Zdeněk Hajný - Petr Cincibuch: Cesta ke světlu pokračuje
Ve spolupráci s panem Jiřím Zuskou jsme se v Mořském světě, který funguje na pražském Výstavišti už šestým rokem, pokusili vytvořit propojení řádu moře s řádem vesmíru. Poukázat na to, že stále platí Trismegistovo „jako nahoře, tak i dole….“. Jedná se o kompozici, která je tvořena skupinou obrazů a artefaktů z drahých kamenů, mezi nimiž převažuje ametyst, křišťál a záhněda.
Ivan Kolařík: Kulturní úroveň
Český národ měl vždycky blízko ke kultuře, i když se dovedl někdy chovat pěkně nekulturně. Již na základní škole byla povinná hudební výchova a jako děti jsme se učili o životech a dílech předních hudebních skladatelů. Pamatuji si, jak rád jsem chodil do Smetanovy síně na školní koncerty, při kterých jsme i my, rozpustilí žáčci, byli zticha jako pěna, jako bychom si uvědomovali vzácnost prožité chvíle.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (1)
Vtom jsem na schodech jedoucích proti mně viděla Jindru. Díval se zamyšleně jiným směrem a mně v tom spěchu hlavou proběhla myšlenka „Mohla bych na něj zavolat, vyjet za ním nahoru a prohodit pár slov, co je u nich nového, ….ale vždyť pospíchám a Jindra má asi starosti, třeba pospíchá taky…nebudu dělat rozruch a nebudu ho zdržovat, však se brzo uvidíme. Popovídáme si příště, při další rodinné oslavě, ta bude zanedlouho.“ Tehdy jsem nevěděla, že už žádné příště nebude.
Přátelé katastrof, vítězství je naše!
Tak jsme se konečně dočkali. V televizních novinách už člověk pomalu o pořádnou katastrofu nezavadí, a navíc tam pořád cpou ty otřesný zvířátka ...! Na co se má našinec vůbec těšit? Kde se má odreagovat myšlenkou typu „To mám z toho radost, že „pod zříceným domem zemřelo 11 lidí“, nebo že „vedra a požáry sužují Austrálii“, neřku-li, že „po srážce autobusů vyhaslo 33 životů!“ To je mi hned mnohem veseleji na duši, protože MĚ SE TO NETÝKÁ!
Vlastimil Marek: Infobudoucnost
Musíme jíst, pít a dýchat. V poslední době je ale stále zřejmější, že ke svému životu, lépe řečeno, k dalšímu vývoji, potřebujeme „konzumovat“ také informace. Živí se mozek, zvláště mozek malého dítěte informacemi (samozřejmě kromě kyslíku, a ve fázi vzniku i mastných kyselin, stavební „šedé“ hmoty)? Zcela jistě ano. Jak a v jaké kvalitě, to už je otázka.
Míša Stošická: Ve jménu zákona na zámku Berchtold
Podle mě jeden z nejhezčích a nejpříjemnějších křtů se nekonal „někde v Praze“, ale v areálu zámku Berchtold v obci Kunice - Vidovice. Když jsme s rodiči dorazili na místo, byli jsme jako v „Jiříkově vidění“. Doslova bych řekla, že je zámek Berchtold dětský ráj na zemi. A přitom je to jen 15 kilometrů od Prahy. V zámeckém parku naleznete nejen miniatury hradů, ale i stálou výstavu skřítků, strašidýlek a víl od objevitelky Pohádkové země Vítězslavy Klimtové.
Vladimír Vondráček: O třech služebních cestách
Nevím, zda se po tak dlouhé době ještě hodí vzpomínat na dobu nesvobody, ale snad bude dobré si trochu připomenout, v jaké části světa jsme do konce roku 1989 žili! A tak si zde nyní dovoluji popsat alespoň několik svých dojmů ze služebních cest v letech 1970 až 1985. Všechny tři směřovaly na východ od železné opony, neboť na opačnou světovou stranu jsem nikdy nebyl „nominován“!
Iveta Kollertová: Rozhovor se zrcadlem aneb Zrcadlo, zrcátko, řekni mi...
Nastavuji den co den svou tvář pomyslnému zrcadlu a čekám. Netuším na co... snad na změnu barvy kůže, na jiný výraz v očích. Stále se mi ale vrací smutný odraz oteklých víček. Kolik mám času? Ráno co ráno jsem poslouchala, jestli se mi ozve vzdálený kukaččí hlas a počítala jsem... Člověk se upne i na maličkosti - dvojí kuknutí vám vaše zrcadlo rozbije na malé kousky.
Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (2)
Toho roku léto v Kelči bylo velmi úmorné. Vše živé bylo znaveno, a tak se Karel rozeběhl bos k nedalekému rybníku se osvěžit. Nedošel daleko, neboť ho v půli cesty uštkla zmije. Kamarádi se kolem něho seběhli. Principál Choděra rozpálil kudlu, kterou chtěl odstranit jed z rány. Noha začala rudnout. Dr. Paulus zraněného prohlédl a nařídil okamžitý převoz do nemocnice v Hranicích. Zde si Hašler poležel tři neděle.
Zdeněk Wachfaitl: Výstava děl akademické malířky Jožky Ryšavé
Tištěná blahopřání s jejími malbami květin jsou jako ilustrací její práce a sama o sobě mluví o jejím upřímném a vášnivém vztahu ke kráse a barevnosti květin a kytic s pojetím stolní dekorace, určené k vytvoření slavnostních chvil a pro uklidnění někdy až příliš rozbouřených citů v každodenním životě. Jí malované kytice, ať už polních květů, jejích oblíbených pivoněk nebo gladiol, zralého obilí s červení máků a modří chrp, jsou vždy citlivě pojaty tak, aby vyzařovaly téměř mateřskou péči o výsledný dojem z námětu i provedení. Tímto způsobem malířka přibližovala a rozdávala krásu svými obrazy, kterou lze i dnes z jejího díla zachytit, vidět a pochopit. Její dílo má stále co říci, neboť z něj jí vložená krása stále promlouvá.
Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (1)
Chci ti moc poděkovat, že jsi mi "umožnila" tuhle cestu. Bez Tvého povzbuzování a Tvé pomoci bych asi nikdy neodjel... Je to k neuvěření, co se mi všechno honí v hlavě od té chvíle, co letadlo odstartovalo z ženevského letiště... asi proto, že jsem se konečně poklidně usadil po tom všem shonu a také si uvědomil, že se už na tom nedá nic změnit.
Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (2)
Ráno vstáváme nekřesťansky brzy. Chceme zanechat stopy svých barbarských chodidel v písku na historicky nejstarší osídlené části Sri Lanky. Těšíme se na starověké královské město Anurádhapura, ve kterém se našly důkazy o lidském osídlení již z doby železné v 5. stol. př.n.l. Leží na severu Sri Lanky a po více než tisíc let bylo nejen hlavním městem na ostrově, ale patřilo i k největším městům na světě.
Miroslav Sígl: Máj na ručním papíru před 200. výročím narození K. H. Máchy
Na samém počátku rodokmenu moderní české poezie je právem jméno jejího knížete Karla Hynka Máchy (1810 – 36). V příštím roce budeme vzpomínat již 200. výročí jeho narození. Jako první přicházejí v předstihu Obec spisovatelů, Klub 3. tisíciletí Soni Kodetové a společnost Excellens paper s bibliofilským vydáním poémy Máje – básně velkolepého rozměru o životě a smrti, o věčnosti a pomíjivosti, o vině a trestu, o božím a lidském řádu, o daleké mučivé pouti reálné a metafyzické.
L.Háva - J.Vlastník: Nejen o šansonech
Článek o této zpěvačce vychází, dá se říci, s křížkem po funuse. Po prázdninových měsících se už relace Šanson, věc veřejná nevysílá. Rozhlas tak pokračuje ve své tradici, že úspěšné relace ze svého programu vyřazuje. Když se to stávalo za totality, dalo se pochopit. Politická moc si nepřála, aby v zemi vniklo něco, co by mohlo být populárnější než je ona sama.