Milan Turek: Vyšlapaní průvodci libereckým krajem
Na zeměkouli jsou státy, jejichž národní důchod živí především cestovní ruch. U nás to bylo donedávna hornictví, v poslední době pak sklářství, pivo a automobilismus. Krásy naší vlasti jsou však stále významnou devizou, což dosud není nijak využíváno. Mýlí se ti, kdož cestovní ruch omezují na penziony a restaurace, významným artiklem je i propagace formou publikací či jiných mediálních prostředků, které k nám přilákají turisty.
Karel Bůna: Blízké a přece neznámé
Když nám konečně po roce 1989 bylo umožněno volně cestovat, většina z nás směřovala někam na jih, za sluncem a teplým mořem. Kdo si dnes ještě vzpomene na oblíbené italské Bibioni, přeplněné našinci a s nápisy v obchodech „Prosíme Čechy, aby nám zde nekradli“.
Filip Sychra - Renata Šindelářová: Člověk by si měl plnit své sny
Že Filip Sychra je mnohostranně nadaný člověk, lehce zjistíme z jeho obsahově naditého životopisu. Dozvíme se, že jako herec působil v divadlech pražských i mimopražských a samozřejmě v televizi. Jako zpěvák účinkoval v hudebních projektech „Šanson, věc veřejná“, muzikálech „Evita“ či „Romeo a Julie“, režíroval též několik vlastních pořadů. Jako tanečník vystupoval např. s taneční skupinou Antares a Prozaickým baletním divadlem.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (12)
Snad se mi to jenom zdá; ale mám silně ten dojem, že nastalo jakési ticho. Zdá se, že se před několika léty křepčeji a mohutněji mávalo perem, že bývalo hlásáno víc rozmanitých kulturních programů a duchovních cest a že vůbec bylo víc ochoty stavět se duchovně v čelo lidí a vyvádět je, jak se říká, ze zmatku doby. Kupodivu bylo to v době (jak vidíme) poměrného blahobytu a nemalého životního bezpečí.
Jaroslav Hořejší - Renata Šindelářová: Kdo je rád, že může chodit do školy
Před časem přišla do redakce Pozitivních novin velice pozitivní zpráva. Na Vysoké škole báňské v červnu 2006 promoval první těžce zdravotně postižený student Jaroslav Hořejší, který získal na Fakultě elektrotechniky a informatiky titul bakaláře.
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (3)
Mám v knihovně několik vědeckých studií na téma humor a dlužno říct, neznám nic méně zábavného. Jsou to studie potřebné, třídí a pojmenovávají a vlastně nejsou pro mne o nic nudnější, než je třeba učebnice aritmetiky, která ostatně taky není napsána proto, aby se při ní čtenář válel smíchy.
Miroslav Sígl: O cykloturistice a cykloknihách
Od malička jezdím na kole. Absolvoval jsem tisíce kilometrů za svůj život. Jako kluk jsem sjezdil mnohokrát okolí svého domova, na cestách poznával nejen krásy naší přírody, památky, ale začali mne zajímat víc lidé – stařenky a dědečkové, sedávající před svými domky, na návsích. Co všechno jsem se od nich nedozvěděl!
Ivo Fencl: Boris Jachnin - Zdánlivě píše o filmu každý časopis
Spisovatel a filmový historik Zůstává jak poutavým vypravěčem, tak i citlivým vykladačem nesčetných děl stříbrného plátna. Jistě i proto, že si včas „vybral vizuálno, a vale tak dal literám...“ Jenže i základy vizuálního vnímání světa ...
Jiří Vlastník: Nekonvenční virtuos Jiří Hošek
Nevím, zda Jiří pije šampaňské, známe se asi osm let a mlsali jsme nanejvýš trochu červeného vína a vždy spoustu nádherné muziky, ale letos řádný důvod bouchnout láhev kvalitního sektu určitě má. Právě před deseti lety docent Jiří Hošek ...
Ivo Fencl: Rozhovor s hudebnicí Karolínou Frühbauerovou
Karolína pochází z Blatné u Strakonic. Studovat začala na ZUŠ u Marka Ruperta a pokračuje na konzervatoři v Plzni u prof. Ozrena Mutaka, přičemž se rozvíjí v mistrovských třídách četných světových kytaristů (Pavel Steidl, Milan Zelenka, Marcin Dylla, Paolo Pegoraro, Thomas Fellow, József Eötvös, Thomas Offerman, Rolf Lislevand a další). Už na ZUŠ získávala ocenění při interpretačních soutěžích ve hře na kytaru. Věnuje se především sólové hře a v repertoáru má klasické kytarové skladby od renesance až po modernu i španělskou a latinskoamerickou hudbu.
Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (3)
Přes noc se ochladilo a vrcholy okolních hor se pokryly čerstvým sněhem. Hory vypadají jak pocukrované a pohled na ně je pohádkově krásný. Autobus nás veze ke Kopssee, odtud se vydáváme z údolí vzhůru k Heilbronner Hütte (2320 m.n.m.). Nahoře nás zastihlo husté sněžení. Takže ke slovu a užitku přišly bundy a čepice. Místní krávy, býky ani telata změna počasí nerozhodila – dál si hledali tu nejšťavnatější trávu i pod nánosy sněžných polštářků.
Marta Urbanová: Los Angeles – Getty Center
Autobus zastavil u zábavního parku Universal Studios. Všichni účastníci zájezdu vystoupili až na nás tři, kteří jsme pokračovali do Santa Moniky, vysoko nad Los Angeles. Sedmipodlažní podzemní parkoviště je umístěno pod komplexem. Tam jsme přestoupili na třívagónový vláček, který se pohybuje na vzduchovém polštáři.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (15) O znesvěcení moci
Zákon života v biblickém smyslu slova nás staví do úzké časové průrvy mezi velké neznámé před naším narozením a po naší smrti. Na krátký čas své pozemské pouti jsou lidé podřízeni vyššímu principu, který se promítá do etických pravidel Zákona a do zkušeností bezpočtu biblických generací. Jsme tu tedy jen nakrátko a ke zcela určitému účelu, jímž není ani plané diskutování, ani uzavírání paktů, ba ani taktizování ve světě politiky.
Ivo Fencl: Pětaosmdesát let od smrti Sira Henry Ridera Haggarda
Kdo je Henry Rider Haggard? V podstatě u nás už zapomenutý spisovatel, jehož nevídaná, neopakovatelná představivost, fantazie a schopnost poutavě vyprávět však bavívala maximálně, nejen děti… a ustavila i celý jeden literární žánr nazývaný dnes FANTASY! Ale kdo tohle v čase Potterů a Stmívání tuší?