Ivo Jahelka: Veřejnost v soudní síni
„Povstaňte a poslyšte rozsudek jménem republiky…“ Bylo ospalé letní odpoledne, když soudce okresního soudu začal předepsaným způsobem vyhlašovat své rozhodnutí. Obžalovaný – známá to firma, nebyl evidentně v nejlepší kondici a zejména stoj spatný mu činil značné obtíže. Na vině byly dva litry čůča, které si dal na posilněnou před tímto procesem v nálevně zvané příznačně „Krmelec“.
Jan Řehounek: První český arcibiskup, který vyšel z lidu
Letos v dubnu uplynulo sedmdesát pět let od smrti prvního českého arcibiskupa bez šlechtického predikátu, který vyšel z lidu, Františka Kordače. Do své funkce byl jmenován před devadesáti lety – 16. září 1919. František Kordač se jako první z českých církevních představitelů otevřeně postavil za osobnost Jana Husa. Byl mimořádnou osobností, pevných morálních zásad, kvůli nimž byl donucen z arcibiskupského stolce odejít.
Pavel Grygar: Lucie
Zavřela dveře. Tyhle chvíle soukromí milovala už od dětství. Svět se rozdělil na ty, kteří jsou za dveřmi, a ty, kteří jsou s ní…A s ní byly jen myšlenky. Její myšlenky. Z nočního stolku vyndala malou krabičku omotanou gumičkou…Když ji otevřela, vyvstaly znovu vzpomínky. Ty krásné i ty, které by radši zapomněla. Ale i ty byly součástí jejího života a bez nich by to nebyla ona. Něco z jejího světa by chybělo.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (1)
A už ji měla! Vystřihla jsem jí takovou facku, že se zapotácela až ke dveřím. – Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! přidala jsem navíc a bylo mi jedno, že vzbudím Patrika i malou Lindu, která spí vedle v ložnici. Moje dcera se chytla za levou tvář, úkosem se na mne zadívala a nenávistně štěkla: – Peníze mi snad můžeš dát! Chci si koupit brýle!
Jitka Dolejšová: A zase to chrápání…
Včera jsem v jedné z horních poliček objevila knížku „Nemoc jako symbol“ od německého psychoterapeuta Rüdigera Dahlkeho, a nestačila se divit. U pojmu CHRÁPÁNÍ bylo uvedeno, že „chrápání se vyskytuje u lidí, kteří se vědomě jen málo zabývají nevědomím a každou noc pracují proti odporům. Jsou neschopní zjednat si ve dne prostor a respekt nebo udávat tón. Jejich tvrdá a neuhlazená komunikace vychází v noci najevo.
Ladislav Háva: Cosinus úhlu větší než jedna - světový unikát
Stalo se to v době vojenských kateder na vysokých školách. Na škole, kde jsem studoval, přednášeli armádní důstojníci, z nichž jeden měl velmi chabé znalosti. To se sice o něm vědělo, ale na škole zůstával dál. Postupně byli tito důstojníci v hodnostech povyšováni, ale když chtěl i velitel získat další frčku navíc, nezbylo mu nic jiného, než aby jako posledního povýšil i tohoto, s prominutím, blba.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (37) Boris Hybner
Boris Hybner (1941) je mim, herec, autor, režisér a pedagog, přední představitel české pantomimické školy. V roce 1964 začínal v divadle Na Zábradlí v souboru Ladislava Fialky, v roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v roce 1978 soubor Studio Gag. Stejným názvem pak nazval v roce 1990 své dnes již neexistující divadlo v Praze na Národní třídě (fungovalo šest sezón).
Miroslav Vejlupek: Kotě / Námluvy
Skládal naštípaná polínka do pravidelných homolí a myslel na to, kolik zaplatí za novou karoserii. A tu - kočka! Namoutě, mňoukla docela blízko. Kočku v domě nikdy neměl a tahle naříkala, žadonila, žebrala tak tenkým sopránkem, až ho to rozčililo. Napřímil se, popadl polínko, a když vypátral rysíma očima mourovatý chomáč chlupů, hodil.
Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (6)
Monte Sant´ Angelo je nejchladnější a nejvýše situovanou obcí poloostrova Gargano. Leží ve výšce 796 m.n.m. Stejnojmenná hora (843 m.n.m.) je vápencová a skrývá dutiny a jeskyně. Na tomto místě se prý roku 493 zjevil biskupovi ze Siponta archanděl Michael. Ukazoval na jeskyni v hoře a tlumočil boží příkaz, aby se jeskyně proměnila v křesťanský chrám.
Alfredo Sábat – Peter Závacký: Boli to tri nádherne dni v Prahe
Alfredo Sábat (1966), narodený v Montevideu (Uruguaj), žije a pracuje v Buenos Aires. Všestranný výtvarník – ilustrátor a sochár, sa venuje predovšetkým žánru zvanému novinová karikatúra, rovnako ako jeho otec Hermenegildo, či pradedo Hermenegildo, na ktorých je veľmi pyšný, ich mená majú dodnes v Argentíne a na kontinente svoj veľký kredit. Jeho dnes už kultová kresba "Mlčiace cunami" pre La Nación (reakcia na bezmocnosť ľudstva pred obrovskými prílivovými vlnami a odvahu pred vodným živlom ), obehla celý svet v roku 2005, priam rovnakou rýchlosťou, s akou ničivé cunami ráno 26. decembra 2004 nečakane dosiahlo pobrežie juhovýchodnej Ázie. Okamžite mu pootvorila dvere do veľkého sveta súčasnej kartún. Odniesla si aj jednoznačné prvenstvo z prestížnej súťaže.
Miroslav Sígl: Lidské soužití (i soužení) s naší Vltavou
Tolikrát opěvovaná pro svou ozdobu v naší krajině, pro blahodárné zavlažovací účinky a životadárné působení v našem hospodářství, stejně tolikrát zatracovaná pro ničivou sílu, když se její tok vylije z břehů a zaplaví například kraj pod Řípem až k soutoku Labe pod Mělníkem a dál na Litoměřicko – taková je naše Vltava, Vltavěnka.
První rande
Sotva vstala, už na něho myslela. Někdy se jí o Vláďovi i zdálo. To se pak oblékala malátná a posmutnělá a roztržitá. „Marti? Holka, co je s tebou?“ máma skládala ruce na prsa, oči obracela ke stropu.„Nic,“ sykla vždycky, popuzena vytržením z doznívajícího snu. Kdekdo si všiml té změny: Marta se malovala. Rty. Oči. Nehty.
Kamila Urbanová: Nápadník pro kozu
Pak se kozel otočil směrem k nám, ještě si poskočil na zadních nohách a pak už jen letěl jak neřízená střela tryskem přímo k nám. Nikdy bych do sebe neřekla, že dovedu tak rychle vyšplhat na strom. I tatínkův skok na plot byl úctyhodný.
Iveta Kollertová: Půlnoční koncert
Každý večer je příslibem následného usínání, tedy snění. Moje bezbřehá fantazie mi maluje budoucí procházky a setkávání se s lidmi, naději k něčemu novému. Tak i včera. Zapálila jsem si svou poslední cigaretku, zaujala nejpříjemnější polohu, nastavila televizi na dvě hodiny, poslední pohled do pootevřeného okna a blikajících světýlek naproti. Zavřela jsem oči. Ale co to?