Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (27)
Snažím se sice, abych nebyl na těchto stránkách příliš sebestředný, ale zdá se, že se mi to moc nedaří. Přesto se pokusím alespoň o pár ani ne střípků, ale pouze střípečků vzpomínek na rodinu mé první manželky. Narodila se - tedy samozřejmě ne rodina, ale má první žena - za války v Praze a byla o šest let a tři měsíce mladší než já.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Komediant nebo umělec?
A čtenář by teď asi rád věděl, copak si o tomto tématu myslím já, když jsem Josefa Hlinomaze znal. Ovšemže byl kouzelným a nenapodobitelným komediantem. Uvedu příklad z jedné návštěvy. Josef Hlinomaz mě uvítal huronským řevem. Počal mi vyprávět, jak jej navštívili policajti, prý aby mohli z mého bytu, vyprávěl, sledovat podezřelý objekt.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (19) Josef Kobr
Kořením divadla jsou brepty, nedorozumění a jiné trapasy. Obíhají v nejrůznější podobě; škodolibý herecký národ je přizdobí, rozkošatí a ony pak nabudou obřích rozměrů. Stávají se součástí tradice, přenášené z generace na generaci. Ale nejsou vymyšlené, kdepak, všechno se to opravdu přihodilo. Také jsem u zrodu mnoha trapasů spoluúčinkoval, jiné jsem sám přivedl na svět, nebo byl jejich uznávaným či vysmívaným hrdinou.
Marie Dudíková: O naplněné naději
„Děkuji ti za to, žes mi zachránil život,“ byla první slova jedenáctileté Nikolky z malé vesničky u Chrudimi, když poprvé stanula tváří v tvář muži, díky němuž přežila svou smrt. Aleš Plachý z Krahulčí na Jihlavsku, mnohonásobný dárce krve v odběrovém středisku v Třebíči a dárce kostní dřeně pro malou Nikolku, která onemocněla leukémií, musel na toto emotivní setkání čekat více než rok.
Michal Dlouhý: Četnický literát
Hlavním tématem veršů psaných strážmistrem Machartem se pojednou stala láska. Dopisy s milostnými verši putovaly z Medlešic do Zátaví a jako odpovědi na ně se vracely zamilované dopisy od Pepči Zobalové. Od zamítnutí prosby o přeložení poněkud změnil svůj přístup ke službě. Dělal pouze to, co nezbytně musel, pak možná nadřízení nebudou tak vehementně stát o jeho setrvání.
Karel Bůna: Jako slepý k houslím
Ještě v počítačové době kamenné, to míním léta osmdesátá, jsem se v práci připletl k počítačům výroby tehdy tak slavného JZD Slušovice. Jejich nedokonalost a chyby v instalovaných programech ve mně na dosti dlouho vyvolaly takový odpor ke všemu počítačovému, že jsem jen donucen okolnostmi začal později používat počítač jako psacího stroje.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (45)
Poslyšte nyní, jak se dá provést exkurze jednotlivými pracovišti našeho milovaného komořanského zámečku. Od vrátnice, přes sklad, telefonní ústřednu, jídelnu, sálový počítač, dálnopis, fonii, kreslírnu, prognózu, staniční síť, správu budov až po výzkum. Následující řádky mají i jistou historickou hodnotu. Najdeme v nich totiž pohled na tehdejší technické vybavení Českého hydrometeorologického ústavu.
Ondřej Suchý: Vzpomínka na Miroslava Horníčka
Jak psát něco nového o muži, o němž toho bylo už tolik napsáno? Snad skutečnost, že jsem byl vrstevníkem jeho syna Jana - slušného a milého kluka, který tragickou náhodou zemřel zrovna v době, kdy jeho otec natáčel s Jiřím Sovákem svůj zamilovaný televizní seriál Byli jednou dva písaři způsobila, že jsem se z určitého ostychu a smutku z této události vyhýbal našim setkáním.
Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (3)
04,20 - agentura TASS vysílá oficiální prohlášení, podle něhož vstoupila do ČSSR vojska zemí Varšavské smlouvy na žádost čs. stranických a státních činitelů. ● K budově ÚV KSČ v Praze dorazily první sovětské obrněné vozy, vedené autem sovětského velvyslanectví. Do budovy prudce nastoupili sovětští vojáci se samopaly a v přízemí, kde byla početná skupina čs. novinářů, začali křičet: „Idítě odsudá, buděme streljať!“
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (10)
Píše mi mladý právní zástupce: „Vladimír R., 26letý člověk, úplně zachovalý, obchodník, sloužil jako voják za Rakouska a byl ve válce; od té doby v něm rostlo přesvědčení, že první jeho povinností je bojovat proti válce a že musí začít sám u sebe. Když byl povolán k činné vojenské službě, zdráhal se vzít do rukou zbraň, neuposlechl rozkazu představeného důstojníka, zůstal pevný i před soudem; dostal 15 měsíců žaláře.
Touha po Africe (2/3)
17.prosince 1997 přejíždíme hranice z Eritrei do Etiopie. Scenérie se zprvu příliš nemění. Je středa a na tržišti je velká spousta lidí. Zdá se mi, že je víc prodavačů, než kupujících. Všechno ovládají barvy. Ženy mají vlasy zakryté barevnými šátky ...
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (1) Jan Werich
Kuchařka pro milovníky filmového smíchu, pro milovníky smíchu cirkusových šapitó či smíchu kabaretních scén. Nebojte se, nepůjde ani o neukousnutelné řízky, ani o vystřelovací švestkové knedlíky, ani o slané žloutkové věnečky, o kyselé pudingy či naopak o slazené zavináče. Cílem tohoto nového seriálku je nabídnout vám k ochutnání některá z jídel dosud třeba nepoznaných, na kterých si pochutnávají (anebo pochutnávali) ti, kteří vás jindy a jinde, než u jídelního stolu, dokázali rozesmát…
Jarmila Moosová: Rozhovor s Ninou Ingrišovou
Z mé strany vím, že to byla láska na první pohled, nebo aspoň úder do hlavy! Když jsem byla tady mladičká - my jsme odjížděli s rodiči odtud v pětačtyřicátém, to mně bylo třináct let - tak jsem v Žabovřeskách, kde jsme bydleli, chodila hodně na filmy do kina Lucerna. Ještě tam je, viděla jsem nedávno. A mám z té doby takové malé album, balíček herců.
Pavel Pávek: Není roláda jako roláda
Kuchtík zase jednou dostal hlad a po předchozím úspěchu s uzenkami dospěl k názoru, že umění pana Savarina není nic tak složitého, aby si s ním právě on neporadil. Kráčel, čirou náhodou, zrovna lesem, a tak se rozhodl nasbírat pod vzrostlými velikány nějakou tu houbu. Prozíravě se vyhýbal jedovatým, bez povšimnutí nechal i takové, o kterých někteří houbaři ještě pár dní před smutečním obřadem prohlašovali, že jsou výborné a chutné.