu a koukal na naolejovanou podlahu nemocnice. Nemocnice se nelišila od ostatních baráků ani materiálem, z kterého vznikají horské chaty, v případě války zajatecké tábory a v určitém míru někdy a někde tábory obehnané dvojitým ostnatým drátem, který bývá zpevněný každých padesát metrů šestimetrovou věží.
Jitka Dolejšová: Vyhoďte ho z okna ven!
Bylo to roku 1419, když v Praze došlo k tzv. První pražské defenestraci. Jeden den poté (a 590 let k tomu) přichystala městská část Prahy 2 reprízu této významné historické události. Na bývalém Dobytčím trhu (dnes Karlově náměstí) vyrostlo před budovou Novoměstské radnice historické tržiště. Písař učil zájemce psát brkem na ruční papír, hrnčíř před zraky dětí a dospělých vykouzlil hrnky a misky.
Miroslav Sígl: Dvě životní osmičky Jindry Dvořákové
Vystudovala dívčí reálné gymnázium a Střední odborné učiliště společného stravování v Praze – Malešicích, v létech 1946 – 76 byla sekretářkou na generálním ředitelství zdravotnického podniku Spofa Praha. Proslavila se jako perníkářka, žijící v Křenku (pošta Dřísy), kde je dlouholetou chovatelkou včel. Byla jmenována mistryní lidové umělecké tvorby, rozšiřuje znalosti malovaných originálních perníků na mnoha výstavách, v kulturních domech, muzeích a školách.
Eva Vlachová: Tak na zdraví!
Protože nejsou mezi námi pouze abstinenti či lidé, kteří si dají půllitr po dobrém obědě. A k tomu jsme jednou z pivařských velmocí. Na zlatavý mok chytáme jako na vějičku i spoustu zahraničních návštěvníků. A jim, obzvlášť v létě, samozřejmě zdatně sekundují domácí spotřebitelé. Jenže dát si teď v některých lokalitách v Praze „jedno“ z plechovky nebo hlt krabicového vína, je vskutku na pováženou.
Nevyslyšené lichotky
Lidem se dneska nezavděčíte, ani když jim lichotíte. Já, proč to nepřiznat, rád říkám svým spoluobčanům hezké a příjemné věci. Zarmoutit dovede kdekdo, ale potěšit, to je, holenku, umění. A i to, jak už jsem naznačil, bývá přijímáno všelijak.
Tomáš Zářecký: Želví báchorky
Před pár dny jsem zašel po delší době do zverimexu. Ne snad proto, že bych se cítil osamělý a toužil po nějakém zvířecím společníkovi, i když nabídka zde byla vskutku pestrá. Představa papouška, který by mi neustále připomínal mé chyby či nepřátelsky vyhlížejícího hada, s nímž bych mohl v případě nutnosti strašit sousedku a likvidovat myši na zahrádce, mě nelákala.
Milan Lasica: Ľudia milujú senzácie
Ľudia milujú senzácie. A prečo nie? To, čo sa opakuje, stáva sa všedným. Treba to revitalizovať. Teraz boli noviny plné otvorenia filmového festivalu v Cannes. Prečo? Najmä preto, že tam na úvod premietali film ...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (24) Josef Gruss
Je překvapivé, jak obsáhlá je literární pozůstalost JOSEFA GRUSSE (1908-1971), herce Osvobozeného divadla, kabaretu Červené eso a od roku 1933 až do konce života člena Národního divadla v Praze. Jako textař celé dlouhé řady písniček je podepsán i pod některými skutečnými evergreeny, jako jsou „Chlupatý kaktus", „Jen pro ten dnešní den", „Tak jako slunečnice", „Sám já chodívám rád" aj.
Karla Polydorová - Jitka Dolejšová: Vyšperkovaný rozhovor z fitcentra
Hodiny aerobiku, P-classu, AE-body a jiných dobrovolných drezúr jsou místem pro zajímavá setkání žen, dívek, dam, slečen a paní. Jak se tak společně snažíme udržet rytmus a aspoň trochu napodobovat dokonalé pohyby cvičitelek, jak si tak společně funíme, sbližuje nás to. Jsme na stejné lodi - prodavačka, učitelka, kadeřnice, studentka, maminka na rodičovské dovolené, inženýrka, lékařka.
Miroslav Sígl: Básnířky a básníci z kraje kolem soutoku Vltavy s Labem
Na Mělníce máme literární klub Pegas, který v příštím roce vzpomene již 25. výročí svého založení. Tedy ještě na sklonku totalitních let, kdy už se nedalo nic vydržet, něco se muselo stát a lidé hledali opět cestu k sobě, scházelo se vcelku pravidelně několik mladých dívek u rodičů jedné z nich Zdenky Líbalové.
Marta Urbanová: Zdalipak tam budou gobelíny?
To budou holky koukat. Ještě žádná v tom divadle nebyla. Jen si o něm vyprávěly a fantazírovaly jako o bájném snu. Jako o něčem neskutečném, vzdáleném. Nedostižném. Ona sama od někoho slyšela, že se tam lidi musí něčeho zachytit, aby neomdleli krásou. Mluvili o zlatu, o rudém sametu, o všem co dýchá přepychem. Zdalipak tam budou gobelíny?
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické výjevy (9) - Rozdělení říše/Prorok Eliáš / Nový prorok Elíša / Finále Samaří
Severoizraelskou říši založil tedy Jarobeám I. Ačkoliv jej prorok Achiáš varoval před zradou Boha Izraele, novopečený vladař záhy podlehl modloslužbě. K duchovnímu pádu jej v podstatě přivedlo přespřílišné lpění na mocenských pozicích. Jarobeám se totiž snažil svým poddaným zabránit, aby odcházeli do jeruzalémského chrámu jen proto, aby tu pod vlivem staré duchovní tradice nepropadli judskému konkurentovi Rechabeámovi.