Ivo Fencl: Divy pana H. G. Wellse
Byl čtvrtým, nechtěným dítětem služebné a zahradníka, zahradníka, který se také stal učitelem kriketu a byl o třináct let mladší než Wellsova matka. I díky zlomené noze byl Herbert Wells už v sedmi letech lačným čtenářem, ale nečekaly ho zkraje jenom sny. Jako deptán jakousi prázdnotou všední reality prchal celé mládí z pracovních míst, které mu většinou nacházela matka, a nejdéle (i když taky „dva roky pekla“) vydržel prodávat látky.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (1/2)
V březnu 1939, když Němci vpadli do Prahy a okupovali republiku, se náš život značně změnil k horšímu, když se začaly uplatňovat Hitlerovy antisemitské norimberské zákony. Naše osobní svoboda a občanská práva byla omezena a postupně jsme byli stále drastičtějšími diskriminačními opatřeními izolováni od ostatní společnosti.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (7)
Když režisér Vittorio De Sica hledal pro svůj a Zavattiniho námět producenta, dlouho jej nemohl najít. Nabídl se pouze David O. Sleznick, šéf velké americké společnosti, který však měl podmínku, že hlavní roli vytvoří slavný herec Gary Grant. De Sica nabídku nepřijal. Nakonec obsadil do hlavní role dělníka Lamberta Maggioraniho, kterého objevil ve strojírenském závodě Breda v Římě, a s ním svůj tvůrčí záměr uskutečnil.
Zdeňka Petáková: v okouzlení duchem místa - Žatec
Žatec je městem, kde na vás minulost nedýchne, nýbrž vyhřezne. Minulost tady není lehkým sentimentálním vláním sněhobílé záclony se starodávným vzorem, ale nehojící se řeznou ránou – připomínkou všech míst, která si zasluhují péči, všech míst, o které při vší vůli dobře pečovat nedokážem. Dějiny země zachycené architekturou jsou tu jak na dlani. Dosud téměř nezmrzačené necitlivými stavebními úpravami. Nezamlžené. Ostré a jasné. Stačí otevřít oči.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (76)
A tak jsem se já, bláhovec, ve svých sedmapadesáti letech zapojil do předvolební kampaně a několik příspěvků mi tentokrát noviny dokonce otiskly. Zde je výňatek z Lidových novin ze dne 19.3.1992: 1. března 1992 bylo u nás založeno nové politické hnutí Demokrati 92 a už z prvních ohlasů je cítit, že tato strana tak trochu naháněla strach už ve své prenatální podobě. Nové hnutí by totiž mělo vyplnit mezeru mezi OH a ODA, chtělo by navázat na myšlenky původního Občanského Fóra a počítá s přízní těch, kteří na podzim podpořili zákonodárné návrhy prezidenta Havla.
Jana Janoušková: Jarní relaxace a meditace
Máme tu jaro a k jaru patří začátek, rozvoj, rozkvět, odchod starého a příchod nového. Proto tento článek chci věnovat tomu, jak se nastartovat, jak zvládnout jarní únavu, ale i tomu, jaký vliv má jaro na naši psychiku. Na každý začátek je potřeba zdravá síla, optimismus a sebevědomí. Aby se tak stalo, je třeba být v pořádku nejen po fyzické stránce, ale ve stejné míře i po psychické.
Jitka Dolejšová: Ze slovníku teenagerů
Jsou stejní, jako jsme byli my v jejich věku. Jsou stejní, ti naši potomci, synové a dcery, jejich spolužáci a kamarádi. Něco se jim líbí, něco je zlobí, mají svá trápení, tajemství i lásky.Někdy máme problém jim porozumět. Jako kdyby mluvili cizí řečí.Jsou stejní, jenom trochu JINAK STEJNÍ. Vám dospělým, kteří byste si rádi doplnili vědomosti a rozšířili znalosti, nabízím k nahlédnutí malý slovníček.
Jitka Vykopalová: Večer setkání pro radost Pepy Fouska
Josef Fousek - osobnost a jméno, které znají milióny lidí v České republice, ale i mnozí krajané v zahraničí. Obzvláště u nás se nenajde snad téměř nikdo, kdo by nevěděl, kdo Pepa Fousek je, kdo by se alespoň něco o jeho životě a kariéře nedozvěděl. Slušní a laskaví lidé ho obdivují a milují. Protože jen se někde zjeví, budí okamžitě pozornost - vším svým celým já...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (58)
Další médium, které výrazně ovlivnilo život nejen můj, ale jistě každého z vás, je televize. Už jsem se před drahným časem zmínil, že mé první oboustranně aktivní setkání s tímto zázrakem techniky bylo už v roce 1947 na výstavě MEVRO. O šest let později v roce 1953 se objevily naše první černo-bílé televizory s úhlopříčkou kolem 20 cm.
Milan Dubský: Nevídaná selhání
Vrcholoví sportovci na národních, kontinentálních či světových mistrovstvích nebo dokonce na olympiádách jsou využíváni jako loutky pro fanoušky, a v těchto sportovních arénách předvádějí pro peníze své schopnosti, síly a výsledky své dřiny. Nutno podotknout, že největší peníz spadne do klína pořadatelům a ne těm sportohercům.
Zuzana Trankovská: Veletrh Non–handicap
Minulý týden se konala na pražském Výstavišti specializovaná výstava Non–handicap. Byla určena zejména pro tělesně postižené, kteří měli tzv. pod jednou střechou prodejce invalidních vozíků, různých rehabilitačních pomůcek ...
Barbara Semenov: Velikonoční symboly
Za blahodárný akt vyšlehání se přirozeně musí platit – dárky a vejci. Jako dárek musí být vajíčko plné a malované.Tradiční a nejkrásnější je barva života - krásná červená. Odtud obecně užívaný název – kraslice. Slovanská tradice zachovala pestrou škálu malování kraslic se vzory často vzájemně souvisejícími a srovnatelnými.
Pavel Pávek: Co jedl Vilém Tell
Kuchtíka opět po čase přepadly chmury a výčitky. V optimistickém prostředí čekárny zubaře, aby potlačil přirozenou hrůzu z lékařského oboru, kterému se, podle jeho niterného přesvědčení, může věnovat pouze sadista, začal listovat v pohozeném časopise v křídové obálce. Hrůzu nepotlačil, ba naopak stoupla.
Jaromír Matoušek: Město nad městem
Studená válka vrcholící okupací Československa měla za následek informační blokádu. Středoevropská architektura se ocitla na okraji světové scény, což dokládá i případ budovy Federálního shromáždění – přestože byla publikována v předních světových časopisech, nestala se součástí architektonického dění a nebyla ani dále teoreticky reflektována. Přední světoví architekti objevovali budovu Karla Pragera až po roce 1989 a to spíše náhodou při procházkách Prahou než prostřednictvím soustředěného výzkumu.