Stanislav Moc: Ahoj mámo
Někdy se mi zdá, že je přece jen něco, co by se dalo popsat jako národní povaha. Rozumějte, že jako jsme ovlivněni nejen prostředím, v kterém jsme vyrůstali, ale i jeho historií a zkušeností generací, které nám předcházely. A tudíž, že jsme jiní i povahově, než ti, kteří v tom nevyrostli. Takže by se dalo spekulovat, že i komunisté se v jistém ohledu chovali především jako Češi.
Ondřej Suchý: Co Raoul Schránil o svých ctitelkách neprozradil
Listoval jsem předválečnými i válečnými ročníky časopisu Kinorevue a hledal v nich alespoň náznak nějakého užšího vztahu, který by mohl mít Raoul Schránil s některou ze svých filmových partnerek či kolegyň. Nic podobného, co zde naznačovaly např. snímky Svatopluka Beneše s Adinou Mandlovou (leckdy s mnohovýznamným popiskem) se ovšem v článcích a glosách o Raoulu Schránilovi vyčíst nedalo.
Jan Řehounek: Nymburská Mateřinka
„Půvab Mateřinky, který mě fascinuje, je v tom, že je to přehlídka nesoutěžní. Proto na ni děti jezdí s chutí a na jeviště vstupují s nezměrným nadšením. To je důvod, proč sem jezdím velice rád,“ řekl mi televizní moderátor Honza Kovařík, který festival několik let moderuje. Mně osobně festival mateřinka, u jehož zrodu jsem před čtrnácti lety stál a v roli dramaturga na něm působím doposud (a letos i v roli moderátora dopoledního programu), nesmírně obohacuje.
Ondřej Suchý: Kdo byl Oldřich Dědek alias Oldřich Horský?
Nebude prvním, koho z výrazných představitelů malých filmových rolí představuji jako „hvězdu mého života“. Přiznám se, že trvalo hodně dlouho, než jsem si dal dohromady, že komik, který mě v mých sotva patnácti letech rozesmál až k slzám svým vystoupením v pražské Lucerně, je totožný s jedním z trojice „rádců“ starého krále v Pyšné princezně, anebo s excentrickým bubeníkem a hráčem na pilu Karlíčkem Kalouskem v Hudbě z Marsu.
Viki Stirská - Pavla Králová: Číslo jedna je moje maminka
Číslo jedna je pro mě určitě moje maminka, je mým velkým vzorem a je prostě úžasná....Po ní je hodně velká pauza….., nic a Angelina Jolie, která je nejen úžasná herečka, ale neuvěřitelně dobrý člověk, který se snaží pomoci, kde může. Můžu s čistým svědomím říci, že jsem přemýšlela, ale dalších osm osobností nedovedu dát dohromady.
Ceny paměti národa byly uděleny na koncertu „My jsme to nevzdali“
Armádnímu generálovi Tomášovi Sedláčkovi, sedlákovi ze Zadního Chlumu panu Janu Peckovi, chartistce Věře Roubalové Kostlánové a řediteli Člověka v tísni, jednomu ze studentských vůdců sametové revoluce 1989 Šimonu Pánkovi, byli na slavnostním koncertu „My jsme to nevzdali“ uděleny Ceny Paměti národa. Občanská Cena Paměti národa byla udělena historicky poprvé a získali ji lidé, kteří „ve svém životě prokázaly, že svoboda, čest a lidská důstojnost nejsou prázdná slova“, uvádějí organizátoři.
Renata Šindelářová: Nestárnoucí Metráček
Metráček. Tuhle přezdívku tlusté Jitky, která svůj handicap využila ve svůj prospěch při závodech ve vybíjené, jistě všichni znáte. Byl zfilmován Josefem Pinkavou a knižně vyšel poprvé v roce 1969. Právě nyní vydalo nakladatelství XYZ tento dívčí román od spisovatele Stanislava Rudolfa již po osmé. Pokud se některá kniha dočká osmého vydání, již to samotné o něčem svědčí. Metráček je stále v kurzu.
Josef Fousek: Odvážní zbabělci / Statický strašák
Jeden z dopisů byl zvláštního obsahu. V tučné obálce jsem našel seznam asi pěti set jmen agentů a důvěrníků naší slavné STB. Četl jsem pravá jména a krycí jména – výtvarníků, herců, písničkářů, rockových hudebníků, umělců všech profesí, lékařů, novinářů, filmařů, televizních pracovníků, politiků, obchodníků, atd. K tomuto úzkému výběru byl přiložen list: Pane Fousek! Napište o těchto „sympaťácích“ nějakou pěknou píseň. ODHALUJME JE, MLUVME OBČAS O NICH!
Ivan Kolařík: O tatínkovi
Můj tatínek měl totiž jednu neskonalou životní vadu a jednu krásnou přednost. Byl totiž komunista a básník. On ale nebyl komunistický básník, který by psal stupidní poezii opěvující dělnickou třídu a hanobíci zlé imperialisty. On byl pouze básník-komunista. A tak stránky papíru zaplňoval něžnou lyrikou, opěvováním přírody, rodné země, své maminky a své milované ženy, mojí maminky.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (59)
Pro mne osobně byla účast na tom silvestrovském pořadu jakousi vstupenkou do několika dalších zábavných televizních pořadů. Koncem roku 1980 si na nás meteorology vzpomnělo ostravské studio a pozvalo nás na natáčení pořadu Dobrá parta. A tu dobrou komořanskou partu jsem jel reprezentovat společně s kolegyněmi Janou Bílovou a Magdou Lípovou a s kolegou Vladimírem Seifertem.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Malá země velkých mužů
Člověk není nikdy zcela prost romantických nálad. Nebo čím to vlastně je, že na cestách Horního Chodska mívá chodec pocit, jako by procházel minulem? Rozum připustí, že své tu sehrává dějinná hutnost pospolitosti lidí i vztahu člověka k přírodě. U nás je začátek vody a konec chleba, praví moudrosloví starých Chodů a v tom je podstata všeho. Každému pecni předcházela tvrdošíjná dělnost a zarputilá rvavost s živlem přírodním i lidským, přicházel-li brát. V člověkově konání však bývá též díl básnivosti, a protože všichni mají pro ni smysl, tady ji umocnily vnější podmínky a jimi usměrněný životní styl.
Ondřej Suchý: Proč plakal Ladislav Pešek
Jestliže ve třicátých a čtyřicátých letech prožil Ladislav Pešek jako filmový herec své nejplodnější období, v letech šedesátých a sedmdesátých jej naopak čekalo období na filmové role chudé. A to i vzdor tomu, že právě tehdy už v mnoha divadelních postavách dokazoval na naší první scéně, že je Mistrem první velikosti. V Národním divadle působil bezmála půl století a s přibývajícím věkem zde slavil stále větší a větší úspěchy.
Ivo Šmoldas: Ó dvě ó
Tak se nám Eurotel sloučil s Českým Telecomem a výsledná sloučenina dostala název Telefónica O2 Czech Republic, a. s. Dát si do štítu chemickou značku plynu, byť by to byl životodárný kyslík, a nadto si za reklamní emblém zvolit bublinu, to je v zemi, kde se jako pára nad hrncem dokázaly rozplynout i zatraceně kamenné a slovutné peněžní ústavy, krok věru odvážný.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (40) Oldřich Nový
Bránil se označení komik. „Komik,“ říkal, „je herec s přirozeným darem či talentem vzbuzovat u lidí výbuchy smíchu – já byl šťastný, když se při mých výstupech diváci alespoň usmívali.“ Byla to nemístná skromnost, to všichni víme. Kdo však poznal pana Oldřicha Nového osobně, věděl, že mu v některých názorech nelze odporovat. Úzkostlivě dbal o svůj obraz, který si přál, aby o něm v paměti lidí zůstal. Na každou ohlášenou návštěvu (neohlášené u něho, zvláště v pozdním věku, nepřicházely v úvahu!) byl pečlivě připraven.